Zákon o úpravě právních poměrů některých veřejných zaměstnanců a příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů, kteří zůstali v době nesvobody na území Československé republiky obsazeném cizí mocí

(1) O přihláškách rozhoduje příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvy vnitra a financí.

(2) O přihláškách zaměstnanců bývalé územní samosprávy nebo pozůstalých po nich rozhoduje ministerstvo vnitra.

(1) Veřejnými československými zaměstnavateli podle tohoto zákona se rozumějí

a) stát,

b) svazky lidové správy (bývalé územní samosprávy) a jiné korporace veřejného práva a nadace,

c) ústavy, podniky, fondy a zařízení, náležející subjektům uvedeným pod písm. a) a b) nebo jimi spravované.

(2) Tento zákon se vztahuje i na osoby, jejichž služební a platový poměr byl v roce 1938 upraven podle učitelského zákona a na profesory diecesních učilišť theologických (§ 211 platového zákona); na duchovní kongruálních církví se vztahuje obdobně potud, že na místě účinků uvedených v § 1, odst. 1 a 2 nastává u nich zánik nároku na doplněk kongruy. Pro obnovení tohoto nároku platí obdobně ustanovení § 3, odst. 1 a 2.

(3) Nedotčen zůstává zákon ze dne 6. března 1946, č. 72 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci, a ustanovení zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.

(1) Opatření a rozhodnutí, jimiž byly upraveny služební a platové (pensijní) poměry osob, na něž se vztahují ustanovení § 1, odst. 1 až 3, podle dosavadních předpisů platných na Slovensku, považují se za opatření a rozhodnutí učiněná podle tohoto zákona, pokud z nich neplyne pro zaměstnance větší míra práv a nároků, než lze podle tohoto zákona přiznati; přeplatky vzniklé na podkladě takových opatření nebo rozhodnutí v důsledku tohoto ustanovení se nevymáhají.

(2) Pokud se zaměstnanci dostalo opatřením nebo rozhodnutím uvedeným v odstavci 1 menší míry práv a nároků, než lze podle tohoto zákona přiznati, může požádati ve lhůtě stanovené v § 10 o přezkoumání takového opatření nebo rozhodnutí s hlediska tohoto zákona.

(3) Pokud se v případech uvedených v odstavci 1 zjistí, že u osoby, o kterou jde, nejsou splněny podmínky stanovené v § 3, odst. 4, písm. a) nebo b), může vláda k návrhu příslušného ústředního úřadu, po případě ministerstva vnitra, taková opatření nebo rozhodnutí zrušiti.

(1) Vláda může nařízením všeobecně zmocniti ústřední úřady, aby obnovovaly nárok na odpočivné a zaopatřovací platy u určitých, stanovenými znaky přesně vymezených skupin bývalých příjemců těchto platů.

(2) Na návrh příslušného ústředního úřadu učiněný v dohodě s ministerstvy vnitra a financí může vláda k zamezení nesrovnalostí povoliti, aby se podle ustanovení §§ 3 až 9 obdobně postupovalo i v případech, na něž se ustanovení § 1 nevztahuje, a stanoviti pro takový postup směrnice.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Nosek v. r.

Dr. Dolanský v. r.