Nařízení o některých přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) před 1. říjnem 1948

(1) Získala-li osoba v době, v níž požívala invalidního nebo starobního důchodu, další příspěvkovou dobu povinného pojištění u jiného nositele pojištění a splnila-li také podmínky pro přiznání důchodu u tohoto nositele, vzniká z nového pojištění nárok jen na zvyšovací částky k dosavadnímu důchodu; dokonání čekací doby v novém pojištění se nevyžaduje.

(2) Zvyšovacími částkami podle odstavce 1 se u náhradního pensijního ústavu rozumí zvýšení, které náleží podle stanov za příspěvkové měsíce přesahující 120.

(3) Zanikne-li požitek důchodu, jakož i požitek zvyšovacích částek, poskytovaných podle odstavců 1 a 2, z jiného důvodu než úmrtím důchodce, přihlédne se při rozhodování o nároku v novém pojistném případě i k příspěvkové době, za niž byly vypláceny zvyšovací částky podle odstavců 1 a 2.

Hlavní nositel pojištění vyplácí pojistné dávky vyměřené podle předchozích ustanovení ze svého. Na vrub náhradního ústavu jde však jen ona část dávky, která plyne ze samotného pensijního pojištění podle stanov; zbytek jde na vrub nositele obecného veřejnoprávního důchodového pojištění.

(1) Pojištění u Fondu pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců Československých státních drah (hlavní oddělení) a u fondů pro invalidní a starobní pojištění poštovních zaměstnanců se při provádění tohoto nařízení považuje za pojištění u nositele invalidního pojištění.

(2) Pojištění u Fondu pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců Československých státních drah (pensijní oddělení), u Pensijního fondu pro zaměstnance Národního divadla v Praze a nositelů pojištění podle vládního nařízení č. 33/1933 Sb., o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah, se při provádění tohoto nařízení považuje za pojištění u náhradních ústavů pensijního pojištění.

(3) Pojištění podle § 124 zákona o pensijním pojištění a pensijní pojištění na vyšší dávky podle nařízení Slovenské národní rady č. 17/1946 Sb. n. SNR, o pensijním pojištění některých soukromých zaměstnanců na vyšší dávky, se posuzuje při provádění tohoto nařízení jako pojištění u náhradních ústavů.

Vstoupil-li do pojištění u náhradního ústavu pojištěnec, který získal příspěvkové doby u jiného náhradního ústavu, a nebyla-li za něj vydána převodní částka (pojistné) podle jiných předpisů, je dřívější náhradní ústav povinen odevzdati novému náhradnímu ústavu převodní částku ve výši podle vládního nařízení č. 10/1931 Sb., o převodních částkách a početních podkladech Všeobecného pensijního ústavu a ústavů náhradních, ve znění vládního nařízení č. 3/1939 Sb. Nový ústav použije přijaté částky podle předpisů pro něj platných.

(1) Tato část upravuje nároky osob,

1. které byly pojištěny podle předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění a které se staly zaměstnanci účastnými veřejného pensijního zaopatření v době mezi 1. březnem 1940 a 30. zářím 1948,

2. jejichž nároky z veřejného pensijního zaopatření zanikly jinak než smrtí nebo vyplacením odbytného (odstupného), které vylučovalo vydání převodní částky (pojistného) podle předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) platných (použivatelných) před 1. říjnem 1948,

3. které přestupem mezi dvěma zaměstnavateli neztratily povahu zaměstnanců účastných veřejného pensijního zaopatření,

vznikl-li jim v době mezi 1. březnem 1940 a 30. zářím 1948 nárok na dávku z veřejnoprávního důchodového pojištění nebo nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy z veřejného pensijního zaopatření.

(2) Za osoby účastné veřejného pensijního zaopatření se považují osoby, které byly vyňaty z veřejnoprávního důchodového pojištění proto, že jim byly v jejich zaměstnání zaručeny normální (rovnocenné) pensijní nároky (dále jen „vyňaté zaměstnání“).

(3) Úpravou podle této části zůstává nedotčeno zhodnocení převodních částek vydávaných při přestupech mezi veřejným pensijním zaopatřením a veřejnoprávním důchodovým pojištěním, k nimž došlo před 1. březnem 1940, pokud se dále nestanoví jinak.

(1) Osobám, jejichž nároky z veřejného pensijního zaopatření zanikly (§ 14 odst. 1 č. 2), započte nositel pensijního pojištění

1. dobu, kterou by byly získaly, kdyby byly po celou dobu tohoto zaměstnání povinně pojištěny jako soukromí zaměstnanci ve vyšších službách podle předpisů o pensijním pojištění platných (použivatelných) na území, na kterém bylo toto zaměstnání vykonáváno. K době zaměstnání před 1. lednem 1909, a pokud jde o zaměstnání na Slovensku, před 1. lednem 1922 se nehledí;

2. dobu dříve získanou ve veřejnoprávním důchodovém pojištění, a to tak, jak byla v tomto pojištění získána.

(2) Doba vyňatého zaměstnání se započte u nositele pensijního pojištění ke dni zániku nároků z veřejného pensijního zaopatření. Doby, které se kryjí, se započítávají jen jednou.

(3) Uplatnil-li zaměstnanec po vstupu do vyňatého zaměstnání právo na doplnění částky, vydávané podle předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) platných (použivatelných) před 1. říjnem 1948, na výši potřebnou k započtení celé doby, je zaměstnavatel povinen vydati nositeli pensijního pojištění pojistně matematickou hodnotu částky, zaplacené zaměstnancem na tento doplatek.

(4) Přijal-li zaměstnavatel za zaměstnance přestoupivšího od nositele veřejnoprávního důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření částky, které odpovídají nárokům převyšujícím nároky z pensijního pojištění, je povinen odevzdati tyto částky nositeli pensijního pojištění, zaniknou-li nároky z veřejného pensijního zaopatření.

(5) Zaměstnavatel je povinen vydati částky podle ustanovení odstavců 3 a 4, pokud se tak již nestalo, do šesti měsíců ode dne vyhlášení tohoto nařízení s 5% úroky. Nositel pensijního pojištění použije těchto částek k připojištění pevného důchodu invalidního (starobního) a ostatních dávek stanovených zákonem o pensijním pojištění podle schválených sazeb. Nestačí-li tyto částky ani k připojištění pevného důchodu invalidního (starobního) ve výši 200 Kčs ročně, vydají se pojištěnci.

(1) Přestoupila-li osoba, která byla pojištěna ve veřejnoprávním důchodovém pojištění a nepožívá důchodu invalidního nebo starobního, do vyňatého zaměstnání, započte se jí do doby rozhodné pro nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy a pro jejich výměru doba získaná v pojištění podle ustanovení odstavce 2.

(2) O zjištění délky započtené doby a o jejím hodnocení platí obdobně ustanovení §§ 4 až 12 vládního nařízení č. 273/1937 Sb., o použití převodních částek veřejnoprávního pojištění (zaopatření) ve službě vyňaté z pojistné povinnosti pensijní, s těmito odchylkami:

1. Délka započtené doby v měsících se určí tak, že se úhrn pojistného odpovídajícího příspěvkové době, získané ve veřejnoprávním důchodovém pojištění, vyjma dobu, která se kryje s dobou veřejného pensijního zaopatření, násobí číslem 85,84 a dělí první pensijní základnou, která vyplývá ze služebních platů zaměstnance po přestupu; přitom se postupuje podle předpisů o stanovení výše pensijní základny platných do 31. prosince 1943. Výsledek se zaokrouhlí na celé číslo. V pochybných případech určí rozhodnou výši pensijní základny ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

2. Ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) vládního nařízení č. 273/1937 Sb. platí, i když zaměstnanec podléhal pojistné povinnosti v jiném odvětví veřejnoprávního důchodového pojištění než pensijním nebo byl z takového pojištění vyňat.

3. Splnění podmínky, že jde o dobu plně zaměstnávající služby [§ 6 odst. 2 písm. a) vládního nařízení č. 273/1937 Sb.], se u poštovních expedientů, poštovních pomocníků a poštovních poslů nevyžaduje; rovněž se nevyžaduje splnění podmínky rovnocenné služby [§ 6 odst. 2 písm. b) uvedeného vládního nařízení].

4. Ustanovení č. 2 a 3 se vztahují také na přestupy, k nimž došlo v době od 1. ledna 1929 do 29. února 1940.

(3) Doba veřejnoprávního důchodového pojištění se započte ke dni vstupu do vyňatého zaměstnání, a byl-li zaměstnanec ustanoven v pragmatikálním (regulovaném) služebním poměru se zpětnou platností, ke dni doručení jmenovacího dekretu. Byl-li z pojištění přiznán invalidní nebo starobní důchod, započte se uvedená doba ke dni zániku nároku na tento důchod.

(4) Ke dni započtení uvedenému v odstavci 3 zanikají nároky na dávky z veřejnoprávního důchodového pojištění.

(5) Vznikl-li zaměstnanci ustanovenému se zpětnou platností nárok na odpočivné platy z veřejného pensijního zaopatření, započtou se na tyto platy částky, které mu byly již vyplaceny na dávkách veřejnoprávního důchodového pojištění za tutéž dobu. To platí obdobně o nárocích pozůstalých po takovém zaměstnanci.

Ustanovení § 16 platí obdobně i o nárocích osob, které přestoupily mezi nositeli veřejného pensijního zaopatření navzájem.

(1) Získala-li osoba, požívající odpočivného (zaopatřovacího) platu z vyňatého zaměstnání, příspěvkovou dobu veřejnoprávního důchodového pojištění a splnila-li také podmínky pro přiznání důchodu z tohoto pojištění, vzniká jí nárok jen na zvyšovací částky; dokonání čekací doby se nevyžaduje.

(2) Zvyšovacími částkami v pojištění u náhradního ústavu se rozumí zvýšení, které náleží podle stanov za příspěvkové měsíce přesahující 120.

(3) Nárok na zvyšovací částky nevznikne, činí-li jejich úhrn méně než 300 Kčs ročně.

(1) Došlo-li k přestupu z veřejnoprávního důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření (§ 14 odst. 1 č. 1), je nositel pojištění povinen oznámiti na požádání novému zaměstnavateli do 6 měsíců osobní data, celkovou dobu pojištění a úhrn pojistného jí odpovídající.

(2) Zaniknou-li nároky z veřejného pensijního zaopatření (§ 14 odst. 1 č. 2), je dřívější zaměstnavatel povinen oznámiti na požádání nositeli pensijního pojištění do 6 měsíců osobní data zaměstnancova, dobu započitatelnou podle ustanovení § 15 a ostatní skutečnosti rozhodné pro její započtení.

(3) Došlo-li k přestupu zaměstnance mezi nositeli veřejného pensijního zaopatření navzájem, je dřívější zaměstnavatel povinen oznámiti na požádání novému zaměstnavateli do 6 měsíců osobní data zaměstnancova a dobu započitatelnou podle § 17.

Dojde-li k započtení doby podle tohoto nařízení, má zaměstnanec nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy, i kdyby mu takový nárok podle předpisů o veřejném pensijním zaopatření pro jeho zatímní služební zařazení nepříslušel, jsou-li u něho jinak splněny ostatní podmínky pro vznik tohoto nároku. Podmínky a výše nároku zaměstnance v zatímním služebním zařazení a pozůstalých po takovém zaměstnanci se řídí předpisy platnými pro definitivní zaměstnance.

(1) Odpočivné (zaopatřovací) platy, jež byly určeny jinak, než jak stanoví § 16, se na žádost oprávněného přepočtou s platností od 1. října 1948.

(2) Částky, o které zaměstnanec (pozůstalí po něm) zaplatil před vyhlášením tohoto nařízení na doplnění převodní částky (§ 15 odst. 3) více, než vyplývá z přepočtení podle odstavce 1, se nevracejí.

(1) Částky vydané před účinností tohoto nařízení podle dosavadních předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) zůstávají u nositele pojištění (zaopatření), který je přijal.

(2) Předpisy o povinnosti nositelů veřejnoprávního důchodového pojištění a zaměstnavatelů osob ve vyňatém zaměstnání vydávati při vzájemných přestupech úhradové částky za nároky převyšující výměru podle obecných předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění zůstávají nedotčeny.

(3) Byl-li zaměstnanec vyňat z veřejnoprávního důchodového pojištění se zpětnou platností před účinností tohoto nařízení a došlo-li proto ke zrušení pojištění a k vrácení pojistného za dobu ode dne zpětného ustanovení, zachovává se tento stav.

Ministerstvo práce a sociální péče může v jednotlivých případech činiti opatření k odstranění příkrostí, které by se vyskytly při provádění tohoto nařízení; jde-li o odpočivné (zaopatřovací) platy, činí tak v dohodě s ministerstvem financí.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení, pokud z jeho jednotlivých ustanovení neplyne jiný počátek jejich účinnosti; provede je ministr práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zápotocký v. r.

Erban v. r.