Hospodářský zákoník

Plány družstevních organizací jsou sestavovány tak, aby zajišťovaly plnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství.

Vedoucí zásadou řízení a organizační výstavby socialistického družstevnictví je zásada socialistické demokracie. O všech zásadních otázkách se usnášejí volené kolektivní orgány družstev a jejich vyšších organizací. Usnesení vyšších orgánů jsou závazná pro orgány nižší.

(1) Nejvyššími orgány Ústřední rady družstev a svazů družstev jsou sjezdy, popřípadě konference; delegáty na sjezdy a konference volí orgány členských organizací.

(2) Nejvyšším orgánem družstva je členská schůze, na níž členové uplatňují své právo řídit a kontrolovat činnost družstva. Není-li vzhledem k rozsahu družstva možno svolávat členské schůze, mohou stanovy určit, že se svolává shromáždění (konference) delegátů volených členy družstva.

(1) Výkonnými orgány družstev a jejich vyšších organizací jsou představenstva, která jednají jejich jménem navenek ve všech věcech; je-li pro právní úkon předepsána písemná forma, je třeba podpisů nejméně dvou členů představenstva.

(2) Jménem družstevního podniku jedná jeho vedoucí.

Kontrolní orgány družstev a jejich vyšších organizací jsou kontrolní komise, které kontrolují veškerou jejich činnost, zejména i činnost představenstva.

K lepšímu plnění svých úkolů mohou si družstva a jejich vyšší organizace zřizovat další orgány.

(1) Svazy družstev a Ústřední rada družstev vydávají v souladu s právními předpisy a potřebami národního hospodářství v oboru své působnosti závazné směrnice, zejména v otázkách organizace, plánování, hospodaření s majetkem, financování a úvěrování; plánování, financování, úvěrování a kontrolu stavebních bytových družstev upravují však prováděcí, popřípadě zvláštní předpisy.

(2) Vyžaduje-li to důležitý společenský zájem, mohou svazy družstev nebo Ústřední rada družstev ve své působnosti

a) zastavit výkon usnesení orgánů družstva nebo svazu družstev,

b) odvolat funkcionáře družstva nebo svazu družstev,

c) odvolat orgán družstva nebo svazu družstev a jmenovat na dobu do zvolení nového orgánu orgán náhradní.

(1) V zájmu rozvoje národního hospodářství podporuje stát činnost družstevních organizací také tím, že jim odevzdává části národního majetku do trvalého užívání nebo jim poskytuje jinou hospodářskou pomoc.

(2) Stavebním bytovým družstvům poskytuje stát též příspěvek a přiměřený úvěr na výstavbu bytových domů, jakož i daňové a poplatkové výhody.

(3) Družstevní organizace plní své úkoly a uspokojují potřeby pracujících v úzké součinnosti s národními výbory.

Ke zřízení družstva nebo svazu družstev je třeba

a) schválení stanov ustavující členskou schůzí družstva nebo sjezdem (konferencí) svazu družstev,

b) zvolení orgánů,

c) souhlasu vyšší družstevní organizace.

(1) Ve své činnosti se družstva a jejich vyšší organizace řídí především stanovami. Stanovy upravují zejména

a) název a sídlo družstevní organizace,

b) předmět činnosti,

c) vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů,

d) složení orgánů, způsob jejich volby, jejich pravomoc a způsob jednání,

e) zásady hospodaření, zejména jak se nakládá se ziskem a uhrazuje případná ztráta,

f) bližší ustanovení o zrušování, jakož i slučování a rozdělování družstevní organizace.

(2) K platnosti usnesení o změnách stanov je zapotřebí souhlasu vyšší družstevní organizace.

(1) Družstva a svazy družstev se mohou slučovat, rozdělovat nebo zrušovat usnesením členské schůze družstva nebo sjezdu (konference) svazu družstev; k platnosti usnesení je třeba souhlasu vyšší družstevní organizace.

(2) Vyžaduje-li to důležitý společenský zájem, mohou být družstva a jejich vyšší organizace sloučeny, popřípadě zrušeny rozhodnutím příslušného svazu družstev nebo Ústřední rady družstev.

(3) O právních důsledcích spojených se sloučením nebo rozdělením družstev nebo jejich vyšších organizací platí obdobně ustanovení § 49 odst. 1 a 2.

Po zrušení družstevní organizace se provede likvidace. Likvidátory jmenuje a o způsobu likvidace rozhoduje orgán, který se na zrušení usnesl, popřípadě svaz družstev nebo Ústřední rada družstev. V případě likvidace stavebního bytového družstva použije se zbylého čistého jmění k podpoře družstevní bytové výstavby.

(1) Družstevní organizace, která zřídila družstevní podnik, vydá zřizovací listinu a určí družstevní majetek, který se podniku svěřuje do správy. O obsahu této listiny platí obdobně ustanovení § 43.

(2) Vnitřní organizaci, způsob řízení a činnost družstevního podniku upravuje statut vydaný organizací, která podnik zřizuje.

(3) Družstevní podnik neodpovídá za závazky organizace, která jej zřídila; tato organizace neodpovídá za závazky podniku.

(4) Při zrušení družstevního podniku může organizace, která podnik zřídila, rozhodnout, na koho bez likvidace přechází majetek a závazky zrušeného podniku.

Družstevní vlastnictví je formou socialistického společenského vlastnictví; spočívá především na společné činnosti soudružského kolektivu členů družstva

Družstevní majetek je ve vlastnictví jednotlivých lidových družstev (společných družstevních podniků), popřípadě ve vlastnictví jejich vyšších organizací.

S družstevním majetkem může družstevní organizace nakládat, zejména jej převádět, jen k plnění svých úkolů, nebo vyžaduje-li to důležitý společenský zájem. Toto omezení se nevztahuje na neupotřebitelný a přebytečný majetek.

Společenské organizace pracujících působí zejména v oblasti politické, kulturní a sociální a přispívají svou činností k rozvoji socialistických společenských vztahů. Tento zákon upravuje jen zásady, jimiž se společenské organizace řídí v hospodářských vztazích.

Vlastnictví společenských organizací je formou socialistického společenského vlastnictví. V tomto vlastnictví jsou zejména předměty společenské potřeby; výrobní prostředky mohou být ve vlastnictví společenských organizací, jen pokud je potřebují k zajištění vlastní činnosti.

(1) Společenské organizace hospodaří s vlastním majetkem; mohou též hospodařit s národním majetkem, který jim byl státem odevzdán do trvalého užívání nebo do dočasného užívání.

(2) V souvislosti s převedením některých úkolů státních orgánů na společenské organizace může stát poskytovat těmto organizacím k využití národní majetek, který je určen k zajištění převedeného úkolu, a to zejména i finanční prostředky ze státního rozpočtu. S tímto národním majetkem hospodaří pak společenská organizace, avšak může ho použít jen k určenému účelu a za stanovených podmínek.

(1) Vlastní majetek společenských organizací se vytváří zejména z příspěvků členů a z činnosti organizací.

(2) Majetek společenských organizací je ve vlastnictví organizace jako celku, pokud stanovy neurčí jinak.

Stanovy společenských organizací určují, které nižší organizační složky a orgány společenských organizací mohou svým jménem nabývat práv a zavazovat se. Nemají-li tyto organizační složky nebo orgány majetek ve svém vlastnictví, určují stanovy nebo opatření ústředních orgánů společenských organizací, jakým způsobem a v jakém rozsahu je jim svěřován do správy majetek společenské organizace, potřebný k plnění jejich úkolů.

(1) K obstarávání hospodářské činnosti společenských organizací mohou jejich ústřední orgány zřizovat podniky nebo hospodářská zařízení (dále jen „hospodářská zařízení“).

(2) Hospodářská zařízení nabývají práv a zavazují se vždy svým jménem; hospodaří s majetkem společenské organizace, který jim byl svěřen do správy.

(3) Vnitřní organizaci, způsob řízení a činnost hospodářských zařízení upravují statuty, které schvaluje ústřední orgán společenské organizace.

(4) Hospodářské zařízení zrušuje orgán, který je zřídil.

Organizační složky a orgány společenských organizací, jakož i jejich hospodářská zařízení, jimž byl majetek společenské organizace svěřen do správy, mohou s tímto majetkem nakládat a užívat jej k plnění svých úkolů a mají samostatnou majetkovou odpovědnost.

(1) Jednání jménem společenské organizace a jejích nižších organizačních složek nebo orgánů upravují stanovy. Je-li k platnosti právního úkonu předepsána písemná forma, je třeba podpisu nejméně dvou oprávněných osob.

(2) Jednání a podepisování u hospodářských zařízení společenských organizací upravují jejich statuty.

(1) Povinností společenské organizace i všech jejích organizačních složek, orgánů a hospodářských zařízení je využívat jak majetek společenské organizace, tak i svěřený národní majetek co nejhospodárněji a všemožně ho chránit.

(2) Vyžaduje-li to ochrana majetku společenské organizace, mohou za nižší organizační složky a orgány vykonat příslušné úkony a opatření orgány vyšší.

(1) Po zrušení společenské organizace jako celku se provede majetková likvidace.

(2) Při zrušení nižší organizační složky nebo orgánu společenské organizace určí vyšší orgán, příslušný podle stanov, zda tyto složky zanikají s likvidací, nebo bez likvidace; u hospodářského zařízení učiní toto opatření orgán, který rozhodl o jeho zrušení.

(3) Nedojde-li k likvidaci, určí orgán uvedený v odstavci 2 zároveň, na koho přechází majetek a závazky zrušené organizační složky nebo hospodářského zařízení.

(1) Do podnikového rejstříku se zapisují státní hospodářské organizace, družstevní organizace a hospodářská zařízení společenských organizací, a stanoví-li tak právní předpis, i jiné organizace. Do podnikového rejstříku se zapisují též odštěpné závody.

(2) Podnikový rejstřík vede okresní soud v sídle krajského soudu (rejstříkový soud) pro organizace, které mají sídlo v obvodu tohoto krajského soudu. Vláda může stanovit, že podnikový rejstřík vede jiný orgán.

(1) Do podnikového rejstříku se zapisuje způsob zřízení organizace, den jejího vzniku, název, sídlo, označení statutárních orgánů (s uvedením funkcí a jmen) a způsob, jak za organizaci podepisují. U družstevních organizací se do podnikového rejstříku zapisuje též, jak jejich členové přispívají k úhradě vzniklých ztrát.

(2) U odštěpných závodů se do podnikového rejstříku zapisuje označení závodu, jeho sídlo, název a sídlo organizace, jejíž součástí závod je, a jméno vedoucího. Má-li odštěpný závod sídlo mimo obvod rejstříkového soudu příslušného pro zápis organizace, zapíše se též u rejstříkového soudu příslušného podle sídla odštěpného závodu.

(3) Do podnikového rejstříku se zapisuje i změna nebo zánik skutečností uvedených v odstavcích 1 a 2, zrušení organizace, vstup organizace do likvidace a likvidátor.

(1) Zápisy do podnikového rejstříku provede rejstříkový soud na návrh organizace, jíž se zápis týká, popřípadě na návrh orgánu, který je jí nadřízen. V žádosti o zápis organizace do podnikového rejstříku nelze požadovat zápis se zpětnou účinností.

(2) Rejstříkový soud je oprávněn provádět v rejstříku zápisy též bez návrhu, zejména aby byla dosažena shoda mezi zápisy v rejstříku a skutečným stavem; organizace jsou povinny sdělit rejstříkovému soudu skutečnosti potřebné k provedení těchto zápisů.

Do podnikového rejstříku je oprávněn nahlížet a vyžádat si z něho úřední opisy nebo potvrzení ten, kdo osvědčí právní zájem na skutečnostech v něm uvedených.

Skutečnosti zapsané v podnikovém rejstříku jsou účinné vůči všem organizacím a osobám ode dne, kdy zápis byl proveden. Nebyla-li určitá skutečnost (její změna nebo zánik) do podnikového rejstříku zapsána, nelze se jí dovolávat vůči jiným organizacím a osobám, ledaže by o těchto nezapsaných skutečnostech věděly.

Prováděcí předpisy mohou stanovit, že se do podnikového rejstříku některé organizace nebo údaje nezapisují, anebo že se do podnikového rejstříku zapisují i jiné skutečnosti; tyto předpisy mohou též stanovit, že podnikový rejstřík pro obvody několika krajských soudů vede jediný soud.

K zabezpečení organizované spolupráce vznikají mezi socialistickými organizacemi hospodářské závazky, které musí být v souladu s právními předpisy a se zásadami hospodářské politiky Československé socialistické republiky, zejména s potřebami plánovitého proporcionálního rozvoje národního hospodářství.

(1) Hospodářské závazky zajišťují především plnění úkolů vyplývajících ze státního plánu rozvoje národního hospodářství a konkretizují je ve vzájemných vztazích mezi socialistickými organizacemi.

(2) Hospodářské závazky mezi organizacemi vznikají nejčastěji z hospodářských smluv.

(1) V předpisech, které upravují způsob plánování rozvoje národního hospodářství, se stanoví, zda a na kterých úsecích příslušné orgány vydávají v rámci stanovené působnosti takové plánovací akty, kterými vymezují budoucí dodávky výrobků nebo prací mezi organizacemi, popřípadě i jinou jejich spolupráci (dále jen „plánovací akty“). Tyto plánovací akty jsou podkladem, na základě kterého jsou určité organizace povinny uzavřít hospodářské smlouvy.

(2) Orgány, které plánovací akty vydávají, mění nebo zrušují, jsou povinny plánovacími akty zabezpečovat především dodávky a poddodávky pro

a) úkoly stanovené jmenovitě příslušnou vládou,

b) plánované úkoly rozvoje vědy a techniky,

c) zajištění obranyschopnosti a bezpečnosti státu,

d) vývoz a pro zajištění závazků přijatých při jednáních o mezinárodních hospodářských vztazích orgány k tomu zmocněnými,

e) životně důležité potřeby péče o zdraví.

(1) Smlouvou o přípravě dodávek se jedna nebo více organizací zavazují uzavřít do stanovené doby a na předpokládaný rozsah plnění budoucí smlouvu.

(2) Smlouva o přípravě dodávek může obsahovat též závazky ke vzájemné spolupráci za účelem řádné a včasné přípravy budoucích plnění.

(3) Smlouva o přípravě dodávek vzniká, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.

(4) Prováděcím předpisem mohou být podrobněji upraveny náležitosti smlouvy o přípravě dodávek a může být odchylně upraven její vznik; právním předpisem může být stanovena povinnost tuto smlouvu uzavřít.

V prováděcích předpisech může být stanoveno, že hospodářské závazky vznikají přímo z plánovacích aktů, jestliže jejich další zpřesnění v hospodářské smlouvě není nutné. Pro tyto hospodářské závazky platí ustanovení o závazcích z hospodářských smluv.

(1) Vyžadují-li to potřeby plánovitého proporcionálního rozvoje národního hospodářství nebo jsou-li pro to jiné důležité důvody, mohou ústřední orgány, národní výbory nebo orgány (organizace) jimi pověřené uložit organizacím, které řídí, aby uzavřely hospodářskou smlouvu, nebo jim přímo uložit hospodářské závazky, popřípadě jejich závazky změnit nebo zrušit. Jde-li o závazky organizací, které jsou řízeny různými orgány, je k tomu třeba předchozí dohody těchto orgánů. Ze stejných důvodů může založit, změnit nebo zrušit závazky mezi organizacemi hospodářská arbitráž; u závazků k dodávce zvláště přitom přihlédne též k vyjádření příslušných nadřízených orgánů.

(2) Pro závazky uložené podle odstavce 1 platí ustanovení o závazcích z hospodářských smluv. Přípustnost odchylné úpravy stanovená v tomto zákoně pro prováděcí předpisy platí i pro opatření ústředních orgánů nebo rozhodnutí hospodářské arbitráže.

(1) Organizace jsou povinny při zajišťování plánovaných úkolů spolupracovat a pomáhat si tak, aby byly co nejlépe zajištěny potřeby národního hospodářství. Zejména jsou povinny zavazovat se při uzavírání hospodářských smluv k dodávkám výrobků, prací nebo výkonů v jakosti, sortimentu a ve lhůtách, které jsou z hlediska celého národního hospodářství pro plnění plánovaných úkolů nejvhodnější, a své závazky řádně plnit.

(2) Organizace nesmějí v rozporu s požadavky odběratelů omezovat výrobu anebo vypouštět z výrobního programu výrobky, práce nebo výkony, pokud jim k tomu nedá souhlas nadřízený orgán, popřípadě nadřízený ústřední orgán nebo krajský národní výbor, jestliže si souhlas vyhradil. Jde-li o výrobky určené k prodeji občanům nebo o výrobky určené pro vývoz, dává příslušný orgán souhlas po projednání s ministerstvem obchodu nebo s federálním ministerstvem zahraničního obchodu. Ustanovení § 51 platí obdobně.

(3) Organizace nesmějí odmítnout uzavření hospodářské smlouvy na dodávku výrobků, prací nebo výkonů za obvyklých podmínek, jestliže převzetím závazků není ohroženo plnění jiných jejich povinností; jsou přitom povinny přednostně uspokojovat požadavky na dodávky sloužící k zabezpečení potřeb, které jsou ve státním plánu uvedeny jako přednostní, a dále požadavky těch odběratelů, pro jejichž uspokojování byly zřízeny.

(1) Organizace nesmějí zneužívat svého hospodářského postavení k získání neoprávněných nebo nepřiměřených výhod na úkor jiných organizací nebo na úkor spotřebitelů. Zejména nesmějí

a) vynucovat nepřiměřené hospodářské podmínky při uzavírání hospodářských smluv nebo jiných dohod, zvláště vynucovat dohody o plnění, které je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k plnění organizací poskytovanému,

b) vázat souhlas s uzavřením hospodářské smlouvy na převzetí závazku, který s požadovaným předmětem plnění nesouvisí,

c) zastavit nebo omezit prodej výrobků, zatajovat nebo hromadit výrobky, aby byl vyvolán jejich nedostatek za účelem udržení nebo neoprávněného zvýšení cen anebo získání jiného neoprávněného hospodářského prospěchu.

(2) Organizace se nesmějí samy nebo v dohodě s jinými organizacemi ve své hospodářské činnosti dopouštět jednání, které by v rozporu se zájmy rozvoje národního hospodářství omezovalo nebo jinak nepříznivě ovlivňovalo činnost jiných organizací anebo bylo na újmu spotřebitelů.

(3) Organizace, která má právní zájem, může se u hospodářské arbitráže domáhat toho, aby organizace, která jedná v rozporu s ustanoveními předcházejících odstavců, se zdržela takového jednání a odstranila protiprávní stav; organizace, jíž byla takovým jednáním způsobena škoda, může se domáhat její náhrady včetně ušlého zisku. Byly-li jednáním poškozeny zájmy spotřebitelů nebo národního hospodářství, je organizace povinna odvést do státního rozpočtu dvojnásobek částky, kterou neoprávněně získala; na tuto povinnost se však započte částka, kterou je organizace z téhož důvodu povinna zaplatit jako majetkovou sankci do státního rozpočtu na základě jiných právních předpisů.