Úplné znění zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), jak vyplývá z pozdějších změn

(1) Ministerstvo vede

a) evidenci cizinců, kteří učinili prohlášení o mezinárodní ochraně,

b) evidenci místa pobytu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, místa pobytu osob požívajících doplňkové ochrany a místa pobytu azylantů,

c) evidenci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, cizinců, kteří podali kasační stížnost8a), osob požívajících doplňkové ochrany a azylantů,

d) evidenci cizinců narozených na území žadatelům o udělení mezinárodní ochrany, osobám požívajícím doplňkové ochrany nebo azylantům,

e) evidenci obrazových záznamů podle § 4c a 47,

f) evidenci žadatelů o poskytnutí finančního příspěvku,

g) evidenci cizinců, jejichž řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zastaveno z důvodů nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

(2) Policie a zpravodajské služby České republiky mohou při plnění úkolů podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů12) využívat údaje uchovávané v evidencích podle odstavce 1 včetně údajů osobních.

(3) Ministerstvo může údaje vedené v evidencích podle odstavce 1 využívat pouze k plnění úkolů podle zákona. Údaje z evidencí lze poskytnout, pokud je o ně žádáno v souladu se zvláštním právním předpisem.

(4) Osobní údaje zpracovávané v evidencích podle odstavce 1 písm. a) až d) a g) jsou vedeny v rozsahu uvedeném v žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

(5) Policie vede evidenci víz udělených podle tohoto zákona, evidenci místa pobytu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, místa pobytu cizinců, kteří podali kasační stížnost, místa pobytu osob požívajících doplňkové ochrany a místa pobytu azylantů a evidenci daktyloskopických otisků sejmutých žadateli o udělení mezinárodní ochrany. Zpravodajské služby České republiky mohou při plnění úkolů podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů12) využívat údaje uchovávané v těchto evidencích včetně údajů osobních. Policie rovněž vede evidenci azylantů, kterým byl vydán cestovní doklad podle § 61, a to v rozsahu údajů žádosti o vydání tohoto cestovního dokladu včetně údajů o zobrazení obličeje a daktyloskopických otisků prstů azylanta.

(6) Ministerstvo provozuje informační systém o azylantech žádajících o vydání cestovního dokladu azylanta podle § 61 odst. 2 a 3. Tento informační systém obsahuje údaje v rozsahu žádosti o vydání cestovního dokladu azylanta včetně biometrických údajů.

(7) Údaje uchovávané v evidencích podle odstavce 5 v písemné formě policie zničí po uplynutí 5 let od roku ukončení pobytu cizince na území. Údaje uložené na technickém nosiči informací uchovává policie po dobu 20 let od roku ukončení pobytu cizince na území.

(8) Údaje uchovávané v evidenci azylantů, jimž byl vydán cestovní doklad podle § 61, policie zničí po uplynutí 15 let od skončení platnosti cestovního dokladu, s výjimkou daktyloskopických otisků prstů, které zničí po uplynutí 60 dnů ode dne dodání vyrobeného cestovního dokladu ministerstvu. Údaje vedené ministerstvem podle odstavce 6 se uchovávají po dobu 60 dnů ode dne dodání vyrobeného cestovního dokladu ministerstvu.

Povinnost žádat Úřad pro ochranu osobních údajů o povolení k předání nebo předávání osobních údajů týkajících se žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, osob požívajících doplňkové ochrany nebo azylantů do třetích zemí se na ministerstvo nevztahuje12a).

(1) Žadateli o udělení mezinárodní ochrany udělí policie vízum za účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany; to neplatí, pokud cizinec pobývá na území na základě povolení k pobytu uděleného podle zvláštního právního předpisu4) anebo je umístěn v zařízení pro zajištění cizinců3) nebo pokud podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku v tranzitním prostoru mezinárodního letiště. Policie udělí vízum nejpozději do 3 dnů ode dne, kdy odpadl důvod podle předchozí věty.

(2) Vízum podle odstavce 1 opravňuje cizince k pobytu až na dobu 90 dnů, pokud tento zákon nestanoví jinak; dobu pobytu policie na žádost cizince prodlouží až o 90 dnů. Žádost o prodloužení doby pobytu je cizinec povinen podat v době platnosti tohoto víza. Platnost víza za účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany zaniká nabytím právní moci rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany.

(3) Pobývá-li cizinec mimo azylové zařízení, prodlužuje dobu pobytu podle odstavce 2 útvar policie příslušný podle místa hlášeného pobytu cizince a o tomto prodloužení neprodleně informuje ministerstvo.

(4) Není-li cizinec přihlášen k pobytu, je k udělení víza podle odstavce 1 a prodloužení doby pobytu podle odstavce 2 příslušný útvar policie podle sídla azylového zařízení, kde byl cizinec hlášen naposledy.

(1) Policie umístí do přijímacího střediska v tranzitním prostoru mezinárodního letiště cizince, jenž učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tomto prostoru.

(2) Ministerstvo dopraví cizince do jiného ministerstvem určeného azylového zařízení na území, jestliže

a) nevydá rozhodnutí do 5 dnů ode dne zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany, nebo

b) soud nevydá rozhodnutí do 45 dnů ode dne podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva.

(3) Cizinec, který je umístěn v přijímacím středisku podle odstavce 1 v době nabytí právní moci rozhodnutí, jímž se

a) mezinárodní ochrana neuděluje,

b) žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná, nebo

c) řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavuje,

nesmí toto středisko opustit do doby vycestování mimo území.

zrušeny

Azylant má trvalý pobyt na území po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu.

(1) Místem hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany je azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn.

(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany žádá o změnu hlášeného pobytu písemnou žádostí podanou útvaru policie místně příslušnému podle nového místa pobytu. K žádosti připojí písemné potvrzení obsahující souhlas vlastníka objektu, který je označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem, a který je určen k bydlení nebo ubytování, nebo jeho vymezené části, s ohlášením změny místa pobytu; je-li vlastníkem právnická osoba, v potvrzení uvede svou obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, potvrzení dále opatří otiskem svého razítka a jménem, popřípadě jmény, příjmením a podpisem oprávněné osoby (statutárního orgánu). Policie do 15 dnů postoupí žádost spolu se svým vyjádřením ministerstvu.

(3) Ministerstvo neudělí souhlas se změnou místa hlášeného pobytu, jestliže zjistí skutečnost odůvodňující pochybnosti o dosažitelnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany pro účely řízení o udělení mezinárodní ochrany v novém místě hlášeného pobytu nebo zjistí, že předložené listiny obsahují nepravdivou skutečnost.

(4) Změnu místa hlášeného pobytu žadatel o udělení mezinárodní ochrany ohlásí útvaru policie příslušnému podle místa nového pobytu.

(5) Při ohlášení změny místa pobytu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany povinen

a) sdělit vyplněním přihlašovacího tiskopisu příjmení, jméno, den, měsíc, rok a místo narození, státní občanství, trvalé bydliště v zahraničí, číslo průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany a předpokládanou dobu ubytování,

b) předložit potvrzení podle odstavce 2. Potvrzení musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem vlastníka. Podmínka úředního ověření podpisu neplatí, pokud vlastník podepíše potvrzení před pracovníkem útvaru policie a současně předloží doklad totožnosti,

c) předložit průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany,

d) předložit souhlas ministerstva se změnou místa hlášeného pobytu.

(6) Nové místo pobytu se dnem přihlášení stává místem hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen nejpozději do 3 pracovních dnů po přihlášení předložit ministerstvu ke kontrole průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

(7) Útvar policie rozhodne o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu, byl-li zápis proveden na základě pozměněných, neplatných anebo padělaných dokladů, nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností, anebo na návrh vlastníka.

(8) O odvolání proti rozhodnutí o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu rozhoduje Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie.

(9) Po nabytí právní moci rozhodnutí podle odstavce 7 se za místo hlášeného pobytu považuje azylové zařízení, v němž byl žadatel o udělení mezinárodní ochrany naposledy hlášen k pobytu.

(1) Azylant je povinen přihlásit se k pobytu u útvaru policie do 3 pracovních dnů ode dne

a) doručení rozhodnutí o azylu, nebo

b) změny místa pobytu.

(2) Povinnost stanovená v odstavci 1 se vztahuje i na osobu požívající doplňkové ochrany hlásící se k pobytu u útvaru policie.

(3) Útvar policie oznámí ministerstvu změnu místa pobytu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany.

(4) Při hlášení pobytu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany a hlášení jeho změn se postupuje podle zvláštního právního předpisu4).

Útvar policie oznámí ministerstvu ohlášení změny místa pobytu do 3 pracovních dnů.

(1) Vízum k pobytu nad 90 dní za účelem strpění pobytu na území (dále jen „vízum za účelem strpění pobytu“) udělí policie na žádost cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. Vízum za účelem strpění pobytu nelze udělit, pokud cizinec podává opakovaně kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu, ačkoliv již o kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí bylo pravomocně rozhodnuto, nebo pokud cizinec na území pobývá na základě povolení k pobytu podle zvláštního právního předpisu4).

(2) Časovou platnost víza za účelem strpění pobytu stanoví policie na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na dobu 1 roku. Na žádost cizince, není-li řízení o kasační stížnosti ukončeno, může být doba platnosti víza za účelem strpění pobytu prodloužena, a to i opakovaně.

(3) Platnost víza za účelem strpění pobytu zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o kasační stížnosti nebo vycestováním z území. Policie vyznačí zánik platnosti víza za účelem strpění pobytu uděleného cizinci a udělí mu výjezdní příkaz s platností nejdéle na dobu 1 měsíce. Cizinec je povinen se za účelem vyznačení zániku platnosti víza za účelem strpění pobytu dostavit na policii bez zbytečného odkladu nejpozději do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti.

(4) K žádosti o udělení víza za účelem strpění pobytu nebo prodloužení doby jeho platnosti je cizinec povinen předložit

a) cestovní doklad, je-li jeho držitelem,

b) doklad potvrzující existenci důvodu pro udělení tohoto víza,

c) 3 fotografie; fotografie nepředkládá při podání žádosti o prodloužení doby platnosti, nedošlo-li k podstatné změně jeho podoby.

(5) O udělení víza za účelem strpění pobytu, prodloužení doby jeho platnosti nebo o vyznačení zániku jeho platnosti a udělení výjezdního příkazu policie neprodleně informuje ministerstvo.

(6) Na žádost cizince policie platnost víza za účelem strpění pobytu zruší.

(7) Právní postavení cizince pobývajícího na území na základě víza za účelem strpění pobytu se řídí zvláštním právním předpisem4), nestanoví-li tento zákon jinak.

Nemůže-li si cizinec, jemuž je uděleno vízum podle § 78b, zajistit ubytování, zajistí mu ubytování ministerstvo.

(1) Cizinec, jemuž je uděleno vízum za účelem strpění pobytu, si hradí náklady spojené s pobytem na území z vlastních prostředků.

(2) Cizinci, jemuž je uděleno vízum za účelem strpění pobytu, lze s ohledem na prokázané majetkové a finanční poměry jeho nebo jeho rodiny poskytnout na jeho žádost finanční příspěvek až do výše životního minima9).

(3) Žadatel o finanční příspěvek je povinen uvést své osobní a majetkové poměry, popřípadě osobní a majetkové poměry své rodiny formou čestného prohlášení a doložit je všemi dostupnými doklady.

(4) Finanční příspěvek nelze poskytnout, pokud

a) odpovědnost za úhradu nákladů nese právnická nebo fyzická osoba9a),

b) žadatel o finanční příspěvek uvedl nepravdivé údaje o svých finančních anebo majetkových poměrech nebo o finančních nebo majetkových poměrech své rodiny, nebo

c) žadatel o finanční příspěvek neoznámil skutečnosti rozhodné pro poskytnutí finančního příspěvku nebo změnu těchto skutečností.

(5) K řízení o poskytnutí finančního příspěvku je příslušné ministerstvo. Finanční příspěvek vyplácí ministerstvo v určeném azylovém zařízení.

(6) Finanční příspěvek zahrnuje

a) příspěvek na zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb,

b) příspěvek na dietní stravování,

c) příspěvek na zajištění nezbytných nákladů na domácnost.

(1) Azylová zařízení slouží k hromadnému ubytování žadatelů o udělení mezinárodní ochrany a azylantů za podmínek zaručujících zachování lidské důstojnosti.

(2) Přijímací středisko slouží k ubytování cizince do doby provedení úkonů uvedených v § 46 nebo po dobu, kterou stanoví tento zákon.

(3) Pobytové středisko slouží k ubytování žadatele o udělení mezinárodní ochrany do doby nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

(4) Integrační azylové středisko slouží k přechodnému ubytování azylantů.

(5) Ministerstvo může výjimečně povolit poskytnutí stravy a ubytování v azylovém zařízení osobám jiným, než jsou uvedeny v odstavcích 1 až 3, a to zejména

a) nezletilému rodinnému příslušníku, u něhož bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany ukončeno, pokud jeho zákonný zástupce je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, nejdéle však do ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany,

b) zákonnému zástupci, u něhož bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany ukončeno, pokud nezletilý rodinný příslušník je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, nejdéle však do ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany,

c) státnímu občanu České republiky, jenž je zákonným zástupcem žadatele o udělení mezinárodní ochrany, nebo

d) státnímu občanu České republiky, jehož zákonným zástupcem je žadatel o udělení mezinárodní ochrany.

(6) Ministerstvo vytváří podmínky pro bezpečný pobyt v azylových zařízeních a k rozvoji podpory soužití žadatelů o udělení mezinárodní ochrany nebo azylantů s obyvatelstvem.

(1) Azylová zařízení zřizuje ministerstvo.

(2) Přijímací střediska provozuje ministerstvo.

(3) Pobytová střediska a integrační azylová střediska provozuje ministerstvo nebo právnická osoba v rozsahu pověření uděleného ministerstvem a za úplatu.

(4) Žadatelé o udělení mezinárodní ochrany mají přístup k základnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělávání za stejných podmínek jako státní občané České republiky12c). Stát prostřednictvím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zajistí podmínky pro úspěšnou integraci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, pro něž je školní docházka povinná podle zákonů České republiky, do vzdělávání v základní škole.

(1) Cizinec ubytovaný v přijímacím nebo pobytovém středisku má právo

a) na bezplatné zajištění základního hygienického standardu,

b) na bezplatné zajištění stravy odpovídající zásadám správné výživy a zdravotnímu stavu cizince třikrát denně, v případě dětí do 18 let pětkrát denně,

c) na lůžko a skříňku na uložení osobních věcí,

d) přijímat návštěvy,

e) přijímat balíčky a peníze,

f) přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení,

g) na nepřetržitý osmihodinový čas ke spánku,

h) za podmínek stanovených v § 82 opustit pobytové středisko.

(2) Provozovatel přijímacího nebo pobytového střediska přihlédne ke specifickým potřebám žadatele o udělení mezinárodní ochrany, pokud je jím nezletilá osoba bez doprovodu, osoba mladší 18 let, těhotná žena, osoba se zdravotním postižením, osoba, která byla mučena, znásilněna nebo byla podrobena jiným vážným formám psychického, fyzického či sexuálního násilí, a v případě hodném zvláštního zřetele i jiná osoba. Nezletilá osoba bez doprovodu se po ukončení úkonů podle § 46 odst. 1 umísťuje na základě rozhodnutí soudu do školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo do péče osoby označené v rozhodnutí soudu.

(1) Osoba ubytovaná v přijímacím nebo pobytovém středisku nesmí do tohoto střediska vnášet, ani v tomto středisku vyrábět, přechovávat a konzumovat alkohol a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat věci, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit zdraví.

(2) Ministerstvo může věci uvedené v odstavci 1 odebrat a uložit je do úschovy. Osobě se věc navrátí po nabytí právní moci rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nebo při jejím odchodu na adresu místa hlášeného pobytu mimo azylové zařízení, s výjimkou věcí, které se rychle kazí, a alkoholu nebo jiné potraviny, které nebyly odebrány v neporušených originálních obalech. Stejně postupuje ministerstvo, jedná-li se o věci odebrané policií osobám při osobní prohlídce a předané ministerstvu k úschově.

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášený k pobytu v pobytovém středisku může toto středisko opouštět na dobu nejdéle 10 dnů v kalendářním měsíci.

(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen písemně oznámit ministerstvu opuštění tohoto střediska na dobu delší než 24 hodin. V oznámení žadatel o udělení mezinárodní ochrany uvede adresu, kde se bude zdržovat, a délku pobytu mimo pobytové středisko. Opuštění pobytového střediska na dobu delší než 3 dny je žadatel o udělení mezinárodní ochrany povinen písemně oznámit ministerstvu nejméně 24 hodin před odchodem z pobytového střediska.

(3) Ministerstvo může povolit opuštění pobytového střediska na další dny v kalendářním měsíci nad dobu stanovenou v odstavci 1, nebrání-li to řádnému provádění azylového řízení.

(4) V případě nedodržení oznámené nebo schválené délky opuštění pobytového střediska může být žadateli o udělení mezinárodní ochrany pobytovým střediskem v souvislosti s možnostmi tohoto střediska zajištěna náhradní forma ubytování na dobu nezbytně nutnou.

(1) Ministerstvo vydá ubytovací řád pro azylová zařízení, kterým se upravují podrobnosti o organizačně technickém zabezpečení pobytu cizince v azylovém zařízení.

(2) Ubytovací řád stanoví zejména

a) časový rozvrh výplaty kapesného,

b) časový rozvrh poskytování stravy,

c) časový rozvrh poskytování zdravotní péče, a

d) režim návštěv.

(3) V případě cizince, který není schopen porozumět jazyku, ve kterém je ubytovací řád vydán, zajistí provozovatel seznámení cizince s jeho obsahem náhradním způsobem.

(4) Ubytovací řád se zveřejní i v jazyce, kterému je schopna porozumět převážná část ubytovaných, a je umístěn na veřejně přístupném místě.

(5) Ministerstvo nebo provozovatel azylového zařízení je oprávněno kontrolovat dodržování ubytovacího řádu. Do místností určených pro ubytování může zástupce ministerstva nebo provozovatele azylového zařízení vstupovat pouze s vědomím ubytovaného; bez jeho vědomí je takový vstup možný pouze v případě bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku.

Ministerstvo poskytuje obci příspěvek na úhradu nákladů obce vynaložených v souvislosti s azylovým zařízením na jejím území. O výši příspěvku obci na kalendářní rok rozhoduje vláda.

Při ukončení pobytu a vycestování cizince se postupuje podle zvláštního právního předpisu4), pokud tento zákon nestanoví jinak.

(1) Prohlášením o mezinárodní ochraně zaniká platnost víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu uděleného podle zvláštního právního předpisu4).

(2) Právní postavení cizince vyplývající z jeho umístění v zařízení pro zajištění cizinců3) není prohlášením o mezinárodní ochraně nebo podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany (§ 10) dotčeno.

(3) Cizinec, jenž učinil prohlášení o mezinárodní ochraně nebo podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, je za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem4) povinen strpět umístění v zařízení pro zajištění cizinců.

(1) Platnost víza uděleného podle tohoto zákona může být v zájmu ochrany bezpečnosti státu, udržení veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo v zájmu plnění mezinárodní smlouvy omezena jen na část území.

(2) Při omezení platnosti víza podle odstavce 1 musí být zachována přiměřenost mezi důvodem pro toto omezení a jeho důsledky. Při posuzování přiměřenosti policie přihlíží zejména k dopadům tohoto omezení do soukromého a rodinného života cizince. Územně omezit platnost víza lze nejdéle po dobu 3 měsíců od zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany.

(1) Ministerstvo bez zbytečného odkladu informuje policii a zpravodajské služby České republiky o cizincích, kterým byla pravomocně udělena nebo odejmuta některá z forem mezinárodní ochrany.

(2) Ministerstvo informuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy o osobách, kterým byla udělena některá z forem mezinárodní ochrany, do 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí.

(3) Ministerstvo vydává statistické přehledy o počtu účastníků řízení podle tohoto zákona, počtu azylantů a počtu osob požívajících doplňkové ochrany.

(1) Policie, zpravodajská služba České republiky nebo Ministerstvo zahraničních věcí poskytne ministerstvu anebo soudu na jejich žádost informaci nebo stanovisko potřebné ke zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí v řízení podle tohoto zákona. Policie nebo zpravodajská služba České republiky poskytnutí informace anebo stanoviska odmítne, pokud by tím bylo ohroženo plnění jejich úkolů. Je-li obsahem informace nebo stanoviska skutečnost, kterou je nutno v zájmu České republiky utajovat, nestávají se součástí spisu.

(2) Organizační složka státu zřízená ministerstvem (§ 92c) a zpravodajské služby České republiky si vzájemně prostřednictvím ministerstva na základě žádosti poskytují informace náležející do oboru jejich působnosti, které zjistily při plnění úkolů podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů12). Zpravodajská služba České republiky poskytnutí informace odmítne, pokud by tím bylo ohroženo plnění jejích úkolů.

(3) Policie sdělí ministerstvu neprodleně skutečnosti rozhodné pro zahájení řízení o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany a skutečnosti, které brání cizinci dostavit se ve stanovené lhůtě do přijímacího střediska.

(4) Policie sdělí neprodleně na žádost cizince adresu přijímacího střediska.

(5) Policie sdělí ministerstvu bez zbytečného odkladu jméno, příjmení, datum narození, pohlaví, státní příslušnost cizince, jenž učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, a den a místo učinění prohlášení o mezinárodní ochraně.

(6) Policie prověří na žádost ministerstva údaje uvedené v žádosti podle § 77 odst. 2.

(7) Na žádost ministerstva zabezpečí úkony podle § 10b a 10c policie.

(8) Cestovní doklad cizince, který si jeho držitel po pravomocném ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany nepřevzal, předá ministerstvo policii. Policie neplatný cestovní doklad vrátí jako doklad na území nalezený státu, který jej vydal. Obdobně postupuje i v případě cestovního dokladu, jehož držitel se na území nenachází.

(1) Na cizince se po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 odst. 1 nebo 2, která má odkladný účinek, hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany pro účely poskytování zdravotní péče a služeb podle § 42, s výjimkou kapesného. Finanční příspěvek (§ 43) poskytnout nelze.

(2) Cizinec, který podá žalobu po uplynutí lhůty podle § 32 odst. 1 nebo 2, nemá nárok na péči a služby podle odstavce 1. Poskytnout nelze ani finanční příspěvek (§ 43).

(1) Žadateli o udělení mezinárodní ochrany a jeho dítěti narozenému na území a cizinci, jemuž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, a jeho dítěti narozenému na území se poskytuje na území bezplatná zdravotní péče v rozsahu péče hrazené ze zdravotního pojištění stanoveném zvláštním právním předpisem12a) a dále zdravotní péče v souvislosti s nařízenou karanténou anebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví; to neplatí, pokud je zdravotní péče zajištěna podle jiného právního předpisu12b).

(2) Náklady spojené s poskytováním zdravotní péče podle odstavce 1 nese stát; náklady vzniklé zdravotnickému zařízení jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

(3) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany a jeho dítě narozené na území, cizinec, jemuž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, a jeho dítě narozené na území a dítě, které se narodilo azylantce nebo osobě požívající doplňkové ochrany a pobývá na území, se pro účely veřejného zdravotního pojištění považuje za cizince s povoleným trvalým pobytem do doby, než bude rozhodnuto o udělení mezinárodní ochrany nebo jiném druhu pobytu na území podle zvláštního právního předpisu4).

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany, azylant a osoba požívající doplňkové ochrany jsou povinni oznámit ministerstvu do 15 dnů narození dítěte.

Při vyhledávání rodinných příslušníků dítěte, které podalo návrh na zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany a které se nachází na území České republiky bez doprovodu osoby starší 18 let, která za dítě zodpovídá podle právního řádu platného na území státu, jehož občanství dítě má, nebo v případě, že je dítě osobou bez státního občanství, ve státě posledního bydliště, je třeba postupovat tak, aby nebyl ohrožen život a svoboda dítěte a jeho rodiny zejména ve státě, jehož státní občanství mají, nebo, v případě, že jsou osobami bez státního občanství, ve státě jejich posledního trvalého bydliště.

(1) Je-li žadatelem o udělení mezinárodní ochrany nezletilá osoba bez doprovodu, je jí soudem k ochraně jejích práv a právem chráněných zájmů spojených s pobytem na území ustanoven opatrovník podle zvláštního právního předpisu13). S ohledem na ochranu nezletilé osoby bez doprovodu stanoví soud na podnět ministerstva opatrovníka bezodkladně předběžným opatřením. Na řízení o ustanovení opatrovníka se nevztahuje zvláštní právní předpis13a).

(2) Funkci opatrovníka vykonává zletilý příbuzný nezletilé osoby bez doprovodu zdržující se na území; není-li takové osoby nebo nelze-li funkcí opatrovníka takovou osobu pověřit, vykonává funkci opatrovníka jiná vhodná fyzická nebo právnická osoba anebo obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa, kde je nezletilá osoba bez doprovodu hlášena k pobytu. Působnost stanovená krajskému úřadu a obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.

Ministerstvo zajistí nezletilým žadatelům o udělení mezinárodní ochrany školní potřeby v rámci rozsahu povinné školní docházky.

Česká republika může udělit cizinci azyl bez předchozího řízení, pokud je uznán uprchlíkem dle mezinárodní smlouvy rozhodnutím Úřadu Vysokého komisaře za podmínky dodržení zásady spravedlivého rozdělení břemene se smluvními státy Úmluvy o právním postavení uprchlíků.

zrušen

Při vydávání cestovních dokladů uprchlíkovi, kterému byl status uprchlíka přiznán podle mezinárodní smlouvy1a) v jiném státě a v jehož případě přešla odpovědnost podle mezinárodní smlouvy na Českou republiku, se postupuje podle hlavy VIII dílu 4.

Za způsobilého k právním úkonům podle tohoto zákona se považuje cizinec ode dne, kdy dosáhl věku 18 let. Nemůže-li jednat samostatně, je mu ustanoven opatrovník.

Požádá-li opatrovník o to, aby bylo jeho ustanovení opatrovníkem zrušeno, ustanoví správní orgán bezodkladně jiného opatrovníka.

(1) Na řízení o udělení vstupního víza, víza za účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany a víza za účelem strpění pobytu a na řízení o zrušení platnosti víza za účelem strpění pobytu se nevztahuje správní řád.

(2) Po ukončení řízení útvar policie vízum podle odstavce 1 vyznačí do cestovního dokladu anebo na hraniční průvodku nebo žadateli sdělí, že se jeho žádosti nevyhovuje.

Úkoly ministerstva podle § 4b, 10b, 10c, § 34 odst. 2, § 42 odst. 1 až 6, § 42a odst. 1 až 3, § 43 odst. 7, § 45 odst. 3, § 46 odst. 6, § 48 písm. c), § 50a, 54a, § 73 odst. 2, § 77 odst. 1, § 78c, § 78d odst. 5, § 79 odst. 5 a 6, § 80 odst. 2 a 3, § 81a odst. 2, § 82 odst. 4, § 83 odst. 1 a 5, § 88 a 89a lze pověřit organizační složku státu zřízenou ministerstvem.

(1) Cizinec se dopustí přestupku tím, že

a) po prohlášení o mezinárodní ochraně se ve stanovené lhůtě nedostaví do přijímacího střediska,

b) nesplní povinnost vycestovat (§ 54),

c) poruší povinnost zdržovat se v přijímacím středisku v tranzitním prostoru mezinárodního letiště podle § 73 odst. 3,

d) při podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany neodevzdá či nepředloží svůj cestovní doklad,

e) se neoprávněně zdržuje v azylovém zařízení,

f) opustí území, na němž má povinnost se v souladu s omezením územní platnosti víza zdržovat,

g) odmítne strpět osobní prohlídku nebo prohlídku svých věcí podle § 4c, nebo

h) odmítne strpět sejmutí daktyloskopických otisků prstů nebo pořízení obrazového záznamu podle § 4c.

(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany se dopustí přestupku tím, že

a) neprodleně neodevzdá nebo nepředloží svůj cestovní doklad, který získal až v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany,

b) odmítne strpět osobní prohlídku nebo prohlídku svých věcí podle § 45 odst. 2,

c) poruší povinnost podle § 46 odst. 1 nebo 2,

d) odmítne strpět sejmutí daktyloskopických otisků prstů, pořízení obrazového záznamu nebo zdravotní prohlídku,

e) úmyslně poškodí, zničí, či jinak zneužije průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany, nebo poškození, zničení, ztrátu či odcizení průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany neprodleně neohlásí policii,

f) neodevzdá neprodleně neplatný průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany policii nebo ministerstvu,

g) nepožádá o prodloužení pobytu za účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 72 odst. 2 nebo o prodloužení pobytu požádá až po uplynutí doby platnosti víza,

h) opustí pobytové středisko, v němž je hlášen k pobytu, na dobu delší než 10 dnů v kalendářním měsíci, nebo se nevrátí po uplynutí doby, na kterou se souhlasem ministerstva pobytové středisko opustil,

i) náležitě neoznámí ministerstvu opuštění pobytového střediska, v němž je hlášen k pobytu, na dobu delší než 24 hodin,

j) se neoprávněně zdržuje v azylovém zařízení,

k) opustí území, na němž má povinnost se v souladu s omezením územní platnosti víza zdržovat,

l) zatají majetkové a finanční poměry,

m) nedostaví se osobně k prodloužení platnosti, k provedení změn či doplnění údajů zapisovaných do průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany, ačkoliv mu ministerstvem nebyla povolena výjimka z povinnosti osobní účasti,

n) opustí přijímací či pobytové středisko po doručení rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti žádosti,

o) nesplní v azylovém zařízení příkaz nebo pokyn policie nebo ministerstva (§ 48), nebo

p) úmyslně poškodí majetek azylového zařízení nebo ostatních ubytovaných.

(3) Azylant se dopustí přestupku tím, že

a) úmyslně poškodí, zničí, nebo jinak zneužije průkaz povolení k pobytu azylanta nebo cestovní doklad, nebo poškození, zničení, ztrátu nebo odcizení průkazu povolení k pobytu nebo cestovního dokladu, neprodleně nenahlásí policii,

b) nepožádá neprodleně policii o vydání nového průkazu povolení k pobytu azylanta, ztratil-li svoji dosavadní platnost, nebo před uplynutím jeho platnosti nepožádá policii o prodloužení doby platnosti průkazu povolení k pobytu azylanta,

c) neodevzdá neprodleně průkaz povolení k pobytu azylanta nebo cestovní doklad policii v případě odnětí nebo zániku azylu,

d) neodevzdá neprodleně neplatný průkaz povolení k pobytu azylanta nebo cestovní doklad policii,

e) neoznámí policii pobyt mimo území delší než 365 dní,

f) nestrpí provedení identifikačních úkonů (§ 53), nebo

g) se neoprávněně zdržuje v azylovém zařízení.

(4) Osoba požívající doplňkové ochrany se dopustí přestupku tím, že

a) úmyslně poškodí, zničí, nebo jinak zneužije průkaz oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany nebo cestovní doklad, nebo poškození, zničení, ztrátu nebo odcizení průkazu oprávnění k pobytu nebo cestovního dokladu neprodleně nenahlásí policii,

b) neodevzdá neprodleně průkaz oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany nebo cestovní doklad policii v případě odnětí nebo zániku doplňkové ochrany,

c) neodevzdá neprodleně neplatný průkaz oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany nebo cestovní doklad policii,

d) neoznámí policii pobyt mimo území delší než 365 dní, nebo

e) nestrpí provedení identifikačních úkonů (§ 53b).

(5) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) neprodleně neodevzdá ministerstvu nebo policii nalezený nebo jinak získaný průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany, průkaz oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany, průkaz povolení k pobytu azylanta nebo cestovní doklad,

b) poruší zákaz stanovený osobám ubytovaným v přijímacím nebo pobytovém středisku (§ 81a odst. 1), nebo

c) neoprávněně zpracovává údaje zpracované v nosiči dat s biometrickými údaji.

(6) Za přestupek podle odstavců 1 až 4 a odstavce 5 písm. b) lze uložit pokutu do 2 000 Kč, za přestupek podle odstavce 5 písm. a) lze uložit pokutu do 1 000 Kč a za přestupek podle odstavce 5 písm. c) lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

(1) Zdravotnické zařízení se dopustí správního deliktu tím, že neumožní činit nezbytné úkony v souvislosti s řízením o udělení mezinárodní ochrany (§ 56b).

(2) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že neoprávněně zpracovává údaje zpracované v nosiči dat s biometrickými údaji.

(3) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 10 000 Kč. Za správní delikt podle odstavce 2 se uloží pokuta do 10 000 000 Kč.

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává ministerstvo s výjimkou přestupku podle § 93 odst. 4 písm. c) a správního deliktu podle § 93a odst. 2, které v prvním stupni projednává Úřad pro ochranu osobních údajů.

(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby13a) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

(6) Pokuty vybírá a vymáhá místně příslušný celní úřad13b). Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

(7) Při vybírání a vymáhání uložených pokut se postupuje podle zvláštního právního předpisu14).

(1) Žádost o přiznání postavení uprchlíka podaná žadatelem před nabytím účinnosti tohoto zákona se považuje za návrh na zahájení řízení o udělení azylu a posuzuje se podle tohoto zákona.

(2) Cizinec, kterému bylo přiznáno postavení uprchlíka podle dřívější úpravy, se dnem účinnosti tohoto zákona považuje za azylanta podle tohoto zákona.

Zrušuje se zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění zákona č. 317/1993 Sb., a čl. III zákona č. 150/1996 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2000.

Příloha č. 1 k zákonu č. 325/1999 Sb.

Příloha č. 2 k zákonu č. 325/1999 Sb.

* * *

Zákon č. 2/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), a některé další zákony, nabyl účinnosti první den následujícího měsíce po dni vyhlášení (1. února 2002).

Zákon č. 217/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 140/2001 Sb., zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), a zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Zákon č. 519/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Zákon č. 222/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2004.

Zákon č. 501/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím správního řádu, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006.

Zákon č. 539/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. listopadu 2004).

Zákon č. 57/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. února 2005.

Zákon č. 350/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti 30. dnem po dni jeho vyhlášení (13. října 2005).

Zákon č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006.

Zákon č. 136/2006 Sb., kterým se mění některé zákony na úseku cestovních dokladů, nabyl účinnosti dnem 1. září 2006.

Zákon č. 165/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. září 2006.

Předseda vlády:

Ing. Paroubek v. r.

1) Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany.

1a) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 208/1993 Sb., o sjednání Úmluvy o právním postavení uprchlíků a protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků.

1b) Díl 1 hlavy II části třetí zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

1c) Směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl.

Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny.

2) § 3 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

2a) § 129 zákona č. 326/1999 Sb.

3) § 130 až 151 zákona č. 326/1999 Sb.

4) Zákon č. 326/1999 Sb.

1d) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států.

Nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 ze dne 2. září 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 343/2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států.

5) § 19 odst. 3 správního řádu.

5a) § 19 odst. 4, 5 a 8 správního řádu.

5b) § 22 správního řádu.

5c) § 26 správního řádu.

5d) § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu.

5e) § 33 odst. 4 správního řádu.

5f) § 38 odst. 2 správního řádu.

5g) § 49 správního řádu.

5h) § 69 odst. 4 věta druhá správního řádu.

5i) § 71 odst. 1 a 3 správního řádu.

5j) § 81 až 93 a § 152 správního řádu.

5k) Čl. 17 Smlouvy o založení Evropských společenství.

5l) Protokol o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie.

6) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

8) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.

9) Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů.

9a) § 15 a 180 zákona č. 326/1999 Sb.

9b) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

9c) § 50 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 222/2003 Sb.

9d) § 150 správního řádu.

10) Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

11) § 167 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb.

12) Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, ve znění zákona č. 118/1995 Sb.

Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

Zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů.

12a) § 27 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.

12c) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

12a) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

12b) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.

13) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

13a) Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.

13a) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.

13b) § 5 odst. 4 písm. m) zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky.

14) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.