Zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků

(1) Sociální péče se poskytuje družstevníkům, jejich rodinným příslušníkům a poživatelům důchodů ze sociálního zabezpečení družstevníků, jestliže tyto osoby této péče potřebují proto, že jejich osobní potřeby nemohou být uspokojeny z výsledků pracovní činnosti ani z prostředků sociálního fondu družstva. Sociální péče zahrnuje zejména péči o osoby se změněnou pracovní schopností, doplňkovou péči, ústavní zaopatření a zaopatřovací příspěvky rodinných příslušníků osob povolaných ke službě v ozbrojených silách.*)

(2) Družstva jsou povinna vytvářet předpoklady, aby úkoly sociální péče mohly být plněny, a úzce spolupracovat s orgány sociálního zabezpečení.

(3) O poskytování dávek a služeb sociální péče a o povinnostech družstev vůči družstevníkům platí jinak všeobecné předpisy o sociální péči.**)

(1) Dávky sociálního zabezpečení poskytuje stát. Družstva přispívají na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení. Příspěvek činí 11,2 % úhrnu peněžních pracovních odměn.

(2) Splátky příspěvku odvádí družstvo okresnímu národnímu výboru současně s čerpáním peněžních prostředků na pracovní odměny.

(3) Podrobnosti o způsobu odvádění příspěvku stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvy zemědělství, lesního a vodního hospodářství a financí.

(1) Okresní národní výbory řídí, organizují a provádějí v okresech sociální zabezpečení družstevníků, pokud dále není stanoveno jinak.

(2) Okresní národní výbory přenesou rozhodování o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte na sociální komise družstev, jsou-li pro to vytvořeny potřebné předpoklady. Okresní národní výbory ve spolupráci s místními národními výbory dbají o to, aby předpoklady pro přenesení rozhodování na sociální komise družstev byly co nejdříve vytvořeny u všech družstev.

(3) Pokud nejsou vytvořeny předpoklady k postupu podle odstavce 2, mohou okresní národní výbory přenést rozhodování o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte na místní národní výbory.

(4) O dávkách důchodového zabezpečení rozhoduje Státní úřad sociálního zabezpečení, pokud předseda tohoto úřadu v dohodě se zúčastněnými členy vlády nepřenese rozhodování o těchto dávkách na okresní národní výbory. Okresní národní výbory rozhodují o sociálních důchodech.

(5) O dávkách a službách sociální péče rozhodují okresní národní výbory, pokud rozhodování o těchto dávkách nebylo přeneseno na místní národní výbory.†)

(6) Družstva obstarávají v rozsahu stanoveném prováděcími předpisy administrativní úkoly potřebné pro provádění sociálního zabezpečení družstevníků.

(7) Státní úřad sociálního zabezpečení v úzké součinnosti s ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství a národními výbory sleduje, kontroluje a napomáhá plnění hlavních úkolů sociálního zabezpečení.

(1) Okresní národní výbory poskytují spolu s místními národními výbory družstvům všestrannou pomoc při plnění úkolů sociálního zabezpečení družstevníků. Sledují a kontrolují správnost poskytování peněžitých dávek zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, vedení evidenčních podkladů pro účely sociálního zabezpečení a výpočet a odvádění příspěvku na úhradu jeho nákladů.

(2) Místní, popřípadě okresní národní výbory mají právo pozastavit nezákonná rozhodnutí sociálních komisí družstev, nezjedná-li družstvo samo nápravu.

(3) Okresní národní výbory rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím sociálních komisí družstev o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte.

(1) Nárok na dávku zabezpečení v nemoci nebo zabezpečení matky a dítěte se uplatňuje u družstva.

(2) Žádost o dávku důchodového zabezpečení se podává u družstva, které ji sepíše a předloží okresnímu národnímu výboru příslušnému podle bydliště žadatele.

(3) Žádost o dávku nebo službu sociální péče se podává u místního národního výboru příslušného podle bydliště žadatele.

(1) Žadatel o dávku (službu) je povinen na vyzvání prokázat skutečnosti rozhodné pro poskytnutí dávky (služby), pro její výši nebo výplatu. Nelze-li tyto skutečnosti prokázat, lze výjimečně připustit o nich čestné prohlášení.

(2) Je-li přiznání dávky podmíněno nepříznivým zdravotním stavem, je osoba, jejíž zdravotní stav má být zjištěn, povinna podrobit se lékařskému vyšetření.

(3) Osobám, jež se na vyzvání podrobily vyšetření zdravotního stavu nebo se dostaví k jednání posudkové komise sociálního zabezpečení, uhrazuje stát cestovné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy. Prováděcí předpisy stanoví, za jakých podmínek se nahrazuje ušlá pracovní odměna.

(1) Zemřel-li družstevník nebo jiný oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh (družka) nebo sourozenci, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, lze splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, vyplatit členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínky odstavce 1.

(3) Nároky přecházející na pozůstalé podle odstavců 1 a 2 nejsou předmětem řízení o projednání dědictví.

Družstva jsou povinna vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, zejména o délce doby pracovní činnosti družstevníka, o výši pracovních odměn dosažených družstevníkem a o pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz a hlásit tyto okolnosti orgánům sociálního zabezpečení. Družstva jsou povinna podat hlášení o okolnostech rozhodných pro přiznání dávky, trvání nároku na dávku nebo její výši. Orgány sociálního zabezpečení jsou oprávněny správnost a úplnost hlášení přezkoumat.

(1) Zavinilo-li družstvo nesprávným hlášením, že dávka (služba) byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinno nahradit neprávem vyplacené dávky.

(2) Jestliže sociální komise družstva, na niž bylo přeneseno rozhodování o dávkách zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, porušila nebo zanedbala povinnosti plynoucí z této působnosti a tím došlo k poskytnutí dávky neprávem nebo ve vyšší výměře, než v jaké náležela, je povinno družstvo nahradit škodu způsobenou nesprávnou výplatou dávky.

(3) O povinnosti nahradit neprávem vyplacené dávky nebo nahradit škodu způsobenou poskytováním služby neprávem nebo ve vyšší výměře rozhoduje okresní národní výbor; rozhodl-li však o dávce Státní úřad sociálního zabezpečení, rozhoduje o náhradě tento úřad. Od požadování náhrady může být zcela nebo zčásti upuštěno.

(4) Nárok na náhradu se promlčuje uplynutím jednoho roku ode dne, kdy bylo zjištěno, že dávka (služba) byla poskytnuta neprávem, nejpozději však uplynutím 10 let ode dne rozhodnutí o dávce (službě).

Odvolání proti rozhodnutí, kterým se dávka odnímá nebo snižuje anebo zastavuje výplata dávky (poskytování služby), nemá odkladný účinek.

(1) Nároky na dávky, které vznikly do 31. března 1962 podle dosavadních předpisů o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do počátku účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů; podle nich se také provede řízení.

(2) Nárok družstevníků na dávky, jejichž skutkové podmínky se splnily před 1. dubnem 1962, trvají ještě po 31. březnu 1962, avšak nezakládaly nárok podle dosavadních předpisů, se posuzuje s účinností od 1. dubna 1962 podle tohoto zákona. Nevznikl-li však družstevníku nárok na dávku důchodového zabezpečení (pojištění) jen proto, že nebylo včas zaplaceno dlužné pojistné, vznikne nárok podle dosavadních předpisů platných před 1. dubnem 1962 dnem doplacení dlužného pojistného za celou dobu trvání důchodového pojištění, jestliže toto pojistné bude doplaceno nejpozději do 31. prosince 1962 a ostatní podmínky nároku jsou splněny i v den doplacení pojistného.

(3) Splní-li se skutkové podmínky pro nárok na důchod po 31. březnu 1962, nevznikne nárok na důchod, není-li zaplaceno dlužné pojistné z doby před 1. dubnem 1962 do dne vzniku nároku, nejpozději však do 31. prosince 1962.

(4) Státní úřad sociálního zabezpečení může v dohodě s ministerstvy zemědělství, lesního a vodního hospodářství a financí prodloužit lhůtu pro zaplacení dlužného pojistného stanovenou v odstavcích 2 a 3.

(5) Okresní národní výbor může stanovit na přechodnou dobu pro všechna nebo jen některá družstva v okrese, že družstevníku, který dosáhl věku 65 let a splnil podmínky pro nárok na starobní důchod stanovené tímto zákonem, náleží tento důchod za další podmínky, že družstevník bude dále pracovat v družstvu podle svého zdravotního stavu a svých pracovních schopností.

Za dobu sociálního zabezpečení podle tohoto zákona se považuje pro nárok na starobní důchod též doba, po kterou družstevník nebyl před 1. dubnem 1962 důchodově pojištěn proto, že pobíral částečný invalidní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření) nebo obdobný důchod podle jiných předpisů; podmínkou je, že družstevník současně konal takovou pracovní činnost v družstvu, která by zakládala sociální zabezpečení podle tohoto zákona.

Starobní nebo invalidní důchod družstevníka, na který vznikne nárok podle tohoto zákona do 31. prosince 1966, nesmí být nižší než důchod téhož druhu, který by odpovídal průměru jeho pojištěných důchodů vypočtenému ke dni 31. března 1962, jestliže bylo včas zaplaceno pojistné; průměr pojištěných důchodů se stanoví za posledních 10 let trvání důchodového pojištění nebo za dobu kratší, netrvalo-li důchodové pojištění celých 10 let. Ustanovení předchozích vět platí obdobně o důchodech pozůstalých.

Při výpočtu průměrné denní pracovní odměny a průměrné měsíční pracovní odměny se hledí k úhrnu pracovních odměn, popřípadě k hodnotě naturálních požitků, získaných nejen za účinnosti zákona, nýbrž i před počátkem jeho účinnosti.

(1) Další trvání nároků na důchody přiznané podle dosavadních předpisů se posuzuje podle tohoto zákona.

(2) Úrazové důchody, zaopatřovací požitky invalidů a přídavky za zranění poskytované podle dosavadních předpisů mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly předpisy platné před 1. lednem 1957; bude-li však poživateli úrazového důchodu nebo zaopatřovacích požitků přiznán invalidní nebo částečný invalidní důchod pro zhoršení následků pracovního úrazu nebo poškození zdraví, zanikne nárok na úrazový důchod nebo zaopatřovací požitky. Nastane-li souběh s jiným důchodem podle tohoto zákona, platí ustanovení § 65 obdobně.

Zvláštní úpravu nároků pracovníků v pracovním poměru, dále členů výrobních družstev a příslušníků ozbrojených sil, kteří se stali nebo stanou družstevníky, stanoví prováděcí předpisy.

Vláda může postupně zvyšovat důchody přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění družstevníků platných před 1. dubnem 1962 až na výši důchodů přiznávaných podle tohoto zákona.

Způsob vypořádání přeplatků na pojistném, které vznikly přepočtem pojistného důchodového pojištění osob samostatně hospodařících na pojistné důchodového pojištění družstevníků, stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvem financí.

(1) Podle tohoto zákona jsou zabezpečeny také osoby trvale pracující v družstvu, které nejsou jeho členy ani nejsou v pracovním poměru k družstvu. Za osobu pracující trvale v družstvu se považuje, kdo práce v družstvu vykonává soustavně a pravidelně a podrobuje se pracovním příkazům družstva.

(2) Nároky osob trvale pracujících v družstvu se posuzují jako nároky členů toho družstva, v němž jsou trvale činny; jsou-li však trvale činny v družstvu s vyšší úrovní hospodaření, posuzují se jejich nároky jako nároky družstevníků činných v ostatních družstvech, která plní státní plán nákupu zemědělských výrobků. Ustanovení o povinnostech družstevníků podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných platí též pro osoby trvale pracující v družstvu.

(3) Sociální zabezpečení osob trvale pracujících v družstvu vzniká dnem, kterým počaly pro družstvo trvale pracovat, a zaniká dnem, kterým přestaly pro družstvo trvale pracovat.

Ustanovení platná pro rozvedené družstevníky platí též pro družstevníky rozvedené nebo rozloučené podle dřívějších předpisů.

(1) Tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona, může odstraňovat předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení, a jde-li o dávky zabezpečení v nemoci nebo o dávky zabezpečení matky a dítěte, též okresní národní výbor.

(2) Předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení může přenést rozhodování o odstraňování tvrdostí ve věcech sociálního zabezpečení na národní výbory.

Státní úřad sociálního zabezpečení vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány prováděcí předpisy k tomuto zákonu.

Zrušují se veškeré předpisy o věcech upravených tímto zákonem; zejména pozbývají platnost

a) ustanovení vládního nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, ve znění vládního nařízení č. 20/1959 Sb., a prováděcí předpisy k němu vydané, pokud upravují nemocenské a důchodové pojištění členů jednotných zemědělských družstev se společným hospodařením;

b) ustanovení § 49 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, pokud platí pro družstevníky, jejich rodinné příslušníky, důchodce, kteří byli před vznikem nároku na důchod družstevníky, nebo pro pozůstalé po družstevnících nebo těchto důchodcích;

c) ustanovení § 14 až 16 vyhlášky č. 44/1959 Ú. l., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení učňů;

d) ustanovení vyhlášky č. 122/1958 Ú. l., o náhradě cestovních a jiných výdajů a o náhradě ušlého výdělku účastníkům řízení o dávkách nebo službách podle předpisů o sociálním zabezpečení, pokud upravují nároky na tyto náhrady pro osoby, pro něž platí tento zákon.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1962.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

*) Příloha k zákonu č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 105/1961 Sb.

*) § 28 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

**) § 29 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

*) § 34 a další zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

*) Zaopatřovací příspěvek při vojenském cvičení - vládní nařízení č. 148/1961 Sb.

**) Část čtvrtá zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

***) Vyhláška č. 372/1953 Ú. l.

†) § 10 vládního nařízení č. 71/1960 Sb., o rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů a o uspořádání a činnosti jejich orgánů.