§ 212 Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) – Nařízení hlavního líčení
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 64/1956 Sb. · § 212 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 212 zákona 64/1956 stanovuje pravidla pro určení termínu hlavního líčení, zejména s ohledem na přípravu obžalovaného a obhájce, a ukládá povinnost upozornit obžalovaného na možné důsledky jeho nedostavení se.
§ 212 Nařízení hlavního líčení
(1) Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od doručení předvolání a obhájce od vyrozumění měli aspoň pětidenní lhůtu k přípravě a aby tato lhůta byla podle možnosti zachována i u ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo se o něm vyrozumívají (§ 213). Lhůtu k přípravě lze u obžalovaného a obhájce zkrátit jen s jejich souhlasem, a to nikoli pod tři dny.
(2) Obžalovaného je třeba při předvolání upozornit na to, že nedostaví-li se, může být předveden. Přichází-li v úvahu možnost konat hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného (§ 217 odst. 4), je třeba obžalovaného při předvolání na tuto možnost upozornit.
Paragraf 212 zákona 64/1956 stanovuje pravidla pro určení termínu hlavního líčení, zejména s ohledem na přípravu obžalovaného a obhájce, a ukládá povinnost upozornit obžalovaného na možné důsledky jeho nedostavení se.
Co to znamená v praxi
Předseda senátu musí stanovit termín hlavního líčení tak, aby obžalovaný a jeho obhájce měli dostatek času na přípravu, minimálně pět dní od doručení předvolání nebo vyrozumění.
Tato pětidenní lhůta může být zkrácena pouze se souhlasem obžalovaného a obhájce, avšak nikdy nesmí být kratší než tři dny.
Při předvolání k hlavnímu líčení musí být obžalovaný upozorněn na možnost, že pokud se nedostaví, může být předveden.
Pokud existuje možnost, že se hlavní líčení bude konat i bez přítomnosti obžalovaného, musí být obžalovaný na tuto skutečnost při předvolání rovněž upozorněn.