1 Afs 147/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 17/2022- 44 - text 8 31 Af 17/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobkyně: Mgr. K. B. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Jaroslavem Brožem sídlem Marie Steyskalové 62, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2022, č. j. 3792/22/5200-10422-711621, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2022, č. j. 3792/22/5200-10422-711621, kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (platební výměr na daň z příjmů fyzických osob) ze dne 11. 9. 2019, č. j. 4081023/19/3003-51521-709076, kterým byla žalobkyni vyměřena za zdaňovací období kalendářního roku 2018 daň ve výši 139 770 Kč. 2. Správci daně vznikly pochybnosti o správnosti tvrzené daňové povinnosti za předmětné zdaňovací období, neboť opravné daňové přiznání neobsahovalo údaje o příjmech dosažených směnou nemovitých věci na základě směnné smlouvy. Po provedeném postupu k odstranění pochybností dospěl správce daně k závěru, že základ daně činí 1 037 240 Kč. Tento dílčí základ daně byl vypočten z příjmu ve výši hodnoty nabytých nemovitých věcí (4 537 240 Kč), který byl snížen o cenu, za kterou žalobkyně směnou pozbyté nemovité věci skutečně nabyla, tj. o 3 500 000 Kč. II. Shrnutí procesního postoje žalobkyně 3. Žalobkyně uvádí, že spor se koncentruje toliko do posouzení ceny jedné z nemovitostí, která byla předmětem směny, jejímž účastníkem žalobkyně byla. Žalobkyně namítá nesprávné skutkové závěry týkající se ceny nemovitosti, které vyústily v nesprávné právní posouzení, což zapříčinilo nezákonnost napadeného rozhodnutí. 4. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že se pro účely směny cena nabytého majetku stanoví jako cena zjištěná (a nikoli jako cena obvyklá). Má za to, že v posuzované věci měl žalovaný vycházet z ceny obvyklé; při jejím stanovení měly být vzaty v potaz veškeré okolnosti ovlivňující tuto cenu. V této souvislosti žalobkyně dále namítá, že žalovaný měl vzít v potaz, že nemovitost v k. ú. X je zatížena dlouhodobým nájemním vztahem, a to navíc s předplaceným nájemným na celou dobu trvání nájemní smlouvy. 5. Ze shora uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a setrvává na svém právním názoru. Podrobně se vypořádává s jednotlivými žalobními námitkami, aniž by jakoukoli shledal důvodnou. 7. Žalovaný navrhuje, aby zdejší soud žalobu zamítl. Žalovaný na svém procesním postoji setrval během celého řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s. ř. s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 9. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodoval bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 s. ř. s. 10. Podle § 3 odst. 2 zákona o daních z příjmů se příjmem ve smyslu odst. 1 tohoto ustanovení rozumí i nepeněžní příjem dosažený směnou. Takový nepeněžní příjem se podle § 3 odst. 3 cit. zákona oceňuje podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku. Nepeněžní příjem dosažený směnou nemovitostí je třeba považovat za ostatní příjem dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Podle odst. 5 téhož ustanovení je u příjmů podle § 10 odst. 1 písm. b) výdajem cena, za kterou poplatník věc prokazatelně nabyl, a jde-li o věc získanou směnou, vychází se z ceny podle zvláštního předpisu, kterým je zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. 11. Žalobkyně v daném zdaňovacím období směnila na základě směnné smlouvy ze dne 11. 1. 2018 nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. X v obci S. M., k. ú. V. V., ve společném jmění manželů P. a Mgr. K. B. (žalobkyně), za nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. XA v obci X, k. ú. X, ve vlastnictví J. M. 12. Nemovitosti v k. ú. V. V. nabyla žalobkyně se svým manželem na základě kupní smlouvy ze dne 19. 5. 2014. Kupní cena byla dohodou smluvních stran stanovena na 3 500 000 Kč. Co se týče nemovitostí v k. ú. X, správce daně jako důkaz prokazující cenu zjištěnou osvědčil znalecký posudek předložený žalobkyní, podle něhož byly nemovitosti oceněny na 4 537 240 Kč. 13. Dle daňových orgánů je rozdíl v cenách nemovitostí (ve výši 1 037 240 Kč) příjmem žalobkyně, který představuje dílčí základ daně dle § 10 zákona o daních z příjmů. 14. Žalobkyně však brojila proti tomu, že správce daně nepřihlédl k dodatku ke znaleckému posudku. Ten byl zpracován, neboť znalec při stanovení ceny v původním posudku nepřihlédl k dlouhodobé nájemní smlouvě sjednané v roce 1992 s nájemní dobou na 59 let a úhradou nájemného dopředu, tj. k věcnému břemeni váznoucímu na předmětné nemovité věci. 15. Z dodatku ke znaleckému posudku vyplývá, že původně zjištěná cena uvedená ve znaleckém posudku ve výši 4 537 240 Kč byla snížena o hodnotu věcného břemene stanoveného ve výši 1 197 190 Kč, tj. výsledná zjištěná cena nemovité věci činí 3 340 050 Kč. Znalec v dodatku znaleckého posudku ocenil dlouhodobý (předplacený) nájem jako právo odpovídající věcnému břemeni výnosovým způsobem na základě ročního užitku ve výši obvyklé ceny (239 437 Kč), přičemž roční užitek se násobí počtem let užívání práva, nejvýše však pěti. Původně zjištěnou cenu nemovitostí tak znalec snížil o cenu věcného břemene. Znalec přitom postupoval podle § 16b odst. 1 a odst. 3 zákona o oceňování majetku a § 49 vyhlášky č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku. 16. Daňové orgány nicméně dospěly k závěru, že dlouhodobý (předplacený) nájem na dobu určitou nelze postavit naroveň služebnosti v podobě práva užívání. Takový postup totiž dle jejich názoru nemá v oceňovacích předpisech žádnou oporu. 17. Zdejší soud musí nejdříve předeslat, že pokud by přisvědčil argumentaci žalobkyně, že v případě směny nemovitosti se cena nabytého majetku stanoví jako cena obvyklá, musel by napadené rozhodnutí zrušit již jen z toho důvodu, že nebylo možné na základě původně předloženého znaleckého posudku vydat rozhodnutí souladné se zákonem. Cena uvedená ve znaleckém posudku č. 1692 – 25/18 zpracovaném Ing. M. K., tedy 4 537 240 Kč, je totiž cenou zjištěnou, nikoliv cenou obvyklou. 18. Ve znaleckém posudku je vysloveně uvedeno, že stavební pozemky znalec ocenil podle § 4 oceňovací vyhlášky a stavby ocenil kombinací nákladového a výnosového způsobu dle § 31 oceňovací vyhlášky. Uvedené způsoby přitom mají svůj základ v hlavě druhé zákona o oceňování majetku (§ 3 až § 16b), ve které je upraveno oceňování nemovitých věcí. Znalec tedy výpočet ceny provedl prostřednictvím „vzorců“ stanovených právními předpisy pro určení ceny zjištěné. Ostatně sám znalec pak výslednou cenu v posudku označuje jako cenu zjištěnou. 19. Ani znalecký posudek č. 1727 – 22/19 (dodatek č. 1 ke znaleckému posudku č. 1692 – 25/18) pak nestanovil cenu obvyklou. Nestanovil však ani cenu zjištěnou – nebyl totiž zpracován v souladu s právními předpisy upravujícími oceňování majetku, byť je na ně i v tomto případě odkazováno. Znalec postupoval dle již výše zmíněných ustanovení (§ 16b odst. 1 a odst. 3 zákona o oceňování majetku a § 49 oceňovací vyhlášky), v posuzované věci se však nejednalo o věcné břemeno, ale o nájem. Je přitom třeba odmítnout polemiku žalobkyně, že lze pod uvedená ustanovení podřadit také dlouhodobý nájem. Daná ustanovení upravují toliko oceňování věcných břemen a neobsahují žádnou (ani obecnou) formulaci, na základě které by bylo možné přiklonit se k výkladu žalobkyně. Rovněž název předmětného dílu zákona (věcná práva k nemovitým věcem) nesvědčí o tom, že by byl názor žalobkyně správný – není pochyb o tom, že nájem není věcným právem. Dodatek znaleckého posudku tedy nebyl vypracován v souladu se zákonem. 20. Zdejší soud tak na tomto místě dospívá k tomuto dílčímu závěru: Pokud má žalovaný pravdu a je v posuzované věci nutné vycházet z ceny zjištěné, tak napadené rozhodnutí obstojí. Jestliže však má pravdu žalobkyně a je třeba v posuzované věci vycházet z ceny obvyklé, napadené rozhodnutí neobstojí a v novém řízení nebude možné vycházet ze znaleckého posudku ani z jeho dodatku. Pro úpln