Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky o osvědčeních na nové způsoby prevence, diagnostiky chorob a léčení lidí

(1) Právo na odměnu za zdravotnickou metodu vznikne jejímu původci nebo jeho dědici udělením osvědčení.

(2) Odměnu určí a vyplácí ministerstvo.

(3) Výše odměny se určí podle předpokládaného významu zdravotnické metody a podle předpokládaného rozsahu jejího využívání ve zdravotnictví na území České republiky.

(1) Odměna za udělení osvědčení na zdravotnickou metodu činí 1000 až 50 000 Kčs.

(2) Původce má právo na dodatečné vypořádání odměny za udělení osvědčení, pokud se v průběhu tří let od vyplacení odměny dostane její výše do zjevného nepoměru se skutečným významem zdravotnické metody a skutečným rozsahem jejího využívání ve zdravotnictví.

(3) Maximální hranice odměny stanovená v odstavci 1 platí i pro součet odměn vyplacených podle odstavců 1 a 2.

(4) Odměna je splatná do 13 měsíců po udělení osvědčení. Dodatečné vypořádání odměny podle odstavce 2 je splatné do šesti měsíců ode dne přiznání dodatečného vypořádání odměny.

Tato vyhláška se vztahuje na původce zdravotnické metody, který má pracoviště v České republice, a nemá-li zde pracoviště, který má trvalý pobyt v České republice.

Přihláška zdravotnické metody, o níž nebylo rozhodnuto před nabytím účinnosti této vyhlášky, se dále projedná podle této vyhlášky.

Právní vztahy z osvědčení uděleného před nabytím účinnosti této vyhlášky se řídí dosavadními předpisy.

Zrušuje se vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 115/1975 Sb., o osvědčeních na nové způsoby prevence, diagnostiky a léčení lidí.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1991.

Ministr:

MUDr. Bojar CSc. v. r.

1) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.

Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb. (úplné znění č. 247/1990 Sb.).

2) Směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 25. 7. 1985 č.j. OP-200.1-6.6.1985 pro činnost zdravotnických pracovišť při ověřování nových poznatků na těle živého člověka použitím metod dosud nezavedených v klinické praxi (reg. v částce 24/1985 Sb.).