Stručně: Paragraf 88 zákona č. 67/1956 Sb. stanoví, že nájemní, podnájemní a jiné smlouvy o užívání bytů nebo jejich částí, které byly sjednány po účinnosti tohoto zákona v rozporu s jeho ustanoveními nebo prováděcími předpisy, jsou neplatné.
§ 88 Neplatnost smluv o bytech.
Nájemní (podnájemní) a jiné smlouvy o užívání bytů nebo jejich částí, sjednané po počátku účinnosti tohoto zákona proti jeho ustanovením nebo proti prováděcím předpisům k němu vydaným, jsou neplatné.
Paragraf 88 zákona č. 67/1956 Sb. stanoví, že nájemní, podnájemní a jiné smlouvy o užívání bytů nebo jejich částí, které byly sjednány po účinnosti tohoto zákona v rozporu s jeho ustanoveními nebo prováděcími předpisy, jsou neplatné.
Co to znamená v praxi
Pokud by byla po 1. lednu 1957 (datum účinnosti zákona) uzavřena smlouva o nájmu bytu, která by například stanovovala nájemné v jiné výši, než povoloval zákon nebo prováděcí předpisy, byla by taková smlouva neplatná.
Neplatnost znamená, že se na takovou smlouvu hledí, jako by nikdy nevznikla, a právní účinky, které by z ní měly plynout, nenastanou.
Tento paragraf zajišťoval, že veškeré smluvní vztahy týkající se bytů musely být v souladu s tehdejší právní úpravou, která byla silně regulativní.
Na co si dát pozor
Neplatnost smlouvy nastává automaticky ze zákona, není třeba o ní rozhodovat soudem.
Důsledkem neplatnosti by mohla být například povinnost vrátit si vzájemná plnění (např. nájemce by musel vrátit byt a pronajímatel by musel vrátit přijaté nájemné).