Hospodářský zákoník

(1) Části národního majetku mohou být odevzdány bezplatně do trvalého užívání jiným socialistickým organizacím než státním, zejména družstevním nebo společenským.

(2) Organizace, které byl majetek odevzdán do trvalého užívání, je oprávněna užívat majetku jen k účelu, ke kterému jí byl odevzdán. Je povinna majetek udržovat a chránit. Mohou jí být uložena zvláštní omezení práva trvalého užívání.

(3) Majetek odevzdaný do trvalého užívání může být organizaci odňat, neplní-li své povinnosti trvalého uživatele; jinak jen tehdy, vyžaduje-li to vyšší společenský zájem.

(1) Státní socialistická organizace může, pokud je to účelné, národní majetek, který má ve správě a který dočasně nepotřebuje k plnění svých úkolů, přenechat smlouvou k užívání jiné socialistické organizaci (§ 348).

(2) Užívání národního majetku občany upravuje občanský zákoník, popřípadě zvláštní předpisy.

(1) Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, přísluší správa pohledávek a jiných práv státu (dále jen „pohledávky“), té státní organizaci,

a) z jejíž činnosti pohledávka vznikla, nebo

b) do jejíž působnosti patří ochrana majetkových zájmů státu, jejichž poškozením pohledávka vznikla, anebo

c) která má ve správě majetek, s nímž pohledávka souvisí.

(2) Není-li podle odstavce 1 příslušná žádná státní organizace, je příslušný ústřední orgán, jehož oboru působnosti se pohledávka týká, popřípadě ta z podřízených organizací, kterou určí tento orgán.

(3) Nelze-li určit příslušnost ani podle odstavce 2, je příslušné ministerstvo financí,*) popřípadě ta z organizací, kterou určí.

(1) Organizace, která má pohledávku státu ve správě, je povinna jménem státu pečovat o to, aby všechny povinnosti dlužníka byly včas a řádně splněny, popřípadě, aby pohledávka státu byla včas uplatněna u příslušných orgánů a aby rozhodnutí těchto orgánů byla včas vykonána.

(2) Dlužník nemůže svůj závazek vůči státu uhradit započtením své pohledávky za státem.

Zjistí-li nadřízené orgány závady při správě národního majetku, mohou omezit organizaci spravující národní majetek ve výkonu správy.

(1) Prováděcí předpisy zejména stanoví

a) co se rozumí generálními opravami, v kterých případech jsou organizace povinny provádět generální opravy a kdy mohou státní organizace provádět generální opravy a investiční práce na majetku, který není ve státním socialistickém vlastnictví,

b) postup při převodech správy národního majetku nebo při převodech vlastnictví k věcem v národním majetku, jejich schvalování a kdy se převody správy nebo vlastnictví provádějí úplatně nebo bezplatně,

c) podmínky pro nabývání věcí do státního vlastnictví,

d) způsob vymáhání, popřípadě prominutí pohledávek státu a státních organizací.

(2) Prováděcí předpisy mohou též stanovit omezení a podmínky pro úplatné nabývání věcí socialistickými organizacemi od občanů a jiných organizací než socialistických.

(1) Družstevní organizace se významně podílejí na plnění úkolů hospodářské výstavby a svou činností v oblasti politické, kulturní a sociální přispívají k rozvoji socialistických společenských vztahů jako dobrovolné společenské organizace družstevníků.

(2) Družstevními organizacemi jsou lidová družstva, jejich vyšší organizace (svazy družstev, Ústřední rada družstev) a družstevní podniky, popřípadě společné družstevní podniky.

(1) V lidových družstvech se dobrovolně sdružují pracující, aby společnou činností a společnými prostředky přispívali k rozvoji socialistického národního hospodářství a tím i k růstu vlastní hmotné a kulturní úrovně. Členy družstevních organizací mohou být výjimečně i socialistické organizace.

(2) Lidovými družstvy jsou zejména jednotná zemědělská družstva, meliorační družstva, výrobní družstva, spotřební družstva, stavební bytová družstva a družstva vzájemné občanské pomoci.

(3) Z dalších ustanovení této části platí pro jednotná zemědělská družstva, meliorační družstva a jiné družstevní zemědělské organizace jen ustanovení § 88 a § 94 až 96.

(1) Lidová družstva mohou k zajištění svého rozvoje, k prohloubení vzájemné pomoci a spolupráce a v zájmu jednotného řízení vytvářet vyšší organizace, zejména svazy družstev, které plánují a kontrolují činnost svých členských družstev.

(2) Vytvoří-li svazy družstev územní nebo oborové orgány, mohou tyto orgány nabývat práv a zavazovat se svým jménem jen tehdy, jestliže tak určují stanovy příslušného svazu.

(1) Vrcholnou organizací československého družstevnictví je Ústřední rada družstev. Ústřední rada družstev pečuje o všestranný rozvoj družstevnictví a dbá, aby družstevní organizace plnily svou společenskou funkci. Projednává společné záležitosti družstevních organizací a v těchto věcech je zastupuje navenek. Organizuje mezinárodní styky a podle zvláštních předpisů i zahraniční obchod družstevních organizací.

(2) Vůči družstvům, která nevytvořila svou vyšší družstevní organizaci, přísluší Ústřední radě družstev oprávnění svazu družstev.

Svazy družstev a Ústřední rada družstev mohou zřizovat k plnění svých hospodářských úkolů družstevní podniky.

Plány družstevních organizací jsou sestavovány tak, aby zajišťovaly plnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství.

Vedoucí zásadou řízení a organizační výstavby socialistického družstevnictví je zásada socialistické demokracie. O všech zásadních otázkách se usnášejí volené kolektivní orgány družstev a jejich vyšších organizací. Usnesení vyšších orgánů jsou závazná pro orgány nižší.

(1) Nejvyššími orgány Ústřední rady družstev a svazů družstev jsou sjezdy, popřípadě konference; delegáty na sjezdy a konference volí orgány členských organizací.

(2) Nejvyšším orgánem družstva je členská schůze, na níž členové uplatňují své právo řídit a kontrolovat činnost družstva. Není-li vzhledem k rozsahu družstva možno svolávat členské schůze, mohou stanovy určit, že se svolává shromáždění (konference) delegátů volených členy družstva.

(1) Výkonnými orgány družstev a jejich vyšších organizací jsou představenstva, která jednají jejich jménem navenek ve všech věcech; je-li pro právní úkon předepsána písemná forma, je třeba podpisů nejméně dvou členů představenstva.

(2) Jménem družstevního podniku jedná jeho vedoucí.

Kontrolní orgány družstev a jejich vyšších organizací jsou kontrolní komise, které kontrolují veškerou jejich činnost, zejména i činnost představenstva.

K lepšímu plnění svých úkolů mohou si družstva a jejich vyšší organizace zřizovat další orgány.

(1) Svazy družstev a Ústřední rada družstev vydávají v souladu s právními předpisy a potřebami národního hospodářství v oboru své působnosti závazné směrnice, zejména v otázkách organizace, plánování, hospodaření s majetkem, financování a úvěrování; plánování, financování, úvěrování a kontrolu stavebních bytových družstev upravují však prováděcí, popřípadě zvláštní předpisy.

(2) Vyžaduje-li to důležitý společenský zájem, mohou svazy družstev nebo Ústřední rada družstev ve své působnosti

a) zastavit výkon usnesení orgánů družstva nebo svazu družstev,

b) odvolat funkcionáře družstva nebo svazu družstev,

c) odvolat orgán družstva nebo svazu družstev a jmenovat na dobu do zvolení nového orgánu orgán náhradní.

(1) V zájmu rozvoje národního hospodářství podporuje stát činnost družstevních organizací také tím, že jim odevzdává části národního majetku do trvalého užívání nebo jim poskytuje jinou hospodářskou pomoc.

(2) Stavebním bytovým družstvům poskytuje stát též příspěvek a přiměřený úvěr na výstavbu bytových domů, jakož i daňové a poplatkové výhody.

(3) Družstevní organizace plní své úkoly a uspokojují potřeby pracujících v úzké součinnosti s národními výbory.

Ke zřízení družstva nebo svazu družstev je třeba

a) schválení stanov ustavující členskou schůzí družstva nebo sjezdem (konferencí) svazu družstev,

b) zvolení orgánů,

c) souhlasu vyšší družstevní organizace.

(1) Ve své činnosti se družstva a jejich vyšší organizace řídí především stanovami. Stanovy upravují zejména

a) název a sídlo družstevní organizace,

b) předmět činnosti,

c) vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů,

d) složení orgánů, způsob jejich volby, jejich pravomoc a způsob jednání,

e) zásady hospodaření, zejména jak se nakládá se ziskem a uhrazuje případná ztráta,

f) bližší ustanovení o zrušování, jakož i slučování a rozdělování družstevní organizace.

(2) K platnosti usnesení o změnách stanov je zapotřebí souhlasu vyšší družstevní organizace.

(1) Družstva a svazy družstev se mohou slučovat, rozdělovat nebo zrušovat usnesením členské schůze družstva nebo sjezdu (konference) svazu družstev; k platnosti usnesení je třeba souhlasu vyšší družstevní organizace.

(2) Vyžaduje-li to důležitý společenský zájem, mohou být družstva a jejich vyšší organizace sloučeny, popřípadě zrušeny rozhodnutím příslušného svazu družstev nebo Ústřední rady družstev.

(3) O právních důsledcích spojených se sloučením nebo rozdělením družstev nebo jejich vyšších organizací platí obdobně ustanovení § 49 odst. 1 a 2.

Po zrušení družstevní organizace se provede likvidace. Likvidátory jmenuje a o způsobu likvidace rozhoduje orgán, který se na zrušení usnesl, popřípadě svaz družstev nebo Ústřední rada družstev. V případě likvidace stavebního bytového družstva použije se zbylého čistého jmění k podpoře družstevní bytové výstavby.

(1) Družstevní organizace, která zřídila družstevní podnik, vydá zřizovací listinu a určí družstevní majetek, který se podniku svěřuje do správy. O obsahu této listiny platí obdobně ustanovení § 43.

(2) Vnitřní organizaci, způsob řízení a činnost družstevního podniku upravuje statut vydaný organizací, která podnik zřizuje.

(3) Družstevní podnik neodpovídá za závazky organizace, která jej zřídila; tato organizace neodpovídá za závazky podniku.

(4) Při zrušení družstevního podniku může organizace, která podnik zřídila, rozhodnout, na koho bez likvidace přechází majetek a závazky zrušeného podniku.

Družstevní vlastnictví je formou socialistického společenského vlastnictví; spočívá především na společné činnosti soudružského kolektivu členů družstva

Družstevní majetek je ve vlastnictví jednotlivých lidových družstev (společných družstevních podniků), popřípadě ve vlastnictví jejich vyšších organizací.

S družstevním majetkem může družstevní organizace nakládat, zejména jej převádět, jen k plnění svých úkolů, nebo vyžaduje-li to důležitý společenský zájem. Toto omezení se nevztahuje na neupotřebitelný a přebytečný majetek.

Společenské organizace pracujících působí zejména v oblasti politické, kulturní a sociální a přispívají svou činností k rozvoji socialistických společenských vztahů. Tento zákon upravuje jen zásady, jimiž se společenské organizace řídí v hospodářských vztazích.

Vlastnictví společenských organizací je formou socialistického společenského vlastnictví. V tomto vlastnictví jsou zejména předměty společenské potřeby; výrobní prostředky mohou být ve vlastnictví společenských organizací, jen pokud je potřebují k zajištění vlastní činnosti.

(1) Společenské organizace hospodaří s vlastním majetkem; mohou též hospodařit s národním majetkem, který jim byl státem odevzdán do trvalého užívání nebo do dočasného užívání.

(2) V souvislosti s převedením některých úkolů státních orgánů na společenské organizace může stát poskytovat těmto organizacím k využití národní majetek, který je určen k zajištění převedeného úkolu, a to zejména i finanční prostředky ze státního rozpočtu. S tímto národním majetkem hospodaří pak společenská organizace, avšak může ho použít jen k určenému účelu a za stanovených podmínek.

(1) Vlastní majetek společenských organizací se vytváří zejména z příspěvků členů a z činnosti organizací.

(2) Majetek společenských organizací je ve vlastnictví organizace jako celku, pokud stanovy neurčí jinak.

Stanovy společenských organizací určují, které nižší organizační složky a orgány společenských organizací mohou svým jménem nabývat práv a zavazovat se. Nemají-li tyto organizační složky nebo orgány majetek ve svém vlastnictví, určují stanovy nebo opatření ústředních orgánů společenských organizací, jakým způsobem a v jakém rozsahu je jim svěřován do správy majetek společenské organizace, potřebný k plnění jejich úkolů.

(1) K obstarávání hospodářské činnosti společenských organizací mohou jejich ústřední orgány zřizovat podniky nebo hospodářská zařízení (dále jen „hospodářská zařízení“).

(2) Hospodářská zařízení nabývají práv a zavazují se vždy svým jménem; hospodaří s majetkem společenské organizace, který jim byl svěřen do správy.

(3) Vnitřní organizaci, způsob řízení a činnost hospodářských zařízení upravují statuty, které schvaluje ústřední orgán společenské organizace.

(4) Hospodářské zařízení zrušuje orgán, který je zřídil.

Organizační složky a orgány společenských organizací, jakož i jejich hospodářská zařízení, jimž byl majetek společenské organizace svěřen do správy, mohou s tímto majetkem nakládat a užívat jej k plnění svých úkolů a mají samostatnou majetkovou odpovědnost.

(1) Jednání jménem společenské organizace a jejích nižších organizačních složek nebo orgánů upravují stanovy. Je-li k platnosti právního úkonu předepsána písemná forma, je třeba podpisu nejméně dvou oprávněných osob.

(2) Jednání a podepisování u hospodářských zařízení společenských organizací upravují jejich statuty.

(1) Povinností společenské organizace i všech jejích organizačních složek, orgánů a hospodářských zařízení je využívat jak majetek společenské organizace, tak i svěřený národní majetek co nejhospodárněji a všemožně ho chránit.

(2) Vyžaduje-li to ochrana majetku společenské organizace, mohou za nižší organizační složky a orgány vykonat příslušné úkony a opatření orgány vyšší.

(1) Po zrušení společenské organizace jako celku se provede majetková likvidace.

(2) Při zrušení nižší organizační složky nebo orgánu společenské organizace určí vyšší orgán, příslušný podle stanov, zda tyto složky zanikají s likvidací, nebo bez likvidace; u hospodářského zařízení učiní toto opatření orgán, který rozhodl o jeho zrušení.

(3) Nedojde-li k likvidaci, určí orgán uvedený v odstavci 2 zároveň, na koho přechází majetek a závazky zrušené organizační složky nebo hospodářského zařízení.

(1) Do podnikového rejstříku se zapisují státní hospodářské organizace, družstevní organizace a hospodářská zařízení společenských organizací, a stanoví-li tak právní předpis, i jiné organizace. Do podnikového rejstříku se zapisují též odštěpné závody.

(2) Podnikový rejstřík vede okresní soud v sídle krajského soudu (rejstříkový soud) pro organizace, které mají sídlo v obvodu tohoto krajského soudu. Vláda může stanovit, že podnikový rejstřík vede jiný orgán.

(1) Do podnikového rejstříku se zapisuje způsob zřízení organizace, den jejího vzniku, název, sídlo, označení statutárních orgánů (s uvedením funkcí a jmen) a způsob, jak za organizaci podepisují. U družstevních organizací se do podnikového rejstříku zapisuje též, jak jejich členové přispívají k úhradě vzniklých ztrát.

(2) U odštěpných závodů se do podnikového rejstříku zapisuje označení závodu, jeho sídlo, název a sídlo organizace, jejíž součástí závod je, a jméno vedoucího. Má-li odštěpný závod sídlo mimo obvod rejstříkového soudu příslušného pro zápis organizace, zapíše se též u rejstříkového soudu příslušného podle sídla odštěpného závodu.

(3) Do podnikového rejstříku se zapisuje i změna nebo zánik skutečností uvedených v odstavcích 1 a 2, zrušení organizace, vstup organizace do likvidace a likvidátor.

(1) Zápisy do podnikového rejstříku provede rejstříkový soud na návrh organizace, jíž se zápis týká, popřípadě na návrh orgánu, který je jí nadřízen. V žádosti o zápis organizace do podnikového rejstříku nelze požadovat zápis se zpětnou účinností.

(2) Rejstříkový soud je oprávněn provádět v rejstříku zápisy též bez návrhu, zejména aby byla dosažena shoda mezi zápisy v rejstříku a skutečným stavem; organizace jsou povinny sdělit rejstříkovému soudu skutečnosti potřebné k provedení těchto zápisů.