§ 3 Zákon o dani ze mzdy – Dani podléhá mzda za práci
Zákon o dani ze mzdy · 76/1952 Sb. · § 3 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 3 zákona č. 76/1952 Sb. definuje, co je považováno za mzdu podléhající dani, a upřesňuje, které příjmy do ní spadají a které naopak ne.
§ 3
(1) Dani podléhá mzda za práci.
(2) Mzdou za práci podle odstavce 1 jsou:
a) veškeré příjmy plynoucí poplatníkovi z pracovního poměru nebo v souvislosti s ním, tedy veškeré opakující se i jednorázové příjmy bez rozdílu, jsou-li vypláceny v penězích nebo naturáliích, zejména všechny druhy mezd a platů, mzda za práci přes čas, všechny druhy premií, výkonnostní příplatky, náhrada za nevybranou dovolenou a pod.;
b) funkční požitky;
c) příjmy plynoucí ze zaměstnání vykonávaných v poměru podobném poměru pracovnímu.
(4) Příjmy uvedené v odstavcích 2 a 3 se dále nazývají „mzda“. Úřady, podniky, jiné organisace a osoby, které vyplácejí mzdu, se dále nazývají „plátci“.
(5) Náhrady služebních výdajů nejsou mzdou.
Paragraf 3 zákona č. 76/1952 Sb. definuje, co je považováno za mzdu podléhající dani, a upřesňuje, které příjmy do ní spadají a které naopak ne.
Co to znamená v praxi
Široký rozsah zdanitelných příjmů: Dani podléhají nejen pravidelné mzdy a platy, ale i jednorázové příjmy, jako jsou prémie, příplatky za přesčas nebo náhrady za nevybranou dovolenou, a to bez ohledu na to, zda jsou vyplaceny v penězích nebo naturáliích.
Zahrnutí funkčních požitků: Do zdanitelné mzdy spadají také funkční požitky, což rozšiřuje okruh zdanitelných příjmů i na osoby s určitými funkcemi.
Podobné poměry jako pracovní: Zdanění se vztahuje i na příjmy z činností, které jsou sice formálně odlišné, ale svou povahou se podobají pracovnímu poměru.
Vymezení plátce: Subjekty, které vyplácejí tyto příjmy (mzdu), jsou označovány jako „plátci“ daně.
Na co si dát pozor
Náhrady služebních výdajů nejsou mzdou: Důležité je rozlišovat mezi mzdou a náhradami služebních výdajů, neboť ty nejsou předmětem daně ze mzdy.