Stručně: Paragraf 10 zákona 40/1956 Sb. stanoví, že vlastník nebo uživatel pozemku, na kterém je zřízeno chráněné území, ochranné pásmo nebo chráněné předměty, je povinen strpět omezení vyplývající z podmínek ochrany. Pokud mu tím vznikne významná majetková újma a pozemek není ve státním socialistickém vlastnictví, má nárok na náhradu, o které v případě neshody rozhodne rada okresního národního výboru.
§ 10 Povinnosti vlastníka (uživatele) pozemku.
Vlastník (uživatel) pozemku, na němž bylo zřízeno chráněné území nebo ochranné pásmo nebo na němž jsou chráněné předměty (§§ 4 až 7), je povinen trpět omezení stanovené podmínkami ochrany. Vznikne-li tím vlastníku (uživateli) pozemku, který není ve státním socialistickém vlastnictví, majetková újma nikoli nepatrná, přísluší mu náhrada. Pokud nedojde k dohodě, rozhodne o náhradě a její výši rada okresního národního výboru.
Paragraf 10 zákona 40/1956 Sb. stanoví, že vlastník nebo uživatel pozemku, na kterém je zřízeno chráněné území, ochranné pásmo nebo chráněné předměty, je povinen strpět omezení vyplývající z podmínek ochrany. Pokud mu tím vznikne významná majetková újma a pozemek není ve státním socialistickém vlastnictví, má nárok na náhradu, o které v případě neshody rozhodne rada okresního národního výboru.
Co to znamená v praxi
Vlastník nebo uživatel pozemku musí respektovat omezení, která jsou stanovena pro ochranu přírody na jeho pozemku.
Pokud tato omezení způsobí vlastníkovi (nebo uživateli) pozemku, který není ve státním socialistickém vlastnictví, majetkovou újmu, která není zanedbatelná, má nárok na finanční kompenzaci.
V případě, že se vlastník (uživatel) a příslušný orgán nedohodnou na výši náhrady, rozhodne o ní rada okresního národního výboru.
Na co si dát pozor
Nárok na náhradu vzniká pouze v případě, že majetková újma není nepatrná.
Nárok na náhradu se nevztahuje na pozemky, které jsou ve státním socialistickém vlastnictví.