§ 4a Zákon, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – Stacionární zdroje a jejich zařazování
Zákon, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony · 42/2025 Sb. · § 4a · Životní prostředí a zemědělství
Stručně: Paragraf 4a zákona 42/2025 stanovuje, jak se dělí stacionární zdroje znečištění ovzduší a jakým způsobem se tyto zdroje zařazují pod konkrétní kódy v příloze č. 2 k tomuto zákonu, přičemž zařazení provádí krajský úřad.
§ 4a Stacionární zdroje a jejich zařazování
(1) Stacionární zdroje se dělí na stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu a na stacionární zdroje neuvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(2) Stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu se zařazují pod příslušné kódy uvedené v této příloze na základě typu činnosti nebo typu stacionární technické jednotky s ohledem na celkové projektované parametry, jsou-li v příloze č. 2 k tomuto zákonu uvedeny. Pod kódy 11.1. až 11.9. a kód 12.1. lze stacionární zdroj zařadit pouze v případě, že jej nelze zařadit pod jiný kód uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu podle věty první. Pod kód 13. lze zařadit pouze stacionární zdroj neuvedený jinde v příloze č. 2 k tomuto zákonu, pro který bylo požádáno o vydání povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c).
(3) Pro účely stanovení roční emise stacionárního zdroje při zařazování pod kódy 11.1. až 11.9. se vychází z projektovaného průtoku odpadního plynu, předpokládaného maximálního využití provozní doby a hmotnostní koncentrace znečišťující látky na úrovni obecného emisního limitu. Odlišně se postupuje u
a) spalovacích stacionárních zdrojů typově spadajících pod kódy 1.1. až 1.4.; tyto stacionární zdroje nelze zařadit pod kódy 11.1. až 11. 9.,
b) stacionárních zdrojů používajících organická rozpouštědla, pokud je z popisu výrobního procesu zřejmé, že hodnota ročních emisí těkavých organických látek nemůže být vyšší než projektovaná spotřeba organických rozpouštědel; v takovém případě se pro stanovení ročních emisí těkavých organických látek použije projektovaná spotřeba organických rozpouštědel, nebo
c) stacionárních zdrojů, u nichž nejsou znečišťující látky odváděny komínem nebo výduchem; v takovém případě se pro stanovení jejich roční emise použije projektovaná kapacita stacionárního zdroje a emisní faktor zveřejněný ve Věstníku Ministerstva životního prostředí, nebo, není-li zveřejněn, jiný odpovídající emisní faktor pro daný stacionární zdroj.
(4) Zařazování stacionárních zdrojů pod příslušné kódy uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu provádí krajský úřad v řízení o vydání povolení provozu nebo v řízení o změně povolení provozu.
Paragraf 4a zákona 42/2025 stanovuje, jak se dělí stacionární zdroje znečištění ovzduší a jakým způsobem se tyto zdroje zařazují pod konkrétní kódy v příloze č. 2 k tomuto zákonu, přičemž zařazení provádí krajský úřad.
Co to znamená v praxi
Stacionární zdroje se rozlišují na ty, které jsou uvedeny v příloze č. 2 zákona, a ty, které tam uvedeny nejsou.
Zařazení stacionárního zdroje pod konkrétní kód v příloze č. 2 se provádí na základě typu činnosti nebo technické jednotky a jejích projektovaných parametrů.
Některé kódy (11.1. až 11.9. a 12.1.) slouží pro zařazení zdroje pouze tehdy, nelze-li jej zařadit pod jiný, specifičtější kód. Kód 13. je určen pro zdroje, které nejsou jinde v příloze č. 2 uvedeny a pro které se žádá o povolení provozu.
Pro výpočet roční emise u některých kódů se vychází z projektovaného průtoku odpadního plynu, maximálního využití provozní doby a koncentrace znečišťující látky na úrovni obecného emisního limitu, s výjimkami pro spalovací zdroje, zdroje používající organická rozpouštědla nebo zdroje bez odvodu znečišťujících látek komínem.
Na co si dát pozor
Zařazení stacionárního zdroje pod příslušný kód je klíčové a provádí ho krajský úřad v rámci řízení o povolení provozu nebo jeho změně.
Způsob výpočtu roční emise se liší v závislosti na typu zdroje, což může mít vliv na plnění emisních limitů a související povinnosti.
Je důležité správně určit, zda stacionární zdroj spadá pod některý ze specifických kódů, nebo zda se na něj vztahují obecnější kódy (např. 11.1. až 11.9. nebo 13.).