§ 34 Zákon České národní rady o spotřebních daních – DAŇ Z VÍNA
Zákon České národní rady o spotřebních daních · 587/1992 Sb. · § 34 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 34 zákona o spotřebních daních stanovuje, kdo je a kdo není plátcem daně z vína, a to zejména s ohledem na množství vyskladněného vína a jeho původ.
§ 34 DAŇ Z VÍNA
(1) Plátcem daně z vína vyskladněného v tuzemsku není fyzická osoba, která spolu s osobami tvořícími s ní domácnost21d) nevyskladní celkem více než 500 litrů vína za kalendářní rok.
(2) Plátci daně z vína jsou také všechny právnické i fyzické osoby, které vyskladní podle § 2 písm. h) bodu 1 nezdaněné víno nabyté od osob uvedených v odstavci 1. Ustanovení odstavce 1 zůstává nedotčeno.
(3) Právnické nebo fyzické osoby, které vyskladní víno již zdaněné, jsou povinny tuto skutečnost prokázat správci daně.
Paragraf 34 zákona o spotřebních daních stanovuje, kdo je a kdo není plátcem daně z vína, a to zejména s ohledem na množství vyskladněného vína a jeho původ.
Co to znamená v praxi
Fyzická osoba, která sama nebo s členy domácnosti vyskladní do 500 litrů vína ročně, nemusí platit daň z vína.
Pokud právnická nebo fyzická osoba získá nezdaněné víno od takové fyzické osoby (která vyskladnila do 500 litrů) a toto víno dále vyskladní, stává se plátcem daně.
Osoby, které vyskladňují víno, které již bylo zdaněno, musí tuto skutečnost doložit správci daně.
Na co si dát pozor
Limit 500 litrů vína se vztahuje na celou domácnost za kalendářní rok.
Pokud odeberete nezdaněné víno od fyzické osoby, která splňuje limit 500 litrů, a dále jej vyskladníte, daňová povinnost přechází na vás.
Vždy je nutné umět prokázat, zda bylo víno již zdaněno, nebo ne.
Hlídat změny § 34 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.