Stručně: Paragraf 194 zákona č. 42/1970 Sb., zákoníku práce, stanovuje, jak se vypočítá náhrada za ztrátu na výdělku pro zaměstnance, který je v pracovní neschopnosti kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání.
§ 194
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti pracovníka činí rozdíl mezi průměrným výdělkem pracovníka před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší nemocenského, která by mu podle předpisů o nemocenském pojištění náležela při mimoústavním ošetřování.
Paragraf 194 zákona č. 42/1970 Sb., zákoníku práce, stanovuje, jak se vypočítá náhrada za ztrátu na výdělku pro zaměstnance, který je v pracovní neschopnosti kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání.
Co to znamená v praxi
Zaměstnanec, který je v pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, má nárok na finanční kompenzaci za ušlý výdělek.
Tato náhrada se vypočítá jako rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody a plnou výší nemocenského, které by mu náleželo při ambulantní léčbě.
Cílem je dorovnat příjem zaměstnance tak, aby se co nejvíce blížil jeho původnímu výdělku, i když je v pracovní neschopnosti.
Náhrada se týká pouze doby, kdy je zaměstnanec v pracovní neschopnosti.
Na co si dát pozor
Výpočet se opírá o průměrný výdělek před vznikem škody a plnou výši nemocenského, nikoli o skutečně vyplacenou nemocenskou.
Náhrada se vztahuje výhradně na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Paragraf specifikuje, že se jedná o nemocenské, které by náleželo při "mimoústavním ošetřování", tedy ambulantní léčbě.
Hlídat změny § 194 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.