§ 38a Účet vodní dopravy
(K § 37f odst. 3 zákona)
(1) Účet vodní dopravy (dále jen „účet“) je zřízen ve formě zvláštního běžného účtu, na kterém eviduje ministerstvo prostředky provozovatelů odděleně na třech zvláštních podúčtech: podúčtu provozovatelů provádějících přepravu suchého zboží, podúčtu provozovatelů provádějících přepravu tekutého zboží a podúčtu provozovatelů provádějících přepravu pomocí remorkérů.
(2) Příjmy účtu se řídí předpisy Evropských společenství, které upravují politiku Společenství v oblasti kapacity vnitrozemského lodního parku a jeho obnovy5).
(3) Finanční prostředky z účtu lze přidělit pouze na základě žádosti, která obsahuje následující náležitosti:
a) identifikační údaje o žadateli (jméno, popřípadě jména a příjmení, popřípadě obchodní firma, adresa bydliště, místo podnikání a identifikační číslo podnikající fyzické osoby nebo obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo právnické osoby),
b) identifikační údaje o plavidle (jméno plavidla, druh plavidla, evidenční označení, identifikační údaje o vlastníkovi plavidla, místo registrace a rejstříkové číslo),
c) výše požadované šrotovací prémie,
d) datum sešrotování plavidla.
(4) Žádost o přidělení finančních prostředků z účtu musí být doložena:
a) lodním osvědčením platným v době sešrotování plavidla,
b) dokladem o tom, že plavidlo bylo sešrotováno rozlomením trupu, popřípadě zničením trupu a motoru,
c) dokladem o tom, že plavidlo vykonalo v průběhu 24 měsíců předcházejících podání žádosti nejméně deset plaveb za účelem přepravy zboží na vzdálenost nad 50 km při nákladové kapacitě alespoň 70 %.
(5) Má-li ministerstvo důvodné pochybnosti o technické a provozní způsobilosti plavidla, je žadatel povinen na jeho výzvu ve stanovené lhůtě předložit také odborný technický posudek prokazující tuto způsobilost, vydaný uznanou klasifikační organizací6).
(6) Na poskytnutí finančních prostředků z účtu není právní nárok.
5) Nařízení Rady (ES) č. 718/1999 z 29. března 1999 o politice podpory vnitrozemské vodní dopravy, pokud jde o kapacitu loďstva společenství.
6) Vyhláška č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, ve znění vyhlášky č. 83/2000 Sb.“.
5. Z přílohy č. 2 se vypouští „Poznámka: „Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí – ADR, 1. díl, příloha A, podrobný seznam nebezpečných věcí je uveřejňován v publikacích SEVT.“.
6. V příloze č. 2 se za slova „Jiné nebezpečné látky a předměty“ vkládá nový odstavec, který zní:
„Bezpečnostní poradce nemusí být ustanoven pro přepravu:
1. pohonných hmot, mazadel a dalších látek potřebných k provozu plavidla a umístěných v předepsaných nádržích a prostorech,
2. nebezpečných věcí v množství nepřesahujícím 3 000 kg, pokud se netýká:
a) látek a věcí třídy 1 a až c,
b) látek třídy 2,
c) látek třídy 4.1 nebo 5.2,
d) látek třídy 7,
e) látek přepravovaných v cisternách,
f) látek třídy 3,
g) látek třídy 4.2,
h) látek třídy 4.3,
i) látek třídy 5.1.“.
7. Za přílohu č. 2 se doplňují přílohy č. 3 a č. 4, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 7 a 8 znějí:
„Příloha č. 3
I. Všeobecná preventivní a bezpečnostní opatření:
– znalost následků nehod při přepravě nebezpečných věcí,
– znalosti hlavních příčin nehod.
II. Ustanovení vnitrostátních právních předpisů, právních předpisů Evropských společenství (ES) a mezinárodních úmluv a dohod, které se vztahují k vnitrozemské vodní dopravě, s tím, že jde zejména o:
1. klasifikaci nebezpečných věcí:
– postupy pro klasifikaci roztoků a směsí,
– struktura výčtu látek,
– třídy nebezpečných věcí a zásady jejich klasifikace,
– vlastnosti přepravovaných nebezpečných látek a předmětů,
– jejich fyzikální, chemické a toxikologické vlastnosti;
2. obecné požadavky na obaly včetně cisteren, cisternových kontejnerů apod.:
– druhy obalů, kódování a značení,
– požadavky na balení a předpisy pro zkoušení obalů,
– stav obalů a pravidelné kontroly;
3. označování nebezpečnosti a bezpečnostní značky:
– údaje na bezpečnostních značkách,
– umísťování a odstraňování bezpečnostních značek,
– označování;
4. náležitosti přepravních dokladů:
– informace v přepravních dokladech,
– prohlášení odesilatele o shodě;
5. způsob přepravy a omezení při odesílání:
– celolodní náklad,
– přeprava volně ložených a kusových zásilek,
– přeprava ve velkých kontejnerech pro volně ložené zásilky,
– přeprava v kontejnerech,
– přeprava v nesnímatelných a snímatelných cisternách;
6. přeprava cestujících;
7. zákazy a bezpečnostní opatření při přepravě týkající se společné nakládky;
8. vzájemné oddělování látek;
9. omezování přepravovaných množství a osvobozená množství;
10. manipulace a uložení nákladu:
– nakládka a vykládka (stupeň plnění),
– uložení a vzájemné oddělování;
11. čistění nebo odplynování před nakládkou a po vykládce;
12. posádky: odborné školení;
13. průvodní doklady:
– přepravní doklad,
– písemné pokyny,
– lodní listiny včetně osvědčení, že plavidlo je způsobilé k přepravě nebezpečných věcí,
– osvědčení o školení posádky,
– ostatní doklady;
14. bezpečnostní pokyny: uplatňování pokynů a ochranné prostředky posádky;
15. povinnost dozoru nad plavidly: kotvení a stání;
16. plavební předpisy a omezení podle zvláštních právních předpisů7);
17. únik znečisťujících látek během provozu a při nehodách, havárie8);
18. požadavky týkající se plavidel.
7) Vyhláška č. 344/1991 Sb., kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění vyhlášky č. 223/1995 Sb.
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 241/2002 Sb., o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě.
8) § 40 a 41 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Příloha č. 4
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 2. srpna 2004.
Ministr:
Ing. Šimonovský v. r.