(1) Státního občanství republiky pozbývá ten, kdo je propuštěn ze státního svazku na vlastní žádost. Státní občanství zaniká dnem doručení listiny o propuštění.
(2) Manželé mohou žádat o propuštění ze státního svazku ve společné žádosti; žádost každého z manželů se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, pozbývají státního občanství spolu s otcem nebo s matkou; žijí-li oba rodiče, vyžaduje se k podání žádosti souhlasu druhého rodiče, pokud není zbaven rodičovských práv.
(3) O propuštění ze státního svazku rozhodují okresní národní výbory.
(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se místní příslušnost trvalým pobytem osoby, o jejíž státní občanství jde. Nemá-li tato osoba trvalý pobyt na území republiky, řídí se místní příslušnost podle jejího posledního trvalého pobytu na území republiky; neměla-li trvalý pobyt na území republiky, je místně příslušný Obvodní národní výbor v Praze 1.
(2) K přijetí státoobčanského slibu v cizině je příslušná diplomatická mise nebo konzulární úřad Československé socialistické republiky podle místa pobytu osoby, o jejíž státní občanství jde.
(1) Podle tohoto zákona nabývá narozením státního občanství republiky i dítě, které se narodilo v době od 1. ledna 1969 do dne počátku účinnosti tohoto zákona.
(2) Dítě, které se narodilo v cizině před počátkem účinnosti tohoto zákona a jehož jeden z rodičů je občanem republiky a druhý cizincem, nabývá narozením státního občanství republiky podle dosavadních právních předpisů.*)
Volbou, popřípadě dohodou podle tohoto zákona se nabývá státního občanství republiky dnem, kdy o tom bylo učiněno prohlášení. Prohlášení ve lhůtách stanovených tímto zákonem lze učinit pouze jednou.