Vyhláška ministerstva zdravotnictví o poskytování léčebně preventivní péče

(1) Návrh na přijetí do kojeneckého ústavu podávají zdravotnická zařízení.

(2) Výběr dětí provádí, povolává je do péče kojeneckého ústavu a z ní je propouští ředitel kojeneckého ústavu.

(3) Pobyt dítěte v kojeneckém ústavu se přerušuje, onemocní-li dítě tak, že je nutné jeho nemocniční léčení, nebo jestliže jeho zdravotní stav ohrožuje zdraví ostatních dětí anebo by mohl být ohrožen dalším setrváním v ústavu. Dále se pobyt dítěte přerušuje, bylo-li svěřeno do péče budoucích osvojitelů.

(4) Dítě se propouští z kojeneckého ústavu, jestliže pominuly podmínky nebo důvody pro jeho umístění, zejména dosáhlo-li předepsaného věku nebo bylo-li osvojeno. Výjimečně lze z vážných zdravotních důvodů ponechat dítě v ústavu na přechodnou dobu i po dovršení předepsaného věku; o tom rozhoduje ředitel kojeneckého ústavu.

(5) O dopravě dětí sanitními vozy do kojeneckých ústavů a zpět a o náhradě cestovních nákladů platí ustanovení části druhé oddílu V.

(1) Do dětského domova se přijímají děti ve věku od jednoho do tří let, jimž nelze zajistit řádnou péči v rodinném prostředí.

(2) Návrh na přijetí dítěte do dětského domova podávají zpravidla zdravotnická zařízení nebo národní výbory.

(3) Přednostně se do dětských domovů přijímají děti, které náhle zůstaly bez péče, a děti umísťované na základě rozhodnutí soudu. U ostatních dětí se stanoví pořadí přijímání podle naléhavosti potřeby umístění.

(4) O příslušnosti dětského domova, o pravomoci ředitele domova při výběru, povolávání a propouštění dětí, o přerušení pobytu dítěte v domově a o jeho propuštění z domova platí obdobně ustanovení § 53 odst. 3 a § 54 odst. 2 až 4.

(1) Do jeslí se přijímají zdravé děti zpravidla ve věku od 4 měsíců do tří let, a to na žádost osob, které o ně pečují.

(2) Pro přijetí dětí jsou příslušné územní jesle, v jejichž územním obvodu působnosti má trvalý pobyt osoba, která má dítě ve své péči. Pracuje-li matka v blízkosti místa svého pobytu v závodě nebo v jednotném zemědělském družstvu, kde jsou zřízeny jesle závodní nebo družstevní, jsou příslušné především tyto jesle. Přijetí do jiných jeslí je přípustné ze závažných důvodů se souhlasem národního výboru.

(1) Děti se přijímají do jeslí na podkladě pořadníku stanoveného národním výborem. Do závodních jeslí se přijímají děti pracovníků závodu na podkladě pořadníku stanoveného závodním výborem Revolučního odborového hnutí, k přijetí ostatních dětí je třeba souhlasu tohoto výboru. Jestliže o dítě pečuje osoba, která není zaměstnána, může být dítě přijato do jeslí jen se souhlasem národního výboru.

(2) Péče o dítě v jeslích se přerušuje při jeho onemocnění.

(3) Dítě se propouští z jeslí, jestliže

a) jeho zdravotní stav ohrožuje zdraví ostatních dětí nebo by mohl být ohrožen dalším setrváním v jeslích,

b) osoba, která má dítě v péči, soustavně přes opakované domluvy neplní své povinnosti, zejména porušuje domácí řád jeslí,

c) pominou podmínky nebo důvody jeho umístění.

Jestliže osoba, která pečuje o dítě, hodlá je vzít z péče jeslí, musí toto rozhodnutí aspoň 3 dny napřed oznámit vedoucí jeslí.

(1) Při poskytování léčebně preventivní péče se výjimečně podle dalších ustanovení této vyhlášky platí příplatky za ortopedickou obuv, za péči o děti v kojeneckých ústavech, dětských domovech a jeslích a za péči v závodním nočním sanatoriu.

(2) Podle zvláštních předpisů se platí příplatky, popřípadě úhrady za umělé přerušení těhotenství, za lázeňskou péči, za ošetřování v protialkoholní záchytné stanici, za kosmetické služby, pokud nejsou poskytovány z důvodů léčebně preventivních anebo nejde o úkony nutné v zájmu výkonu povolání nebo v zájmu vývoje dítěte, a popřípadě výjimečně za některé zdravotnické služby, které nejsou nezbytné (§ 11 odst. 3 zákona).

(1) V péči o chrup je nemocný povinen dodat drahý kov obsahující zlato potřebný ke zhotovení protetického výrobku nebo uhradit hodnotu zlata obsaženého v dentální slitině a uhradit náklady spojené se zlacením nebo jiným pokovením.

(2) Nemocní, jejichž zdravotní stav vyžaduje zhotovení protetického výrobku z dentální slitiny obsahující zlato, hradí hodnotu zlata obsaženého v dentální slitině ve výši velkoobchodní ceny účtované zdravotnické organizaci. 1) Odborné posouzení zdravotního stavu přísluší v těchto případech vedoucímu lékaři stomatologického oddělení nemocnice s poliklinikou ve spolupráci s příslušným odborníkem pro obor stomatologie. 2)

Za ortopedickou obuv se platí příplatky až do výše 70 % pořizovací ceny obuvi. Ortopedická obuv se poskytuje bezplatně vojenským a válečným poškozencům, osobám, u nichž potřeba ortopedické obuvi vznikla jako následek zranění v boji za osvobození Československa, a dětem a mladistvým, jimž se poskytuje péče v ústavech pro tělesně nebo duševně vadnou mládež.

(1) Příplatek za péči o dítě v kojeneckém ústavu se platí v případech, kdy dítě je v ústavu z jiných než zdravotních důvodů; platí se podle sazeb stanovených pro příplatky na zaopatření dětí v dětských domovech.

(2) Na zaopatření dětí v dětských domovech a v jeslích se platí příplatky odstupňované zpravidla podle příjmu rodičů nebo jiných povinných osob a podle počtu dětí v rodině.

Za péči v závodním nočním sanatoriu se platí příplatek na stravování snížený o příspěvky z prostředků závodu a nemocenského pojištění.

Poukazy na lázeňskou péči, pokud není poskytnuta podle § 18 nebo § 19, si mohou zakoupit občané z vlastních prostředků nebo jim mohou být tyto poukazy zcela nebo zčásti uhrazeny z fondu kulturních a sociálních potřeb, popřípadě z jiných fondů k tomu určených.

Jednotlivé výkony léčebně preventivní péče, za něž se vybírají příplatky nebo úhrady, a výši i způsob vybírání a placení příplatků a úhrad stanoví ve směrnicích (sazebnících) ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí.

(1) Příplatek je povinen zaplatit ten, komu byla péče poskytnuta, popřípadě osoby, které mají vůči němu vyživovací povinnost.

(2) Příplatek vybere zdravotnické zařízení zpravidla přímo. Před poskytnutím péče může zdravotnické zařízení žádat složení přiměřené zálohy. Nezaplatí-li povinná osoba ani na písemnou výzvu příplatek, vydá vedoucí zdravotnického zařízení (ústavu národního zdraví), které péči poskytlo, platební výměr, jímž se stanoví její povinnost k zaplacení příplatku v určené výši do 15 dnů, uvede důvod této povinnosti a dá poučení o možnosti opravného prostředku.

(3) Pokud se v řízení před vydáním platebního výměru nebo později zjistí, že povinná osoba nemůže nést příplatek bez ohrožení vlastní výživy nebo výživy osob, vůči nimž má vyživovací povinnost, vydá vedoucí zdravotnického zařízení (ústavu národního zdraví) platební výměr proti další povinné osobě a jestliže by z téhož důvodu nemohla nést příplatek žádná z povinných osob, rozhodne o převzetí příplatku na účet státu.

(4) Uzná-li povinná osoba písemně svůj závazek nebo je-li rozhodnutí vykonatelné, může vedoucí zdravotnického zařízení povolit přiměřené splátky.

(5) Vykonatelný platební výměr o příplatku a výkazy nedoplatků sestavené na základě vykonatelných platebních výměrů se vymáhají výkonem rozhodnutí v řízení správním; přitom mají pořadí pohledávek státu na daních a poplatcích.

(6) Ustanovení předchozích odstavců o příplatku platí obdobně o úhradě a o náhradě za ošetřování v protialkoholní záchytné stanici.

(1) Pokud cizí státní příslušníci pracují v Československé socialistické republice v pracovním poměru nebo jako členové družstva anebo požívají důchod československého sociálního zabezpečení a mají pobyt v Československé socialistické republice, poskytuje se jim a členům jejich rodin léčebně preventivní péče za stejných podmínek jako československým občanům; lázeňská péče však jim může být za těchto podmínek poskytnuta, jen mají-li na území Československé socialistické republiky trvalý pobyt.

(2) Nárok podle odstavce 1 nepřísluší cizím státním příslušníkům a členům jejich rodin, jestliže cizí státní příslušníci pracují v Československé socialistické republice jen přechodně, a to pro zaměstnavatele, kteří nemají v Československé socialistické republice bydliště nebo závod anebo jsou činni v Československé socialistické republice pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výsad a imunit.

(3) Všem cizím státním příslušníkům se poskytuje bezplatně v nezbytném rozsahu prvé ambulantní ošetření při první pomoci při úrazech a náhlých příhodách, kdy léčebný zákrok je nevyhnutelný a neodkladný, a nezbytné léčení při povinně hlášených přenosných nemocech s výjimkou tuberkulózy a pohlavních nemocí; tato výjimka však neplatí pro léčení pohlavních nemocí lodníků, pokud mají nárok na bezplatné léčení těchto nemocí podle mezistátních úmluv. Zahraničním studentům z rozvojových zemí se poskytuje léčebně preventivní péče za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako československým studentům. Mimo tyto případy se cizím státním příslušníkům poskytuje léčebně preventivní péče bezplatně také na základě mezistátních úmluv nebo podle zásady vzájemnosti.

(4) Jinak se cizím státním příslušníkům poskytuje léčebně preventivní péče za úhradu podle sazebníku a za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví.

(5) Ve zvlášť odůvodněných případech může být poskytnuta bezplatná léčebně preventivní péče cizím státním příslušníkům, kteří podle této vyhlášky na ni nemají nárok, na základě rozhodnutí národního výboru, popřípadě jde-li o péči poskytovanou v ústředně řízených zdravotnických zařízeních, na základě rozhodnutí ministerstva zdravotnictví.

(6) Předchozí ustanovení o cizích státních příslušnících platí obdobně pro osoby bez státní příslušnosti.

(1) Potřebná léčebně preventivní péče se poskytuje nemocným v tuzemsku. Jen ve zcela výjimečných a odůvodněných případech může ministerstvo zdravotnictví nebo z jeho pověření krajský národní výbor vyslat nemocného na léčení do ciziny na účet státu, nelze-li mu poskytnout nutné léčení v Československé socialistické republice.

(2) Sjednal-li si nemocný léčení v cizině soukromě nebo bylo-li povoleno na jeho vlastní účet, nehradí stát náklady s tím spojené, ani na ně nepřispívá.

Náklady nutného léčení, které vznikly při pobytu v cizině a jejichž náhrada se poskytuje podle § 29 zákona, proplácí okresní ústav národního zdraví příslušný podle místa trvalého pobytu. Ministerstvo zdravotnictví však může pověřit vyřizováním a proplácením těchto náhrad i jiný ústav národního zdraví; může též stanovit bližší podrobnosti pro jejich poskytování.

(1) Poskytování léčebně preventivní péče příslušníkům ozbrojených sil a bezpečnostních sborů se řídí zvláštními předpisy.

(2) Zdravotnická zařízení spravovaná národními výbory se účastní na péči o příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů i o členy jejich rodin a na výkonu posudkové činnosti v rozsahu stanoveném dohodou příslušných ministerstev. Touto dohodou se také stanoví podmínky, za nichž lze ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil poskytnout léčebně preventivní péči jiným osobám než příslušníkům ozbrojených sil.

Železničním zaměstnancům poskytují léčebně preventivní péči zařízení železničního zdravotnictví podle předpisů vydaných ministerstvem dopravy v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. Pokud tato zařízení nemohou poskytnout železničním zaměstnancům potřebnou péči, poskytují jim ji zdravotnická zařízení řízená národními výbory.

(1) Zdravotnická zařízení jsou povinna seznámit veřejnost s obsahem této vyhlášky a umožnit občanům podle potřeby do ní nahlížet.

(2) Pracovníci zdravotnických zařízení jsou také povinni poskytnout občanům požadované informace o možnosti opravných prostředků podle § 77 zákona proti rozhodnutím a opatřením při výkonu zdravotnických služeb.

Ministerstvo zdravotnictví podrobně upraví poskytování léčebně preventivní péče včetně posudkové činnosti směrnicemi vydanými v dohodě s Ústřední radou odborů, Státním úřadem sociálního zabezpečení a Ústředním svazem výrobních družstev. Přitom může též stanovit, kdy lze i mimo případy uvedené v § 4 odst. 4, § 9 odst. 4 a § 13 odst. 3 vyžadovat zdravotnické služby v jiných zdravotnických zařízeních, než která jsou příslušná podle předchozích ustanovení.

Zrušují se:

1. vyhláška č. 29/1950 Ú. l. (č. 33/1950 Ú. v.), kterou se stanoví druhy zdravotnických potřeb vydávaných v lékárnách,

2. vyhláška č. 241/1950 Ú. l. (č. 241/1950 Ú. v.), o léčivech vydávaných mimo lékárny,

3. vyhláška č. 457/1950 Ú. l. (č. 434/1950 Ú. v.), o přípravě a výdeji léčiv lékaři a veterináři,

4. vyhláška č. 264/1951 Ú. l. (č. 284/1951 Ú. v.), o výkupu, úpravě a zpracování léčivých rostlin,

5. vyhláška č. 82/1952 Ú. l. (č. 111/1952 Ú. v.), o pohotovostní lékařské službě,

6. vyhláška č. 153/1952 Ú. l. (č. 191/1952 Ú. v.), o náhradách za osobní a věcnou pomoc ke splnění naléhavých úkolů preventivní a léčebné péče,

7. vyhláška č. 205/1953 Ú. l. (č. 244/1953 Ú. v.), o povinném hlášení zhoubných nádorů,

8. vyhláška č. 120/1955 Ú. l. (č. 120/1955 Ú. v.), o československém lékopisu,

9. vyhláška č. 164/1958 Ú. l. (č. 164/1958 Ú. v.), kterou se stanoví rozsah a podmínky poskytování preventivní a léčebné péče (léčebný řád), ve znění vyhlášek č. 242/1959 Ú. l. (č. 242/1959 Ú. v.) a č. 44/1962 Sb.,

10. vyhláška č. 104/1959 Ú. l. (č. 104/1959 Ú. v.), o úhradách za preventivní a léčebnou péči poskytovanou státem osobám, které nemají nárok na bezplatnou péči.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1966.

Ministr:

Plojhar v. r.

*) O správním poplatku za vydání lékařského potvrzení platí zvláštní předpisy.

*) Vyhláška č. 76/1957 Ú. l., o přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity (částečné invalidity).

**) O manipulačním poplatku za vystavení lékařského předpisu platí zvláštní předpisy.

*) Působnost orgánů Slovenské národní rady při plnění úkolů vyplývajících z této vyhlášky určí zákon Slovenské národní rady vydaný podle § 73 zákona č. 20/1966 Sb.

1) Výměr Státního cenového úřadu čj. 161 298/68.

2) Směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR č. 8/1982 Věst. MZ ČSR o odborném řízení zdravotnických služeb (reg. v částce 16/1982 Sb.).

1) Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi.

2) § 9 směrnic ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věst. MZ o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ve znění směrnic č. 17/1970 Věst. MZ ČSR (reg. v částkách 2/1968 Sb. a 20/1990 Sb.).