Úplné znění zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn

(1) Policie při výkonu státní správy podle tohoto zákona provozuje informační systémy obsahující

a) údaje o vstupu cizince na území, pobytu na něm a vycestování z území,

b) údaje o žadatelích o víza, o udělených či neudělených vízech a prodloužení doby platnosti těchto víz,

c) údaje o cizincích s povoleným pobytem na území, vydaných průkazech o povolení k pobytu, průkazech o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství a prodloužení doby jejich platnosti,

d) údaje o žadatelích o vydání cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti, cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. f), údaje o prodloužení doby platnosti těchto dokladů a údaje o cizincích, kterým byl cestovní průkaz totožnosti vydán z moci úřední,

e) údaje o cizincích, kterým bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění podle tohoto zákona nebo kterým byl uložen trest vyhoštění,10)

f) údaje o cizincích, pro které bylo policií ověřeno pozvání podle tohoto zákona, a osobách, které cizince zvou k pobytu na území,

g) údaje o cizincích zařazených do evidence nežádoucích osob v rozsahu jméno, příjmení, den, měsíc a rok narození, státní občanství a místo narození a údaj o jejich zařazení do informačního systému smluvních států,

h) údaje o cizincích, kteří se dopustili přestupku podle tohoto zákona,

i) údaje o ztracených a odcizených cestovních dokladech podle § 108 odst. 1 písm. a) nebo b), údaje o ztracených, zničených, poškozených nebo odcizených cestovních dokladech podle § 108 odst. 1 písm. c), d), e) nebo f) a údaje o cestovních dokladech, které byly orgánem vydávajícího státu prohlášeny za neplatné,

j) údaje o cizincích zařazených do informačního systému smluvních států jiným smluvním státem.

(2) Policie je oprávněna provozovat další informační systémy, pokud je jejich provozování nezbytnou podmínkou plnění úkolů podle tohoto zákona. V těchto informačních systémech mohou být obsaženy toliko údaje získané při plnění úkolu, v důsledku jehož plnění byl informační systém zřízen.

(3) Informační systémy vedené policií podle tohoto zákona obsahují údaje o cizincích a dalších osobách v rozsahu údajů uváděných v žádosti o vízum nebo v rozsahu údajů uváděných v ostatních tiskopisech vyplňovaných podle tohoto zákona anebo údajů získaných v řízení podle tohoto zákona. Jméno a příjmení a ostatní jména cizince se v informačním systému mohou uchovávat v podobě vzniklé přepisem, přechýlením nebo doslovným přepisem po písmenech jména a příjmení uvedeného v cestovním dokladu tohoto cizince.

(4) Údaje z informačních systémů vedených policií podle tohoto zákona lze sdružovat s údaji jiných informačních systémů vedených podle zvláštních právních předpisů, pokud je to nezbytné pro plnění úkolů uložených tímto zákonem.

(5) Ministerstvo zahraničních věcí vede informační systém

a) údajů v rozsahu žádosti o udělení víza,

b) vydaných cestovních dokladů a udělených víz.

(1) Žadateli lze, pokud není dále stanoveno jinak, z informačního systému poskytnout pouze údaje, které potřebuje k plnění úkolů stanovených zákonem v rozsahu příjmení, jméno, rodné příjmení, datum a místo narození, státní občanství, rodné číslo, místo a druh pobytu na území. Tento rozsah lze rozšířit, pokud je to podmínkou splnění úkolů podle zákona a požadované údaje nelze získat jiným způsobem. Takto získané údaje neopravňují k jejich shromažďování, předávání a využívání nad rámec stanovených oprávnění ve smyslu zvláštních právních předpisů.

(2) Cizinci lze na žádost podle zvláštního právního předpisu23) sdělit údaje v rozsahu uvedeném v odstavci 1.

(3) Policie předá údaje z informačního systému vztahující se k cizincům s povolením k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, zvláštním pobytovým povolením a cizincům, kteří na území pobývají na vízum k pobytu nad 90 dnů podle § 30 odst. 1, do 10 dnů ode dne jejich získání ministerstvu.

(4) Údaje z informačních systémů vedených podle § 158 se poskytují státním orgánům, pokud je potřebují k plnění svých úkolů.

(1) Údaje v informačních systémech podle § 158 mohou být uchovávány v písemné formě, na technických nosičích dat nebo způsobem kombinujícím uvedené formy a ve stejné formě i přenášeny.

(2) Údaje evidované technickými nosiči dat se uchovávají po dobu

a) 20 let od doby ukončení pobytu cizince na území, jde-li o trvalý pobyt, pobyt na vízum, na povolení k dlouhodobému pobytu nebo zvláštní pobytové povolení, nebo ode dne nabytí státního občanství České republiky,

b) 10 let od uplynutí lhůty, po kterou byl cizinec zařazen do evidence nežádoucích osob,

c) 10 let od vzniku evidenční skutečnosti, jedná-li se o informaci týkající se ztráty nebo odcizení cestovních dokladů uvedených v § 108 a o cestovních dokladech uvedených v § 108 odst. 1 písm. a) a b), které byly orgány vydávajícího státu prohlášeny za neplatné,

d) 5 let od uplynutí doby platnosti cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti nebo cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. f), nebo

e) 5 let od vzniku skutečnosti podléhající evidování v ostatních případech.

(3) Údaje evidované v písemné formě se uchovávají po dobu

a) 10 let od doby ukončení pobytu cizince na území, jde-li o trvalý pobyt, pobyt na vízum, na povolení k dlouhodobému pobytu nebo zvláštní pobytové povolení, nebo ode dne nabytí státního občanství České republiky,

b) 5 let od uplynutí lhůty, po kterou byl cizinec zařazen do evidence nežádoucích osob,

c) 5 let od uplynutí doby platnosti cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti nebo cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. f), nebo

d) 5 let od vzniku skutečnosti podléhající evidování v ostatních případech.

(4) Tvoří-li evidenční informaci k cizinci údaje sdružené ve smyslu § 158 odst. 4, je doba uchování kompletní informace totožná s nejdelší dobou stanovenou pro jednu z částí sdružené informace.

(5) Doba uchování informací evidovaných v informačních systémech podle § 158 odst. 2 nesmí přesáhnout dobu 30 let.

(6) Uplyne-li doba stanovená v odstavcích 2, 3, 4 nebo 5, policie údaj zničí, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.24)

(1) Působnost správních orgánů podle tohoto zákona vykonávají v rámci policie

a) ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie,

b) oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie a jejich dislokovaná pracoviště, kterými jsou

1. oddělení cizinecké policie,

2. referáty cizinecké a pohraniční policie,

3. odbor pátrání a kontroly pobytu.

(2) Místní příslušnost správního orgánu podle odstavce 1 se stanoví podle místa, kde je cizinec hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, podle místa, kde se převážně zdržuje.

zrušen

Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie

a) zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy,

b) provádí pobytovou kontrolu,

c) řídí a kontroluje činnost oblastních ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie a jejich dislokovaná pracoviště,

d) provádí eskortní činnost v souvislosti s vyhošťováním cizinců nebo v souvislosti s policejním průvozem cizinců přes území,

e) pořizuje obrazové záznamy cizince a snímá jeho daktyloskopické otisky v souvislosti se zajištěním tohoto cizince za účelem správního vyhoštění nebo za účelem předání podle mezinárodní smlouvy anebo v souvislosti se zjišťováním totožnosti cizince,

f) ve správním řízení

1. vykonává působnost nadřízeného správního orgánu ve vztahu k oblastnímu ředitelství cizinecké a pohraniční policie (§ 164),

2. rozhoduje o žádosti o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění,

g) rozhoduje o označení osoby za nežádoucí, jejím zařazení do evidence nežádoucích osob a vyřazení z této evidence,

h) provozuje informační systémy podle § 158 v rozsahu své působnosti,

i) zabezpečuje cestovní a přepravní doklady (letenky, jízdenky apod.) a uděluje výjezdní příkaz pro cizince vyhošťovaného z území,

j) vyžaduje opis z evidence Rejstříku trestů,

k) rozhoduje o udělení víza nebo povolení vstupu na území podle § 122,

l) posuzuje, zda veřejná listina podle § 108 odst. 1 písm. b) splňuje podmínky podle § 108 odst. 2.

(1) Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie

a) zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy,

b) provádí pobytovou kontrolu,

c) rozhoduje o odepření vstupu cizince na území a ve stanovených případech současně o zrušení platnosti víza [§ 9 odst. 1 písm. b) a odst. 5],

d) rozhoduje o odepření vycestování z území,

e) rozhoduje o udělení, prodlužování doby pobytu a zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů, včetně víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území v rozsahu vymezeném tímto zákonem, rozhoduje o udělení průjezdního víza podle § 22 odst. 5, víza k pobytu do 90 dnů podle § 7 odst. 1 písm. a) a § 26 odst. 5 a výjezdního příkazu a rozhoduje o prodloužení doby pobytu, zrušení platnosti víza k pobytu do 90 dnů nebo ukončení přechodného pobytu na území, k němuž se vízum nevyžaduje,

f) rozhoduje o vydání povolení k pobytu, zvláštního pobytového povolení, povolení k dlouhodobému pobytu nebo zrušení platnosti těchto povolení,

g) rozhoduje o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu a průkazu o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství,

h) provádí zadržení cestovního dokladu podle § 117 odst. 1,

i) rozhoduje o vydání a odnětí cizineckého pasu a cestovního průkazu totožnosti, prodlužování doby jejich platnosti a provádí změny,

j) rozhoduje o přestupcích a správních deliktech podle tohoto zákona,

k) ověřuje pozvání,

l) vymáhá úhradu nákladů spojených se správním vyhoštěním,

m) provozuje informační systémy podle § 158 odst. 1 v rozsahu své působnosti,

n) plní funkci ohlašovacího orgánu v rozsahu vymezeném tímto zákonem,

o) provádí eskortní činnost v souvislosti s vyhošťováním cizinců nebo v souvislosti s policejním průvozem cizinců přes území,

p) provádí hraniční kontrolu,

r) vyžaduje opis z evidence Rejstříku trestů,

s) pořizuje obrazové záznamy a snímá daktyloskopické otisky v souvislosti s prohlášením víza za neplatné, správním vyhoštěním, zajištěním cizince za účelem správního vyhoštění, zjišťováním totožnosti nebo plnění závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy anebo v souvislosti s poskytnutím dočasné ochrany,

t) rozhoduje o správním vyhoštění cizinců,

u) vydává potvrzení o oprávnění k trvalému pobytu na území,

v) ověřuje potvrzení podle § 92 písm. a),

w) vydává potvrzení o zadržení cestovního dokladu podle § 117,

x) rozhoduje o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění nebo za účelem plnění závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy.

(2) Oddělení cizinecké policie dislokované v okrese je příslušné k plnění úkolů podle odstavce 1 písm. a), b), f) až o) a r) až x). Toto oddělení dále rozhoduje o prodloužení doby pobytu na vízum k pobytu do 90 dnů a o zrušení platnosti tohoto víza a o udělení, prodloužení doby pobytu a zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a o udělení výjezdního příkazu.

(3) Referáty cizinecké a pohraniční policie jsou příslušné k plnění úkolů podle odstavce 1 písm. a), b), c), d), h), j), m), o), p), s), t), w) a x). Dále rozhodují o udělení průjezdního víza podle § 22 odst. 5, víza do 90 dnů podle § 7 odst. 1 písm. a) a podle § 26 odst. 5, výjezdního příkazu, o zrušení platnosti všech druhů víz s výjimkou letištního víza a posuzují, zda veřejná listina podle § 108 odst. 1 písm. b) splňuje podmínky podle § 108 odst. 2.

(4) Odbor pátrání a kontroly pobytu je příslušný k plnění úkolů podle odstavce 1 písm. a) až d), h), j) m), o), p), s), t), w), x). Dále odbor posuzuje, zda veřejná listina podle § 108 odst. 1 písm. b) splňuje podmínky podle § 108 odst. 2.

Ministerstvo v rámci působnosti ve věcech vstupu a pobytu cizinců na území a jejich vycestování z tohoto území

a) vykonává dozor nad policií při výkonu státní správy,

b) ve správním řízení plní úkoly nadřízeného správního orgánu vůči ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie,

c) ve správním řízení rozhoduje o žádostech podaných podle § 69a,

d) plní další úkoly podle tohoto zákona.

(1) Ministerstvo zahraničních věcí vykonává státní správu ve věcech povolování pobytu cizinců na území požívajících výsad a imunit podle mezinárodního práva.

(2) Ministerstvo zahraničních věcí vykonává státní správu ve věcech udělování víz v rozsahu stanoveném tímto zákonem prostřednictvím zastupitelského úřadu.

Policie je oprávněna

a) v řízení podle tohoto zákona vyžadovat opis z evidence Rejstříku trestů,

b) snímat daktyloskopické otisky a pořizovat obrazové záznamy v souvislosti s prohlášením víza za neplatné, řízením o správním vyhoštění, zajištěním za účelem správního vyhoštění nebo zjišťováním totožnosti cizince,

c) při plnění úkolů podle tohoto zákona požadovat vysvětlení související s plněním úkolů,

d) provádět pobytovou kontrolu

1. cizince za účelem zjištění, zda se na území zdržuje oprávněně a zda splňuje podmínky pobytu na území podle tohoto zákona,

2. cizince nebo jiných osob za účelem zjištění, zda dodržují povinnosti stanovené tímto zákonem,

e) v souvislosti s hraniční nebo pobytovou kontrolou požadovat po cizinci prokázání totožnosti,

f) vstupovat do ubytovacích zařízení za podmínek stanovených tímto zákonem a kontrolovat domovní knihy,

g) provádět osobní prohlídku a prohlídku věcí, pokud tak stanoví tento zákon,

h) zapsat do cestovního dokladu, že cizinci bylo uloženo rozhodnutí o správním vyhoštění.

Správní řád se nevztahuje na řízení podle § 4 odst. 2 písm. b), § 7, 9 (s výjimkou řízení podle § 9 odst. 4), § 11, § 19 odst. 1, § 22, 24, 26, 29, 30, 33, 36, § 37 odst. 1 písm. c), § 38 odst. 1, § 40, 41, 49, 50, § 53 odst. 2, § 61, 92, § 122 odst. 1 a 2, § 124, 129, § 154 odst. 2, § 155 odst. 1, § 180 a 180b.

(1) Rozhodnutí, které se ve lhůtě do 180 dnů nepodaří doručit do vlastních rukou účastníka řízení, se doručí vyvěšením na úřední desce zastupitelského úřadu po dobu 15 dnů, jde-li o rozhodnutí tohoto úřadu.

(2) Pokud se žádosti cizince

a) o prodloužení doby pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů anebo prodloužení doby platnosti tohoto víza,

b) o vydání povolení k přechodnému pobytu nebo prodloužení doby jeho platnosti,

c) o vydání nebo prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu,

d) o vydání nebo prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství, nebo

e) o vydání nebo prodloužení doby platnosti cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti nebo cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. f),

v plném rozsahu vyhoví, nepostupuje se podle § 47 správního řádu. Rozhodnutí se stává pravomocným v okamžiku převzetí dokladu cizincem.

(3) Žádost o vydání povolení k pobytu nebo zvláštního pobytového povolení se vyřídí ve lhůtě 180 dnů ode dne podání žádosti. Žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, povolení k pobytu nebo zvláštního pobytového povolení podanou na území podle § 69 odst. 2 policie vyřídí ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti; žádost za cizince narozeného na území podanou podle § 88 odst. 3 policie vyřídí ve lhůtě 30 dnů ode dne podání žádosti.

(4) Cizinec je povinen se na vyzvání účastnit osobně řízení.

(5) Řízení se vede v českém jazyce; není-li listina v tomto jazyce, je cizinec povinen k žádosti přiložit tlumočníkem ověřený překlad.25)

(6) Odvolání proti rozhodnutí o odepření vstupu na území nebo proti rozhodnutí o odnětí cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti nebo cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. f) nemá odkladný účinek.

(7) O správním vyhoštění rozhodne policie do 7 dnů od zahájení řízení; nemůže-li policie v této lhůtě rozhodnout, je povinna o tom účastníka řízení s uvedením důvodů uvědomit.

(8) Proti rozhodnutí o správním vyhoštění lze podat odvolání do 5 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí.

(9) Policie zastaví řízení, jestliže cizinec

a) po přerušení řízení zahájeného na žádost cizince ve stanovené lhůtě neodstraní nedostatky podání,

b) ve lhůtě podle § 76 nepřevezme povolení k pobytu, pokud v této lhůtě policii nesdělí, že převzetí brání důvody nezávislé na jeho vůli,

c) který podal žádost z území, nepřevezme povolení k pobytu ve lhůtě do 30 dnů ode dne vyrozumění, pokud v této lhůtě policii nesdělí, že převzetí brání důvody nezávislé na jeho vůli,

d) který podal žádost o povolení k pobytu podle § 66 nebo § 67, nesplní podmínku nepřetržitého pobytu na území nebo tato žádost je podána v době po ukončení pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů,

e) podal žádost o povolení k pobytu na území, ač k tomu není podle § 69 odst. 2 oprávněn, anebo

f) podal žádost o prodloužení doby pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu vydaného za účelem přechodného pobytu na území v době, kdy k tomu není oprávněn.

(10) Žádost o prodloužení doby pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo žádost o prodloužení doby platnosti tohoto víza policie vyřídí ve lhůtě do 14 dnů.

(1) Žádost o udělení víza, s výjimkou diplomatického víza nebo zvláštního víza, prodloužení doby pobytu na území na krátkodobé vízum nebo doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území je cizinec povinen podat osobně. Zastupitelský úřad nebo policie může v odůvodněných případech od povinnosti podle předchozí věty upustit.

(2) Žádost o udělení průjezdního víza nebo víza k pobytu do 90 dnů podle § 26 odst. 5 policie vyřídí bez zbytečného odkladu.

(3) Žádost o udělení víza k pobytu do 90 dnů, letištního víza a průjezdního víza vyřídí zastupitelský úřad ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání žádosti.

(4) Žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 32 odst. 2 písm. a) vyřídí policie ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání žádosti.

(5) Žádost o udělení diplomatického víza nebo zvláštního víza anebo víza k pobytu nad 90 dnů udělovaného cizinci za účelem podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu vydávaného Ministerstvem zahraničních věcí (§ 30 odst. 2) vyřídí Ministerstvo zahraničních věcí nebo zastupitelský úřad do 60 dnů ode dne podání žádosti.

(6) Žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů policie vyřídí ve lhůtě do 120 dnů ode dne podání žádosti. Žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem studia nebo za účelem pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti na základních, středních, vyšších odborných a vysokých školách v České republice a Akademii věd České republiky vyřídí policie ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti.

(7) Žádost o prodloužení pobytu na území na vízum k pobytu do 90 dnů policie vyřídí ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti; žádost o prodloužení platnosti víza nebo doby pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území vyřídí policie do 30 dnů.

(8) Řízení před policií se vede v českém jazyce; není-li listina v tomto jazyce, je cizinec povinen k žádosti přiložit tlumočníkem ověřený překlad.25)

(9) Po ukončení řízení se vízum vyznačí do cestovního dokladu nebo do jiného dokladu za podmínek stanovených tímto zákonem nebo se žadateli při podání žádosti na policii sdělí, že se jeho žádosti nevyhovuje, anebo při podání žádosti v zahraničí mu zastupitelský úřad vrátí cestovní doklad.

Z přezkoumání soudem jsou vyloučena

a) rozhodnutí o neudělení víza,

b) rozhodnutí o odepření vstupu; to neplatí v případě rozhodnutí podle § 9 odst. 4,

c) rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud se před zahájením řízení o tomto vyhoštění zdržoval cizinec na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně,

d) rozhodnutí o ukončení pobytu, pokud se cizinec před zahájením řízení o ukončení pobytu zdržoval na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně.

(1) Žaloba proti správnímu rozhodnutí26) musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.

(2) Žaloba proti správnímu rozhodnutí o vyhoštění musí být podána do 10 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Zmeškání lhůty nelze prominout.

(3) Žaloba proti rozhodnutí o vyhoštění cizince má odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí.

(4) Odkladným účinkem žaloby proti rozhodnutí o vyhoštění nejsou dotčena ustanovení upravující prodlužování doby platnosti víz, doby pobytu na území na vízum nebo prodlužování doby platnosti průkazu o povolení k pobytu anebo průkazu o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství.

(5) Doba řízení o žalobě se do doby platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění nezapočítává (§ 118 odst. 1).

Cizinec, jemuž bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, povolení k pobytu nebo zvláštní pobytové povolení, je oprávněn vstupovat na území, pobývat na něm a vycestovat z tohoto území bez víza.

(1) Za trestně zachovalého se pro účely tohoto zákona považuje cizinec, který nemá

a) ve výpisu z evidence Rejstříku trestů záznam, že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu,

b) v dokladu cizího státu obdobném výpisu z evidence Rejstříku trestů záznam, že byl odsouzen za jednání, které naplňuje znaky trestného činu.

(2) Trestní zachovalost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů, který není starší 6 měsíců, nebo obdobnými doklady vydanými státem, jehož je cizinec občanem, jakož i státy, v nichž se cizinec zdržoval v posledních 3 letech nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců; v případě, že stát takový doklad nevydává, lze jej nahradit čestným prohlášením.

Ustanovení tohoto zákona se použijí, pokud mezinárodní smlouva vyhlášená ve Sbírce mezinárodních smluv nestanoví něco jiného.

(1) Cizinci se po dobu zajištění za účelem správního vyhoštění poskytne na území zdravotní péče v souvislosti s úrazem nebo náhlým onemocněním, nařízenou karanténou nebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví.

(2) Náklady spojené s poskytnutím zdravotní péče podle odstavce 1 nese stát.

(3) Úhradu nákladů podle odstavce 2 vzniklých zdravotnickému zařízení zajišťuje ministerstvo z kapitoly státního rozpočtu Všeobecná pokladní správa.

(1) Cizinec, který je v době nabytí právní moci rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu2) umístěn v přijímacím středisku v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, si hradí náklady spojené s pobytem v tomto středisku až do vycestování mimo území z vlastních prostředků.

(2) Cizinci uvedenému v odstavci 1 se poskytne zdravotní péče v souvislosti s úrazem nebo náhlým onemocněním, nařízenou karanténou nebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví. Náklady spojené s poskytnutím zdravotní péče si hradí cizinec z vlastních prostředků.

(3) Nemůže-li cizinec náklady podle odstavců 1 a 2 hradit, byť i částečně, z vlastních prostředků a není-li jejich úhrada zajištěna jinak, nese tyto náklady stát. Úhradu nákladů zajišťuje ministerstvo z kapitoly státního rozpočtu Všeobecná pokladní správa.

(1) Totožností se pro účely tohoto zákona rozumí prokázání jména, příjmení, dne, měsíce a roku narození a státního občanství nebo posledního trvalého bydliště mimo území.

(2) Pro účely vyhoštění lze prokázání totožnosti nahradit daktyloskopickými otisky, obrazovým záznamem cizince a údaji, které policie k cizinci zjistila.

Za způsobilého k právním úkonům podle tohoto zákona se považuje, pokud tento zákon nestanoví jinak [§ 87 odst. 6 písm. a) bod 2], cizinec starší 15 let, který je schopen projevit svou vůli a samostatně jednat.

(1) Rozhodnutí o ukončení pobytu nelze vykonat

a) pokud by byl cizinec nucen vycestovat nebo byl vyhoštěn

1. do státu, kde je ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení,

2. do státu, kde mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu anebo jeho život je ohrožen v důsledku válečného konfliktu, nebo

3. do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti, anebo

b) jestliže by to bylo v rozporu se závazkem vyplývajícím z mezinárodní smlouvy.

(2) Ustanovení předchozího odstavce neplatí, jestliže cizinec

a) může vycestovat do jiného státu, nebo

b) ohrožuje bezpečnost státu nebo je odsouzen za zvlášť závažný trestný čin anebo je-li to odůvodněno plněním mezinárodní smlouvy; v takovém případě se cizinci umožní vyhledat si nejdéle do 60 dnů přijetí v jiném státě. Pokud tento cizinec doloží, že nemůže z území vycestovat, udělí mu policie vízum za účelem strpění pobytu.

(1) Pozvání ověřuje policie na žádost fyzické nebo právnické osoby.

(2) Zvoucí fyzická osoba v pozvání uvede své jméno, příjmení, rodné číslo, den, měsíc a rok narození a místo pobytu na území. Zvoucí právnická osoba v pozvání dále uvede svůj název, sídlo a identifikační číslo a pozvání opatří svým razítkem a jménem, příjmením a podpisem oprávněné osoby (statutárního orgánu).

(3) Policie pozvání ověří do 7 pracovních dnů ode dne podání žádosti o ověření pozvání.

(4) Zvoucí fyzická osoba je povinna dostavit se na policii sedmý pracovní den ode dne podání žádosti o ověření pozvání, po dohodě s policií i dříve, k vyzvednutí ověřeného pozvání. Obdobná povinnost platí i pro zástupce zvoucí právnické osoby.

(5) Policie odepře ověření pozvání

a) jestliže zvaný cizinec je evidován v evidenci nežádoucích osob,

b) jestliže zvoucí osoba na požádání policie neprokáže schopnost splnit závazek podle § 15,

c) jestliže zvoucí osoba porušila závazek podle § 15 nebo povinnost podle § 100, nebo

d) při zjištění důvodu podle § 9 odst. 1 písm. l), m) nebo n).

(6) Policie v případě odepření ověření pozvání tuto skutečnost zvoucí osobě sdělí při jejím dostavení se na policii. Na žádost zvoucí osoby tuto skutečnost bez uvedení důvodu pro odepření písemně potvrdí.

(7) Ověření policie vyznačí na pozvání.

Zastupitelský úřad je oprávněn, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, udělovat jednotné schengenské vízum v zastoupení jiného smluvního státu.

(1) Identifikační průkaz je veřejná listina platná pouze na území České republiky, kterou členům personálu zastupitelského úřadu cizího státu nebo mezinárodní vládní organizace akreditované v České republice nebo jejich rodinným příslušníkům vydává Ministerstvo zahraničních věcí.

(2) Identifikační průkaz je dokladem totožnosti, průkaz obsahuje rovněž údaje o rozsahu výsad a imunit, kterých jeho držitel požívá na území České republiky po dobu registrace Ministerstvem zahraničních věcí.

(3) Identifikační průkaz prohlašuje za neplatný Ministerstvo zahraničních věcí.

Vláda České republiky může nařízením za podmínky vzájemnosti nebo, je-li to v zahraničněpolitickém zájmu České republiky, stanovit, že občan jiného státu může na území pobývat bez víza po dobu uvedenou v tomto nařízení; v nařízení vymezí účel pobytu na území, který není podmíněn udělením víza.

(1) Ministerstvo právním předpisem stanoví

a) náležitosti fotografie a počet fotografií vyžadovaných od cizince podle tohoto zákona,

b) státy, jejichž státní občané mohou pobývat v tranzitním prostoru mezinárodního letiště na území pouze na základě uděleného letištního víza.

(2) Ministerstvo vyhlašuje sdělením ve Sbírce zákonů seznam hraničních přechodů a rozsah provozu na těchto přechodech.

Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou seznam nemocí, které by mohly ohrozit veřejné zdraví, a seznam nemocí a postižení, které by mohly závažným způsobem ohrozit veřejný pořádek.

(1) Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle právních předpisů platných v době zahájení řízení.

(2) Víza udělená a rozhodnutí učiněná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považují za víza a rozhodnutí podle tohoto zákona, pokud není dále stanoveno jinak.

(3) Trvalý pobyt povolený podle dosavadního právního předpisu se považuje za povolení k pobytu.

(4) Kde jiné předpisy hovoří o povolení k pobytu krátkodobému nebo dlouhodobému, rozumí se jím přechodný pobyt na území podle tohoto zákona.

(5) Cestovní průkaz totožnosti a průkaz o povolení k pobytu cizince vydané podle dosavadních právních předpisů se považují za vydané podle tohoto zákona po dobu platnosti v něm vyznačenou.

(6) Uchovávací doba písemných informací evidovaných před účinností tohoto zákona se řídí předpisy platnými v době jejich zaevidování, pokud nepřesahuje dobu podle § 160 odst. 5. Přesahuje-li vyznačená uchovávací lhůta lhůtu podle § 160 odst. 5 nebo není-li u jednotlivých evidovaných spisů uchovávací lhůta vyznačena, provozovatel tyto evidenční materiály posoudí z hlediska jejich dalšího uchovávání podle zvláštního právního předpisu24) a materiály nemající archivní hodnotu zničí.

(7) Vytřídění současných evidenčních fondů provede jejich provozovatel ve lhůtě do 30 let ode dne účinnosti tohoto zákona.

(8) Platnost rozhodnutí o zákazu pobytů uložených podle dosavadních předpisů není dotčena. Tato rozhodnutí se považují za rozhodnutí o správním vyhoštění.

(9) Dosavadní rozhodnutí vlády o zrušení vízové povinnosti zůstávají v platnosti po dobu 24 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

zrušen

Česká republika na základě závazků, které převzala ratifikací Úmluvy o právech dítěte,27) jakožto mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 Ústavy České republiky, a s odkazem zejména na ustanovení čl. 23 odst. 2 a 3, čl. 24 odst. 1 a 2 Úmluvy se zavazuje uhradit zdravotní péči poskytnutou novorozenci narozenému v období od 1. ledna 2000 do dne účinnosti tohoto zákona cizincům, kteří mají právo trvalého pobytu na území na základě povolení k pobytu za podmínky, že novorozenec v tomto období nebyl zdravotně pojištěn. Úhrada péče se provede ze zvláštního účtu, který za tímto účelem z prostředků státního rozpočtu zřídí Ministerstvo zdravotnictví.

Zrušují se:

1. Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.

2. Zákon č. 190/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.

3. Článek I zákona č. 150/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2000.

* * *

Zákon č. 140/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, nabyl účinnosti dnem 1. července 2001 s výjimkou čl. I bodů 71, 72, 73 a 74, které nabyly účinnosti dnem vyhlášení (26. 4. 2001), a s výjimkou čl. I bodů 104, 107, 110 a 114, které nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2002.

Zákon č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Zákon č. 217/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 140/2001 Sb., zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), a zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003, s výjimkou čl. I bodů 1, 7, 8, 11 až 15, 18 až 21, 23, 27 až 30, 37, 40, 42 v části, kterou se doplňuje text „anebo § 9 odst. 2 písm. b)“, bodů 48, 50, 53, 63 až 65, 68 až 71, 73, 75, 76, 87 v části, kterou se vkládá § 119 odst. 2, bodů 89, 102, 104, 109, 110, 112, 119, 121 v části, kterou se vkládají slova „(s výjimkou řízení podle § 9 odst. 4)“, bodů 122 až 124, 126 až 128, 134 a čl. V, které nabyly účinnosti ke dni vstupu smlouvy o přistoupení České republiky do Evropské unie v platnost (1. 5. 2004); čl. I bodů 4 až 6, 9, 10, 22, 24 až 26, 34, 36, 55, 56, 66, 67, 84, 91 v části, kterou se doplňuje text „nebo je nežádoucí osobou zařazenou do informačního systému smluvních států“, 96, 97, 106, 108, které nabývají účinnosti dnem odstranění kontrol na státních hranicích, stanoveným v rozhodnutí Rady Evropské unie o vstupu v platnost Úmluvy podepsané dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích pro Českou republiku, a čl. I bodu 2, který nabývá účinnosti dnem, kdy bude Česká republika vázána Smlouvou o Evropském hospodářském prostoru.

Zákon č. 222/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2004, s výjimkou

a) části prvé bodů 56, 112 a 129, které nabyly účinnosti dnem vyhlášení (31. července 2003),

b) části prvé bodů 1, 3, 4, 6, 7, 10, 13, 14, bodu 15 mimo textu uvedeného pod písmenem d), bodu 16 mimo textu uvedeného pod písmenem b), bodů 20 až 22, 39 až 41, 44, 47, 49 až 55, 57 až 59, 63 až 67, 69, 72, 79, 85, 86, 88, 89, 100 až 103, 107 až 109, 111, bodu 114 s výjimkou slov „§ 7“ a „§ 180b“, bodů 115, 116, 118, 120 až 122, 124 a 126, které nabyly účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost (1. 5. 2004),

c) části prvé bodu 15 části textu uvedeného pod písmenem d), bodu 16 části textu uvedeného pod písmenem b), bodů 18, 33, 37, 38, 61, 62 a 131, které nabývají účinnosti dnem odstranění kontrol na státních hranicích, stanoveným v rozhodnutí Rady Evropské unie o vstupu v platnost Úmluvy podepsané dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích pro Českou republiku.

Předseda vlády:

PhDr. Špidla v. r.

1) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

1a) Smlouva o založení Evropského společenství.

1b) Například Smlouva Evropských společenství a členských států na straně jedné a Švýcarskou konfederací.

1c) Přílohy V a VIII Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru.

2) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu).

3) Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.

3a) Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců.

3b) Zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic).

4) Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 189/1999 Sb.

5) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

5a) Dohoda mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, podepsaná v Schengenu v Lucemburském velkovévodství dne 14. června 1985.

Úmluva podepsaná dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích.

6) § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů.

§ 1 nařízení vlády č. 42/1998 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.

7) § 26 až 32 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 163/1993 Sb.

7a) § 18 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví.

7b) Úmluva o mezinárodním civilním letectví vyhlášená pod č. 147/1947 Sb.

8) Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

9) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

9a) Směrnice Rady 2001/40/ES ze dne 28. 5. 2001 o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí.

10) § 57 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

10a) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění pozdějších předpisů.

11) § 45 a § 46 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 91/1998 Sb.

11a) § 12 zákona č. 325/1999 Sb.

11c) § 27 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

11b) § 17a zákona č. 94/1963 Sb.

13) Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.

13a) Například obchodní zákoník, živnostenský zákon, zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění zákona č. 160/1992 Sb., a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

13b) § 20 odst. 1 občanského zákoníku.

13c) § 32 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

13d) § 38 písm. b) a § 43 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb.

13e) Například Směrnice Rady 68/360/EHS o odstranění omezení pohybu a pobytu pracovníků členských států a jejich rodinných příslušníků uvnitř Společenství.

14) § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

15) Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.

15a) Část první zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

16) Například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

17) § 200o a následující občanského soudního řádu.

18) Vyhláška č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

19) § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.

21) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

21a) Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech).

22) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

23) § 17 písm. l) zákona č. 256/1992 Sb.

24) Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění zákona č. 343/1992 Sb.

25) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

26) § 244 až 250k zákona č. 99/1963 Sb.

27) Sdělení č. 104/1991 Sb., o sjednání Úmluvy o právech dítěte.