Zákon ČNR o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky

Prohlášení podle § 8 odst. 2 a 3 a podle § 9 odst. 1 se činí u místního národního výboru pověřeného vedením matrik, příslušného podle místa narození, popřípadě uzavření manželství nebo podle místa trvalého pobytu občana, v cizině u diplomatické mise nebo konzulárního úřadu Československé socialistické republiky, příslušných podle místa pobytu občana.

(1) Státní občanství republiky zaniká nabytím státního občanství Slovenské socialistické republiky.

(2) Státní občan republiky nepozbývá uzavřením manželství státního občanství republiky.

(3) Pozbytí státního občanství republiky u jednoho manžela nemá vliv na státní občanství druhého manžela nebo dětí, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(1) Státního občanství republiky pozbývá ten, kdo je propuštěn ze státního svazku na vlastní žádost. Státní občanství zaniká dnem doručení listiny o propuštění.

(2) Manželé mohou žádat o propuštění ze státního svazku ve společné žádosti; žádost každého z manželů se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, pozbývají státního občanství spolu s otcem nebo s matkou; žijí-li oba rodiče, vyžaduje se k podání žádosti souhlasu druhého rodiče, pokud není zbaven rodičovských práv.

(3) O propuštění ze státního svazku rozhodují okresní národní výbory.

Státní občanství republiky osvědčuje okresní národní výbor, popřípadě městský národní výbor.*)

(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se místní příslušnost trvalým pobytem osoby, o jejíž státní občanství jde. Nemá-li tato osoba trvalý pobyt na území republiky, řídí se místní příslušnost podle jejího posledního trvalého pobytu na území republiky; neměla-li trvalý pobyt na území republiky, je místně příslušný Obvodní národní výbor v Praze 1.

(2) K přijetí státoobčanského slibu v cizině je příslušná diplomatická mise nebo konzulární úřad Československé socialistické republiky podle místa pobytu osoby, o jejíž státní občanství jde.

(1) Podle tohoto zákona nabývá narozením státního občanství republiky i dítě, které se narodilo v době od 1. ledna 1969 do dne počátku účinnosti tohoto zákona.

(2) Dítě, které se narodilo v cizině před počátkem účinnosti tohoto zákona a jehož jeden z rodičů je občanem republiky a druhý cizincem, nabývá narozením státního občanství republiky podle dosavadních právních předpisů.*)

Volbou, popřípadě dohodou podle tohoto zákona se nabývá státního občanství republiky dnem, kdy o tom bylo učiněno prohlášení. Prohlášení ve lhůtách stanovených tímto zákonem lze učinit pouze jednou.

(1) Orgán, který prohlášení přijal, vydá občanovi osvědčení o tom, kdy prohlášení učinil a jaké státní občanství si zvolil.

(2) Provedení volby, popřípadě uzavření dohody o státním občanství u národního výboru se poznamená v občanském průkazu.

Prohlášení učiněná podle tohoto zákona nepodléhají poplatkům.

Postup orgánů státní správy při provádění tohoto zákona upraví podrobněji ministerstvo vnitra.

(1) Zrušují se § 3 odst. 2 a § 11 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, ve znění zákona č. 72/1958 Sb.

(2) Nedotčena zůstávají ustanovení mezinárodních smluv upravující státní občanství.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Dr. Císař v. r.

Ing. Rázl v. r.

*) § 2 zákona SNR č. 206/1968 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství Slovenské socialistické republiky.

*) Usnesení Národního shromáždění ČSSR č. 109/1967 Sb., kterým se vydává Vzorový statut městských národních výborů (část III písm. B).

*) § 1 odst. 2 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, ve znění zákona č. 72/1958 Sb.

**) § 7 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, ve znění zákona č. 72/1958 Sb.