70/1992 Sb. · 441 paragrafů
Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům spoluobčanů.
V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně, a zaměřují svou činnost k tomu, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Občanské soudní řízení je jednou ze záruk zákonnosti a slouží jejímu upevňování a rozvíjení. Každý má právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno.
Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.
V řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.
(1) V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
(2) Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
Má-li být před řízením u soudu provedeno řízení u jiného orgánu, mohou soudy jednat jen tehdy, nebyla-li věc v takovém řízení s konečnou platností vyřešena.
(1) Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky rozhodují spory o pravomoc mezi soudy a státními notářstvími, jakož i mezi soudy, státními notářstvími a orgány státní správy téže republiky.
(2) Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje spory o pravomoc mezi soudy jedné republiky a státními notářstvími nebo orgány státní správy druhé republiky, jakož i mezi soudy, státními notářstvími a federálními orgány státní správy.
(1) K řízení v prvním stupni jsou zásadně příslušné okresní soudy.
(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a) ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích,
b) o nárocích vycházejících z autorského zákona,
c) ve věcech původcovství k předmětům průmyslového vlastnictví, práva je přihlásit k ochraně, spolumajitelství a o nárocích z těchto věcí, popřípadě z porušení práv v těchto věcech,
d) ve sporech o vzájemné vypořádání dávky poskytnuté neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky podle právních předpisů o sociálním zabezpečení,
e) ve sporech mezi příslušným orgánem nemocenského pojištění a zaměstnavatelem o náhradu škody vzniklé nesprávným postupem při provádění nemocenského pojištění,
f) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,
g) ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle § 18 odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,
h) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci československých soudů,
i) v řízení konkursním a vyrovnacím, je-li úpadcem (dlužníkem) fyzická nebo právnická osoba, jež není zapsána v obchodním rejstříku, včetně sporů tímto řízením vyvolaných,
j) v řízení o určení, zda návrh na registraci politické strany nebo politického hnutí nemá nedostatky, které by bránily jejich registraci.1)
(3) Krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních spory
a) z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti,
aa) jsou-li oba účastníci zapsáni v obchodním rejstříku; pro tyto účely mají banky postavení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku,
bb) je-li navrhovatel podnikatelem, který není zapsán v obchodním rejstříku, a odpůrce je podnikatelem, který v obchodním rejstříku je zapsán, přičemž částka požadovaná navrhovatelem převyšuje 50 000 Kčs;
b) bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory
aa) z právních vztahů souvisících se zakládáním obchodních společností nebo družstev,
bb) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování,
cc) ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části,2)
dd) ze smlouvy o kontrolní činnosti,3)
ee) ze smlouvy zasílatelské,4)
ff) ze smlouvy o provozu dopravního prostředku,5)
gg) ze smlouvy o tichém společenství,6)
hh) ze smlouvy o otevření akreditivu,7)
ii) ze smlouvy o inkasu,8)
jj) ze smlouvy o uložení cenných papírů nebo jiných hodnot,9)
kk) ze smlouvy o běžném účtu,10)
ll) ze smlouvy o vkladovém účtu,11)
mm) z cestovního šeku,12)
nn) ze smlouvy o úvěru,
oo) ze závazkových vztahů ze slibu odškodnění,13)
pp) z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn),
rr) z práv z patentů, chráněných užitných a průmyslových vzorů a topografií polovodičových výrobků jako předmětu obchodu,
qq) ze závazkových vztahů z bankovní záruky;
c) bez zřetele na to, že nejde o obchody ve smyslu písmena a) či b), spory
aa) z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem,
bb) z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který prokuru udělil, a byla-li prokura udělena více osobám, z právních vztahů mezi těmito osobami navzájem, a z právních vztahů mezi obchodním zástupcem a podnikatelem, který obchodního zástupce pověřil, ledaže jde o spor z pracovněprávního vztahu,
cc) z právních vztahů týkajících se směnek, jiných cenných papírů nebo šeků, včetně sporů z vydaných směnečných (šekových) platebních rozkazů,
dd) z právních vztahů týkajících se ochrany hospodářské soutěže14) a týkajících se nekalé soutěže,15)
ee) z práv k obchodnímu jménu,16) ochranným známkám17) a označení původu,18)
ff) z pojištění spojeného s předmětem obchodní činnosti,
gg) o návrhu společníka veřejné obchodní společnosti na její zrušení pro porušování společenské smlouvy jiným společníkem,19)
hh) o návrhu společníka společnosti s ručením omezeným na zrušení jeho účasti ve společnosti,20)
ii) o návrhu společníků společnosti s ručením omezeným na zrušení společnosti,21)
jj) o návrhu člena družstva na zrušení rozhodnutí členské schůze o jeho vyloučení,22)
kk) o neplatnost rozhodčích smluv a o zrušení rozhodčích nálezů vydaných rozhodci na základě rozhodčí smlouvy,23)
ll) ze vztahů vznikajících z mezinárodního obchodního styku právnických a fyzických osob včetně sporů, v nichž byla pravomoc československého soudu založena písemnou smlouvou účastníků.24)
(4) Krajské soudy konečně jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních dále
a) projednávají konkursy a vyrovnání, je-li úpadcem (dlužníkem) fyzická nebo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, včetně sporů tímto řízením vyvolaných,
b) rozhodují o návrzích na zrušení společnosti a její likvidaci,25)
c) rozhodují o jmenování likvidátora společnosti, došlo-li k likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu,26)
d) rozhodují o návrhu na odvolání likvidátora společnosti a jeho nahrazení jinou osobou,27)
e) rozhodují o určení odměny likvidátora jmenovaného soudem,28)
f) rozhodují o jmenování likvidátora obchodní společnosti,29)
g) rozhodují o návrhu na odvolání likvidátora obchodní společnosti a jeho nahrazení,30)
h) rozhodují o návrhu na zrušení družstva,31)
i) rozhodují o návrhu na prohlášení členské schůze družstva o rozdělení likvidačního zůstatku za neplatné.32)
(1) Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů a proti rozhodnutím státních notářství.
(2) O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky.
(1) O dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů odvolacích rozhodují Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky.
(2) O dovoláních proti rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky a Nejvyššího soudu Slovenské republiky jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky.
(1) Řízení se koná u toho soudu, který je místně příslušný. Příslušnost se určuje podle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení, a trvá až do jeho skončení.
(2) Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich.
(3) Jde-li o věc, která patří do pravomoci československých soudů, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky, který soud věc projedná a rozhodne.
(1) Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
(2) Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
(3) O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Je-li jeden z těchto soudů na území České republiky a druhý na území Slovenské republiky, rozhoduje o přikázání Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky.
(1) Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.
(2) U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
(1) Jakmile se soudce dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi soudu. V řízení může zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2) Účastníci mají právo vyjádřit se o osobách soudců; skutečnosti, pro které je soudce vyloučen, jsou povinni sdělit neprodleně.
(1) O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyššího soudu Slovenské republiky a Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky rozhodne jiný senát téhož soudu.
(2) Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného soudce nebo přikáže věc jinému senátu.
O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný pracovník soudu, jakož i znalec nebo tlumočník, platí tato ustanovení přiměřeně; rozhoduje o tom předseda senátu.
Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.
Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.
(1) Za právnickou osobu jedná statutární orgán nebo pracovník (člen), který prokáže, že je oprávněn za ni jednat.
(2) Za stát před soudem jedná pracovník toho státního orgánu, jehož se věc týká, nebo pověřený pracovník jiného státního orgánu.
Občan, který nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupen svým zákonným zástupcem.
Vyžadují-li to okolnosti případu, může soud rozhodnout, že ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, musí být v řízení zastoupen svým zákonným zástupcem, i když jde o věc, v níž by jinak mohl jednat samostatně.
Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. V téže věci může mít současně jen jednoho zvoleného zástupce.
(1) Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Plnou moc udělenou advokátu nelze omezit.
(2) Advokát je povinen účelně využívat všech zákonem připuštěných prostředků a způsobů poskytování právní pomoci účastníku, jejž zastupuje.
(3) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem jako dalším zástupcem.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně, zastupuje-li účastníka komerční právník v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.33)
(1) Odborová nebo družstevní organizace může v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem.
(2) Převezme-li tato organizace zastoupení, pověří některého ze svých členů nebo pracovníků, aby za zastoupeného jejím jménem jednal.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí ve věcech obchodních.
(1) Účastník se může dát zastoupit také kterýmkoliv občanem způsobilým k právním úkonům. Tento zástupce může jednat jedině osobně.
(2) Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.
(1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu plnou moc buď pro celé řízení nebo jen pro určité úkony.
(2) Plnou moc udělenou pro celé řízení nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.
(3) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
(1) Není-li zastoupen ten, kdo nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak zvláštní předpis.
(2) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
(1) Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, může být na jeho žádost ustanoven zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
(2) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
(1) Ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě plné moci pro celé řízení, pokud nebyl ustanoven jen pro určité úkony.
(2) Byl-li zástupcem ustanoven advokát, má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.
(1) Prokurátor může vstoupit do zahájeného řízení ve věcech
a) způsobilosti k právním úkonům,
b) prohlášení za mrtvého,
c) zápisu do obchodního rejstříku.
(2) Prokurátor je v takovém řízení oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního vztahu.
V řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni.
(1) V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát:
a) ve věcech pracovních,
b) v dalších věcech, o nichž to stanoví zákon.
(2) V ostatních věcech jedná a rozhoduje v řízení před okresním soudem samosoudce.
(3) V řízení před krajským soudem jako soudem prvého stupně jedná a rozhoduje s výjimkou případů uvedených v § 36b odst. 1 samosoudce; v odvolacím řízení jedná a rozhoduje senát.
(1) V obchodních věcech jedná a rozhoduje krajský soud jako soud prvého stupně v senátu, jde-li o spory
a) z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem,
b) ze vztahů, které vznikají v souvislosti s prodejem podniku nebo jeho části,
c) z právních vztahů upravených předpisy o ochraně hospodářské soutěže a o nekalé soutěži,
d) z práv k předmětům průmyslového vlastnictví,
e) týkající se námořních lodí, námořní plavby a právních vztahů s tím spojených,
f) o neplatnost rozhodčích smluv a o zrušení rozhodčích nálezů vydaných rozhodci na základě rozhodčí smlouvy,
g) ze vztahů vznikajících z mezinárodního obchodního styku právnických a fyzických osob včetně sporů, u nichž byla pravomoc československého soudu založena písemnou úmluvou účastníků.
(2) V ostatních obchodních věcech jedná a rozhoduje v řízení před krajským soudem samosoudce. To platí i o vydávání směnečných (šekových) platebních rozkazů a o rozhodování ve věcech uvedených v § 200e.
Nejvyšší soudy jednají a rozhodují v senátech.
(1) Předseda senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje ve věci.
(2) V případech, kdy podle zákona může jednat a rozhodovat samosoudce, příslušejí mu práva, která jsou jinak vyhrazena senátu.