Stručně: Paragraf 10 nařízení 44/1950 Sb. upravuje situaci, kdy osoba, která již pobírá invalidní nebo starobní důchod, získá další dobu pojištění u jiného nositele pojištění. V takovém případě vzniká nárok pouze na zvýšení stávajícího důchodu, nikoli na nový samostatný důchod.
§ 10 Nároky zaměstnaných důchodců.
(1) Získala-li osoba v době, v níž požívala invalidního nebo starobního důchodu, další příspěvkovou dobu povinného pojištění u jiného nositele pojištění a splnila-li také podmínky pro přiznání důchodu u tohoto nositele, vzniká z nového pojištění nárok jen na zvyšovací částky k dosavadnímu důchodu; dokonání čekací doby v novém pojištění se nevyžaduje.
(2) Zvyšovacími částkami podle odstavce 1 se u náhradního pensijního ústavu rozumí zvýšení, které náleží podle stanov za příspěvkové měsíce přesahující 120.
(3) Zanikne-li požitek důchodu, jakož i požitek zvyšovacích částek, poskytovaných podle odstavců 1 a 2, z jiného důvodu než úmrtím důchodce, přihlédne se při rozhodování o nároku v novém pojistném případě i k příspěvkové době, za niž byly vypláceny zvyšovací částky podle odstavců 1 a 2.
Paragraf 10 nařízení 44/1950 Sb. upravuje situaci, kdy osoba, která již pobírá invalidní nebo starobní důchod, získá další dobu pojištění u jiného nositele pojištění. V takovém případě vzniká nárok pouze na zvýšení stávajícího důchodu, nikoli na nový samostatný důchod.
Co to znamená v praxi
Pokud důchodce začne znovu pracovat a platit pojištění u jiného nositele, jeho stávající důchod se může zvýšit.
Pro toto zvýšení není nutné splnit celou čekací dobu u nového pojištění.
U náhradních pensijních ústavů se zvýšení počítá podle jejich stanov za příspěvkové měsíce přesahující 120.
Jestliže nárok na důchod nebo jeho zvyšovací částky zanikne z jiného důvodu než úmrtím, započítá se dříve získaná příspěvková doba do nového pojistného případu.