Celní zákon (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)

Fyzické a právnické osoby, které dopravují zboží přes státní hranice, jsou povinny pohraniční celnici zboží přihlásit a předložit spolu s doklady vztahujícími se na dovoz, vývoz a průvoz zboží.

(1) Doprava zboží přes státní hranice může být prováděna jen po celních cestách a celními přechody.

(2) Celními cestami jsou stanovené úseky železničních, silničních a vodních cest, vedoucí od celního přechodu k pohraniční celnici, a při letecké dopravě letové cesty mezi státními hranicemi a celním letištěm.

(3) Celní cesty stanoví federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem dopravy a federálním ministerstvem vnitra.

(4) Doprava zboží po celní cestě musí být provedena bez průtahů, beze změny nákladu a bez odbočení z celní cesty.

(5) Celní přechod je místo určené pro přestup fyzických osob a dopravu zboží přes státní hranice.

(6) Federální ministerstvo zahraničního obchodu může povolit v jednotlivých případech dopravu zboží přes státní hranice mimo celní přechod a stanovit, ve kterých případech vydává takové povolení pohraniční celnice.

(7) Dopravu zboží k celnímu přechodu nebo od celního přechodu po jiných než celních cestách může povolit nejbližší pohraniční celnice.

(1) Při dopravě zboží z ciziny nebo do ciziny je možno používat jen dopravní prostředky, v nichž nejsou zřízeny tajné nebo nesnadno objevitelné prostory.

(2) Uzavíratelné prostory dopravních prostředků určených pro dopravu zboží pod celní závěrou musí být opatřeny zařízením umožňujícím snadné a účinné přiložení celních závěr.

(3) Dopravní prostředky musí být zařízeny tak, aby po přiložení celních závěr nebylo možno z nich zboží vyjmout ani jiné zboží do nich vložit bez zanechání patrných stop.

(1) Dopravci a pošta jsou povinny umožnit celnicím provádění celní kontroly v dopravních prostředcích, provozních skladech a na jiných místech, v nichž se nachází dovážené, vyvážené nebo provážené zboží.

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu s federálním ministerstvem dopravy a federálním ministerstvem spojů stanoví vyhláškou podrobnosti upravující postup fyzických a právnických osob při celní kontrole zboží dopravovaného dopravci a poštou, dále podrobnosti o vybavení zařízení určených k dopravě nebo k uskladnění zboží podléhajícího celní kontrole, jakož i o místnostech a prostorách potřebných k provádění celní kontroly.

(1) Celnice dohodnou s dopravci a poštou podmínky provádění celní kontroly tak, aby provoz dopravců a pošty nebyl rušen větší měrou, než je nezbytně nutné.

(2) Dopravci stanoví v dohodě s příslušným celním ředitelstvím potřebnou čekací dobu dopravních prostředků pravidelné osobní a nákladní dopravy na celním přechodu k provádění celní kontroly.

(3) Celnice neodpovídají za škodu, ke které došlo zdržením dopravního prostředku v důsledku celní kontroly.

Celnice kontrolují, zda dopravci a pošta plní při dopravě zboží z ciziny nebo do ciziny povinnosti podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných.

(1) Dovoznímu clu podléhá všechno dovážené zboží s výjimkou zboží, které je v celním sazebníku výslovně označeno za zboží bez cla.

(2) Vývoznímu clu podléhá vyvážené zboží, jen pokud celní sazebník výslovně clo stanoví.

(3) Clu nepodléhá zboží, které je v mezinárodních smlouvách výslovně označeno za zboží bez cla.

(vypuštěn)

(1) Sazby, základ pro vyměření cla a celní sazebník vydává vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem financí stanoví vyhláškou, ve kterých případech se použijí jednotné sazby pro vyměřování cla a jejich výši.

(3) Statistické a klasifikační jednotky celního sazebníku stanoví federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s Federálním statistickým úřadem vyhláškou.

(1) Vzniknou-li pochybnosti o nomenklaturním, sazebním zařazení zboží, rozhoduje o takovém zařazení zboží na žádost účastníka celního řízení federální ministerstvo zahraničního obchodu.

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu stanoví vyhláškou postup při podání návrhu na rozhodnutí o nomenklaturním, sazebním zařazení zboží, jakož i účinky vyplývající z rozhodnutí v těchto věcech.

(1) Smluvní clo se vybírá ze zboží v případech stanovených mezinárodními smlouvami o vzájemném poskytování celních výhod.

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem financí a federálním ministerstvem zahraničních věcí může stanovit, že se smluvní clo vybírá i ze zboží pocházejícího ze státu, s nímž nebyla uzavřena smlouva o vzájemném poskytování celních výhod.

(1) Od cla je osvobozeno zboží, které je při dovozu a vývozu osvobozeno od celní prohlídky, a zboží, u něhož to vyžaduje obecný zájem.

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem financí a federálním ministerstvem zahraničních věcí stanoví vyhláškou případy, kdy je zboží osvobozeno od cla, jakož i podmínky, za nichž je zboží osvobozeno od cla.

(3) Neposkytuje-li některý stát celní osvobození na zboží dovážené z České a Slovenské Federativní Republiky v rozsahu odpovídajícím rozsahu stanoveném vyhláškou federálního ministerstva zahraničního obchodu, může federální ministerstvo zahraničního obchodu pro dovoz zboží z tohoto státu osvobození od cla omezit nebo odepřít.

Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může z důvodů hospodářské odvety stanovit pro přechodnou dobu na dovozy zboží ze státu, který diskriminuje Českou a Slovenskou Federativní Republiku v hospodářských vztazích, přirážky k celním sazbám, popřípadě zavést zvláštní clo ze zboží, které podle celního sazebníku clu nepodléhá.

(1) Nárok státu na clo vzniká okamžikem, kdy celnice přijala návrh na celní řízení na propuštění zboží do volného oběhu.

(2) Bylo-li zboží propuštěno do záznamního oběhu v tuzemsku za účelem dočasného použití, vzniká nárok státu na clo rozhodnutím celnice, jímž bylo ukončeno propuštění zboží do záznamního oběhu v tuzemsku za účelem jeho dočasného použití.

(3) Bylo-li zboží umístěné ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu spotřebováno nebo použito v rozporu se stanovenými podmínkami, vzniká nárok státu na clo okamžikem, kdy zboží bylo nezákonně spotřebováno nebo poprvé použito.

(4) Uniklo-li zboží celní kontrole, vzniká nárok státu na clo okamžikem, kdy zboží přestoupilo státní hranice.

(5) Bylo-li zboží propuštěné do vázaného oběhu zcizeno nebo použito v rozporu se stanovenými podmínkami, vzniká nárok státu na clo okamžikem porušení těchto podmínek.

(1) Clo ze zboží podléhajícího clu se vyměřuje podle předpisů platných v okamžiku, kdy celnice přijala návrh na celní řízení na propuštění zboží do volného oběhu.

(2) Ze zboží propuštěného do záznamního oběhu v cizině za účelem jeho zpracování, úpravy nebo opravy se clo vyměřuje podle předpisů platných v okamžiku přijetí návrhu na celní řízení na jeho propuštění do volného oběhu. Základem pro vyměření cla je zvýšená celní hodnota, která se vypočítá jako rozdíl mezi celní hodnotou zboží při jeho zpětném dovozu a celní hodnotou zboží propuštěného do záznamního oběhu v cizině za účelem jeho zpracování, úpravy nebo opravy.

(3) Ze zboží propuštěného do záznamního oběhu v tuzemsku za účelem dočasného použití činí částka cla za každý i započatý měsíc, v němž je zboží v tomto oběhu, 3 % ze cla, které by mělo být vyměřeno, kdyby toto zboží bylo propuštěno do volného oběhu v tuzemsku v okamžiku jeho propuštění do záznamního oběhu v tuzemsku. Takto určené clo nesmí být vyšší než to, které by bylo vyměřeno v případě propuštění tohoto zboží do volného oběhu v tuzemsku v okamžiku jeho propuštění do záznamního oběhu v tuzemsku.

(4) Bylo-li zboží propuštěno ze záznamního oběhu v tuzemsku za účelem dočasného použití do volného oběhu v tuzemsku, stanoví se částka cla, vybíraného z tohoto důvodu, rozdílem mezi clem, které by mělo být vyměřeno, kdyby toto zboží bylo propuštěno do volného oběhu v tuzemsku v okamžiku jeho propuštění do záznamního oběhu v tuzemsku, a clem určeným podle odstavce 3.

(5) Bylo-li zboží umístěné ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu spotřebováno nebo použito v rozporu se stanovenými podmínkami, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy zboží bylo nezákonně spotřebováno nebo poprvé použito. Nelze-li zjistit, kdy zboží bylo nezákonně spotřebováno nebo poprvé použito, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy celnice zjistila, že zboží bylo nezákonně spotřebováno nebo poprvé použito.

(6) Uniklo-li zboží podléhající clu celní kontrole, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy zboží přestoupilo státní hranice. Nelze-li zjistit, kdy zboží přestoupilo státní hranice, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy celnice zjistila, že zboží uniklo celní kontrole.

(7) Bylo-li zboží propuštěné do vázaného oběhu zcizeno nebo použito v rozporu se stanovenými podmínkami, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku porušení těchto podmínek. Nelze-li zjistit, kdy došlo k porušení stanovených podmínek, vyměřuje se clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy celnice zjistila, že došlo k porušení stanovených podmínek.

(8) Jestliže se vyměřuje clo ze zboží podle jeho ceny a účastník celního řízení ji neprokáže nebo uvede údaje neodpovídající skutečné ceně zboží, určí ji celnice podle mezinárodní smlouvy, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána. Náklady s tím spojené hradí účastník celního řízení.

(9) Federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s příslušnými ústředními orgány státní správy stanoví vyhláškou podrobnou úpravu vyměřování cla, vybírání cla ze zboží propuštěného do záznamního oběhu a případy, kdy vyměřené clo může vybírat pošta.

Clo je splatné do 30 dnů poté, kdy je účastníku celního řízení oznámena výše vyměřeného cla.

(1) Celnice může povolit odklad úhrady cla. Z odkladu úhrady cla a z prodlení úhrady cla se platí úroky.

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem financí stanoví vyhláškou výši úroků z odkladu úhrady cla a z prodlení úhrady cla, jakož i podmínky a dobu, na kterou se odklad úhrady cla povoluje.

(1) Clo je povinen zaplatit účastník celního řízení, kterému bylo zboží podléhající clu propuštěno.

(2) Účastník celního řízení je povinen doplatit clo o výši poskytnutých úlev, jestliže po propuštění zboží do podmíněného volného oběhu neplní povinnosti stanovené celnicí, nebo jestliže celnice na jeho návrh zruší podmínky, za kterých bylo zboží propuštěno do podmíněného volného oběhu.

(3) Společně a nerozdílně s účastníkem celního řízení je povinen zaplatit clo, kdo

a) v rozporu s tímto zákonem doveze nebo vyveze zboží nebo se na nedovoleném dovozu nebo vývozu účastní;

b) nakládá se zbožím v rozporu s tímto zákonem;

c) získá zboží, při jehož dovozu nebo vývozu nebylo clo zaplaceno.

(4) Ten, kdo získá od někoho zboží, při jehož dovozu nebo vývozu nebylo clo zaplaceno, je povinen clo zaplatit, jen pokud věděl nebo musel vědět, že zboží uniklo celní kontrole nebo že je neoprávněně zcizováno.

(1) Pro clo vázne na dováženém, vyváženém a prováženém zboží celní zástavní právo, pokud je má u sebe celnice, dopravce, pošta nebo ten, kdo je povinen clo zaplatit; to neplatí, jde-li o zboží, které je národním majetkem.

(2) Celní zástavní právo váznoucí na zboží končí zánikem nároku státu na clo.

(1) Pro zajištění, že dovážené, vyvážené nebo provážené zboží nebude odňato celní kontrole, nebo že se zbožím nacházejícím se pod celní kontrolou nebude nakládáno v rozporu s tímto zákonem, může celnice požadovat složení celní jistoty.

(2) Celnice je oprávněna požadovat složení celní jistoty při dovozu až do výše dovozního cla zvýšeného o 10 % a dalších daní a poplatků, vymahatelných při dovozu zboží a při vývozu až do výše celní hodnoty nebo ceny zboží. U zboží, jehož vývoz je zakázán nebo omezen, může být celní jistota požadována až do pětinásobku jeho celní hodnoty nebo ceny.

(3) Jestliže účastník celního řízení nedodrží povinnosti uložené v celním řízení, použije se složená celní jistota na úhradu cla, dopravného, skladného, poštovních poplatků, pokuty uložené podle tohoto zákona a nákladů řízení. Případný zbytek složené celní jistoty se vrátí účastníkovi celního řízení.

Nárok státu na clo zaniká

a) zaplacením;

b) prominutím;

c) úhradou z výtěžku prodeje zboží;

d) úhradou ze složené celní jistoty;

e) vzdáním se zboží ve prospěch státu;

f) propadnutím zboží ve prospěch státu;

g) zabráním zboží;

h) neuplatněním práva.

(1) Jestliže by zaplacení cla vedlo k tvrdostem, může být clo zcela nebo zčásti prominuto.

(2) O prominutí nebo snížení cla rozhoduje celnice.

(3) Federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem financí stanoví vyhláškou podrobnosti o prominutí nebo snížení cla.

(1) Clo (jeho doplatek) nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikl nárok na clo.

(2) Jestliže uniklo zboží celní kontrole, nebo jestliže bylo se zbožím naloženo v rozporu s podmínkami, za kterých se propustilo, nelze vyměřit ani vymáhat clo (doplatek) po uplynutí pěti let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikl nárok na clo.

(3) Od konce kalendářního roku, ve kterém byl účastník celního řízení uvědoměn o úkonu směřujícím k vyměření nebo vymáhání cla (doplatku), anebo ve kterém mu byl povolen odklad úhrady cla (doplatku), plyne nová tříletá lhůta. Clo (doplatek) však nelze vyměřit ani vymáhat, jestliže od konce kalendářního roku, ve kterém vznikl nárok na clo, uplynulo deset roků.

(4) Úkonem k vymáhání cla (doplatku) je také písemná upomínka o zaplacení cla doručená účastníkovi.

(1) Celnice vrátí clo, jestliže je zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinný.

(2) Celnice vrátí zaplacené clo také tehdy, jestliže se neuskutečnil vývoz zboží propuštěného do volného oběhu v cizině.

(3) Celnice vrátí přeplatek, jestliže bylo zaplaceno na clu více, než se mělo zaplatit.

(4) Dovozní clo může celnice vrátit, jestliže se zboží, které bylo propuštěno do volného oběhu v tuzemsku, vyveze zpět v nezměněném stavu do jednoho roku od konce kalendářního roku, v němž bylo dovezeno.

(5) Vývozní clo může celnice vrátit, jestliže se zboží, které bylo propuštěno do volného oběhu v cizině, doveze zpět v nezměněném stavu do jednoho roku od konce kalendářního roku, v němž bylo vyvezeno.

(1) Nepřevyšuje-li clo (přeplatek) částku 10 Kčs, celnice je nevrátí.

(2) Nárok účastníka na vrácení cla (přeplatku) zaniká, jestliže nebyl uplatněn do konce třetího kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém nárok vznikl.

V rámci celní kontroly se provádí celní řízení, jehož účelem je rozhodnout, zda se zboží v dovozu, vývozu nebo průvozu propustí, popřípadě za jakých podmínek.

Zboží se propustí, uskutečňuje-li se dovoz, vývoz nebo průvoz zboží, v souladu s předpisy, jimiž se stanoví dovozní, vývozní nebo průvozní zákazy nebo omezení.

(1) Celní řízení provádí celnice, které bylo zboží předloženo.

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu může za účelem urychlení celního řízení a pohybu zboží přes státní hranice stanovit vyhláškou příslušnost celnic.

(1) Celní řízení se provádí na celnici anebo v celním prostoru. Celními prostory jsou místa železničních nádraží, přístavů, letišť a jiné prostory určené k provádění celního řízení.

(2) Celní prostor určí celnice v dohodě s příslušnou organizací.

(3) Na žádost účastníka celního řízení může být celní řízení prováděno i mimo celní prostor.

(4) Federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem dopravy a federálním ministerstvem spojů stanoví vyhláškou podmínky, za kterých se celní řízení provádí mimo celní prostor.

(1) Celní řízení může být prováděno též za jízdy vlaku nebo plavby lodi.

(2) Úseky, na nichž může být prováděno celní řízení za jízdy vlaku a plavby lodi, stanoví federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem dopravy a federálním ministerstvem vnitra.

Celní řízení se zahajuje na návrh účastníka celního řízení.

(1) Účastníkem celního řízení je ten, komu má být zboží v dovozu nebo vývozu propuštěno.

(2) V poukazovacím řízení je účastníkem celního řízení ten, kdo je oprávněn se zbožím nakládat.

(1) Účastník celního řízení si může pro celní řízení stanovit zástupce.

(2) Zástupce účastníka celního řízení prokáže plnou mocí, že je účastníkem celního řízení k zastupování zmocněn.

(3) Je-li zboží, u něhož má být provedeno celní řízení, dopravováno po železnici nebo poštou, je železnice nebo pošta podle tohoto zákona zmocněna i k provedení úkonů potřebných pro celní řízení, pokud je neprovede účastník celního řízení.

(1) Návrh na celní řízení se podává zpravidla písemně. Účastník celního řízení odpovídá za správnost údajů uvedených v návrhu na celní řízení. Písemný návrh na celní řízení musí být vždy podepsán oprávněnou osobou.

(2) Návrh na celní řízení musí být doložen stanovenými doklady.

(3) Účastník celního řízení je oprávněn prohlídkou zboží pod celním dohledem zjistit údaje potřebné pro návrh na celní řízení.

(4) Účastník celního řízení může měnit návrh na celní řízení do zahájení celní prohlídky. V průběhu celní prohlídky až do skončení celního řízení může být návrh měněn pouze v tom, zda zboží má být propuštěno do volného nebo vázaného oběhu, nebo ke zpětnému dovozu nebo vývozu.

(5) Podrobnosti o formě, obsahu a náležitostech návrhu na celní řízení stanoví federální ministerstvo zahraničního obchodu vyhláškou.

(1) Účastník celního řízení je povinen předložit zboží k celnímu řízení, podat potřebná vysvětlení a připravit zboží k celní prohlídce.

(2) Při podávání návrhu na celní řízení je účastník celního řízení povinen sdělit celnici o dováženém, vyváženém a prováženém zboží přesně a úplně všechny údaje potřebné k posouzení, zda zboží může být propuštěno do navrhovaného oběhu.

(3) Federální ministerstvo zahraničního obchodu stanoví vyhláškou, kdy může celnice upustit od předložení zboží k celnímu řízení.

(1) Celní řízení se provádí za účasti účastníka celního řízení.

(2) Bez účasti účastníka celního řízení může být prováděno celní řízení v případech, kdy se účastník celního řízení odmítá účastnit, nebo není-li jeho pobyt známý, nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení.

(1) Rozhodnutí v celním řízení obsahuje zejména

a) výrok o tom, zda se zboží propouští;

b) podmínky, za nichž se zboží propouští do vázaného oběhu nebo podmíněného volného oběhu;

c) poučení o dalším postupu v případech, kdy celnice zboží nepropustí.

(2) U zboží, které podléhá clu, obsahuje rozhodnutí v celním řízení výši cla, případně výrok o tom, že se zboží propouští beze cla.

(1) Rozhodnutí v celním řízení obsahuje skutečnosti, na jejichž základě se zboží propouští. Není-li stanoveno jinak, nemusí být rozhodnutí v celním řízení vyhotoveno a oznámeno písemně. Výrok rozhodnutí může být poznamenán v přepravních a průvodních listinách nebo v písemném návrhu na celní řízení nebo ústně vyhlášen.

(2) Rozhodnutí, kterým se nepropouští zboží do navrženého oběhu a rozhodnutí o propuštění zboží do podmíněného volného oběhu se vyhotovuje písemně a oznamuje doručením jeho písemného vyhotovení.

(3) Rozhodnutí, které se vyhlašuje ústně nebo jehož výrok se poznamenává v přepravních a průvodních listinách, nemůže obsahovat podmínky zavazující účastníka celního řízení do budoucna s výjimkou těch, které vyplývají přímo z obecně závazných právních předpisů.

(4) Je-li výrokem rozhodnutí v celním řízení potvrzen návrh na celní řízení podaný písemně, stávají se obsah tohoto návrhu a skutečnosti, podle nichž se zboží propustí, součástí rozhodnutí.

(5) Na rozhodnutí uvedené v odstavci 3 se nevztahují ustanovení obecných předpisů o správním řízení2) upravující náležitosti rozhodnutí, oznámení rozhodnutí a opravné prostředky.

Celnice může na žádost účastníka celního řízení povolit nakládat se zbožím ještě před rozhodnutím o jeho propuštění. Celnice vždy žádosti vyhoví, je-li důvodem pro nepropuštění zboží pouze nutnost určit původ zboží, místo odeslání, sazební zařazení nebo celní hodnotu zboží.

(1) Zástupce účastníka celního řízení odpovídá za splnění povinnosti vzniklé v celním řízení až do oznámení rozhodnutí a dodání zboží účastníkovi celního řízení.

(2) Na návrh účastníka celního řízení může celnice povolit, aby třetí osoba převzala zcela nebo zčásti práva a povinnosti vzniklé z propuštění zboží v dovozu, vývozu nebo průvozu.