Celní zákon

U zboží poukázaného, propuštěného do záznamního oběhu, uskladněného a u zboží projednaného k vývozu může celní správa požadovat jistotu za případnou celní náhradu.

(1) Právo státu vyměřit a vymáhat celní náhradu se promlčuje ve třech letech.

(2) Promlčecí doba počíná prvním dnem roku, který následuje po roce, v němž nastala skutečnost zakládající povinnost k celní náhradě. Opatření směřující k vyměření nebo k vymáhání celní náhrady, pokud bylo sděleno osobě povinné k náhradě, má za následek, že prvním dnem příštího roku počíná nová promlčecí doba.

Ustanovení o prominutí (§ 48) a vymáhání cla (§ 47) a o promlčení nároku na vrácení cla (§ 49) platí obdobně pro prominutí a vymáhání celní náhrady a pro promlčení nároku na vrácení celní náhrady (jistoty za celní náhradu).

(1) Clo se vybírá ze zboží dováženého (dovozní clo) a ze zboží vyváženého (vývozní clo).

(2) Předmět, základ a výši cla stanoví celní sazebník, který vydá vláda nařízením.

(3) Celní sazebník doplňují a vykládají vysvětlivky, které vydá ministr zahraničního obchodu.

(4) Ministr zahraničního obchodu může povolit, aby smluvní clo bylo vybíráno i ze zboží pocházejícího ze států, s nimiž nebyla uzavřena obchodní smlouva obsahující ustanovení o nakládání se zbožím v oboru celním.

(1) Dovoznímu clu podléhá zásadně všechno dovezené zboží, s výjimkou zboží, jež je v celním sazebníku nebo v mezinárodní smlouvě výslovně označeno za zboží prosté cla.

(2) Vyvážené zboží podléhá vývoznímu clu, jen pokud celní sazebník výslovně clo stanoví, jinak je vývozního cla prosto.

Ministr zahraničního obchodu může z důvodu hospodářské odvety stanovit pro přechodnou dobu na zboží ze státu, který se v oboru výměny zboží dopouští diskriminace, přirážky k celním sazbám, po případě zavést zvláštní clo ze zboží, které podle celního sazebníku clu nepodléhá.

Ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády stanoví, které zboží a za jakých podmínek je osvobozeno od cla a ve kterých případech může být clo vráceno nebo upuštěno od jeho vybrání při zpětném dovozu nebo vývozu zboží.

Nárok státu na clo (celní pohledávka) a tomu odpovídající povinnost zaplatit clo (celní dluh) vznikají:

a) při dovozu projednáním zboží podléhajícího dovoznímu clu do volného oběhu v tuzemsku;

b) při vývozu projednáním zboží podléhajícího vývoznímu clu do volného oběhu v cizině.

(1) Celní pohledávka je splatná ihned po projednání zboží. Bylo-li však zboží projednáno podmíněně beze cla nebo za snížené clo, jsou clo, po případě rozdíl cla splatné, jakmile bylo zmařeno splnění podmínky, s níž se zboží projednalo.

(2) Ministr zahraničního obchodu stanoví v dohodě s ministrem financí způsob placení celního dluhu, po případě úlevy v jeho placení, a kdy se požadují úroky a úroky z prodlení.

(3) Zboží může být propuštěno do volného oběhu teprve po zaplacení celního dluhu. Celní správa může povolit výjimku.

(1) Clo se vyměří podle stavu zboží a podle předpisů platných v okamžiku podání návrhu na projednání zboží do volného oběhu (§§ 21 a 23). Projedná-li se do volného oběhu v tuzemsku zboží ze záznamního oběhu v tuzemsku anebo projedná-li se do volného oběhu v cizině zboží ze záznamního oběhu v cizině, vyměří se clo podle stavu zboží a podle předpisů platných v okamžiku, kdy byl podán návrh na projednání do záznamního oběhu.

(2) Clo se vyměřuje podle měřítek celního sazebníku (cena, váha, počet kusů atd.). Ministr zahraničního obchodu může stanovit, že celnice sama určí cenu zboží, které podléhá clu podle ceny, a že předepíše přirážku z vyměřeného cla, nepředloží-li celní účastník průkaz o skutečné ceně zboží.

(3) Ministr zahraničního obchodu stanoví, jak se projednávají obaly, v nichž je zboží.

Celním dlužníkem je celní zájemce (§ 18 odst. 1), pro kterého bylo zboží projednáno do volného oběhu, nebo ten, kdo převzal celní dluh (§ 18 odst. 3).

(1) Pro celní pohledávku vázne na zboží zákonné zástavní právo, dokud celní správa nebo celní účastník nebo celní dlužník má zboží u sebe.

(2) Za celní dluh odpovídá podle § 18 odst. 2 celní účastník a za celní dluh ručí stejně jako celní dlužník ten, kdo se za celní dluh zaručil (§ 18 odst. 4).

Celní dluh zaniká:

a) zaplacením,

b) uplynutím doby,

c) prominutím.

Právo státu dodatečně vyměřit clo zaniká uplynutím 6 měsíců po splatnosti celní pohledávky. To platí obdobně o právu celní správy opravit nesprávné vyměření cla.

Právo státu vymáhat celní pohledávku se promlčuje do roka po její splatnosti. Opatření směřující k vymáhání celní pohledávky má za následek běh nové promlčecí doby, jakmile bylo sděleno osobě povinné k placení.

Celní pohledávky vymáhají národní výbory; pro vymáhání platí obdobně předpisy o vymáhání daní.

Ministerstvo zahraničního obchodu a orgány jím zmocněné mohou zcela nebo zčásti prominout celní dluh, jestliže vybrání cla by vedlo k tvrdostem.

Nárok na vrácení cla celní správou se promlčuje do roka po vzniku nároku. Uplatnění nároku vůči celní správě má za následek běh nové promlčecí doby.

(1) Místo daně z obratu ze zboží dováženého z ciziny bez prostřednictví podniku zřízeného nebo určeného pro provozování zahraničního obchodu se může vybírat, vyžadují-li to důležité zájmy, náhradní dávka.

(2) Ministr zahraničního obchodu v dohodě s ministrem financí stanoví, v kterých případech se náhradní dávka vybírá, z jakého základu a v jaké výši.

(3) Jinak platí o náhradní dávce přiměřeně ustanovení o cle.

Zvláštní předpisy stanoví, ve kterých případech vybírá celní správa správní poplatky.

O řízení před orgány celní správy platí obdobně předpisy o řízení před národními výbory, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak.

Obsahuje-li mezinárodní smlouva ustanovení odchylné od tohoto zákona nebo od předpisů podle něho vydaných, platí toto ustanovení smluvní.

Ministr zahraničního obchodu se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými členy vlády vydal k provedení tohoto zákona nařízení, po případě i jiné předpisy. Ministr zahraničního obchodu může též stejným způsobem:

a) vydat celní řády o řízení při dopravě zboží a stanovit v nich odchylky s ohledem na způsob dopravy,

b) vydat předpisy o právně závazném výkladu sazební příslušnosti zboží a o výši táry,

c) měnit dosavadní a stanovit další oprávnění celní správy a celních orgánů,

d) podle potřeby zřídit celní pohraniční pásmo a stanovit pro styk obyvatelstva tohoto pásma s obyvatelstvem obdobného pásma sousedního státu potřebné odchylky (pohraniční styk).

(1) Zrušují se všechny předpisy, pokud odporují tomuto zákonu, zejména celní zákon č. 114/1927 Sb., zákon č. 92/1948 Sb., o úpravě celního sazebníku v době přechodné, a zákon č. 145/1950 Sb., o upravování vysvětlivek k celnímu sazebníku, vládní nařízení č. 168/1927 Sb., jímž se provádí celní zákon, a vládní nařízení č. 27/1952 Sb., o organisaci celní správy.

(2) Dokud nebudou vydány nový celní sazebník a vysvětlivky k celnímu sazebníku, zůstávají dosavadní celní sazebník a vysvětlivky k celnímu sazebníku v platnosti.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem, který stanoví nařízením ministr zahraničního obchodu; provede jej ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zápotocký v. r.

Dr. John v. r.

Široký v. r.

Dvořák v. r.