§ 101 zákon, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – Obecná ustanovení o daňovém přiznání
Zákon, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony · 360/2014 Sb. · Daňové právo
Stručně: Paragraf 101 zákona č. 360/2014 Sb. stanovuje, kdo má povinnost podat daňové přiznání k dani z přidané hodnoty a v jakých lhůtách, přičemž upřesňuje i situace, kdy se přiznání podávat nemusí, i když povinnost přiznat daň nevznikla. (§ 101 zákona č. 360/2014 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Obecná ustanovení o daňovém přiznání
- Týká se: plátce, správce daně
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila, nebo“
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plátcem deklarováno osvobozené…“
- Odkazuje na: § 101b
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 360/2014 Sb.
(1) Daňové přiznání má povinnost podat
a) plátce,
b) identifikovaná osoba,
c) osoba, které vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila, nebo
d) osoba, která není plátcem, které vznikla povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 1 písm. j), a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plátcem deklarováno osvobozené dodání zboží do jiného členského státu.
(2) Lhůty podle odstavce 1 nelze prodloužit.
(3) Plátce je povinen podat daňové přiznání i v případě, že mu nevznikla povinnost přiznat daň.
(4) Nevznikla-li plátci, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nesděluje tuto skutečnost správci daně.
(5) Nevznikla-li identifikované osobě ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň, nesděluje tuto skutečnost správci daně.“.
74. V § 101a odst. 1 písm. b) se za slovo „hlášení,“ vkládají slova „s výjimkou hlášení podle § 19,“.
75. V § 101a se odstavec 3 zrušuje.
76. Za § 101a se vkládá nový § 101b, který včetně nadpisu zní:
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Daňové přiznání k DPH musí podat plátci DPH, identifikované osoby a v určitých případech i osoby, které nejsou plátci, ale vznikla jim povinnost přiznat daň (např. při vystavení dokladu s DPH nebo při dodání zboží do jiného členského státu).
- Lhůta pro podání daňového přiznání je zpravidla 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém vznikla povinnost, a tuto lhůtu nelze prodloužit.
- Plátce DPH má povinnost podat daňové přiznání i tehdy, pokud mu v daném zdaňovacím období nevznikla žádná povinnost přiznat daň.
- Plátci DPH, kteří nemají v tuzemsku sídlo ani provozovnu, a identifikované osoby nemusí správci daně oznamovat, že jim v daném zdaňovacím období nevznikla povinnost přiznat daň.
Na co si dát pozor
- Lhůty pro podání daňového přiznání uvedené v odstavci 1 jsou pevné a nelze je prodloužit.
- I když plátci DPH nevznikla povinnost přiznat daň, musí daňové přiznání podat, s výjimkou plátců bez sídla/provozovny v tuzemsku a identifikovaných osob, kterým nevznikla povinnost přiznat daň.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Související
§ 98c Zvláštní ustanovení o doručování zahraničním (Zákon o dani z přidané hodnoty)§ 86h Vyloučení opravného daňového přiznání (Zákon o dani z přidané hodnoty)§ 101 Obecná ustanovení o daňovém přiznání (Zákon o dani z přidané hodnoty)§ 14 Zvláštní ustanovení o daňovém přiznání a stan (Zákon České národní rady o dani z nemov)§ 38z Zvláštní ustanovení o uplatnění daňové ztráty (Zákon České národní rady o daních z příj)