§ 37 zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim – Výslech a závěrečná řeč v hlavním líčení a ve veřejném zasedání
Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim · 418/2011 Sb. · Trestní právo
Stručně: Paragraf 37 zákona č. 418/2011 Sb. stanovuje pořadí výslechů a závěrečných řečí v soudním řízení, pokud je souzená právnická osoba společně s fyzickou osobou. Pokud jsou souzeny obě osoby (právnická i fyzická), nejprve se vyslýchá fyzická osoba a teprve poté zástupce právnické osoby. (§ 37 zákona č. 418/2011 Sb., zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Výslech a závěrečná řeč v hlavním líčení a ve veřejném zasedání
- Týká se: státní zástupce, poškozený
- Judikatura: na § 37 odkazují 2 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 418/2011 Sb.
(1) Koná-li se společné řízení proti právnické i fyzické osobě, vyslechne se při hlavním líčení a veřejném zasedání nejprve fyzická osoba a až poté zástupce právnické osoby.
(2) Při závěrečných řečech mluví po závěrečné řeči státního zástupce, poškozeného, zúčastněné osoby, popřípadě po jejich zmocněncích, obhájce právnické osoby, poté zástupce právnické osoby, obhájce fyzické osoby a fyzická osoba. Poslední slovo přednese nejprve zástupce právnické osoby a poté fyzická osoba.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud jsou souzeny obě osoby (právnická i fyzická), nejprve se vyslýchá fyzická osoba a teprve poté zástupce právnické osoby.
- Při závěrečných řečech má obhájce právnické osoby a zástupce právnické osoby prostor promluvit před obhájcem fyzické osoby a fyzickou osobou.
- Poslední slovo v řízení má nejprve zástupce právnické osoby a až poté fyzická osoba.
- Toto ustanovení se uplatní jak v hlavním líčení, tak ve veřejném zasedání.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 37
Jak soudy aplikují § 37
Nelze přitom souhlasit s žalovaným, že v případě právnických osob se při stanovení výše pokuty obecně nepřihlíží k majetkovým či osobním poměrům obviněného a k důsledkům, které lze od sankce očekávat (viz pouze demonstrativní výčet okolností, ke kterým je třeba přihlédnout v § 37 přestupkového zákona); to žalobce dovozuje z analogie vedené se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (viz jeho § 4 odst. 1).
Nelze přitom souhlasit s žalovaným, že v případě právnických osob se při stanovení výše pokuty obecně nepřihlíží k majetkovým či osobním poměrům obviněného a k důsledkům, které lze od sankce očekávat (viz pouze demonstrativní výčet okolností, ke kterým je třeba přihlédnout v § 37 přestupkového zákona); to žalobce dovozuje z analogie vedené se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (viz jeho § 4 odst. 1).