§ 1 Zákon o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek – ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1 ÚVODNÍ USTANOVENÍ (1) Tento zákon zapracovává příslušný předpis Evropské unie1) a upravuje postup a podmínky, za kterých tuzemské orgány provádějí mezinárodní pomoc ve vztahu k jiným státům. (2) Prováděním mezinárodní pomoci se pro účely tohoto zákona rozumí poskytování nebo dožadování mezinárodní pomoci při a) vymáhání finančních pohledávek, b) zajištění finančních pohledávek, c) výměně informací souvisejících s vymáháním nebo zajištěním finančních pohledávek, d) doručování dokumentů souvisejících s vymáháním nebo zajištěním finančních pohledávek. (3) Za finanční pohledávky se pro účely tohoto zákona považují pohledávky a) veřejných rozpočtů z peněžitých plnění včetně jejich příslušenství ukládaných 1. Českou republikou, 2. územním samosprávným celkem České republiky, 3. tuzemským orgánem veřejné moci, 4. orgánem Evropské unie, b) z daní, poplatků a cel jakéhokoli druhu včetně jejich příslušenství ukládaných 1. členským státem Evropské unie jiným než Česká republika (dále jen „jiný členský stát“), 2. nižším územním nebo správním celkem jiného členského státu, 3. orgánem veřejné moci jiného členského státu, 4. orgánem Evropské unie, c) z náhrad, intervencí a dalších opatření včetně jejich příslušenství, které jsou součástí systému částečného nebo úplného financování Evropského zemědělského záručního fondu nebo Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, d) z dávek a jiných poplatků včetně jejich příslušenství stanovených v rámci společné organizace trhů v odvětví cukru, e) stanovené mezinárodní smlouvou o provádění mezinárodní pomoci, která je součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“). (4) Za finanční pohledávky se pro účely tohoto zákona ve vztahu k členským státům Evropské unie nepovažují pohledávky a) z povinných příspěvků na sociální pojištění, b) ze smluvních vztahů, c) z peněžitých trestů, d) z pokut, z jiných správních sankcí nebo z nákladů řízení, s výjimkou těch, které jsou ukládány podle daňového zákona nebo jako příslušenství peněžitých plnění uvedených v odstavci 3 písm. a) až d). (5) Jiným státem se pro účely tohoto zákona rozumí a) jiný členský stát, b) stát, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu.