Zákon o hmotném zabezpečení vojáků a žáků škol ozbrojených sil a jejich odpovědnosti za škodu

Absolventům civilních škol lze při přijetí do služebního poměru vojáka z povolání přiznat náborový příspěvek.

(1) Vojáci mají nárok na náhrady při služebních cestách, odvelení, přemístění a přestěhování.

(2) Vojáci z povolání s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí mají nárok na stejné náhrady jako zaměstnanci rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí.8a)

Nárok na peněžní nebo naturální náležitosti se promlčuje uplynutím tří let ode dne jeho vzniku.

(1) Vojáci a žáci škol, kteří při plnění služebních nebo studijních povinností nebo v přímé souvislosti s ním způsobí škodu na majetku Armády České republiky, odpovídají za ni podle ustanovení § 172 až 186 zákoníku práce; v ostatních případech za způsobenou škodu odpovídají podle občanského zákoníku.

(2) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti při plnění služebních nebo studijních povinností nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou škody způsobené v opilosti nebo po zneužití jiných omamných prostředků,

a) nesmí horní hranice náhrady škody u vojáků, kteří nejsou vojáky z povolání, a u žáků škol přesáhnout jednotlivě částku 5000 Kč, a vznikla-li škoda schodkem na hodnotách svěřených k vyúčtování nebo ztrátou svěřených předmětů, jednotlivě částku 10 000 Kč;

b) lze určit náhradu škody nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je horní hranice náhrady škody; výše náhrady škody však musí činit nejméně jednu desetinu skutečné škody, a přesahuje-li škoda horní hranici náhrady škody, nejméně jednu desetinu těchto částek. Byla-li škoda způsobena za velmi ztížených podmínek výcviku, a to nikoli hrubou nedbalostí, anebo utrpěl-li voják při způsobení škody vážnou újmu na zdraví, může být náhrada škody snížena i pod tuto hranici, popřípadě může být od náhrady škody upuštěno.

(1) Vojákovi v činné službě, který se stal částečně invalidním následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „úraz“) při

a) zajišťování vojenské kázně, byl-li úraz způsoben úmyslnou trestnou činností,

b) leteckém výcviku ve speciálních zařízeních, jako je nácvik na specializovaných a komplexních trenažérech, na centrifuze, výcvik v termokomoře a v podtlakové komoře a při nácviku seskoků z letadel, vrtulníků a balonů,

c) výcviku v těžko dostupných oblastech, např. ve vysokohorském terénu, poušti, moři a bažinách,

d) provádění jízdních zkoušek kolejových, silničních a speciálních vozidel při vyšších rychlostech nebo v terénu za podmínek překračujících předpisy platné pro jejich řízení nebo provoz,

e) telekomunikačních a jiných pracích na stožárech, při pracích vykonávaných v nucených polohách bez pracovních plošin, z provazových žebříků, visutých sedaček, v závěsu na ochranném pásu a v omezeném pracovním prostoru na pracovní lávce, vesměs ve výškách nad 10 m,

f) činnosti s rizikem vzniku akutních otrav v důsledku nedýchatelnosti prostředí a s rizikem vzniku popálenin v důsledku vysoké teploty prostředí, kdy je nutno pro vysokou koncentraci škodlivých nebo jedovatých látek použít zvláštní dýchací nebo izolační přístroj anebo zvláštní ochranný oděv,

g) činnosti pod vodou za zvýšeného tlaku vzduchu, při níž je nutno používat potápěčského přístroje s přívodem přetlakového vzduchu hadicí, dýchacího přístroje se vzduchem stlačeným v lahvi, kyslíkového přístroje s regenerací vzdušnin nebo jiných zařízení pro práci pod vodou, a dále při hlubokém brodění, jízdě pod vodou a při plavání techniky,

h) činnosti s rizikem ozáření,

i) cvičení ve vojenské hasičské jednotce,

náleží mimo odškodnění podle zvláštního zákona8b) též jednorázové mimořádné odškodnění ve výši 10 000 Kč.

(2) Stal-li se voják v činné službě částečně invalidním následkem úrazu vzniklého při letech letadel, vrtulníků, balonů a ultralehkých letounů podle plánu letové přípravy, při zkušebních letech a zalétávání letecké techniky, při seskocích z letounů, při likvidaci výbušnin a munice, při záchranných pracích při pohromách ohrožujících lidské životy nebo majetek anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží mimo odškodnění podle zvláštního zákona8b) též jednorázové mimořádné odškodnění ve výši 40 000 Kč. Došlo-li však k takovému úrazu při provádění pyrotechnické asanace ve zrušených vojenských újezdech nebo dalších určených prostorech, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši 80 000 Kč.

(3) Stal-li se voják v činné službě částečně invalidním následkem úrazu při výkonu služby za zvlášť nebezpečných podmínek v zahraničí, náleží mu mimo odškodnění podle zvláštního zákona8b) též jednorázové mimořádné odškodnění ve výši 200 000 Kč. Za zvlášť nebezpečné podmínky se považuje válečný stav v zemi pobytu a plnění zvláštních úkolů.

(4) Vojákovi v činné službě, který se stal invalidním následkem úrazu při činnostech uvedených v odstavci 1, náleží mimo odškodnění podle zvláštního zákona8b) též jednorázové mimořádné odškodnění ve výši 40 000 Kč. Stal-li se voják v činné službě invalidním následkem úrazu při činnostech uvedených v odstavcích 2 a 3, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvojnásobku částek uvedených v odstavcích 2 a 3.

(5) Pozůstalým po vojákovi v činné službě, který zemřel následkem úrazu při činnostech uvedených v odstavcích 1 až 3, náleží mimo odškodnění podle zvláštního zákona8c) též jednorázové mimořádné odškodnění. Pozůstalému manželovi a každému pozůstalému dítěti, které splňuje podmínky pro přiznání sirotčího důchodu, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši poloviny částek uvedených v odstavci 4. Pozůstalým rodičům a dalším fyzickým osobám, pokud byly na vojáka v činné službě odkázány výživou, náleží jednorázové mimořádné odškodnění v úhrnné výši 20 000 Kč. Jednorázové mimořádné odškodnění náleží v těchto případech rovným dílem.

(6) Jednorázové mimořádné odškodnění podle odstavců 1 až 5 náleží i tehdy, jsou-li splněny podmínky pro zproštění odpovědnosti za škodu při úrazu, s výjimkou, kdy si škodu postižený voják v činné službě přivodil svou opilostí nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek.

(1) Ke zmírnění škody vzniklé poškozením zdraví v souvislosti s výkonem vojenské činné služby nebo v souvislosti s přípravou pro službu vojáka z povolání může Ministerstvo obrany na žádost ve zvláštních, zřetele hodných případech přiznat vojákům, žákům škol a pozůstalým po těchto osobách finanční příspěvek do výše 50 000 Kč.

(2) Finanční příspěvek nelze přiznat v případě, že osobám uvedeným v odstavci 1 bylo přiznáno jednorázové mimořádné odškodnění podle § 10a.

(3) Za pozůstalé se pro účely přiznání finančního příspěvku podle odstavce 1 považují manžel, manželka, děti, které splňují podmínky pro přiznání sirotčího důchodu, rodiče a další fyzické osoby, které byly na zemřelého odkázány výživou.

Ministerstvo obrany stanoví obecně závazným právním předpisem

a) podmínky nároku a rozsah naturálních náležitostí podle § 2 odst. 2, pravidla pro výplatu platu podle § 3, podmínky nároku a rozsah peněžních náležitostí podle § 4, s výjimkou hodnostního příplatku, a cestovních náhrad podle § 8 odst. 1;

b) podmínky pro přiznání a rozsah jednorázové peněžní výpomoci podle § 6;

c) podmínky pro přiznání, výši a způsob výplaty náborového příspěvku podle § 7.

Vojáci z povolání přijatí do služebního poměru v době studia na vojenských nebo policejních školách podle předpisů platných před 1. zářím 1991 mají po dobu studia nároky podle § 4 odst. 4.

Nároky vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních předpisů.

Zrušuje se zákon č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil, ve znění zákona č. 76/1959 Sb., zákona č. 143/1992 Sb. a zákona č. 286/1992 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1992.

Stráský v. r.

Kováč v. r.

1) § 25 a § 37 odst. 2 písm. b) zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 331/1992 Sb.).

2) Např. zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech.

3) § 12a až 12c zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 361/1992 Sb.).

4) § 10a zákona č. 76/1959 Sb.

5) § 10c odst. 1, 2 a odst. 3 písm. b) zákona č. 76/1959 Sb.

6) § 10b zákona č. 76/1959 Sb.

7) Zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

8) § 15 a § 22 odst. 3 zákona č. 76/1959 Sb.

8a) Nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí.

8b) § 193 a násl. zákoníku práce (úplné znění č. 126/1994 Sb.).

8c) § 197 a násl. zákoníku práce.