Zákon o národních podnicích a některých jiných hospodářských organisacích

Výrobně hospodářské jednotky ústředně řídí příslušný ministr; takto řídí i účelové organizace, které jsou mu přímo podřízeny.

(1) Při řízení výrobně hospodářských jednotek a přímo podřízených účelových organizací příslušný ministr zejména určuje základní vývojové koncepce svěřených mu odvětví a oborů a zajišťuje jejich proporcionální rozvoj.

(2) V rámci tohoto řízení příslušný ministr

a) organizuje průzkum potřeb národního hospodářství a jejich vývoje,

b) zajišťuje vypracování výhledových (dlouhodobých i pětiletých) plánů, organizuje sestavování ročních plánů, rozepisuje úkoly a ukazatele plánů a kontroluje jejich plnění,

c) vypracovává a zabezpečuje hlavní směry technického rozvoje odvětví, pečuje o výzkum, vývoj, vynálezectví, zlepšovatelství, technickou normalizaci a zavádění nových výrobků a nových způsobů výroby,

d) soustřeďuje finanční zdroje určené k centralizovanému použití a pečuje o jejich nejúčelnější využití výrobně hospodářskými jednotkami a podřízenými účelovými organizacemi,

e) řídí kádrovou politiku a pečuje o zvyšování kvalifikace pracovníků,

f) uplatňuje zásadní mzdově politická opatření,

g) řídí národohospodářskou evidenci,

h) pečuje o organizaci bezpečnosti a hygieny při práci,

ch) zajišťuje provádění komplexních rozborů,

i) plní další úkoly náležející do jeho řídící a kontrolní působnosti.

(3) Příslušný ministr může pověřit ředitele vedoucího národního podniku, sdružení nebo národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku výkonem jednotlivých oprávnění příslušejících mu podle předchozích ustanovení.

(1) Aby krajské národní výbory mohly co nejšíře přispívat k rozvoji svého kraje v souladu s požadavky rozvoje celého národního hospodářství, svěřuje se jim řízení národních podniků na úsecích, kde tento úkol mohou obstarávat lépe a účelněji; tyto úseky určuje vláda.

(2) Pro národní podniky, jakož i sdružení a účelové organizace zřízené na těchto úsecích platí předchozí ustanovení s odchylkami uvedenými v tomto oddíle.

Národní podniky, sdružení a účelové organizace (dále jen „podniky“) zřizuje krajský národní výbor, v jehož obvodu má být podnik zřízen; před zřízením podniku je povinen si vyžádat též vyjádření příslušného ministra.

Zřizovací listinu vydá a majetek, který se podniku svěřuje do správy, určí rada krajského národního výboru, který podnik zřídil.

Ředitele národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku, ředitele vedoucího národního podniku a ředitele účelové organizace přímo podřízené radě jmenuje a odvolává rada příslušného krajského národního výboru; ředitele sdružení jmenuje a odvolává krajský národní výbor, který si vyžádá též vyjádření příslušného ministra. U ředitelů organizací podřízených vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení přísluší toto právo řediteli vedoucího podniku (sdružení), pokud si je nevyhradila rada krajského národního výboru. Ředitel jmenovaný krajským národním výborem nebo jeho radou skládá slib předsedovi krajského národního výboru; vzdání se funkce ředitele jmenovaného krajským národním výborem nebo jeho radou nabývá účinnosti dnem, ke kterému bylo přijato radou krajského národního výboru.

(1) Výrobně hospodářské jednotky jsou podřízeny radě příslušného krajského národního výboru; to platí i o účelových organizacích, které nejsou podřízeny vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení. Radě krajského národního výboru přísluší zejména

a) činit opatření o majetku a závazcích podniků (§§ 11 a 12),

b) schvalovat změny výrobních programů (§ 39),

c) schvalovat přesuny výrobních programů, pokud jejich schválení nepřísluší vládě nebo řediteli vedoucího národního podniku nebo sdružení (§ 40 odst. 2),

d) činit opatření při převodu plánovaných úkolů (§ 41).

(2) Příslušný ministr vykonává řídící působnost, která je nutná k zajištění zájmů celého národního hospodářství, zejména při řešení zásadních otázek rozvoje odvětví a při uplatňování nejnovějších poznatků vědy a zavádění nejvyspělejší techniky.

(1) Na slučování, splynutí, rozdělování a zrušování podniků a na převádění jejich částí se usnáší příslušný krajský národní výbor, který je povinen, jde-li o podniky plánované ministerstvy, vyžádat si též vyjádření příslušného ministra. Týkají-li se tato opatření podniků v různých krajích nebo má-li být podnik dotčený těmito opatřeními převeden do působnosti jiného krajského národního výboru, provádějí je příslušné krajské národní výbory ve vzájemné dohodě.

(2) Ustanovení § 53 platí tu přiměřeně.

(1) Působností, která podle předchozích ustanovení přísluší krajským národním výborům a jejich výkonným orgánům, může vláda zcela nebo zčásti pověřit okresní národní výbory a jejich výkonné orgány.

(2) Působnost, která podle předchozích ustanovení přísluší ústředním výborům příslušných odborových svazů, vykonává u podniků podřízených národním výborům příslušný krajský odborový orgán.

Vláda nebo orgán jí zmocněný může k hospodárnějšímu obstarávání výrobní, popřípadě i nevýrobní činnosti nebo k usnadnění řízení zřizovat zvláštní organizace (orgány), a to i jako právnické osoby. Jejich právní postavení a působnost upraví statut, který vydá příslušný ministr. Nestanoví-li statut jinak, platí pro tyto organizace, jsou-li právnickými osobami, přiměřeně ustanovení tohoto zákona a ostatních předpisů o národních podnicích.

Příslušní ministři vydají v dohodě s ústředním výborem příslušného odborového svazu podle zásad schválených vládou statuty, které podrobněji upraví pro jednotlivá hospodářská odvětví nebo obory právní poměry a organizaci národních podniků, sdružení a účelových organizací, vzájemné vztahy organizací ve výrobně hospodářských jednotkách, řízení výrobně hospodářských jednotek a organizací nadřízenými orgány, jakož i jiné otázky týkající se odvětví nebo oborů. Statuty vztahující se na výrobně hospodářské jednotky a organizace řízené národními výbory vydají podle zásad schválených vládou příslušní ministři po projednání s radami krajských národních výborů; rady krajských národních výborů mohou v dohodě s příslušným ministrem vydat k těmto statutům podle místních poměrů potřebné doplňky.

(1) O závazkových právních poměrech, financování, úvěrování, platebním styku a kontrole finančního hospodaření organizací, na něž se vztahují ustanovení tohoto zákona, platí zvláštní předpisy.

(2) Peněžní ústavy a podniky, i když jsou organizovány jako národní podniky, řídí se i nadále předpisy dosud pro ně platnými.

(1) Zrušují se:

1. zákon č. 103/1950 Sb., o národních podnicích průmyslových;

2. vládní nařízení č. 105/1950 Sb., kterým se vyhlašuje Statut národních podniků průmyslových;

3. vládní nařízení č. 60/1951 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru ministerstva stavebního průmyslu;

4. vládní nařízení č. 99/1951 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru ministerstva národní obrany;

5. vládní nařízení č. 107/1952 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru ministerstva školství, věd a umění;

6. vládní nařízení č. 93/1953 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru státního úřadu statistického,

a s výhradou uvedenou v § 60 odst. 1 i všechny předpisy, které se vztahují na věci upravené tímto zákonem.

(2) Zrušuje se dále ustanovení § 3 odst. 1 vládního nařízení č. 44/1954 Sb., o organisaci veřejné dopravy v oboru ministerstva dopravy.

(3) Dokud nebudou vydány předpisy k provedení tohoto zákona, užije se dosavadních předpisů, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1956; provedou jej všichni členové vlády.

Zápotocký v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Dolanský v. r.

gen. arm. Dr. Čepička v. r.

Kopecký v. r.

Ing. Jankovcová v. r.

Poláček v. r.

Dr. Škoda v. r.

Barák v. r.

Ing. Šimůnek v. r.

Dr. Kyselý v. r.

Plojhar v. r.

Dr. Šlechta v. r.

Bakuľa v. r.

David v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Krosnář v. r.

Krutina v. r.

Machačová v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Štoll v. r.

Tesla v. r.

Uher v. r.

Beran v. r.

Jonáš v. r.

Reitmajer v. r.

Smida v. r.

Dr. Bartuška v. r.

Bukal v. r.

Dvořák v. r.

Dr. Kahuda v. r.

Málek v. r.

Maurer v. r.

Dr. Neuman v. r.

Ouzký v. r.

Pospíšil v. r.

Ing. Púčik v. r.

Dr. Vlasák v. r.

Zatloukal v. r.