§ 2 Zákon České národní rady o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí – DAŇ DĚDICKÁ
Zákon České národní rady o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí · 357/1992 Sb. · § 2 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 2 zákona č. 357/1992 Sb. stanoví, že poplatníkem daně dědické je dědic, který získal dědictví nebo jeho část na základě závěti, zákona, nebo obou těchto důvodů, a to podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, které ukončilo řízení o dědictví.
§ 2 DAŇ DĚDICKÁ
Poplatníkem daně dědické je dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto právních důvodů podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž bylo řízení o dědictví skončeno.
Paragraf 2 zákona č. 357/1992 Sb. stanoví, že poplatníkem daně dědické je dědic, který získal dědictví nebo jeho část na základě závěti, zákona, nebo obou těchto důvodů, a to podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, které ukončilo řízení o dědictví.
Co to znamená v praxi
Daň dědickou platí vždy konkrétní dědic, nikoli pozůstalost jako celek.
Povinnost zaplatit daň vzniká až poté, co je řízení o dědictví pravomocně ukončeno a dědic skutečně nabyl dědictví.
Nezáleží na tom, zda dědic získal majetek na základě závěti, nebo proto, že je dědicem ze zákona (např. potomek).
Poplatníkem je ten, kdo je v pravomocném rozhodnutí označen jako dědic a nabyl dědictví.
Na co si dát pozor
Daňová povinnost nevzniká okamžikem úmrtí zůstavitele, ale až po pravomocném ukončení dědického řízení.
Poplatníkem je vždy dědic, nikoli například správce pozůstalosti.