Zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků

(1) Družstva umožňují družstevníkům se změněnou pracovní schopností pracovní činnost na pracích vhodných pro ně se zřetelem na jejich zdravotní stav, schopnosti a kvalifikaci. Za tím účelem provádějí družstva podle pokynů národních výborů v družstvech výběr vhodných prací pro tyto družstevníky.

(2) Družstva upravují družstevníkům se změněnou pracovní schopností pracovní dobu, pomůcky a ostatní pracovní podmínky, jestliže to vyžaduje zdravotní stav těchto družstevníků.

(3) Družstevníkům se změněnou pracovní schopností mladším 18 let se po ukončení povinné školní docházky umožňuje příprava pro pracovní činnost v učebním poměru pokud možno spolu se zdravou mládeží; nemají-li předpoklady pro přípravu v učebním poměru, zajistí se jim jiná vhodná pracovní činnost.

(4) Umísťovat občany se změněnou pracovní schopností do pracovního (učebního) poměru k družstvu lze, jen pokud je to v souladu se stanovami družstva; péče o tyto pracovníky se řídí ustanoveními zákona o sociálním zabezpečení.

(5) Národní výbory sledují, jaký vliv má příprava pro pracovní činnost, výkon práce a pracovní prostředí na zdravotní stav družstevníků se změněnou pracovní schopností, a zda tito družstevníci nepotřebují další pomoci.

Hmotné zabezpečení družstevníků se změněnou pracovní schopností zahrnuje příspěvek po dobu přípravy pro povolání a náhradu nutných výloh spojených s touto přípravou.

Družstva zabezpečují družstevníkům se změněnou pracovní schopností vhodnou pracovní činnost podle doporučení národního výboru, které je pro družstvo závazné, a jsou zejména povinna

a) umožňovat družstevníkům, kteří se během pracovní činnosti v družstvu stali družstevníky se změněnou pracovní schopností, nadále vhodnou pracovní činnost úpravou pracovních podmínek (§ 107 odst. 2), popřípadě přemístěním na vhodnou práci (§ 107 odst. 1); přidělovat práce vhodné pro družstevníky se změněnou pracovní schopností jiným družstevníkům může družstvo jen tehdy, nejsou-li v družstvu družstevníci se změněnou pracovní schopností,

b) provádět přípravu pro pracovní činnost a věnovat zvláštní péči zvyšování kvalifikace družstevníků se změněnou pracovní schopností,

c) oznámit předběžně okresnímu národnímu výboru zánik členství družstevníka se změněnou pracovní schopností.

(1) Péče o družstevníky těžce poškozené na zdraví a o staré družstevníky a péče o družstevníky, kteří potřebují zvláštní pomoci, se poskytuje družstevníkům, jejich rodinným příslušníkům a poživatelům důchodu ze sociálního zabezpečení družstevních rolníků podle ustanovení zákona o sociálním zabezpečení.

(2) Poskytne-li službu sociálního zabezpečení družstvo, může požadovat plnou nebo částečnou úhradu nákladů za poskytnutí služby od jejího příjemce nebo od manžela, dětí a rodičů, a to podle hospodářských poměrů osob povinných úhradou. Neuhrazený zbytek nákladů uhrazuje družstvo z fondu kulturních a sociálních potřeb.

Pro poskytování služeb sociálního zabezpečení platí společná ustanovení o dávkách uvedená v § 90 a 91 a v § 93 odst. 1.

(1) Dávky sociálního zabezpečení poskytuje stát. Družstva přispívají na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení. Příspěvek činí 12,5 % úhrnu peněžních pracovních odměn.

(2) Splátky příspěvku odvádí družstvo okresnímu národnímu výboru současně s čerpáním peněžních prostředků na pracovní odměny.

(3) Podrobnosti o způsobu odvádění příspěvku stanoví ministerstvo práce a sociálních věcí*) v dohodě s ministerstvy zemědělství a výživy a financí.

Sociální zabezpečení družstevních rolníků provádějí ministerstvo práce a sociálních věcí, úřad důchodového zabezpečení (správa důchodů), národní výbory a jednotná zemědělská družstva.**)

Ministerstvo práce a sociálních věcí řídí a kontroluje provádění sociálního zabezpečení družstevních rolníků a zajišťuje, aby úkoly tohoto sociálního zabezpečení byly plněny v souladu s možnostmi a potřebami společnosti; odpovídá za účelné vynakládání prostředků na sociální zabezpečení a za odbornou výchovu pracovníků na tomto úseku. Při plnění těchto úkolů postupuje v úzké součinnosti s ministerstvem zemědělství a výživy. Úřad důchodového zabezpečení v Praze a Správa důchodů v Bratislavě rozhodují o dávkách důchodového zabezpečení.*) Vláda může přenést rozhodování o těchto dávkách na národní výbory.

(1) Národní výbory zabezpečují ve svých obvodech úkoly na úseku sociálního zabezpečení družstevních rolníků v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství a se zřetelem na jeho potřeby, kontrolují provádění sociálního zabezpečení jednotnými zemědělskými družstvy, všemožně napomáhají družstvům v plnění těchto úkolů a odpovídají za to, že prostředky určené na sociální zabezpečení budou vynakládány účelně a hospodárně.

(2) Národní výbory při provádění sociálního zabezpečení družstevních rolníků organizují služby sociálního zabezpečení, rozhodují o těchto službách, o zaopatřovacím příspěvku členů rodin družstevníků konajících službu v ozbrojených silách, o zaopatřovacím příspěvku družstevníků po dobu vojenského cvičení a o dávkách zabezpečení důchodců v nemoci, ve věcech vzniku a zániku sociálního zabezpečení, o zápočtu kalendářního roku, v němž družstevník neodpracoval pracovní úvazek (§ 39 odst. 2), o zápočtu doby pracovní činnosti v družstvu podle § 39 odst. 1 č. 2 a o dávkách důchodového zabezpečení v rozsahu na ně přeneseném**); pečují o to, aby i na vesnici byly vytvořeny vhodné podmínky k zajištění aktivní účasti důchodců v hospodářském, kulturním a veřejném životě.

(3) Národní výbory zabezpečují co nejširší účast družstevních rolníků na provádění sociálního zabezpečení v družstvech a jeho kontrole, zejména přibíráním družstevních rolníků k přímé účasti na rozhodování v komisích sociálního zabezpečení a užších komisích, které zřizují při komisích sociálního zabezpečení.

(4) Zásady uspořádání a působnosti orgánů národních výborů ve věcech sociálního zabezpečení družstevních rolníků stanoví vláda; podrobnosti stanoví ministerstvo práce a sociálních věcí.***)

(1) Jednotná zemědělská družstva zajišťují plnění úkolů vyplývajících pro ně z tohoto zákona svými sociálními komisemi. Předsedou komise je člen představenstva, jejím tajemníkem ekonom družstva.

(2) Sociální komise rozhodují zejména o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte; sociální komise může pověřit svého předsedu a tajemníka přiznáváním těchto dávek v případech, ve kterých je na ně zákonný nárok a podmínky pro jejich poskytování nebo výši jsou nepochybné a nesporné.

(3) Pokud nejsou vytvořeny předpoklady, aby sociální komise rozhodovala o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte, může okresní národní výbor přenést rozhodování o těchto dávkách na místní národní výbor.

(4) Družstva obstarávají v rozsahu stanoveném prováděcími předpisy administrativní úkoly potřebné pro provádění sociálního zabezpečení družstevníků.

(1) Nárok na dávku zabezpečení v nemoci nebo zabezpečení matky a dítěte se uplatňuje u družstva.

(2) Žádost o dávku důchodového zabezpečení se podává u družstva, které ji předloží okresnímu národnímu výboru příslušnému podle bydliště žadatele.

(3) Žádost o službu sociálního zabezpečení se podává u národního výboru, v jehož obvodu žadatel bydlí.

(1) Družstva jsou povinna vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku a její výši, zejména o době a druhu pracovní činnosti družstevníka, o výši pracovních odměn dosažených družstevníkem, o pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz, o vstupu důchodce do družstva a výstupu z něho, o sjednání a skončení pracovního poměru s důchodcem, jakož i o okolnostech rozhodných pro provádění péče o družstevníky se změněnou pracovní schopností, a hlásit je orgánům sociálního zabezpečení. Na vyzvání těchto orgánů jsou družstva povinna podat taková hlášení kdykoliv. Orgány sociálního zabezpečení mají právo přezkoumat správnost a úplnost hlášení.

(2) Zavinilo-li družstvo nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, zejména neoznámením vstupu důchodce do družstva nebo sjednáním pracovního poměru s důchodcem, že dávka byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinno nahradit neprávem vyplacené částky. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodnout o dávce; tento orgán také může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.

(3) Nárok na náhradu se promlčuje do tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta neprávem.

(1) Jestliže sociální komise družstva porušila nebo zanedbala své povinnosti a tím došlo k poskytnutí dávky neprávem nebo ve vyšší výměře, než v jaké náležela, je povinno družstvo nahradit neprávem vyplacenou dávku.

(2) O povinnosti nahradit neprávem vyplacenou dávku rozhoduje národní výbor, který může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.

(3) Ustanovení § 118 odst. 3 platí obdobně.

(1) Rozhodnutí o dávce zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte se vydává písemně, jen jestliže se dávka nepřiznává vůbec nebo v žádaném rozsahu a žadatel o dávku požádal o písemné rozhodnutí.

(2) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává vždy písemně.

(1) Odvolání proti rozhodnutí o dávkách zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte se podává u sociální komise družstva ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí, a nebylo-li vydáno písemné rozhodnutí, do 15 dnů ode dne ústního vyhlášení.

(2) Nevyhoví-li sociální komise družstva sama odvolání v plném rozsahu do 15 dnů, předloží je bez průtahu k rozhodnutí okresnímu národnímu výboru příslušnému podle sídla družstva; z rozhodnutí okresního národního výboru se nelze dále odvolat.

(3) O opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských národních výborů jako odvolacích orgánů a úřadu důchodového zabezpečení (správy důchodů) o zákonných nárocích ve věcech důchodového zabezpečení rozhoduje soud. Proti rozhodnutí okresního národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí úřadu důchodového zabezpečení (správy důchodů) se nelze odvolat ke krajskému národnímu výboru. Soud přezkoumává toto rozhodnutí jen při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí úřadu důchodového zabezpečení (správy důchodů). Zruší-li soud rozhodnutí úřadu důchodového zabezpečení (správy důchodů) i rozhodnutí národního výboru, vydá úřad důchodového zabezpečení (správa důchodů) nové rozhodnutí, i pokud jde o otázky řešené v rozhodnutí národního výboru.*)

(4) Bylo-li rozhodnutí okresního národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí úřadu důchodového zabezpečení (správy důchodů) vydáno před 1. červencem 1964, platí pro opravné řízení správní dosavadní předpisy. Ustanovení odstavce 3 věty třetí a čtvrté platí i v tomto případě; tato ustanovení platí rovněž při soudním přezkoumávání rozhodnutí úřadu důchodového zabezpečení (správy důchodů), jestliže soud nevydal rozhodnutí o opravném prostředku do 30. června 1964.

(5) Nemá-li navrhovatel obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který rozhodnutí vydal.

(6) Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta k opravnému prostředku ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

(7) Opravný prostředek je podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u okresního národního výboru příslušného podle místa bydliště.

(8) Opravný prostředek, o němž rozhoduje soud, lze vzít zpět bez jeho souhlasu, jestliže navrhovateli bylo novým rozhodnutím příslušného orgánu plně vyhověno.

(9) O odvoláních proti jiným rozhodnutím národního výboru ve věcech důchodového zabezpečení se rozhoduje jen ve správním řízení.

(10) Opravný prostředek proti rozhodnutí o snížení, odnětí nebo zastavení výplaty dávky nemá odkladný účinek.

(1) Náklady řízení o dávkách (službách) hradí stát.

(2) Stát též uhrazuje cestovné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy a ušlý výdělek občanům, kteří se podrobí vyšetření zdravotního stavu nebo se na vyzvání dostaví k jednání posudkové komise sociálního zabezpečení.

Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. července 1964 i nároky na dávky, jejichž podmínky se splnily před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) O nárocích na dávky, jež vznikly před 1. červencem 1964 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle dosavadních předpisů s odchylkami podle dalších ustanovení.

(3) Dávky důchodového zabezpečení přiznané podle předpisů platných před 1. červencem 1964 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 30. června 1964, pokud nevyplývá něco jiného z § 139 a 140. Ustanovení § 101 až 103 o zvláštní dani z důchodu se vztahuje i na tyto dávky. Další trvání nároku na tyto dávky se posuzuje podle tohoto zákona s odchylkami stanovenými v § 134 a 136 až 138.

(4) Poživatelé dávek důchodového zabezpečení, na něž vznikl nárok před 1. červencem 1964, jsou povinni ohlásit do 15. července 1964 skutečnosti, které podle tohoto zákona odůvodňují zánik nároku na dávku, snížení dávky nebo zastavení její výplaty.

(1) Nevznikl-li družstevníku nárok na dávku důchodového zabezpečení (pojištění) podle předpisů platných před 1. dubnem 1962 jen proto, že družstevník včas nezaplatil dlužné pojistné, vznikne nárok podle uvedených předpisů dnem doplacení celého dlužného pojistného.

(2) Jestliže nebylo zaplaceno za dobu před 1. dubnem 1962 pojistné za celou dobu pojištění do dne, kdy se po 31. březnu 1962 splnily nebo splní ostatní podmínky pro nárok na důchod, nezapočítává se doba, za kterou nebylo zaplaceno pojistné, pro vznik nároku na důchod ani pro jeho výši; podmínky pro nárok na důchod a jeho výše se posuzují podle předpisů platných v den, kdy se jinak splnily všechny podmínky pro nárok na důchod, s výjimkou podmínky zaplacení pojistného.

Pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření platí pro nároky na důchod, jejichž podmínky se splní v době od 1. července do 31. prosince 1964, ustanovení tohoto zákona s těmito odchylkami:

a) vznik nároku na starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod se posuzuje podle předpisů platných před 1. červencem 1964; podle týchž předpisů se posuzuje také délka doby pracovní činnosti, výše důchodu se však stanoví podle tohoto zákona,

b) základní výměra invalidního důchodu činí vždy 50 % průměrné měsíční pracovní odměny a zvyšuje se od 26. roku pracovní činnosti za každý rok této činnosti o 1 % průměrné měsíční pracovní odměny,

c) ustanovení § 43 odst. 4 se nepoužije.

Pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření, platí pro nároky na důchod, jejichž podmínky se splní v době od 1. července do 31. prosince 1964, ustanovení tohoto zákona s tou odchylkou, že vznik a výše nároku na starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod se posuzují podle předpisů platných před 1. červencem 1964.

Pro nárok na starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod podle tohoto zákona se započítává jako doba pracovní činnosti (§ 39) též doba, po kterou družstevník nebyl před 1. dubnem 1962 důchodově pojištěn proto, že pobíral částečný invalidní nebo obdobný důchod z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření); podmínkou je, že družstevník vykonával současně v družstvu pracovní činnost (§ 4 odst. 3).

Doba, po kterou žena pečovala v období od 1. října 1948 do 31. prosince 1964 o dítě ve věku od tří do osmi let, se považuje za dobu přerušení pracovní činnosti z vážných důvodů (§ 41 odst. 2), vznikne-li nárok na důchod po 31. prosinci 1964.

Doba uznané pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz před 1. dubnem 1962 se nezahrnuje do doby, z níž se vypočítává průměrná měsíční pracovní odměna, jen je-li prokázána.

Pracovní činnosti zařazené do II. pracovní kategorie se hodnotí pro nárok na důchod a jeho výši, i když byly vykonávány před 1. červencem 1964.

(1) Jestliže důchodce požívá nebo požíval starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod, důchod za výsluhu let nebo výsluhový důchod, vyměřený podle dosavadních předpisů z průměrné měsíční pracovní odměny nebo z průměrného ročního výdělku, nesmí být starobní důchod nebo invalidní (částečný invalidní) důchod, na nějž vznikl nárok po 30. červnu 1964, vyměřen z nižší průměrné měsíční pracovní odměny, než činila průměrná měsíční pracovní odměna, popřípadě než by činila dvanáctina průměrného ročního výdělku (důchodového základu), z něhož byl vyměřen dřívější důchod.

(2) Jestliže důchodce požívá nebo požíval důchod, jehož základní výměra byla určena důchodovým pásmem, nesmí být základní výměra starobního, invalidního (částečného invalidního) důchodu určena v nižším důchodovém pásmu, než je pásmo, podle něhož byl vyměřen dřívější důchod.

(1) Starobní nebo invalidní důchod družstevníka, na který vznikne nárok do 31. prosince 1966, nesmí být nižší než důchod téhož druhu, který by odpovídal průměru jeho pojištěných důchodů vypočtenému ke dni 31. března 1962, jestliže bylo včas zaplaceno pojistné; průměr pojištěných důchodů se stanoví za posledních 10 roků trvání důchodového pojištění nebo za kratší dobu, netrvalo-li důchodové pojištění celých 10 roků. To platí obdobně o důchodech pozůstalých.

(2) Ustanovení předchozího odstavce neplatí, jestliže pojistné za celou dobu pojištění do 31. března 1962 nebylo včas zaplaceno.

(1) Nároky na starobní důchod náležející

a) členům družstev mladším 65 let za dobu pracovní činnosti kratší než 25 roků,

b) členům družstev starším 65 let za dobu pracovní činnosti kratší než 15 roků (jde-li o členku družstva, za dobu kratší než 10 roků),

které vznikly před 1. červencem 1964, se zachovávají, i kdyby oprávnění nesplňovali podmínky pro nárok na starobní důchod stanovené tímto zákonem.

(2) Nárok na starobní důchod podle tohoto zákona nevznikne, jestliže před 1. dubnem 1962 vznikl nárok na invalidní důchod a trvá i po 30. červnu 1964.

(1) Stal-li se poživatel invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. dubnem 1962, po 30. červnu 1964 jen částečně invalidním a nebyl v družstvu pracovně činný, vyměří se částečný invalidní důchod ve výši poloviny dosavadního invalidního důchodu.

(2) Stal-li se poživatel částečného invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. dubnem 1962, po 30. červnu 1964 plně invalidním a nebyl v družstvu pracovně činný, vyměří se invalidní důchod ve výši invalidního důchodu, z něhož byl vyměřen částečný invalidní důchod.

(1) Vdovský důchod náležející ke dni 30. června 1964 zůstává zachován, i když jeho poživatelka nesplňuje podmínky pro nárok na vdovský důchod podle § 65 odst. 2, jestliže dosáhla ke dni 30. června 1964 věku aspoň 47 let a jde o vdovský důchod po občanu, který zahynul následkem poškození zdraví utrpěného při odbojové činnosti nebo následkem politické, národní nebo rasové perzekuce v době nesvobody.

(2) Na vdovské důchody vyplácené ke dni 30. června 1964 se nevztahují ustanovení § 65 odst. 6 a 8.

(3) Ustanovení tohoto zákona o rozvedených ženách se vztahují též na ženy rozloučené a rozvedené podle dřívějších předpisů.

(4) Vdovecký důchod poskytovaný podle předpisů platných před 1. červencem 1964 se považuje od 1. července 1964 za invalidní důchod; další trvání nároku na vdovecký důchod se posuzuje podle ustanovení tohoto zákona o trvání nároku na invalidní důchod.

(5) Vdovský důchod družky náležející ke dni 30. června 1964 se zachovává za stejných podmínek jako vdovský důchod vdovy.

(1) Z dávek poskytovaných podle předpisů platných před 1. lednem 1957 mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly uvedené předpisy,

a) úrazové důchody vyplácené podle předpisů o důchodovém pojištění platných před 1. lednem 1957,

b) zaopatřovací požitky, přiznané podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické perzekuce,

c) přídavek za zranění přiznaný družstevníku, na nějž se vztahuje § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, nebo vojenskému invalidovi ze stavu mužstva z doby před první světovou válkou,

d) důchody rodičů a sourozenců přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění (zaopatření) platných před 1. lednem 1957,

e) příspěvky (starobní, úrazové, nadlepšovací a jiné příspěvky) podle § 6 zákona č. 16/1947 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků.

(2) Je-li některá z dávek uvedených v předchozím odstavci vyplácena k 30. červnu 1964 vedle starobního, invalidního (částečného invalidního), vdovského, sirotčího nebo sociálního důchodu, slučuje se s tímto důchodem v jediný důchod a považuje se za tento důchod.

(3) Jestliže poživateli některé z dávek uvedených v odstavci 1 vznikne nárok na důchod z důchodového zabezpečení, platí o souběhu těchto nároků obdobně § 94 odst. 2; po úpravě podle tohoto ustanovení se dávka slučuje s důchodem z důchodového zabezpečení v jediný důchod a považuje se za tento důchod.

Důchody rodičů a sourozenců přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění (zaopatření) platných před 1. lednem 1957, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, lze zvýšit na částku 550 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být důchod rodičů a sourozenců zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být důchod rodičů a sourozenců zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 900 Kčs měsíčně. Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.

(1) Jestliže se vedle výsluhového, invalidního (částečného invalidního) nebo vdovského důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. říjnem 1964 podle předpisů o důchodovém zaopatření příslušníků ozbrojených sil, vyplácí důchod téhož druhu podle předpisů o důchodovém zabezpečení družstevních rolníků, slučuje se od 1. října 1964 nižší důchod s vyšším důchodem v jeden důchod a důchod takto sloučený vyplácí orgán, který poskytoval vyšší důchod.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí též pro sloučení některé z dávek uvedených v § 137 odst. 1 nebo některého z obdobných důchodů z důchodového zaopatření příslušníků ozbrojených sil s jiným důchodem poskytovaným z důchodového zabezpečení družstevních rolníků nebo z důchodového zaopatření příslušníků ozbrojených sil; sejde-li se však některá z dávek uvedených v § 137 odst. 1 se sociálním důchodem, slučuje se tato dávka s tímto důchodem.

(3) Jestliže se sejde vdovský důchod s důchodem starobním nebo invalidním (částečným invalidním), vyplácí oba důchody ten orgán, který vyplácí starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod.

(1) Pro dávky, na něž vznikl nárok před 1. červencem 1964, platí ustanovení tohoto zákona

a) o nejnižší výměře sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte (§ 69 odst. 3),

b) o výměře sirotčího důchodu oboustranně osiřelého dítěte (§ 69 odst. 4), pokud vyplácený sirotčí důchod není vyšší,

c) o souběhu důchodu s důchody ze sociálního zabezpečení (pojištění) vyplácenými z ciziny (§ 94 odst. 3),

d) o poskytování starobního důchodu při další pracovní činnosti (zaměstnání) (§ 46 odst. 5 a § 49),

e) o souběhu vdovského důchodu s příjmem z výdělečné činnosti (§ 67) nebo sirotčího důchodu i s jiným příjmem (§ 68 odst. 4 a 6),

f) o omezení výplaty dávek (§ 92) a o výplatě dávek jiné osobě (§ 93 odst. 2),

g) o výměře výchovného (§ 73 odst. 2 až 4); úprava bude provedena na výši stanovenou tímto zákonem od první splátky výchovného splatné poté, kdy důchodce požádal o jeho úpravu.

(2) Vdovský důchod vyměřený z důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. červencem 1964, nesmí činit více než 960 Kčs měsíčně.

(3) Ustanovení § 101 až 103 o zvláštní dani z důchodu platí obdobně.

(4) Důchody vyplácené podle předpisů platných před 1. červencem 1964, na něž se vztahují ustanovení odstavce 1 písm. a) až f), budou upraveny, popřípadě bude zastavena jejich výplata, počínajíc splátkou splatnou v červenci 1964. Splátky na starobní a vdovské důchody za měsíc červenec až září 1964 se považují za zálohy na důchod. Přeplatky vzniklé do konce září 1964, které nelze zúčtovat s dalšími splátkami důchodu, nebudou vymáhány, jestliže jde o přeplatky na důchodech náležejících podle předpisů platných před 1. červencem 1964 i při další pracovní činnosti a jestliže důchodce splnil svou ohlašovací povinnost (§ 124 odst. 4).

(1) Nároky získané v dřívějším veřejném penzijním zaopatření ke dni 31. března 1950 na zvýšení důchodů podle § 3 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 113/1950 Sb., § 3 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 114/1950 Sb. a § 7 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 115/1950 Sb. se u důchodů, na něž vznikl nárok před 1. červencem 1964, zachovávají v dosavadní výši, jestliže spolu s důchodem z důchodového zabezpečení, k němuž náležejí, nepřesahují částku 1000 Kčs měsíčně; přesahují-li tuto částku, zachovávají se až do částky 100 Kčs měsíčně, úhrn důchodu a tohoto zvýšení se však touto úpravou nesmí snížit pod částku 1000 Kčs měsíčně.

(2) Vznikne-li nárok na starobní nebo invalidní důchod z důchodového zabezpečení po 30. červnu 1964, zachovávají se nároky na zvýšení důchodu podle předchozího odstavce, jestliže úhrn důchodu a zvýšení nepřesahuje částku 1000 Kčs měsíčně, nejvýše však do výše 60 % průměrné měsíční pracovní odměny; přesahuje-li tento úhrn částku 1000 Kčs měsíčně, zachovávají se až do částky 100 Kčs měsíčně, nejvýše však do výše 60 % průměrné měsíční pracovní odměny. Jde-li o důchody přiznané podle ustanovení platných pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření, platí obdobně ustanovení § 47 odst. 1 a 3 a § 58 odst. 1 a 3.

(3) Ustanovení předchozích odstavců platí též o důchodech z penzijního nadlepšení a o příplatcích k důchodům z důchodového zabezpečení vzniklých ze závazků rozpočtových a hospodářských organizací.

(4) Náleží-li oprávněnému více nároků získaných v dřívějším veřejném penzijním zaopatření, v penzijním nadlepšení a ze závazků rozpočtových a hospodářských organizací podle předchozích odstavců, platí jejich ustanovení o úhrnu těchto nároků.

(5) Zvýšení důchodu podle odstavců 1 a 2 a důchod z penzijního nadlepšení a příplatek k důchodu podle odstavce 3 se slučují s důchodem z důchodového zabezpečení a považují se za tento důchod.

(6) Ustanovení § 101 až 103 o zvláštní dani z důchodu platí obdobně.

Zaopatřovací příspěvek, který je vyplácen podle předpisů platných před 1. červencem 1964 členům rodin družstevníků konajících službu v ozbrojených silách ke dni 30. června 1964, se podle tohoto zákona upraví, popřípadě se zastaví jeho výplata počínajíc červencem 1964.

(zrušen)

Vláda může v souladu s dlouhodobým programem společenské péče o rodiny s nezaopatřenými dětmi

a) zvyšovat částku podpory při narození dítěte, uvedenou v § 28, zejména jestliže je to odůvodněno vývojem cen potřeb pro novorozené děti,

b) zvyšovat částku nejvyšší přípustné hranice vlastního příjmu nezaopatřeného dítěte uvedenou v § 31 odst. 2 pro nárok na přídavky na děti,

c) zvyšovat sazby přídavků na děti, výchovného, popřípadě příplatek k nim (§ 34 a 73) a přiznávat k nim jednorázovou výpomoc,

d) zvyšovat nejnižší a nejvyšší výměru sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte a výši sirotčího důchodu oboustranně osiřelého dítěte.

(1) Tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona může odstraňovat ministr práce a sociálních věcí*), a pokud jde o dávky zabezpečení v nemoci, o dávky zabezpečení matky a dítěte, o zaopatřovací příspěvek a dávky zabezpečení důchodců v nemoci, okresní národní výbory.

(2) Ministr práce a sociálních věcí*) může se souhlasem vlády přenést svou pravomoc uvedenou v předchozím odstavci na národní výbory.

Ministerstvo práce a sociálních věcí*) stanoví v dohodě s ministerstvem zemědělství a výživy a s Ústřední radou odborů podrobnosti k provedení tohoto zákona; přitom může stanovit ve prospěch družstevních rolníků odchylky od zákona, popřípadě též odchylky potřebné pro použití automatizovaného způsobu výpočtu podkladů pro vyměření důchodu. Při stanovení období podle § 9 odst. 1, § 19a odst. 3, § 22 odst. 1 a § 25 odst. 2, se zpravidla vychází z období 12 kalendářních měsíců.