§ 30 vyhláška ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky o Spravovacom poriadku pre okresné a krajské súdy – Nárok na cestovné má len ten účastník
Vyhláška ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky o Spravovacom poriadku pre okresné a krajské súdy · 66/1992 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 30 vyhlášky 66/1992 stanoví, za jakých podmínek má účastník soudního řízení nárok na proplacení cestovních nákladů a jakým způsobem se tyto náklady hradí. Nárok na proplacení cestovného má účastník pouze tehdy, pokud nebydlí ani nepracuje v místě konání řízení, nebo je předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje. (§ 30 zákona č. 66/1992 Sb., vyhláška ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky o Spravovacom poriadku pre okresné a krajské súdy, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Odkazuje na: § 32
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 66/1992 Sb.
(1) Nárok na cestovné má len ten účastník, ktorý nebýva alebo nepracuje v mieste, kde sa konanie uskutočňuje, alebo je predvolaný z miesta, kde sa dočasne zdržuje.
(2) Účastníkovi sa hradia skutočné, účelné a hospodárne výdavky cestovného verejným hromadným dopravným prostriedkom. Ak použil účastník vlastné motorové vozidlo, hradí sa mu cestovné ako pri ceste hromadným dopravným prostriedkom s výnimkou prípadov podľa § 32.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Nárok na proplacení cestovného má účastník pouze tehdy, pokud nebydlí ani nepracuje v místě konání řízení, nebo je předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje.
- Proplácí se skutečné, účelné a hospodárné výdaje za cestu veřejným hromadným dopravním prostředkem.
- Pokud účastník použije vlastní motorové vozidlo, proplatí se mu cestovné ve výši, jako by cestoval veřejnou hromadnou dopravou, s výjimkou případů, kdy je použití vlastního vozidla odůvodněné podle § 32.
Na co si dát pozor
- Nárok na cestovné není automatický pro každého účastníka, ale je vázán na místo bydliště nebo práce ve vztahu k místu konání řízení.
- Při použití vlastního vozidla se proplácí pouze ekvivalent nákladů na veřejnou dopravu, pokud nejsou splněny podmínky pro výjimku podle § 32.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.