31/1960 Sb. · 40 paragrafů
(1) Po příchodu zásilky do místa určení je dopravce povinen vydat zásilku příjemci se všemi jemu určenými průvodními listinami, po projednání podle celních a jiných předpisů. Příjemce je povinen svým podpisem potvrdit datum a hodinu přijetí zásilky.
(2) V pravidelné letecké přepravě může být zásilka dodána příjemci:
a) na letišti určení,
b) v dopravní kanceláři,
c) na jeho adresu, jestliže je to zavedeno.
(1) Nelze-li přepravu provést, nelze-li vypátrat příjemce nebo odmítne-li příjemce přijetí zásilky, postupuje dopravce podle příkazu odesílatele, který si neprodleně vyžádá. Není-li možno dosáhnout příkazu, může dopravce na náklady a nebezpečí odesílatele zásilku uskladnit; o tom musí odesílatele neprodleně uvědomit.
(2) Není-li možno v případech uvedených v odstavci 1 odesílatele ani dodatečně zpravit, nebo nedá-li odesílatel proveditelný příkaz, může dopravce zásilku prodat ve veřejné dražbě nebo učinit jiná opatření ve lhůtě a za podmínek, stanovených podrobnými přepravními podmínkami. Jde-li o předměty, které se rychle kazí, může je dopravce prodat ihned, aby předešel zkažení, přičemž musí být dbáno odborné péče. Výtěžku použije dopravce ke krytí svých pohledávek a zbytek vyplatí odesílateli.
(1) Dopravci přísluší za provedenou přepravu zboží a za jiné s dopravou spojené služby přepravné a náhrady stanovené tarifem.
(2) Dopravce má k zajištění svých pohledávek z přepravní smlouvy zástavní právo k zásilce, pokud ji má v držení.
Odesílatel může zaslat zboží dobírkou, pokud to dovolují podrobné přepravní podmínky. Za převzetí zboží na dobírku k přepravě vybírá dopravce náhradu stanovenou tarifem.
(1) Přeplatky vzniklé chybou při výpočtu přepravného, popřípadě ostatní náhrady podle tarifu musí být vráceny a nedoplatky vzniklé týmž způsobem musí být zaplaceny.
(2) Podrobné přepravní podmínky mohou stanovit, že ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na přeplatky, popřípadě nedoplatky, jež nedosahují určité výše.
(3) Je-li adresa odesílatele (příjemce) dopravci známa, je povinen vrátit přeplatek na jeho adresu z vlastního podnětu.
(1) Odpovědnost dopravce se řídí ve vnitrostátní letecké přepravě:
a) cestujících a věcí, které si cestující opatrují za letu sami, obecnými předpisy,*)
b) zapsaných zavazadel a zboží Úmluvou o sjednocení některých pravidel v mezinárodní letecké dopravě (Varšavskou) č. 15/1935 Sb. a předpisy jí doplňujícími (dále jen „Úmluva“).
(2) Odpovědnost dopravce v mezinárodní letecké přepravě osob, zavazadel a zboží se řídí Úmluvou.
(3) Omezení odpovědnosti, stanovená Úmluvou platí i v takové přepravě mezinárodní, na kterou se jinak Úmluva nevztahuje, a v přepravě vnitrostátní; omezení odpovědnosti se však nevztahují na leteckou přepravu zboží s prohlášenou hodnotou, kde dopravce odpovídá až do výše udané částky.
Lhůty k uplatnění nároků z odpovědnosti v letecké přepravě cestujících, zavazadel a zboží stanoví podrobné přepravní podmínky v souladu s obecnými předpisy a s mezinárodními dohodami.
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr dopravy:
Vlasák v. r.
*) Výši jízdného a přepravného stanoví tarify vydané Čs. aeroliniemi.
*) Občanský zákon č. 141/1950 Sb. a zákon č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky.