§ 36 Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví – Oceňovací rozdíly při uplatnění reálné hodnoty u derivátů k obchodování
Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví · 504/2002 Sb. · § 36 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 36 vyhlášky 504/2002 Sb. stanoví, že změny reálné hodnoty derivátů, které jsou určeny k obchodování a nesplňují podmínky pro zajišťovací deriváty, se v účetnictví projeví jako náklad nebo výnos.
§ 36 Oceňovací rozdíly při uplatnění reálné hodnoty u derivátů k obchodování
Změny reálné hodnoty derivátů určených k obchodování, jimiž jsou deriváty, které nesplňují podmínky stanovené v § 35 odst. 3 a 4, se účtují jako náklad nebo výnos.
Paragraf 36 vyhlášky 504/2002 Sb. stanoví, že změny reálné hodnoty derivátů, které jsou určeny k obchodování a nesplňují podmínky pro zajišťovací deriváty, se v účetnictví projeví jako náklad nebo výnos.
Co to znamená v praxi
Pokud účetní jednotka vlastní deriváty, které nakoupila s cílem obchodovat s nimi a vydělat na změnách jejich ceny, a tyto deriváty nejsou určeny k zajištění jiných rizik, musí jejich aktuální tržní hodnotu (reálnou hodnotu) pravidelně sledovat.
Jestliže se reálná hodnota těchto derivátů zvýší, účetní jednotka zaúčtuje tento nárůst jako výnos.
Pokud se reálná hodnota těchto derivátů sníží, účetní jednotka zaúčtuje tento pokles jako náklad.
Tento postup zajišťuje, že účetnictví odráží aktuální hodnotu těchto obchodních derivátů a jejich vliv na hospodářský výsledek účetní jednotky.