Zákon o sociálním zabezpečení (úplné znění zákona o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších zákonných změn a doplňků)

(1) Žádost o dávku podává voják z povolání Československé lidové armády u krajské vojenské správy, v jejímž obvodu bydlí; to platí též, jestliže žádost o dávku podává občan, který byl vojákem z povolání a získal nárok na dávku podle této části zákona, a pozůstalí po vojáku z povolání nebo po uvedeném občanu.

(2) Příslušník Sboru národní bezpečnosti a voják z povolání vojsk ministerstva vnitra podává žádost u útvaru, v němž koná službu; pozůstalý po takovém příslušníku (vojáku z povolání) podává žádost u útvaru, v němž zemřelý konal naposled službu. V ostatních případech se podává žádost o dávku u ministerstva vnitra příslušného podle § 130 odst. 2.

(1) O tom, zda zdravotní stav vojáka z povolání nebo jiného oprávněného odůvodňuje poskytnutí dávky nebo služby, podávají posudky orgány uvedené v § 107. V odvolacím řízení o dávku důchodového zabezpečení vojáků z povolání podávají znalecké posudky orgány uvedené v § 107, vyššího stupně.

(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky mohou po projednání s ministrem práce a sociálních věcí Československé socialistické republiky zřídit v oborech své působnosti posudkové komise sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu oprávněných v případech, kdy toto posouzení vyžaduje zvláštních odborných znalostí. Podává-li tato komise znalecký posudek v odvolacím řízení, projedná jej v jiném složení, než ve kterém původně jednala.

(3) Schopnost vojáků z povolání k výkonu služby v ozbrojených silách posuzují lékařské komise v oborech působnosti federálních ministerstev národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra republik; pro účely řízení o invalidním (částečném invalidním) důchodu rozhodují tyto komise o tom, zda úraz nebo onemocnění vznikly při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.

Rozhodování podle § 13 odst. 2 a 4 o tom, zda služba vojáků z povolání, popřípadě zaměstnání občanů, kteří byli nebo jsou vojáky z povolání, byly přerušeny nebo skončily z vážných důvodů, náleží v oborech jejich působnosti orgánům federálních ministerstev národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra republik.

(1) Proti rozhodnutí o dávce důchodového zabezpečení lze podat písemné odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal.

(2) Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu, nejpozději však do 30 dnů od podání odvolání, předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání.

(3) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

(4) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nebude možno v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněný uvědoměn o důvodech, pro které nemůže být rozhodnuto, a sdělena mu doba, během níž se o odvolání rozhodne.

(5) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.

(6) Pro řízení v sociálním zabezpečení v ozbrojených silách platí jinak obdobně ustanovení § 111 až 115, § 116 odst. 1, 2, 6 a 10 a § 117.

Odchylky stanovené v § 119 až 134 platí – s výjimkou ustanovení § 132 odst. 2 – též pro příslušníky sborů nápravné výchovy; působnost, která podle těchto ustanovení přísluší ministru vnitra Československé socialistické republiky a ministrům vnitra republik, přísluší ministrům spravedlnosti republik a působnost orgánů ministerstev vnitra vykonávají orgány ministerstev spravedlnosti republik.

Starobní a invalidní důchody, přiznané podle předpisů platných před 1. lednem 1957 pro důchodové pojištění pracovníků v pracovním poměru a pro důchodové zaopatření příslušníků ozbrojených sil a podle předpisů platných před 1. dubnem 1962 pro důchodové pojištění družstevních rolníků,33) i pokud byly nově vyměřeny podle předpisů platných po 31. prosinci 195634) nebo byly upraveny podle předpisů o důchodovém zabezpečení účastníků odboje,35) se zvyšují takto:

měsíční výše důchodu

Kčs zvýšení měsíčně

Kčsdo 90060od 901 do 95060od 951 do 100070od 1001 do 105080od 1051 do 110090od 1101 do 1150100od 1151 do 1200120od 1201 do 1250 140od 1251 do 1300160od 1301 do 1350180od 1351 výše200.

(1) Starobní a invalidní důchody, přiznané před 1. lednem 1976 podle předpisů platných po 31. prosinci 1956 pro důchodové zabezpečení pracovníků v pracovním poměru (příslušníků ozbrojených sil), a jde-li o důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků, podle předpisů platných po 31. březnu 1962, i pokud byly nově vyměřeny, se zvyšují o měsíční částku určenou

a) podle období, do kterého spadá den, od něhož byl důchod přiznán, popřípadě naposledy přiznán, pokud se nestanoví jinak v odstavcích 2 a 3, a

b) podle výše důchodu

takto:

měsíční výše

důchodu Kčs zvýšení měsíčně Kčs

k důchodu přiznanému v letech 1957

až

1965 1966

až

1967 1968

až

1969 1970

až

1971 1972

až

1973 1974

až

1975 do 900 100 70 60 50 40 30 od 901 do 950 110 70 60 50 45 45 od 951 do 1000 120 70 60 60 55 55 od 1001 do 1010 130 70 65 65 60 60 od 1011 do 1020 130 70 65 65 65 65 od 1021 do 1030 130 75 70 70 70 70 od 1031 do 1040 130 80 75 75 75 75 od 1041 do 1050 130 80 80 80 80 80 od 1051 do 1060 140 85 85 85 85 85 od 1061 do 1070 140 85 85 85 85 85 od 1071 do 1080 140 90 90 90 90 90 od 1081 do 1090 140 90 90 90 90 90 od 1091 do 1100 140 95 95 95 95 95 od 1101 do 1110 150 95 95 95 95 95 od 1111 do 1120 150 100 100 100 100 100 od 1121 do 1130 150 105 105 105 105 105 od 1131 do 1140 150 105 105 105 105 105 od 1141 do 1150 150 110 110 110 110 110 od 1151 do 1160 160 110 110 110 110 110 od 1161 do 1170 160 115 115 115 115 115 od 1171 do 1180 160 115 115 115 115 115 od 1181 do 1190 160 120 120 120 120 120 od 1191 do 1200 160 120 120 120 120 120 od 1201 do 1210 170 125 125 125 125 125 od 1211 do 1220 170 130 130 130 130 130 od 1221 do 1230 170 130 130 130 130 130 od 1231 do 1240 170 135 135 135 135 135 od 1241 do 1250 170 140 140 140 140 140 od 1251 do 1260 180 145 145 145 145 145 od 1261 do 1270 180 150 150 150 150 150 od 1271 do 1280 180 150 150 150 150 150 od 1281 do 1290 180 155 155 155 155 155 od 1291 do 1300 180 160 160 160 160 160 od 1301 do 1310 190 165 165 165 165 165 od 1311 do 1320 190 170 170 170 170 170 od 1321 do 1330 190 175 175 175 175 175 od 1331 do 1340 190 180 180 180 180 180 od 1341 do 1350 190 180 180 180 180 180 od 1351 do 1360 200 185 185 185 185 185 od 1361 do 1370 200 190 190 190 190 190 od 1371 do 1380 200 195 195 195 195 195 od 1381 výše 200 200 200 200 200 200.

(2) Byl-li starobní nebo invalidní důchod, který byl přiznán orgány uvedenými v části sedmé podle předpisů platných po 31. prosinci 1956, vyměřen z průměrného měsíčního výdělku (důchodového základu), zjištěného z hrubých výdělků za období před skončením služebního poměru vojáka z povolání, příslušníka Sboru národní bezpečnosti nebo příslušníka sborů nápravné výchovy, určuje se zvýšení důchodu podle období, do něhož spadá den skončení služebního poměru; pokud služební poměr skončil před 1. lednem 1957, považuje se za den skončení služebního poměru 1. leden 1957.

(3) Jde-li o starobní a invalidní důchod a jestliže den, od něhož byl důchod přiznán podle předpisů uvedených v odstavci 1, spadá do období po 31. prosinci 1975, náleží k důchodu zvýšení, jaké by náleželo, kdyby byl takový důchod přiznán v roce 1975.

(1) Starobní a invalidní důchody (§ 136 a 137) přiznané ze zaměstnání I. pracovní kategorie, které činí více než 1400 Kčs měsíčně, se zvyšují takto:

měsíční výše důchodu

Kčszvýšení měsíčně

Kčsod 1401 do 1600230od 1601 do 1800260od 1801 výše280.

(2) Zvýšení podle předchozího odstavce náleží též k starobnímu nebo invalidnímu důchodu, který činí více než 1400 Kčs měsíčně a jde o důchod

a) účastníka odboje I. skupiny,

b) poživatele důchodu z důchodového zabezpečení vojáků z povolání, příslušníků Sboru národní bezpečnosti a příslušníků sborů nápravné výchovy, pokud pro starobní a invalidní důchod platila nejvyšší výměra důchodu stanovená pevnými částkami pro důchod přiznaný ze služby zařazené do I. kategorie funkcí,

c) na nějž vznikl nárok horníku podle předpisů o hornickém pensijním pojištění nebo o důchodovém pojištění horníků platných před 1. lednem 1957, a o důchod (§ 136), jehož poživatel konal nejméně 20 roků jiné práce (službu v ozbrojených silách), jež by podle předpisů platných po 30. červnu 1964 odůvodňovaly zařazení jeho zaměstnání (služby) do I. pracovní kategorie, anebo se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v takovém zaměstnání (následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu takové služby v ozbrojených silách) nebo v přímé souvislosti s ním.

(1) Starobní a invalidní důchody (§ 136 a 137) přiznané ze zaměstnání II. pracovní kategorie, které činí více než 1400 Kčs měsíčně, se zvyšují o částku 230 Kčs měsíčně.

(2) Zvýšení podle předchozího odstavce náleží též k starobnímu nebo invalidnímu důchodu, který činí více než 1400 Kčs měsíčně a jde o důchod

a) účastníka odboje II. skupiny,

b) poživatele důchodu z důchodového zabezpečení vojáků z povolání, příslušníků Sboru národní bezpečnosti a příslušníků sborů nápravné výchovy, pokud pro takové důchody platila nejvyšší výměra stanovená pevnou částkou 1800 Kčs měsíčně,

c) na nějž vznikl nárok pracovníku podle dosavadních předpisů, jestliže byl zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. nebo v II. pracovní kategorii, jemuž však nevznikl podle těchto předpisů nárok na důchod ze zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie,

d) jehož poživatel konal nejméně 20 roků práce, jež by podle předpisů platných po 30. červnu 1964 odůvodňovaly zařazení jeho zaměstnání (pracovní činnosti) do II. pracovní kategorie, anebo se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v takovém zaměstnání (pracovní činnosti) nebo v přímé souvislosti s ním.

Starobní a invalidní důchody (§ 137 a 139), jejichž výše byla podle dosavadních předpisů omezena ke dni vzniku nároku na důchod 70 %, popřípadě 60 % průměrného měsíčního výdělku (průměrné měsíční pracovní odměny), invalidní důchody, které byly takto omezeny a zvýšeny pro plnou invaliditu následkem pracovního úrazu, a důchody účastníků odboje se zvýší o částku zvláštní daně z důchodu, sražené ze základu pro vyměření zvláštní daně z důchodu,36) jestliže zvýšení o částku této daně je výhodnější než částka zvýšení náležející podle předchozích ustanovení.

Částečný invalidní důchod, přiznaný před 1. lednem 1976 podle předpisů platných pro důchodové zabezpečení pracovníků v pracovním poměru (příslušníků ozbrojených sil) nebo podle předpisů platných pro důchodové zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků, se zvyšuje o polovinu měsíční částky, která by náležela podle § 136 až 140 k invalidnímu důchodu rovnajícímu se dvojnásobku tohoto částečného invalidního důchodu, a pokud k němu náležel zvláštní přídavek, dvojnásobku součtu částečného invalidního důchodu a zvláštního přídavku.

Vdovské důchody vyměřené z důchodů uvedených v § 136 až 139 se zvyšují takto:

měsíční výše důchodu

Kčs zvýšení měsíčně

Kčs do 90030od 901 do 95040od 951 do 100050od 1001 do 105060od 1051 do 110080od 1101 do 1150100od 1151 do 1200120od 1201 do 1250140od 1251 do 1300160 od 1301 výše170.

Přitom vdovské důchody vyměřené z důchodů uvedených v § 136 se zvyšují nejméně o 40 Kčs měsíčně a vdovské důchody vyměřené z důchodu pracujících, kteří zemřeli v období od 1. ledna 1957 (od 1. dubna 1962, jde-li o družstevní rolníky) do 31. prosince 1968 nebo jimž v tomto období vznikl nárok na důchod, anebo jimž vznikl nárok na důchod po 31. prosinci 1968, který však byl vyměřen z průměrného měsíčního výdělku za období ukončené před 1. lednem 1968, zvyšují se nejméně o 50 Kčs měsíčně.

Sirotčí důchody vyměřené z důchodů uvedených v § 136 až 139 se zvyšují o částku 30 Kčs měsíčně; nedosahuje-li sirotčí důchod ani po tomto zvýšení nejnižší výměry (§ 41 odst. 3 a 4), upraví se, jde-li o jednostranně osiřelé dítě, na 300 Kčs měsíčně, a jde-li o oboustranně osiřelé dítě, na 500 Kčs měsíčně.

(1) Zvýšení se přizná k měsíční částce důchodu, která s případným zvýšením důchodu podle dosavadních předpisů náleží ke dni 31. prosince 1975, po snížení o zvláštní daň z důchodu, pokud jí byl důchod podroben, a po přičtení zvláštního přídavku37) k tomuto důchodu; byl-li zvláštní přídavek přiznán k úhrnu důchodů téhož poživatele, přičte se celý zvláštní přídavek k starobnímu, invalidnímu nebo částečnému invalidnímu důchodu, k němuž se přiznává zvýšení (§ 145), a jde-li o úhrn vdovského a sirotčího důchodu, k vdovskému důchodu. Přičtením k důchodu nárok na zvláštní přídavek zaniká. Zvýšení pro bezmocnost, výchovné ani důchod z důchodového připojištění38) se do měsíční částky důchodu nezapočítává.

(2) Je-li omezena výplata důchodu pro další zaměstnání důchodce po vzniku nároku na důchod, pro ústavní nebo jiné zaopatření důchodce nebo pro srážky prováděné z důchodu podle předpisů o výkonu soudních rozhodnutí, posuzuje se nárok na zvýšení důchodu i výše zvláštního přídavku (odstavec 1) podle nesníženého důchodu; obdobně se postupuje, má-li poživatelka vdovského důchodu výdělek, pro který se krátí vdovský důchod.

(3) Nedosahuje-li starobní (invalidní) důchod účastníka odboje ani po zvýšení důchodu částek uvedených v § 56 odst. 2, zvýší se na příslušnou nejnižší výměru; to platí též, jde-li o vdovský důchod účastnice odboje přiznaný v nejnižší výměře starobního a invalidního důchodu. Jestliže vdovský důchod vdovy po účastníku odboje nedosáhne ani po jeho zvýšení částky 600 Kčs měsíčně, zvýší se na tuto částku; na stejnou částku se zvýší starobní (invalidní) důchod vdovy po účastníku odboje, která nemá nárok na vdovský důchod. Nedosahuje-li důchod (úhrn důchodů) náležející rodičům účastníka odboje (§ 60) ani po zvýšení částky 1100 Kčs měsíčně, jde-li o manželskou dvojici, zvýší se důchod na tuto výměru. Toto zvýšení důchodu se provede na žádost.

(4) Zvýšení náleží za splnění ostatních podmínek i k důchodu upravenému již dříve podle předpisů o nejnižší výměře důchodů,39) které jsou jediným zdrojem příjmu (jediným nebo hlavním zdrojem výživy) důchodce; zvláštní podmínky stanovené pro úpravu důchodu na uvedenou nejnižší výměru se jinak nemění.

(5) Nedosahuje-li důchod ani po zvýšení spolu s jiným příjmem důchodce a rodinných příslušníků odkázaných na jeho důchod nově stanovené nejnižší výměry důchodu, který je jediným zdrojem příjmu, zvýší se na žádost důchod tak, aby spolu s příjmem důchodce a takových rodinných příslušníků dosáhl této nejnižší výměry (§ 42).

(6) Důchody vyplácené do ciziny se zvyšují podle předchozích ustanovení. Vyplácí-li se dílčí důchod, náleží zvýšení v poměrné části, v jaké byl přiznán dílčí důchod podle československých předpisů, a to i v případě jeho výplaty do ciziny. Jestliže podle mezistátní úmluvy náleží důchodci při jeho trvalém pobytu v Československé socialistické republice důchod jen podle československých předpisů, zvýší se důchod podle roku jeho přiznání ve smluvním státu, ze kterého důchodce přesídlil do Československé socialistické republiky.

(7) Důchod po přičtení zvláštního přídavku se zvýšením důchodu podle této části zákona a s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku 3000 Kčs měsíčně.

(8) Zvýšení o částku nepřesahující 200 Kčs měsíčně se poskytuje bez žádosti. Zvýšení nad tuto částku se poskytuje na žádost. Rovněž na žádost se poskytne rozdíl mezi částkou zvláštní daně z důchodu a částkou zvýšení důchodu náležející podle předchozích ustanovení, jestliže je daň vyšší než toto zvýšení. Zvýšení k důchodům vypláceným orgány uvedenými v části sedmé se poskytuje vždy bez žádosti. Zvýšení důchodu náleží počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1976.

(1) Jsou-li splněny podmínky pro zvýšení starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu a současně pro zvýšení vdovského nebo sirotčího důchodu téhož poživatele, zvyšuje se důchod starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod a při souběhu se sirotčím důchodem v rozsahu dále uvedeném též sirotčí důchod. Zvýšení starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu nesmí však činit méně než zvýšení, které by náleželo k starobnímu (invalidnímu) důchodu přiznanému v roce 1975 ve výši odpovídající úhrnu důchodů, ani méně, než kolik činí částka zvláštní daně z důchodu, o niž byl tento úhrn důchodů snížen. Sirotčí důchod se upraví na 300 Kčs měsíčně, jde-li o jednostranně osiřelé dítě, a na 500 Kčs měsíčně, jde-li o oboustranně osiřelé dítě, nedosahuje-li tento důchod před úpravou pro souběh důchodů těchto částek. Jsou-li splněny podmínky pro zvýšení vdovského důchodu a sirotčího důchodu téhož poživatele, zvyšuje se vdovský důchod a za podmínky a do výše stanovených v předchozí větě se upraví též sirotčí důchod. Byl-li při souběhu důchodů snížen starobní, invalidní, částečný invalidní nebo vdovský důchod, stanoví se částka zvýšení podle výše nesníženého důchodu. Částka zvýšení se pro souběh důchodů nesnižuje na polovinu.

(2) Zanikne-li nárok na důchod, který byl zvýšen při souběhu (odstavec 1) s důchodem vdovským (sirotčím), zvýší se důchod vdovský (sirotčí) podle předchozích ustanovení.

(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. ledna 1976 i nároky na dávky, jejichž podmínky se splnily před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů.

(2) O nárocích na dávky, jež vznikly před 1. lednem 1976 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle dosavadních předpisů s odchylkami podle dalších ustanovení.

(3) Dávky důchodového zabezpečení přiznané podle předpisů platných před 1. lednem 1976 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 31. prosince 1975 po snížení o zvláštní daň z důchodu, pokud jí byly podrobeny, a po úpravě podle části osmé. Náležel-li zvláštní přídavek k dávce, která nebyla upravena podle části osmé, platí ustanovení § 144 odst. 1 a 2 o zvláštním přídavku obdobně. Další trvání nároku na tyto dávky se posuzuje podle tohoto zákona s odchylkami podle dalších ustanovení.

(1) Doba pracovního poměru před 1. říjnem 1948, která se nepovažovala za dobu zaměstnání podle dosavadních předpisů, není dobou zaměstnání ani podle tohoto zákona, jestliže pracovník vykonával zároveň samostatnou výdělečnou činnost, která byla hlavním zdrojem jeho obživy.

(2) Doba služby v tzv. vládním vojsku, doba služby vojáků z povolání v armádě tzv. Slovenského státu a doba služby těch příslušníků policie a četnictva, kteří byli přijati do služeb v době nesvobody, se nezapočítává do doby zaměstnání; doby takové služby se však započítávají v rozsahu, v jakém se kryjí s dobou účasti na boji proti fašismu.

Zařazení zaměstnání (pracovní činnosti) vykonávaného před 1. lednem 1976 do I. nebo II. pracovní kategorie se určuje po 31. prosinci 1975 podle ustanovení tohoto zákona, jestliže jsou pro pracujícího výhodnější a nevznikl mu nárok na důchod před 1. lednem 1976; pokud však bylo zařazení zaměstnání vykonávaného před 1. červencem 1964 do I. nebo II. pracovní kategorie výhodnější podle předpisů platných do tohoto dne, určuje se zařazení podle nich.

(1) Jestliže důchodce požívá nebo požíval starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod, důchod za výsluhu let nebo výsluhový důchod vyměřený podle předpisů platných před 1. červencem 1964 z průměrného ročního výdělku (důchodového základu), nesmí být starobní důchod, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) vyměřen z nižšího průměrného měsíčního výdělku, než by činila dvanáctina průměrného ročního výdělku nebo důchodový základ, z něhož byl vyměřen dřívější důchod.

(2) Jestliže důchodce požívá nebo požíval starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod vyměřený z průměrné měsíční pracovní odměny, platí ustanovení § 14 odst. 6 i tu.

(1) Členům jednotných zemědělských družstev, kterým vznikne nárok na starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod do 31. prosince 1980, se základní výměra důchodu a její zvýšení určí podle důchodového pásma stanoveného dosavadními předpisy o důchodovém zabezpečení družstevních rolníků,40) pokud by to bylo výhodnější než vyměření důchodu podle tohoto zákona.

(2) Jestliže důchodce požívá nebo požíval důchod z důchodového zabezpečení družstevních rolníků, jehož základní výměra byla určena důchodovým pásmem, nesmí být do 31. prosince 1980 základní výměra starobního a invalidního (částečného invalidního) důchodu nižší než dřívější základní výměra určená důchodovým pásmem.

Nároky na starobní důchod vzniklé před 1. lednem 1976, náležející při dosažení věku odlišného od věku stanoveného tímto zákonem a za dobu zaměstnání (pracovní činnosti) kratší než 25 roků, se zachovávají a posuzují se podle dosavadních předpisů. To platí obdobně, i pokud jde o nároky na poměrný starobní důchod vzniklé podle předpisů platných před 1. červencem 1964.

(1) Výše plného starobního důchodu pracujících, kteří splnili podmínky pro nárok na tento důchod před 1. lednem 1976, jsou po vzniku nároku na plný starobní důchod nepřetržitě zaměstnáni k 31. prosinci 1975 a nepobírali starobní důchod ani jeho část, se posuzuje podle tohoto zákona.

(2) Nárok na důchod podle předchozího odstavce se zvyšuje za dobu dalšího zaměstnání

a) vykonávaného před 1. lednem 1976 podle dosavadních předpisů,

b) vykonávaného po 31. prosinci 1975 podle tohoto zákona (§ 21).

Ustanovení § 23 odst. 6 platí i tu.

(3) Starobní důchod (odstavec 1) i jeho zvýšení za dobu dalšího zaměstnání se vypočte z průměrného měsíčního výdělku zjištěného před rokem, v němž pracující skončil zaměstnání (§ 14 odst. 3), pokud je tento výpočet pro něj výhodnější.

(4) Jestliže je to pro pracujícího, který jinak splňuje podmínky uvedené v odstavci 1, výhodnější, stanoví se výše starobního důchodu podle dosavadních předpisů; ustanovení odstavců 2 a 3, § 23 odst. 3 a 4 a § 137 odst. 3 platí i tu.

(5) Výše plného starobního důchodu pracujících, kteří splnili podmínky pro nárok na tento důchod před 1. lednem 1976, nesplňují však ostatní podmínky uvedené v odstavci 1, se posuzuje podle dosavadních předpisů. Nárok na důchod za dobu dalšího zaměstnání se zvyšuje podle odstavce 2 a zvýšení se vypočte z průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen starobní důchod; byl-li však pracující po vzniku nároku na starobní důchod nepřetržitě zaměstnán a pobíral starobní důchod nebo jeho část, považuje se 31. prosinec 1975 za den skončení zaměstnání pro zjištění průměrného měsíčního výdělku, pokud to při pobírání starobního důchodu nebo jeho části dosavadní předpisy umožňovaly a jestliže to je pro pracujícího výhodnější. Ustanovení § 23 odst. 3 a 4, pokud jde o nejvyšší výměru starobního důchodu spolu se zvýšením za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod, platí i tu.

Pracujícímu, jemuž vznikl před 1. lednem 1976 nárok na starobní důchod, určený důchodovým pásmem podle dosavadních předpisů o důchodovém zabezpečení družstevních rolníků za dobu pracovní činnosti kratší 25 roků, který splňuje podmínku nepřetržitého zaměstnání uvedenou v § 152 odst. 1 a nepobíral starobní důchod, se přizná starobní důchod ve výši stanovené v § 19 a 22, je-li výhodnější než starobní důchod podle dosavadních předpisů. Byl-li přiznán uvedený starobní důchod podle tohoto zákona, ustanovení § 23 platí i tu.

(1) Pracujícím, kteří splnili podmínky nároku na poměrný starobní důchod před 1. lednem 1976 a jsou po 31. prosinci 1975 zaměstnáni, zvyšuje se nárok na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání

a) vykonávaného před 1. lednem 1976 podle dosavadních předpisů,

b) vykonávaného po 31. prosinci 1975 podle tohoto zákona (§ 22).

(2) Ustanovení § 14 odst. 3, § 23 odst. 6, § 137 odst. 3 a § 152 odst. 5 platí obdobně.

(1) Stal-li se poživatel invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. lednem 1976, po 31. prosinci 1975 jen částečně invalidním, vyměří se částečný invalidní důchod podle ustanovení tohoto zákona, nesmí však být nižší než polovina dosavadního invalidního důchodu včetně zvláštního přídavku a jakéhokoliv jiného zvýšení; byl-li však invalidní důchod zvýšen jako jediný zdroj příjmu důchodce a rodinných příslušníků odkázaných na jeho důchod, částka zvýšení důchodu z tohoto důvodu se odečítá před výpočtem poloviny dosavadního důchodu.

(2) Stal-li se poživatel částečného invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. lednem 1976, po 31. prosinci 1975 plně invalidním, vyměří se invalidní důchod podle ustanovení tohoto zákona; tento důchod však nesmí být nižší než dosavadní částečný invalidní důchod včetně zvláštního přídavku a jakéhokoliv jiného zvýšení.

(3) Poživateli invalidního důchodu, který je zaměstnán po 31. prosinci 1975, se pro nárok na nové vyměření tohoto důchodu (§ 33) započítává do doby 5 roků zaměstnání též doba zaměstnání vykonávaného po vzniku nároku na tento důchod před 1. lednem 1976.

(4) Jestliže zanikl nebo zanikne nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod vzniklý před 1. lednem 1976 a do dvou roků po zániku nároku vznikne za účinnosti zákona znovu nárok na takový důchod, nesmí být nově přiznaný důchod nižší, než kolik činil dřívější důchod ke dni zániku nároku.

(1) Nenáležel-li vdovský důchod podle dosavadních předpisů proto, že manželství bylo uzavřeno po 60. roce věku pracujícího (důchodce) a netrvalo aspoň dva roky, přizná se na žádost tento důchod za splnění ostatních podmínek nároku, nejdříve však od 1. ledna 1976; přitom se výše vdovského důchodu stanoví podle předpisů platných před tímto dnem.

(2) Nebyl-li vdovský důchod vyplácen nebo byl-li vyplácen ve snížené výměře proto, že vdova žije ve společné domácnosti s druhem, obnoví se na žádost výplata vdovského důchodu v plné výši, nejdříve však od 1. ledna 1976.

(3) K vdovskému důchodu podle odstavců 1 a 2 náleží zvýšení podle § 142.

(4) Jestliže zanikl nebo zanikne nárok na vdovský nebo sirotčí důchod vzniklý před 1. lednem 1976 a do dvou roků po zániku nároku vznikne za účinnosti zákona znovu nárok na takový důchod, platí ustanovení § 155 odst. 4 obdobně.

(5) Převyšuje-li při souběhu vdovského a starobního (invalidního) důchodu přiznaných před 1. lednem 1976 úhrn důchodů nejvyšší výměru úhrnu důchodů při souběhu (§ 66), snižuje se počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1976 vdovský důchod o částku, o niž úhrn přiznaných důchodů převyšuje tuto nejvyšší výměru, popřípadě se vdovský důchod nevyplácí; zvýšení důchodu podle části osmé se provede po této úpravě.

(6) Vdovský důchod družky náležející ke dni 30. června 1964 se zachovává za stejných podmínek jako vdovský důchod vdovy.

(7) Ustanovení tohoto zákona o rozvedených ženách se vztahují též na ženy rozloučené a rozvedené podle dřívějších předpisů.

(1) Dávky poskytované podle dříve platných předpisů, a to:

a) úrazové důchody vyplácené podle předpisů o důchodovém pojištění platných před 1. lednem 1957,

b) zaopatřovací požitky přiznané podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce,

c) přídavek za zranění přiznaný občanu, na nějž se vztahuje § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, nebo vojenskému invalidovi ze stavu mužstva z doby před první světovou válkou,

d) důchody rodičů a sourozenců přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění (zaopatření) platných před 1. lednem 1957,

e) příspěvky (starobní, úrazové, nadlepšovací a jiné příspěvky) podle § 6 zákona č. 16/1947 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků,

mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly uvedené předpisy a není-li dále uvedeno jinak.

(2) Je-li některá z dávek uvedených v předchozím odstavci vyplácena ke dni 31. prosince 1975 vedle starobního, invalidního (částečného invalidního), vdovského nebo sirotčího důchodu, slučuje se s tímto důchodem v jediný důchod a považuje se za tento důchod; nárok na dosavadní dávku po jejím sloučení zaniká. Je-li poživateli úrazového důchodu, zaopatřovacích požitků nebo přídavku za zranění uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) přiznán invalidní (částečný invalidní) důchod a přitom jeho plná (částečná) invalidita vznikla zhoršením následků úrazu (poškození zdraví), pro nějž mu byla přiznána dosavadní dávka, zaniká nárok na tuto dávku.

(3) Jestliže poživateli některé z dávek uvedených v odstavci 1 vznikne nárok na důchod z důchodového zabezpečení, platí o souběhu těchto nároků obdobně § 65 odst. 2 a § 66; po úpravě podle těchto ustanovení se dávka slučuje s důchodem z důchodového zabezpečení v jediný důchod a považuje se za tento důchod; nárok na dosavadní dávku po jejím sloučení zaniká. Důchod takto sloučený vyplácí orgán, který vyplácel vyšší důchod.

(1) Pro nároky na dávky důchodového zabezpečení se hodnotí též pracovní činnost vykonávaná v období od 1. ledna 1957 do 31. prosince 1975 občany (spolupracující členové rodiny člena jednotného zemědělského družstva a jiní pracující), kteří nebyli členy jednotného zemědělského družstva, ani nebyli k němu v pracovním poměru, vykonávali soustavně a pravidelně práce v jednotném zemědělském družstvu, podrobovali se pracovním příkazům družstva a byli z tohoto důvodu účastni důchodového zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků.

(2) Do doby, než bude po 31. prosinci 1975 upraven členský, popřípadě pracovněprávní vztah občanů uvedených v předchozím odstavci k jednotnému zemědělskému družstvu, nejdéle však do 31. prosince 1976, posuzuje se jejich pracovní činnost vykonávaná v družstvu pro jejich nároky z důchodového zabezpečení podle dosavadních předpisů a pro jejich nároky na dávky ze zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte podle předpisů o zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků.

Důchody rodičů a sourozenců přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění (zaopatření) platných před 1. lednem 1957, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, se zvýší na částku 880 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), zvýší se důchod rodičů a sourozenců tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 880 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník (§ 42 odst. 2) důchodce, zvýší se tento důchod na částku 1500 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), zvýší se důchod rodičů a sourozenců tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 1500 Kčs měsíčně. Ustanovení § 42 odst. 4 platí obdobně. Zvýšení důchodu se provede na žádost.

(1) Sociální důchod přiznaný účastníku odboje před 1. lednem 1976 ve výši nedosahující částky uvedené v § 59 odst. 1 se zvyšuje na částku odpovídající skupině, do níž je účastník odboje zařazen. Zvýšení se provede na žádost, nejdříve však počínaje splátkou splatnou v lednu 1976.

(2) Sociální důchod vdovy po účastníku odboje přiznaný před 1. lednem 1976 se zvyšuje na částku 600 Kčs měsíčně; ustanovení odstavce 1 věty druhé platí i tu.

(1) Zaopatřovací příspěvek, který je vyplácen podle předpisů platných před 1. lednem 1976 členům rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách, se podle tohoto zákona upraví, a pokud podle tohoto zákona jim nenáleží, se jeho výplata zastaví počínajíc měsícem lednem 1976.

(2) Byl-li členu jednotného zemědělského družstva před 1. lednem 1976 vyplácen národním výborem zaopatřovací příspěvek za dobu vojenského cvičení vykonávaného po 31. prosinci 1975, nevzniká mu za tutéž dobu vůči jednotnému zemědělskému družstvu nárok na náhradu pracovní odměny.

(1) Doba služby konané v armádě Československé republiky od 28. října 1918 do 31. prosince 1939 a doba služby konané před 9. květnem 1945 v bývalých ozbrojených sborech se pro nárok na důchod hodnotí jako doba zaměstnání III. pracovní kategorie, s výjimkou činnosti výkonného letce, která se hodnotí jako doba služby v ozbrojených silách v I. kategorii funkcí. Ustanovení § 147 odst. 2 platí i tu.

(2) Doba účasti na národním boji za osvobození se hodnotí jako služba v ozbrojených silách v I. kategorii funkcí.

(3) Doba služby konané v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech od 9. května 1945 do 31. prosince 1964 se hodnotí jako výkon funkce I. kategorie; doba této služby po 31. prosinci 1964 se zařazuje do I. (II.) kategorie funkcí.

(4) Vznikl-li nárok na důchod po 31. prosinci 1975, určuje se zařazení služby, vykonávané po 31. prosinci 1964, do I. nebo II. kategorie funkcí podle předpisů platných po 31. prosinci 1975; jsou-li výhodnější ustanovení dřívějších předpisů, určuje se zařazení služby podle těchto předpisů.

Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky a ministři vnitra republik mohou povolovat výjimky z podmínky 20 roků služby v I. nebo II. kategorii funkcí stanovené pro vznik nároku na důchod vojáku z povolání, který tuto podmínku nemůže splnit ke dni dosažení věku 55 nebo 57 let anebo pro skončení služebního poměru ze zdravotních důvodů a podílel se na budování a upevňování ozbrojených sil.

Jestliže důchodce požívá nebo požíval starobní (výsluhový), invalidní nebo částečný invalidní důchod vyměřený z důchodového základu podle předpisů platných před 1. říjnem 1964, nesmí být starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod a důchod za výsluhu let vyměřen z nižšího průměrného měsíčního výdělku, než kolik by činil důchodový základ upravený podle dosavadních předpisů.41)

(1) Občanu, který byl vojákem z povolání a získal nárok na výsluhový důchod podle předpisů platných před 1. říjnem 1964 a jemuž dosud nevznikl nárok na starobní důchod, náleží, konal-li aspoň 20 roků službu v ozbrojených silách, starobní důchod podle § 122 odst. 2 a 3, § 123 a 124; nesplňuje-li tuto podmínku, náleží starobní důchod podle ustanovení platných pro ostatní pracující.

(2) Starobní důchod podle předchozího odstavce nesmí však činit méně, než by činil dřívější výsluhový důchod s případnými úpravami podle předpisů platných před 1. lednem 197642) a jeho zvýšení podle části osmé.

Ustanovení tohoto dílu platí obdobně pro příslušníky sborů nápravné výchovy.

Vláda Československé socialistické republiky může stanovit, že pracujícím, kteří vykonávali práce zvlášť škodlivé pro zdraví, náleží plný starobní důchod a invalidní důchod ze zaměstnání I. pracovní kategorie, i když vykonávali zaměstnání této kategorie po dobu kratší než 20 roků a ke dni splnění ostatních podmínek nároku na důchod netrval výkon takových prací. Opatření učiněná v souladu s tímto ustanovením před 1. lednem 1976 se považují za opatření podle tohoto ustanovení.

Vláda Československé socialistické republiky může nařízením v souladu s dlouhodobým programem společenské péče o rodiny s nezaopatřenými dětmi zvyšovat

a) sazby výchovného, popřípadě příplatek k němu (§ 46 odst. 2 a 3) a přiznávat k němu jednorázovou výpomoc,

b) nejnižší výměru sirotčího důchodu (§ 41 odst. 3 a 4),

c) částku nejvyšší přípustné hranice vlastního příjmu nezaopatřeného dítěte pro nárok na sirotčí důchod (§ 40) a výchovné (§ 46),

d) sazby zaopatřovacího příspěvku, popřípadě příplatek k němu (§ 74 odst. 1 a 2),

e) částky nejvyšší přípustné hranice příjmu pro přiznání náhrady ušlé pracovní odměny členům jednotných zemědělských družstev při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách (§ 78 odst. 5 a 6).

Vláda Československé socialistické republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, nařízením upravit výši průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen dřívější důchod (§ 14 odst. 6).

Vláda Československé socialistické republiky může nařízením stanovit

a) za jakých podmínek a v jaké výši se poskytuje při zaměstnání starobní a vdovský důchod a bez ohledu na výši výdělku důchod za výsluhu let a sirotčí důchod z důchodového zabezpečení (pojištění);

b) že se poskytuje část starobního důchodu, aby se umožnil postupný přechod do starobního důchodu pracujícím, kteří jsou zaměstnáni po vzniku nároku na tento důchod, jestliže se věkem změnila jejich pracovní schopnost tak, že jejich výdělek poklesl v důsledku zmenšeného pracovního úvazku anebo v důsledku změny zaměstnání;

c) odchylný způsob stanovení průměrného měsíčního výdělku u pracujících, kteří po vzniku nároku na starobní důchod jsou nepřetržitě zaměstnáni bez pobírání starobního důchodu nebo jeho části a splňují podmínky pro výplatu starobního důchodu při zaměstnání.