§ 10a Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České republiky o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení – Posuzování pracovní neschopnosti v souvislosti s ústavní péčí
Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České republiky o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení · 31/1993 Sb. · § 10a · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 10a stanoví, že lékař zdravotnického zařízení, kde byl pacient hospitalizován, musí při propuštění posoudit, zda pracovní neschopnost trvá, a buď ji ukončí, nebo prodlouží maximálně o tři dny, přičemž další posuzování pak přebírá ambulantní lékař.
§ 10a Posuzování pracovní neschopnosti v souvislosti s ústavní péčí
Lékař zdravotnického zařízení, do jehož ústavní péče byl občan přijat, posoudí při skončení ústavní péče, zda pracovní neschopnost trvá, a buď ji ukončí podle § 7, nebo ji v případě předání práce neschopného občana podle § 5 prodlouží, nejdéle však o tři kalendářní dny. Pracovní neschopnost občana dále posuzuje lékař, který převzal práce neschopného občana do ambulantní péče.
Paragraf 10a stanoví, že lékař zdravotnického zařízení, kde byl pacient hospitalizován, musí při propuštění posoudit, zda pracovní neschopnost trvá, a buď ji ukončí, nebo prodlouží maximálně o tři dny, přičemž další posuzování pak přebírá ambulantní lékař.
Co to znamená v praxi
Lékař v nemocnici rozhoduje o dalším trvání pracovní neschopnosti pacienta po propuštění z ústavní péče.
Pokud pracovní neschopnost trvá, může ji nemocniční lékař prodloužit nejdéle o tři dny.
Po propuštění z nemocnice a případném prodloužení pracovní neschopnosti přebírá odpovědnost za její další posuzování a vedení ambulantní lékař pacienta.
Na co si dát pozor
Nemocniční lékař nemůže prodloužit pracovní neschopnost na delší dobu než tři kalendářní dny po propuštění.
Pacient musí po propuštění z ústavní péče navštívit svého ambulantního lékaře, aby ten mohl dále posoudit a případně prodloužit pracovní neschopnost.