Úplné znění zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, jak vyplývá z pozdějších změn

zrušeny

(1) Clo a daň lze uhradit

a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet celního úřadu,

b) v hotovosti

1. prostřednictvím banky nebo držitele poštovní licence na příslušný účet celního úřadu,

2. zaměstnancům celní správy pověřeným celním úřadem výhradně přijímat od dlužníků platby cla a daní v hotovosti; na přijatou platbu je celní úřad povinen vydat potvrzení,

3. výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, které mají být exekucí vymoženy, a není-li v exekučním příkaze nařízeno jinak,

c) započtením přeplatku na jiném clu nebo dani, přičemž zaplacení nedoplatku cla započtením má přednost,

d) kolkem, stanoví-li tak zvláštní předpis, nebo

e) převodem ze složené celní jistoty na žádost osoby, která celní jistotu složila a je povinna clo a daň uhradit; za den platby se v tomto případě považuje den, kdy celní úřad obdržel písemnou žádost složitele celní jistoty o převod s označením cla nebo daně, která má být převodem ze složené celní jistoty uhrazena.

(2) Za úhradu v hotovosti se považuje rovněž předložení šeku, jehož proplacení je zaručeno bankou.

(3) Pořadí úhrady cla a daně je následující, pokud není dále stanoveno jinak:

a) clo,

b) spotřební daň,

c) daň z přidané hodnoty,

d) příslušenství, pokud není vyměřeno samostatným výměrem.

(4) Jestliže je povolen odklad platby cla a daně, je pořadí úhrady následující:

a) nedoplatky na clu podle data splatnosti,

b) nedoplatky na dani podle data splatnosti,

c) příslušenství podle data splatnosti.

(5) Pořadí úhrady cla a daně v případě exekuce je následující:

a) clo a exekuční náklady,

b) spotřební daň,

c) daň z přidané hodnoty,

d) příslušenství, pokud není vyměřeno samostatným výměrem.

(6) S výjimkou šeku, jehož proplacení je zaručeno bankou, lze clo a daň uhradit podle odstavce 1 písm. b) bodů 2 a 3 v hotovosti pouze do celkové částky, která je povolena pro platby v hotovosti zvláštním právním předpisem.

zrušeny

(1) Za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem9c) může celní úřad kromě odkladu platby povolit na písemnou žádost také posečkání nebo splátky.

(2) Celní úřad povolí posečkání nebo splátky pouze tehdy, zajistí-li žadatel celní dluh. Celní úřad však nemusí zajištění celního dluhu vyžadovat, byla-li by zajištěním celního dluhu vážně ohrožena výživa dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných nebo pokud by zajištění celního dluhu vedlo k hospodářskému zániku dlužníka.

(3) Za dobu posečkání nebo splátek zaplatí dlužník úrok z odložené částky ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Celní úřad úrok předepíše za celou dobu posečkání a o výši úroku dlužníka vyrozumí. Tento úrok je splatný do 8 dnů ode dne doručení platebního výměru. Úrok se nepředepíše, činí-li méně než 100 Kč nebo byla-li by jeho vymáháním vážně ohrožena výživa dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných nebo pokud by vymáhání nedoplatku vedlo k hospodářskému zániku dlužníka.

(1) Nezaplatí-li dlužník vyměřenou částku cla ve lhůtě splatnosti, celní úřad

a) učiní bez zbytečného odkladu všechna opatření, která považuje za potřebná, včetně vymáhání nedoplatku, aby zajistil zaplacení této částky cla, a

b) předepíše úrok z prodlení postupem podle zvláštního právního předpisu.9d)

(2) Celní úřad úrok z prodlení podle odstavce 1 písm. b) nepředepíše,

a) byla-li by jeho vymáháním vážně ohrožena výživa dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných nebo pokud by jeho vymáhání vedlo k hospodářskému zániku dlužníka, nebo

b) činí-li méně než 100 Kč u jednoho případu.

(3) Celní úřad úrok z prodlení podle odstavce 1 písm. b) nemusí předepsat, byla-li dlužná částka zaplacena do 5 dnů po uplynutí lhůty splatnosti.

zrušeny

(1) Právo vybrat a vymáhat nedoplatek cla a daně se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal splatným.

(2) Bylo-li před uplynutím lhůty podle odstavce 1 celními orgány nebo dlužníkem zahájeno řízení nebo učiněn úkon, které směřují k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, běží lhůta podle odstavce 1 znovu od konce kalendářního roku, v němž bylo zahájeno řízení nebo učiněn úkon. Nedoplatky cla a daně lze však vymáhat nejpozději do 20 let od konce kalendářního roku, v němž počala běžet lhůta podle odstavce 1, s výjimkou nedoplatků cla a daně zajištěných podle odstavce 4.

(3) K promlčení se přihlédne pouze tehdy, je-li to dlužníkem namítáno a jen v rozsahu uplatňované námitky.

(4) Je-li nedoplatek cla a daně zajištěn zástavním právem na nemovitostech zápisem v příslušné evidenci, nelze do 30 let po tomto zápisu proti uplatnění zajištěného práva namítat promlčení nedoplatku. Ve stejné lhůtě nelze namítat promlčení nedoplatku cla a daně, který je zajištěn zástavním právem na věci movité.

(5) Úkonem k vymáhání nedoplatku cla a daně je také písemná upomínka o zaplacení cla a daně doručená dlužníkovi.

zrušeny

(1) Vrátil-li celní úřad clo nebo úrok z prodlení jím předepsaný v době splatnosti cla, není povinen platit úroky. Celní úřad však úrok zaplatí, jestliže

a) nevrátil clo na základě rozhodnutí o jeho vrácení do 3 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, nebo

b) rozhodnutí, jímž se nepovoluje vrácení cla, bylo po podání odvolání zrušeno. Úrok se zaplatí ode dne, kdy bylo odvolání podáno.

(2) Úroková sazba se rovná výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Pro výpočet úroku při použití diskontní úrokové sazby České národní banky se za rok považuje 365 dní.

zrušeny

(1) Celní předpisy9e) poruší ten, kdo

a) nezákonně doveze nebo vyveze zboží,

b) uvede nesprávně údaje o zboží podléhajícím dohledu celních orgánů,1e)

c) způsobí, že mu bylo příslušným celním orgánem uděleno povolení na základě nepravých, pozměněných nebo padělaných dokladů nebo nesprávných nebo nepravdivých údajů,

d) způsobí, že mu bylo zboží propuštěno na základě nepravých, pozměněných nebo padělaných dokladů nebo nesprávných nebo nepravdivých údajů,

e) nedodrží podmínky stanovené pro zboží

1. propuštěné do režimu s podmíněným osvobozením,9f)

2. propuštěné do režimu vývozu,9g)

3. propuštěné do volného oběhu9h) s osvobozením od dovozního cla v důsledku jeho konečného použití nebo se sníženou celní sazbou,

4. zajištěné k projednání celního přestupku nebo celního deliktu,

5. dočasně uskladněné,9i)

6. umístěné ve svobodném celním pásmu nebo ve svobodném celním skladu,9j) nebo

7. pro které bylo zřízeno zástavní právo,

f) nezákonně odejme zboží dohledu celních orgánů1e) nebo se tohoto odnětí zúčastní,

g) padělá doklady o dováženém a vyváženém zboží nebo zboží v tranzitu,9k)

h) přechovává zboží uniklé dohledu celních orgánů,1e)

i) poruší celní závěry,

j) uvede nesprávné nebo nepravdivé údaje v žádosti předložené celnímu orgánu anebo předloží s touto žádostí nepravé, pozměněné nebo padělané doklady nebo jiné písemnosti,

k) uvede nesprávné údaje v žádosti o osvědčení původu zboží nebo sám osvědčí původ zboží v rozporu s mezinárodní smlouvou,

l) neuposlechne výzvy celního orgánu nebo celníka nebo jinak jim brání při výkonu jejich činnosti.

(2) Celní závěrou se pro účely odstavce 1 rozumí zajištění totožnosti zboží nebo zajištění zboží v dopravních prostředcích, kontejnerech, obalech a v místnostech plombou, pečetí, známkou nebo jinými prostředky tak, aby z nich nebylo možno zboží vyjmout nebo do nich vložit, aniž zůstanou viditelné stopy lomu zajištěného prostoru nebo poškození celní závěry.

(3) Nezákonným dovozem a vývozem zboží se pro účely odstavce 1 rozumí dovoz a vývoz zboží uskutečněný v rozporu s ustanoveními zvláštního právního předpisu.9l)

(1) Celním přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti způsobem uvedeným v § 293, nejde-li o trestný čin.

(2) K odpovědnosti za celní přestupek postačí zavinění z nedbalosti.

(3) Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých osobních poměrů povinen.

(1) Za celní přestupek lze uložit tyto sankce

a) napomenutí,

b) pokutu ve výši uvedené v odstavci 2,

c) propadnutí zboží.

(2) Za celní přestupek uvedený v § 293 písm. a) až f) lze uložit pokutu do 100 000 Kč a za celní přestupek podle § 293 písm. g) až l) pokutu do 50 000 Kč.

(3) V blokovém řízení lze uložit pokutu do 5 000 Kč.

Pokuta uložená za celní přestupek je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.

(1) Nebyla-li za celní přestupek uložena sankce propadnutí zboží, lze rozhodnout, že se takové zboží zabírá, jestliže

a) náleží pachateli, kterého nelze za celní přestupek stíhat, nebo

b) nenáleží pachateli celního přestupku nebo mu nenáleží zcela

a jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obecný zájem.

(2) Rozhodnout o tom, že se zboží zabírá, lze také tehdy, není-li známa osoba, která porušila zákon některým ze způsobů uvedených v § 293.

(3) O zabrání zboží nelze rozhodnout, jestliže od porušení tohoto zákona uplynulo šest let.

(4) Vlastníkem zabraného zboží se stává stát.

(1) Celní přestupek projedná celní úřad, v jehož obvodu byl celní přestupek zjištěn, i když byl spáchán v obvodu jiného celního úřadu.

(2) Celní úřad příslušný k projednání celního přestupku podle odstavce 1 může postoupit věc k projednání celnímu úřadu, v jehož obvodu osoba, která se celního přestupku dopustila, bydlí nebo pracuje.

(1) Celního deliktu se dopustí právnická osoba, která porušila nebo ohrozila zájem společnosti způsobem uvedeným v § 293.

(2) Pro účely uvedené v ustanoveních této hlavy se za právnickou osobu považuje i fyzická osoba-podnikatel.

(3) Jestliže se právnická osoba dopustila více celních deliktů, které je příslušný projednávat týž celní úřad, projednávají se tyto delikty ve společném řízení.

(1) Za celní delikt lze uložit tyto sankce

a) pokutu ve výši uvedené v odstavci 2,

b) propadnutí zboží.

(2) Za porušení celních předpisů uvedených v § 293 písm. a) až f) lze uložit pokutu až do výše 4 000 000 Kč a za porušení celních předpisů uvedených v § 293 písm. g) až l) až do výše 250 000 Kč.

(3) Sankci propadnutí zboží lze uložit samostatně nebo společně se sankcí pokuty.

(4) Za více celních deliktů téže právnické osoby projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na celní delikt nejpřísněji postižitelný.

(5) Sankce nebude uložena

a) osobě, která učinila chybu v podaném celním prohlášení a prokázala, že učinila veškeré kroky potřebné k zajištění správných a přesných údajů, nebo

b) jestliže k porušení celních předpisů došlo v důsledku vyšší moci, nehody nebo jiných okolností, které nemohla dotčená osoba ovlivnit, a tyto skutečnosti byly celním orgánům prokázány.

(1) Propadnutí zboží lze vyslovit, jestliže zboží náleží právnické osobě, která se dopustila celního deliktu, a zboží

a) bylo ke spáchání celního deliktu užito nebo určeno, anebo

b) bylo celním deliktem získáno nebo bylo nabyto za zboží celním deliktem získané.

(2) Propadnutí zboží nelze vyslovit, je-li hodnota zboží v nápadném nepoměru k povaze celního deliktu.

(3) Vlastníkem propadlého zboží se stává stát.

Pokutu podle § 299 nebo propadnutí zboží podle § 300 lze právnické osobě uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se celní úřad příslušný k projednání celního deliktu dozvěděl o tom, že tato osoba porušila nebo nesplnila povinnost, uloženou celními předpisy, nejpozději však do šesti let ode dne, kdy k tomuto porušení nebo nesplnění povinnosti došlo.

Pokuta uložená za celní delikt je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.

(1) Nebyla-li za celní delikt uložena sankce propadnutí zboží uvedeného v § 300 odst. 1 písm. a) nebo b), lze rozhodnout, že se takové zboží zabírá, jestliže nenáleží pachateli celního deliktu nebo není známa osoba, která porušila zákon některým ze způsobů uvedených v § 293 a jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obecný zájem.

(2) O zabrání zboží nelze rozhodnout, jestliže od porušení tohoto zákona uplynulo šest let. Ustanovení § 300 odst. 2 platí obdobně.

(3) Vlastníkem zabraného zboží se stává stát.

(1) Celní delikt projedná celní úřad, v jehož obvodu má příslušná osoba sídlo nebo bydliště.

(2) Nemá-li tato osoba sídlo nebo bydliště v tuzemsku, projedná celní delikt celní úřad, v jehož obvodu byl celní delikt spáchán, nebo celní úřad, v jehož obvodu byl celní delikt zjištěn.

(1) Celní zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že celní dluh, který jí odpovídá, nebude řádně a včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení ze zástavy.

(2) Zástavou je dovážené zboží, které není zbožím pocházejícím z Evropských společenství. Celní zástavní právo vzniká v okamžiku vstupu zástavy na území Evropských společenství.

(3) Celní orgány mohou zástavu do doby, než bude celní dluh splněn nebo zajištěn v plné výši, zajistit, a to bez ohledu na práva třetích osob. Za zajištění zástavy se považuje rovněž rozhodnutí celních orgánů, kterým uloží osobě, která zástavu drží, že ji nesmí používat, prodávat nebo s ní jiným způsobem nakládat.

(4) Celní zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky; promlčením zajištěné pohledávky však celní zástavní právo nezaniká. Celní zástavní právo zaniká i zánikem zástavy nebo zajištěním celního dluhu v plné výši.

(5) Pro realizaci celní zástavy se použije ustanovení § 313 odst. 1 obdobně.

zrušeny

(1) Celní úřad může k projednání celního přestupku nebo celního deliktu zajistit zboží, o kterém lze důvodně předpokládat, že

a) bylo ke spáchání celního přestupku užito nebo určeno, anebo bylo celním přestupkem získáno nebo bylo nabyto za zboží celním přestupkem získané, nebo

b) bylo ke spáchání celního deliktu užito nebo určeno, anebo bylo celním deliktem získáno nebo bylo nabyto za zboží celním deliktem získané.

(2) Celní úřad může zajistit zboží podle odstavce 1 bez ohledu na práva třetích osob.

(1) Celní úřad vydá o zajištění zboží rozhodnutí a doručí je osobě, které bylo zboží zajištěno. Proti rozhodnutí o zajištění zboží se může osoba, které bylo zboží zajištěno, odvolat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení. Toto odvolání nemá odkladný účinek.

(2) V rozhodnutí o zajištění zboží se uvedou důvody, pro které se zboží zajišťuje, a poučení o právech a povinnostech osoby, jíž se rozhodnutí týká. V rozhodnutí se uvede též upozornění, že zboží bude prodáno, nebude-li pokuta zaplacena.

(3) Zboží, které lze podle § 309 zajistit, může celní úřad ponechat osobě a uložit jí, že zboží nesmí používat, prodávat nebo s ním jiným způsobem nakládat.

(1) Osoba, které bylo doručeno rozhodnutí o zajištění zboží, je povinna toto zboží celnímu úřadu vydat.

(2) Není-li zajištěné zboží na výzvu celnímu úřadu vydáno, může být tomu, kdo je má u sebe, odňato.

(3) O vydání nebo o odnětí zajištěného zboží se vyhotoví úřední záznam, v němž se uvede též popis zboží. Osobě, která zboží vydala, nebo které bylo zboží odňato, vystaví celní úřad potvrzení o vydání nebo odnětí zboží.

(1) Není-li zajištěné zboží k dalšímu řízení již třeba a nepřichází-li v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání v řízení o celním přestupku nebo celním deliktu anebo prodej podle § 313, vrátí se osobě, které bylo zajištěno.

(2) Uplatní-li právo na zajištěné zboží, které není k dalšímu řízení již třeba, a nepřichází-li v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání v řízení o celním přestupku nebo celním deliktu anebo prodej podle § 313, jiná osoba než ta, které bylo zboží zajištěno, a celní orgán má pochybnosti o tom, zda tato osoba je vlastníkem zboží, nebo má-li celní orgán pochybnosti o tom, zda osoba, které bylo zboží zajištěno, je jeho vlastníkem, nevydá celní orgán zboží a odkáže tyto osoby, aby svůj nárok uplatnily v řízení soudním.

(1) Celní úřad může prodat zboží zajištěné podle § 309 odst. 1, u něhož nebylo vysloveno propadnutí zboží, nebo které nebylo zabráno, na úhradu pokuty, uložené za celní přestupek nebo za celní delikt, jestliže pokuta není uhrazena do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.

(2) Celní úřad může zboží podléhající rychlé zkáze nebo živá zvířata zajištěná podle § 309 odst. 1 ihned prodat.

(1) Celní úřad prodá zboží zpravidla v dražbě. Přitom postupuje podle zvláštních předpisů.10)

(2) Umožňují-li zvláštní právní předpisy10a) celnímu úřadu prodat zboží, postupuje celní úřad při jeho prodeji podle odstavce 1.

(3) Zboží, které nemohlo být prodáno v dražbě, prodá celní úřad osobám, způsobilým podle právních předpisů k nakládání s prodávaným druhem zboží.

(4) Se zbožím, které nelze prodávat nebo používat ze zdravotních, zvěrolékařských, rostlinolékařských, bezpečnostních nebo jiných důvodů, naloží celní úřad způsobem stanoveným zvláštními předpisy.

(1) Z výtěžku prodeje zboží se přednostně uhradí clo a jeho příslušenství, daně a poplatky vybírané při dovozu a jejich příslušenství, náklady řízení, skladné a pokuty uložené podle celních předpisů. Zbytek výtěžku vyplatí celní úřad oprávněnému. Nepřihlásí-li se oprávněný do tří let po prodeji zboží, připadne zbytek výtěžku prodeje státu.

(2) Uplatní-li třetí osoba do tří let po prodeji zboží u celního úřadu nárok na zbytek výtěžku prodeje zboží, odkáže celní úřad tuto osobu, aby svůj nárok uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.

(3) O prodeji zboží se uvědomí osoba, které bylo zboží zajištěno.

(1) Celní úřad je oprávněn prodat, popřípadě jinak nakládat se zbožím,

a) u něhož bylo vysloveno propadnutí, nebo které bylo zabráno v řízení konaném o celních přestupcích nebo v řízení konaném o celních deliktech,

b) u něhož bylo vysloveno propadnutí věci, nebo které bylo zabráno v trestním řízení konaném o trestních činech spáchaných při dovozu, vývozu a tranzitu zboží,

c) které deklarant přenechal ve prospěch státu.

(2) Při prodeji zboží uvedeného v odstavci 1 se použijí ustanovení § 313 až 315 obdobně.

Nemůže-li být clo a jeho příslušenství, daně a poplatky vybírané při dovozu a jejich příslušenství, náklady řízení, skladné a pokuty uložené podle celních předpisů uhrazeny v české měně, mohou celní orgány na jejich úhradu přijímat i zahraniční měnu. K přepočtu zahraniční měny na české koruny se použije kursu devizového trhu České národní banky platného v okamžiku, kdy je úhrada prováděna.

Obsahuje-li mezinárodní smlouva ustanovení odchylná od tohoto zákona nebo od předpisů podle něho vydaných, platí ustanovení mezinárodní smlouvy.

(1) Celní orgány zabezpečují sběr a zpracování statistických informací o zboží, kterému bylo přiděleno celně schválené určení, anebo o vybraných výrobcích, u kterých vznikla daňová povinnost ke spotřební dani.

(2) Formu, obsah a náležitosti dokladu pro statistické účely, jakož i rozsah údajů pro vedení statistiky, stanoví Český statistický úřad a ministerstvo vyhláškou.

(3) Celní orgány zabezpečují sběr, zpracování a následnou kontrolu údajů o zboží v rámci obchodu uvnitř Společenství mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropské unie způsobem a formou předepsanou zvláštním právním předpisem10b) a prováděcími předpisy k němu.

(4) Obchodem uvnitř Společenství se pro účely tohoto zákona rozumí pohyb zboží mezi Českou republikou a jiným členským státem Evropské unie za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.10b)

(5) Celní orgány jsou oprávněny využít údaje získané podle odstavce 3 pro kontrolu plnění daňových povinností, a to v součinnosti s příslušnými územními finančními orgány, a poskytují je pro statistické účely.

(6) Osoba, která má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, je povinna sdělit celnímu úřadu pravdivé údaje o obchodu uvnitř Společenství podle odstavců 3 a 4 způsobem a s použitím dokladu, který stanoví Český statistický úřad a ministerstvo vyhláškou, a poskytnout celnímu úřadu potřebnou součinnost.

(7) Neplní-li osoba povinnosti podle odstavce 6, je celní úřad oprávněn uložit ji pokutu až do výše 1 000 000 Kč v řízení podle § 320 odst. 1 písm. b) tohoto zákona.

(1) Nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, platí pro řízení před celními orgány

a) ve věcech přestupků obecné předpisy o přestupcích,5d)

b) obecné předpisy o správním řízení,5c) jde-li o řízení ve věcech:

1. celních a jiných správních deliktů,

2. zajištění zboží a věcí pro řízení o přestupcích a deliktech,

3. povolení nebo odnětí povolení být ručitelem a vydávat celní a ručící dokumenty podle mezinárodní smlouvy,

4. vyloučení osob z provozování přepravy na podkladě karnetu TIR,

5. povolení nebo odnětí povolení k zajištění celního dluhu,

6. povolení nebo odnětí povolení nezajišťovat celní dluh,

7. vydání osvědčení o původu zboží a povolení schváleného vývozce při osvědčování původu zboží a zrušení těchto povolení a osvědčení,

8. vydání závazných informací a zrušení jejich platnosti,

9. povolení nebo odnětí povolení k použití režimu s ekonomickými účinky a k provozování celního skladu, povolení změn v těchto povoleních a prodloužení jejich platnosti,

10. schválení dočasného skladu a stanovení podmínek k dočasnému uskladnění zboží,

11. povolení zjednodušeného postupu včetně místního řízení a odnětí tohoto povolení,

c) v ostatních věcech obecné předpisy o správě daní a poplatků.11)

(2) Vznikla-li povinnost zaplatit clo nebo daň jinak než propuštěním zboží do příslušného celního režimu, je místně příslušným k vyměření cla a daně celní úřad, který rozhodné skutečnosti zjistil jako první.

(3) Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu volného oběhu nebo režimu vývozu lze podat u kteréhokoliv celního úřadu, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva jinak.

(4) K vyřízení žádosti o zničení zboží pod dohledem celních orgánů nebo žádosti o přenechání zboží ve prospěch státu je místně příslušný celní úřad, u něhož byla žádost podána a zboží předloženo. K vyřízení žádosti o umístění zboží do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu je místně příslušný celní úřad, v jehož územním obvodu se nachází svobodné celní pásmo nebo svobodný celní sklad.

(5) K vyřízení žádosti o prominutí nebo vrácení cla je místně příslušný celní úřad, který clo vyměřil nebo vybral, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

(6) K vyřízení žádosti o povolení odkladu platby cla, posečkání nebo splátek cla je místně příslušný celní úřad, který clo vyměřil.

(7) K propuštění zboží do režimu s ekonomickým účinkem je místně příslušný celní úřad, který je uveden v povolení k použití tohoto režimu nebo je v tomto povolení označen jako propouštějící celní úřad.

(8) K vyřízení žádosti o udělení povolení na globální zajištění celního dluhu pro režim tranzitu a žádosti o udělení povolení nezajišťovat celní dluh v režimu tranzitu je příslušné kterékoliv celní ředitelství.

(9) Nelze-li určit místní příslušnost celního úřadu podle jiných ustanovení tohoto zákona nebo podle zvláštního zákona,11) je místně příslušný Celní úřad Praha 1.

(10) Odvolací orgán v rozhodnutí, kterým se zamítá odvolání proti rozhodnutí, uvede také lhůtu, ve které je možno podat soudu žalobu o přezkoumání tohoto rozhodnutí.

zrušen

Není-li tímto zákonem nebo jiným zákonem stanoveno jinak, nemá odvolání proti rozhodnutí celních orgánů odkladný účinek. Odvolání proti rozhodnutí o celním deliktu má vždy odkladný účinek. Celní orgány mohou povolit odkladný účinek podaného odvolání způsobem a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.

(1) Osoba může požádat celní orgán, který povolení vydal, o prodloužení platnosti povolení nebo o provedení změn ve vydaném povolení, a to bez ohledu na právní moc rozhodnutí, kterým bylo povolení uděleno, jde-li o

a) ručitele u globální záruky nebo individuální záruky s použitím záručního dokladu,

b) uživatele globální záruky,

c) schváleného odesilatele nebo schváleného příjemce,10c)

d) osobu, které bylo uděleno povolení nezajišťovat celní dluh.10d)

(2) Žádost se podává písemně a obsahuje

a) přesné označení povolení, kterého se žádost týká,

b) návrh požadované změny v povolení nebo nové lhůty platnosti povolení,

c) skutečnosti odůvodňující navrhované změny a označení připojených dokladů, které tyto skutečnosti osvědčují.

(3) Celní orgán žádosti podle odstavců 1 a 2 vyhoví tehdy, jestliže

a) požadovaná změna není v rozporu s účelem zajištění celního dluhu a nespočívá ve změně ručitelského vztahu,

b) se tím neztíží řádné provádění příslušných režimů.

(4) Vyhoví-li celní orgán žádosti podle odstavců 1 a 2, vydá rozhodnutí,

a) jímž se prodlužuje lhůta platnosti povolení, byla-li tato lhůta časově omezena, nebo

b) ve kterém uvede, jakým způsobem se původní povolení mění.