§ 38a vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí – Účet vodní dopravy

(K § 37f odst. 3 zákona)

(1) Účet vodní dopravy (dále jen „účet“) je zřízen ve formě zvláštního běžného účtu, na kterém eviduje ministerstvo prostředky provozovatelů odděleně na třech zvláštních podúčtech: podúčtu provozovatelů provádějících přepravu suchého zboží, podúčtu provozovatelů provádějících přepravu tekutého zboží a podúčtu provozovatelů provádějících přepravu pomocí remorkérů.

(2) Příjmy účtu se řídí předpisy Evropských společenství, které upravují politiku Společenství v oblasti kapacity vnitrozemského lodního parku a jeho obnovy5).

(3) Finanční prostředky z účtu lze přidělit pouze na základě žádosti, která obsahuje následující náležitosti:

a) identifikační údaje o žadateli (jméno, popřípadě jména a příjmení, popřípadě obchodní firma, adresa bydliště, místo podnikání a identifikační číslo podnikající fyzické osoby nebo obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo právnické osoby),

b) identifikační údaje o plavidle (jméno plavidla, druh plavidla, evidenční označení, identifikační údaje o vlastníkovi plavidla, místo registrace a rejstříkové číslo),

c) výše požadované šrotovací prémie,

d) datum sešrotování plavidla.

(4) Žádost o přidělení finančních prostředků z účtu musí být doložena:

a) lodním osvědčením platným v době sešrotování plavidla,

b) dokladem o tom, že plavidlo bylo sešrotováno rozlomením trupu, popřípadě zničením trupu a motoru,

c) dokladem o tom, že plavidlo vykonalo v průběhu 24 měsíců předcházejících podání žádosti nejméně deset plaveb za účelem přepravy zboží na vzdálenost nad 50 km při nákladové kapacitě alespoň 70 %.

(5) Má-li ministerstvo důvodné pochybnosti o technické a provozní způsobilosti plavidla, je žadatel povinen na jeho výzvu ve stanovené lhůtě předložit také odborný technický posudek prokazující tuto způsobilost, vydaný uznanou klasifikační organizací6).

(6) Na poskytnutí finančních prostředků z účtu není právní nárok.

5) Nařízení Rady (ES) č. 718/1999 z 29. března 1999 o politice podpory vnitrozemské vodní dopravy, pokud jde o kapacitu loďstva společenství.

6) Vyhláška č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, ve znění vyhlášky č. 83/2000 Sb.“.

5. Z přílohy č. 2 se vypouští „Poznámka: „Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí – ADR, 1. díl, příloha A, podrobný seznam nebezpečných věcí je uveřejňován v publikacích SEVT.“.

6. V příloze č. 2 se za slova „Jiné nebezpečné látky a předměty“ vkládá nový odstavec, který zní:

„Bezpečnostní poradce nemusí být ustanoven pro přepravu:

1. pohonných hmot, mazadel a dalších látek potřebných k provozu plavidla a umístěných v předepsaných nádržích a prostorech,

2. nebezpečných věcí v množství nepřesahujícím 3 000 kg, pokud se netýká:

a) látek a věcí třídy 1 a až c,

b) látek třídy 2,

c) látek třídy 4.1 nebo 5.2,

d) látek třídy 7,

e) látek přepravovaných v cisternách,

f) látek třídy 3,

g) látek třídy 4.2,

h) látek třídy 4.3,

i) látek třídy 5.1.“.

7. Za přílohu č. 2 se doplňují přílohy č. 3 a č. 4, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 7 a 8 znějí:

„Příloha č. 3

I. Všeobecná preventivní a bezpečnostní opatření:

– znalost následků nehod při přepravě nebezpečných věcí,

– znalosti hlavních příčin nehod.

II. Ustanovení vnitrostátních právních předpisů, právních předpisů Evropských společenství (ES) a mezinárodních úmluv a dohod, které se vztahují k vnitrozemské vodní dopravě, s tím, že jde zejména o:

1. klasifikaci nebezpečných věcí:

– postupy pro klasifikaci roztoků a směsí,

– struktura výčtu látek,

– třídy nebezpečných věcí a zásady jejich klasifikace,

– vlastnosti přepravovaných nebezpečných látek a předmětů,

– jejich fyzikální, chemické a toxikologické vlastnosti;

2. obecné požadavky na obaly včetně cisteren, cisternových kontejnerů apod.:

– druhy obalů, kódování a značení,

– požadavky na balení a předpisy pro zkoušení obalů,

– stav obalů a pravidelné kontroly;

3. označování nebezpečnosti a bezpečnostní značky:

– údaje na bezpečnostních značkách,

– umísťování a odstraňování bezpečnostních značek,

– označování;

4. náležitosti přepravních dokladů:

– informace v přepravních dokladech,

– prohlášení odesilatele o shodě;

5. způsob přepravy a omezení při odesílání:

– celolodní náklad,

– přeprava volně ložených a kusových zásilek,

– přeprava ve velkých kontejnerech pro volně ložené zásilky,

– přeprava v kontejnerech,

– přeprava v nesnímatelných a snímatelných cisternách;

6. přeprava cestujících;

7. zákazy a bezpečnostní opatření při přepravě týkající se společné nakládky;

8. vzájemné oddělování látek;

9. omezování přepravovaných množství a osvobozená množství;

10. manipulace a uložení nákladu:

– nakládka a vykládka (stupeň plnění),

– uložení a vzájemné oddělování;

11. čistění nebo odplynování před nakládkou a po vykládce;

12. posádky: odborné školení;

13. průvodní doklady:

– přepravní doklad,

– písemné pokyny,

– lodní listiny včetně osvědčení, že plavidlo je způsobilé k přepravě nebezpečných věcí,

– osvědčení o školení posádky,

– ostatní doklady;

14. bezpečnostní pokyny: uplatňování pokynů a ochranné prostředky posádky;

15. povinnost dozoru nad plavidly: kotvení a stání;

16. plavební předpisy a omezení podle zvláštních právních předpisů7);

17. únik znečisťujících látek během provozu a při nehodách, havárie8);

18. požadavky týkající se plavidel.

7) Vyhláška č. 344/1991 Sb., kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění vyhlášky č. 223/1995 Sb.

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 241/2002 Sb., o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě.

8) § 40 a 41 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Příloha č. 4

Čl. II

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 2. srpna 2004.

Ministr:

Ing. Šimonovský v. r.