§ 9 Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách – Náhrady nutných vedlejších výdajů
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách · 33/1984 Sb. · § 9 · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 9 vyhlášky 33/1984 stanoví, že organizace hradí pracovníkovi nutné vedlejší výdaje, které mu vznikly na pracovní cestě v souvislosti s plněním pracovních úkolů, a to v prokázané výši.
§ 9 Náhrady nutných vedlejších výdajů
Jiné výdaje, které vznikají pracovníkovi vedle výdajů za dopravu, za stravování a ubytování a které pracovník musí nutně vynaložit v souvislosti s plněním pracovních úkolů na pracovní cestě, hradí mu organizace v prokázané výši jako nutné vedlejší výdaje (např. poplatky za dopravu a úschovu nutných osobních a služebních zavazadel, pracovních pomůcek a nářadí, za parkování vozidel, za telefon, za koupelnu). Jako nutné vedlejší výdaje se nehradí výdaje za praní prádla, čistění šatů a obuvi, poplatky za soukromé telefonní hovory apod.
Paragraf 9 vyhlášky 33/1984 stanoví, že organizace hradí pracovníkovi nutné vedlejší výdaje, které mu vznikly na pracovní cestě v souvislosti s plněním pracovních úkolů, a to v prokázané výši.
Co to znamená v praxi
Organizace proplácí pracovníkovi výdaje, které přímo souvisí s pracovní cestou a nejsou to náklady na dopravu, stravování nebo ubytování.
Mezi tyto výdaje patří například poplatky za úschovu zavazadel, parkování vozidel, telefonní hovory související s prací nebo poplatky za koupelnu.
Pracovník musí být schopen tyto výdaje prokázat, aby mu byly proplaceny.
Některé výdaje, jako je praní prádla, čištění šatů nebo soukromé telefonní hovory, se jako nutné vedlejší výdaje nehradí.
Na co si dát pozor
Je nutné rozlišovat mezi nutnými vedlejšími výdaji souvisejícími s plněním pracovních úkolů a osobními výdaji, které organizace nehradí.
Vždy je potřeba mít doklad o vynaložených výdajích pro jejich proplacení.