§ 3 vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky o ochraně zdraví před ionizujícím zářením – Výklad pojmů

V této vyhlášce se rozumí pod pojmem

„radioaktivní zářič“ - jakákoliv radioaktivní látka, jejíž úhrnná aktivita přesahuje hodnoty stanovené v tabulce 2 přílohy 1 této vyhlášky a jejíž měrná aktivita přesahuje 0,002 μCi/g, jde-li o roztoky, plyny nebo prášky, a 0,01 μCi/g, jde-li o pevné přírodní radioaktivní látky;

„zdroj záření“ - radioaktivní zářič nebo zařízení (přístroj), které radioaktivní zářič obsahuje nebo při jehož provozu vzniká ionizující záření o energii větší než 5 kiloelektronvoltů;

„dávkový úvazek“ - dávka ionizujícího záření,*) kterou způsobí v určitém orgánu či tkáni radioaktivní látka za 50 let od jejího příjmu do organismu;

„kontrolované pásmo“ - prostory pracoviště, v nichž pracovníci mohou za rok obdržet dávky nebo přijmout radioaktivní látky způsobující dávkové úvazky přesahující 3/10 ročních nejvyšších přípustných dávek (příloha 1);

„uzavřený zářič“ - radioaktivní zářič, jehož úprava zabezpečuje zkouškami ověřenou těsnost a vylučuje tak za předvídaných podmínek použití a opotřebování únik radioaktivních látek ze zářiče, a který je provázen osvědčením;

„otevřený zářič“ - radioaktivní zářič nevyhovující podmínkám pro uzavřený zářič;

„radioaktivní odpad“ - odpad v pevném, kapalném nebo plynném skupenství, který vzniká při užívání zdrojů záření nebo při těžbě a úpravě surovin a obsahuje radioaktivní látky nebo je jimi znečištěn.