§ 5 Nařízení o zvýšení některých důchodů z důchodového zabezpečení – Zvýšení důchodů z národního pojištění od 1. ledna 1957.
Nařízení o zvýšení některých důchodů z důchodového zabezpečení · 53/1956 Sb. · § 5 · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 5 nařízení 53/1956 upravuje zvýšení starobních a invalidních důchodů z národního pojištění od 1. ledna 1957.
§ 5 Zvýšení důchodů z národního pojištění od 1. ledna 1957.
(1) Starobní a invalidní důchody ze zaměstnaneckého pojištění, které činí aspoň 350 Kčs měsíčně, avšak nedosahují částky 600 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejvýše však na částku 600 Kčs měsíčně. Vznikl-li však nárok na starobní důchod po 31. prosinci 1951 ze zaměstnaneckého pojištění, které netrvalo déle než 10 let, zvýšení nenáleží; to platí též o invalidním důchodu, pokud nárok na tento důchod nevznikl pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo před dosažením 30. roku věku zaměstnance.
(2) Starobní a invalidní důchody, které byly přiznány horníkům (§ 2 odst. 3) a činí aspoň 600 Kčs měsíčně, avšak nedosahují částky 800 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejvýše však na částku 800 Kčs měsíčně.
Paragraf 5 nařízení 53/1956 upravuje zvýšení starobních a invalidních důchodů z národního pojištění od 1. ledna 1957.
Co to znamená v praxi
Starobní a invalidní důchody ze zaměstnaneckého pojištění, které jsou mezi 350 Kčs a 600 Kčs měsíčně, se zvýší o 10 %, maximálně však na 600 Kčs měsíčně.
Starobní a invalidní důchody horníků, které jsou mezi 600 Kčs a 800 Kčs měsíčně, se zvýší o 10 %, maximálně však na 800 Kčs měsíčně.
Na co si dát pozor
Zvýšení starobního důchodu nenáleží, pokud nárok vznikl po 31. prosinci 1951 a zaměstnanecké pojištění netrvalo déle než 10 let.
Zvýšení invalidního důchodu nenáleží, pokud nárok nevznikl pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo před dosažením 30. roku věku zaměstnance a zaměstnanecké pojištění netrvalo déle než 10 let.