Zákon o exekuci na platy

(1) Zabaví-li se náhrada za osobně konané práce, která není splatná v opětujících se platech, vyjme soud na návrh dlužníkův z exekuce tolik, kolik potřebuje v přiměřeném časovém období na nutnou výživu svou a osob oprávněných požadovati výživu podle zákona nebo na výživu schovance. Při rozhodnutí přihlédne soud k hospodářským poměrům dlužníka, zejména k jeho jinaké výdělkové možnosti; z exekuce nelze však vyjmout více, nežli by dlužníku zůstalo, kdyby jeho pracovní příjem záležel v běžné pracovní mzdě. Návrh dlužníkův se zamítne, pokud mu odporují převážné zájmy věřitelovy.

(2) Předpisy odstavce 1 platí obdobně pro zabavení úplat za poskytování bytu nebo za jiné užívání věci, jestliže podstatnou část úplaty tvoří nepochybně náhrada za konání prací, nikoliv za užívání věci.

(3) Proti rozhodnutí soudu druhé stolice o návrhu podle odstavce 1 nebo 2 není další opravný prostředek.

Exekuce pro daně a jiné veřejné dávky, které se vyměřují z platu, je, pokud jde o nedoplatky za dobu tří let počítajíc od splatnosti daně nebo dávky, přípustná v rozsahu § 6, odst. 1, pro nedoplatky starší tří let v rozsahu plynoucím z §§ 4 a 5. Ustanovení § 10, odst. 3 platí obdobně.

Ustanovení tohoto zákona o exekuci na plat nemohou býti dohodou stran změněna nebo vyloučena na újmu dlužníka. Každé opatření odporující těmto ustanovením, ať se stalo postupem, poukazem, zastavením nebo jiným právním jednáním, nemá právních následků.

Zrušují se všechna ustanovení o věcech upravených tímto zákonem. Zejména se zrušují:

1. zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb., o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých, ve znění právních předpisů jej měnících nebo doplňujících;

2. použivatelnost nařízení o zabavení mzdy ze dne 30. října 1940, Říš. zák. I, str. 1451, a prováděcího nařízení ze dne 27. listopadu 1940, Věst. ř. prot. str. 581.

Zákon ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád), ve znění novel, se mění takto:

1. Zrušují se §§ 292, 330 a 372.

2. § 290 zní:

„Na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň lze vésti exekuci jen v rozsahu ustanovení zákona o exekuci na platy.“

3. § 291 zní:

„(1) Nároky na povinný díl nebo na bolestné, pokud nebyly soudně uplatněny nebo pokud nebyly uznány smlouvou (smírem), nelze exekucí postihnouti.

(2) Z exekuce jsou dále vyňaty částky, na které má dlužník nárok ze smlouvy o pojištění nemovitostí nebo jejich příslušenství, musí-li býti podle smlouvy (stanov) upotřebeno těchto peněz, aby poškozená budova byla znovu vystavěna nebo opravena, nebo aby její příslušenství bylo doplněno.“

4. V § 293 nahrazují se slova „ustanovení §§ 290 až 292“ slovy „ustanovení §§ 290 a 291“.

Zákonný článek LX/1881 o řízení exekučním (exekuční zákon), ve znění novel, se mění takto:

1. Zrušuje se čl. VI, § 43 zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním, a § 64 a) ex. zák.

2. Čl. VI, § 41 zák. č. 23/1928 Sb. zní:

„Na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň lze vésti exekuci jen v rozsahu ustanovení zákona o exekuci na platy.“

3. Čl. VI, § 42 zák. č. 23/1928 Sb. zní:

„(1) Nároky na povinný díl nebo na bolestné, pokud nebyly soudně uplatněny nebo pokud nebyly uznány smlouvou nebo smírem, nelze exekucí postihnouti.

(2) Z exekuce jsou dále vyňaty částky, na které má dlužník nárok ze smlouvy o pojištění nemovitostí nebo jejich příslušenství, musí-li býti podle smlouvy (stanov) upotřebeno těchto peněz, aby poškozená budova byla znovu vystavěna nebo opravena, nebo aby její příslušenství bylo doplněno.“

4. V čl. VI, § 44 zák. č. 23/1928 Sb. nahrazují se slova „Ustanovení §§ 41 až 43“ slovy „Ustanovení §§ 41 a 42“.

Zákon ze dne 16. prosince 1930, č. 4 Sb. z roku 1931, na ochranu osob oprávněných požadovati výživu, výchovu nebo zaopatření, se mění takto:

1. V § 6, odst. 1, větě druhé nahrazují se slova „v jednom roce“ slovy „ve třech letech“.

2. K § 6 připojuje se další odstavec 4:

„(4) Ustanovení předchozích odstavců se užije přiměřeně také pro zajištění nároků z rent, které se platí z důvodu poškození na těle nebo na zdraví.“

(1) Dosavadní ustanovení o exekuci na služební a odpočivné (zaopatřovací) platy veřejných zaměstnanců se nahrazují touto úpravou:

a) Při exekuci na služební příjem veřejných zaměstnanců považuje se za pracovní příjem (§ 2) jen 75% služebního platu (platu jemu odpovídajícího) bez výchovného a těch ostatních součástí služebních příjmů, které určí vláda nařízením.

b) U poživatelů veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů považuje se za platy postavené na roveň pracovnímu příjmu (§ 3, č. 1) 75% jak základních odpočivných (zaopatřovacích) platů - ať zákonných nebo přiznaných rozhodnutím podle volné úvahy - tak i jejich veškerého příslušenství, vyjma výchovné (doplňovací přídavek ženatých, vyrovnávací přídavky, drahotní přídavky a pod.).

c) Zaměstnanci ve smyslu odstavce a) se rozumějí veřejní zaměstnanci, jejichž platové a služební poměry jsou upraveny platovým zákonem, učitelským zákonem a zákonem ze dne 24. června 1926, č. 105 Sb., o platových poměrech státních, obecních (městských) a obvodních lékařů, ve znění právních předpisů je měnících a doplňujících, nebo úpravami vydanými podle § 210 platového zákona nebo podle obdoby těchto předpisů. Veřejnými odpočivnými (zaopatřovacími) platy ve smyslu odstavce b) se rozumějí odpočivné (zaopatřovací) platy vyplácené z prostředků státu nebo jiných korporací (nadací) veřejného práva, jakož i z prostředků jejich nebo jimi spravovaných ústavů, podniků a fondů.

d) Předpisy o exekuci na služební platy zaměstnanců uvedených v odstavci a) a na odpočivné (zaopatřovací) platy poživatelů uvedených v odstavci b) neplatí pro administrativní srážky ze služebních a odpočivných (zaopatřovacích) platů, jde-li o pohledávky státu a svazků územní samosprávy, jakož i jejich nebo jimi spravovaných ústavů, podniků a fondů, vzniklé ze služebního nebo pensijního poměru nebo se zřetelem na něj. Setká-li se srážka tohoto druhu se zabavením pro nějaký jiný nárok, zaúčtuje se pohledávka těchto zaměstnavatelů nejprve na část služebních nebo odpočivných (zaopatřovacích) platů podléhající exekuci.

(2) Nedotčena zůstávají ustanovení o exekuci na náležitosti vojenských osob z počtu mužstva v činné službě a některých jiných osob jim co do náležitostí na roveň postavených, jakož i na zaopatření délesloužících. Kde se tato ustanovení dovolávají zákona č. 314/1920 Sb., použije se místo něho přiměřeně ustanovení tohoto zákona. Podporučíci presenční služby považují se pro účely exekuce na platy za vojenské osoby z počtu mužstva v činné službě.

(1) Exekuční opatření provedené před účinností tohoto zákona podle dosavadních hranic zabavení se obmezuje nebo rozšiřuje stran plnění, která se mají uskutečniti za účinnosti tohoto zákona, na výši přípustnou podle nových ustanovení. Na návrh věřitele nebo dlužníka upraví exekuční soud přiměřeně dřívější usnesení. Až do doručení pozměňujícího usnesení je poddlužník oprávněn plniti v rozsahu dřívějšího usnesení s osvobozujícím účinkem.

(2) Při posuzování účinnosti právních jednání, zvláště postupu platu, která se stala před účinností tohoto zákona, užije se předpisů tohoto zákona pouze tehdy, je-li to ve prospěch dlužníkův. Poddlužník je však i v tomto případě oprávněn plniti podle dosavadních předpisů s osvobozujícím účinkem tak dlouho, až mu bude doručeno pozměňující soudní rozhodnutí nebo až ho dojde prohlášení oprávněné osoby, že se zřekla svého nároku.

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého měsíce po vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Beneš v. r.

Gottwald v. r.

Dr. Drtina v. r.