8/1972 Sb. · 161 paragrafů
(1) Zaopatřovací příspěvek pro nezaopatřené dítě činí 170 Kčs měsíčně.
(2) Zaopatřovací příspěvek pro nezaopatřené dítě se krátí o částku, o kterou čistý příjem dítěte převyšuje částku 500 Kčs měsíčně.
(3) Zaopatřovací příspěvek pro nezaopatřené dítě se poskytuje vedle přídavků na děti, vedle výchovného i vedle sirotčího důchodu.
(1) Zaopatřovací příspěvek pro manželku, družku vojáka, jeho zletilou příbuznou a manžela vojákyně činí 500 Kčs měsíčně.
(2) Manželce, která nežije s vojákem ve společné domácnosti, rozvedené manželce a matce dítěte vojáka, která není za něj provdána, se poskytuje zaopatřovací příspěvek ve výši výživného, popřípadě příspěvku na výživu přiznaného soudem, nejvýše však ve výši 500 Kčs měsíčně.
(3) Má-li manželka, zletilá příbuzná, družka vojáka nebo manžel vojákyně jiný příjem z výdělečné činnosti a nepečuje o dítě (§ 44 odst. 2), krátí se zaopatřovací příspěvek o polovinu částky, o kterou úhrn zaopatřovacího příspěvku a hrubého příjmu převyšuje měsíčně částku 1500 Kčs.
Úhrn zaopatřovacích příspěvků nesmí přesahovat 80 % průměru příjmů z pracovní činnosti vojáka za posledních 12 kalendářních měsíců přede dnem nastoupení služby v ozbrojených silách. Přesahoval-li by úhrn zaopatřovacích příspěvků tuto výši, poskytuje se manželce zaopatřovací příspěvek v plné výši, nejvýše však ve výši 80 % průměru příjmů z pracovní činnosti vojáka. Je-li nejvyšší výměra vyčerpána zaopatřovacím příspěvkem pro manželku, nelze tento příspěvek poskytnout dalším osobám; jinak se zaopatřovací příspěvek každé z těchto dalších osob snižuje o stejnou částku.
(1) Družstevníkům se poskytuje zaopatřovací příspěvek v době výkonu vojenského cvičení nebo jiné obdobné služby v ozbrojených silách, s výjimkou vojenské základní a náhradní služby, jestliže jejich sociální zabezpečení trvalo (§ 4) bezprostředně před nástupem vojenského cvičení aspoň tři měsíce; splnění této podmínky se nevyžaduje, jestliže nemohla být splněna z důvodu obecného zájmu nebo z jiných vážných důvodů.
(2) Zaopatřovací příspěvek činí za každý měsíc vojenského cvičení:
a) 50 % průměrné pracovní odměny družstevníka, není-li tu žádná z osob uvedených v § 84,
b) 65 % průměrné pracovní odměny družstevníka, je-li tu jedna z uvedených osob,
c) 90 % průměrné pracovní odměny družstevníka, jsou-li tu dvě z uvedených osob,
d) 95 % průměrné pracovní odměny družstevníka, jsou-li tu aspoň tři z uvedených osob.
(3) Za část kalendářního měsíce, po kterou družstevník vykonával vojenské cvičení, náleží poměrný díl zaopatřovacího příspěvku.
(4) Zaopatřovací příspěvek se snižuje o částku, kterou je družstvo povinno poskytovat podle svých stanov rodině družstevníka po dobu jeho vojenského cvičení; přitom se nehledí k přídavkům na děti.
(5) Průměrnou pracovní odměnou družstevníka se rozumí dvanáctina příjmů z pracovní činnosti za posledních 12 kalendářních měsíců před nástupem vojenského cvičení; do této doby se nezapočítávají doby uznané pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz. Příjmem z pracovní činnosti se rozumějí příjmy, z nichž se vypočítává průměrná měsíční pracovní odměna*). Byl-li družstevník před nástupem vojenského cvičení odměňován podle pracovních jednotek po dobu kratší než 12 kalendářních měsíců, považují se za jeho příjem z pracovní činnosti za tuto dobu odměny v plánované výši připadající na pracovní jednotky, které v této době odpracoval.
Při vyměřování zaopatřovacího příspěvku podle § 83 odst. 2 se přihlíží k těmto osobám:
a) k manželce, nezletilým dětem a vnukům, žijí-li s družstevníkem trvale ve společné domácnosti,
b) k jiným osobám, které nemají vlastní příjem přesahující částku 200 Kčs měsíčně, jestliže žijí ve společné domácnosti s družstevníkem nebo jestliže sice ve společné domácnosti s družstevníkem nežijí, avšak družstevník jim pravidelně přispíval na výživu před nástupem služby v ozbrojených silách nejméně částkou 100 Kčs měsíčně.
(1) Nárok na zaopatřovací příspěvek náleží od prvního dne služby v ozbrojených silách. Splní-li se podmínky pro nárok na zaopatřovací příspěvek (např. uzavření sňatku, narození dítěte) teprve po nástupu služby v ozbrojených silách, vzniká nárok ode dne, kdy se tak stalo.
(2) Nárok na zaopatřovací příspěvek zaniká dnem, kterým pominula některá z podmínek pro nárok. Skončí-li se však služba v ozbrojených silách nebo pomine-li některá z podmínek pro nárok až po 25. dni v měsíci, zaniká nárok na zaopatřovací příspěvek až posledním dnem téhož kalendářního měsíce.
(1) Je-li oprávněný umístěn v léčebném ústavu po dobu delší dvou měsíců, vyplácí se počínajíc třetím měsícem polovina zaopatřovacího příspěvku.
(2) Zaopatřovací příspěvek se nevyplácí, je-li oprávněný déle než jeden měsíc
a) v cizině,
b) v ochranné výchově,
c) ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě; byl-li oprávněný propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu zaopatřovací příspěvek zpětně za celou dobu vazby.
Vláda může stanovit zvláštní úpravu zaopatřovacího příspěvku pro dobu branné pohotovosti státu.
(1) Rozsah, podmínky a výše nároků ze sociálního zabezpečení učňů, kteří jsou v učebním poměru k družstvu, se řídí předpisy platnými pro ostatní učně.
(2) Základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny učně, podle níž se určuje výše peněžitých dávek zabezpečení v nemoci a peněžité pomoci v mateřství, je peněžitá odměna náležející podle předpisů o finančním a hmotném zabezpečení učňů*), kteří jsou v učebním poměru k družstvu; vznikla-li pracovní neschopnost v době, kdy skončilo přípravné období učně, je základem výdělek dosažený v období odborného rozvoje.
(1) Důchodci, jeho manželce a dětem, jakož i dalším osobám převážně odkázaným výživou na důchodce, o kterých to stanoví prováděcí předpisy, se poskytuje léčebně preventivní péče, podpora při narození dítěte a pohřebné za podmínek a v rozsahu jako družstevníkům; může jim být poskytnuta též lázeňská péče a příspěvek na dětskou rekreaci.
(2) Léčebně preventivní péči poskytují zdravotnická zařízení; lázeňskou péči poskytují na účet sociálního zabezpečení.
(3) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují
a) na důchodce, kteří jsou zabezpečeni v nemoci nebo v mateřství podle jiných předpisů**),
b) na manželku důchodce, jeho děti a osoby převážně odkázané výživou na důchodce, pokud jsou samy zabezpečeny v nemoci nebo v mateřství podle jiných předpisů**),
c) na osoby, které se trvale zdržují mimo území Československé socialistické republiky.
(1) Byl-li příjemce dávky nebo jiný oprávněný vyzván, aby osvědčil okolnosti rozhodné pro výplatu dávky nebo její výši, je povinen výzvě vyhovět; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, jestliže oprávněný byl ve výzvě upozorněn na tyto následky.
(2) Příjemce dávky nebo jiný oprávněný je povinen ohlásit do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. Neohlásí-li poživatel starobního důchodu opětovné započetí pracovní činnosti v družstvu nebo jiné výdělečné činnosti, nemá nárok na zvýšení důchodu za dobu, po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím není dotčena jeho povinnost vrátit dávky přijaté neprávem (§ 91 odst. 2).
(3) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, jestliže občan, jehož zdravotní stav je třeba zjistit, se nepodrobí lékařskému vyšetření přesto, že byl upozorněn na možné zastavení výplaty dávky.
(1) Zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši, anebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se odejme, zvýší, sníží anebo se její výplata zastaví. Odnětí, snížení a zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož zvýšení náleží, nejvýše však za tři roky nazpět, a na doplatku se vyplatí celkem nejvýše částka 12 000 Kčs.
(2) Příjemce dávky, který vědomě způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen vrátit dávku ode dne, od něhož nenáležela vůbec nebo v poskytované výši; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zamlčel některou rozhodnou skutečnost nebo nesplnil některou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy anebo jestliže vědomě přijímal dávku vyplácenou neprávem nebo v nesprávné výši. O povinnosti vrátit přeplatek rozhoduje orgán, který je příslušný rozhodovat o změně nebo odnětí dávky nebo její části. Rozhodnutí o přeplatku na dávce ze zabezpečení v nemoci nebo ze zabezpečení matky a dítěte schvaluje okresní národní výbor. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky anebo z pracovní odměny oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy*).
(1) Starobní důchod se nevyplácí po dobu, po kterou se oprávněnému poskytuje nemocenské, pokud vláda nestanoví výjimky. Jestliže však družstevníku náleží výplata starobního důchodu při další pracovní činnosti v družstvu, vyplácí se starobní důchod, i když se oprávněnému vyplácí nemocenské. Invalidní (částečný invalidní) důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě zabezpečení v nemoci z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 75 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví.
(2) Je-li důchodce, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší dvou měsíců, důchod se počínajíc třetím měsícem nevyplácí; má-li důchodce jen povinnost poskytovat výživné, popřípadě příspěvek na výživu, přiznané soudem, vyplácí se část důchodu, které je třeba k úhradě tohoto výživného (příspěvku). Důchodci nebo jeho opatrovníku se vyplácí část důchodu, které je třeba na úhradu jiných závazků a osobních potřeb důchodce. Po návratu z psychiatrické léčebny se doplatí důchodci důchod zpětně za poslední dva měsíce.
(3) Je-li důchodce, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, umístěn v jiném léčebném ústavu než v psychiatrické léčebně po dobu delší dvou měsíců, vyplácí se počínajíc třetím měsícem polovina důchodu, nejvýše však 500 Kčs měsíčně. Vyšší částka se vyplácí, jen vyžaduje-li to úhrada závazků a osobních potřeb důchodce.
(4) Je-li družstevníku se změněnou pracovní schopností, který požívá jiný než částečný invalidní důchod a neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, poskytováno po dobu přípravy pro pracovní činnost (povolání) bezplatné ubytování a stravování, vyplácí se mu po dobu této přípravy polovina důchodu, nejvýše však 500 Kčs měsíčně. Vyšší částka se vyplácí, jen vyžaduje-li to úhrada závazků a osobních potřeb důchodce.
(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je povinen vyživovat, určí místní národní výbor jeho bydliště na návrh manžela nebo opatrovníka dětí anebo z vlastního podnětu občana, kterému má být dávka vyplácena místo oprávněnému; příjemce dávky je povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je oprávněný povinen vyživovat. Místní národní výbor sleduje a dozírá, zda příjemce dávky tuto povinnost plní.
(2) Po dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší jednoho měsíce nebo je ve vazbě, důchod se nevyplácí. Byl-li důchodce odsouzen k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu tři měsíce, vyplatí se mu důchod zpětně za jeden měsíc; byl-li propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu důchod zpětně za celou dobu vazby. Manželce a dětem důchodce se vyplácí část důchodu, které je třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů jeho rodiny; výchovné se však vyplácí neomezeně. Vyplácela-li se manželce a dětem část důchodu a doplácí-li se důchodci důchod zpětně, vyplatí se mu jen rozdíl.
(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní a invalidní (částečný invalidní) nebo podmínky pro nárok na dva důchody téhož druhu z jakéhokoli sociálního zabezpečení (pojištění), náleží jen důchod vyšší, pokud se nestanoví jinak v § 51 odst. 2.
(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní nebo invalidní (částečný invalidní) a na důchod vdovský nebo sirotčí anebo na důchod vdovský a sirotčí, náleží důchod vyšší a z ostatních důchodů po jedné polovině.
(3) Je-li poživateli důchodu vyplácen současně z ciziny stejně vysoký nebo vyšší důchod ze sociálního zabezpečení (pojištění), zastaví se výplata důchodu z československého sociálního zabezpečení (pojištění); je-li tento důchod vyšší než důchod vyplácený z ciziny, vyplácí se snížený o částku rovnou důchodu vyplácenému z ciziny. To platí též pro souběh dvou vdovských nebo sirotčích důchodů a pro souběh vdovského důchodu se sirotčím. Jestliže však při souběhu důchodu z československého sociálního zabezpečení s důchodem vypláceným z ciziny je jen jeden z těchto důchodů důchodem vdovským nebo sirotčím a důchod z československého sociálního zabezpečení je nižší, sníží se důchod z československého sociálního zabezpečení na polovinu; je-li tento důchod vyšší než důchod vyplácený z ciziny, vyplácí se snížený o polovinu částky rovné důchodu vyplácenému z ciziny. V případech hodných zřetele může ministerstvo práce a sociálních věcí*) povolit výjimky. Předchozí ustanovení tohoto odstavce platí, jen nestanoví-li jinak mezistátní úmluva.
(1) Zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné ode dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.
(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v předchozím odstavci.
(3) Nároky přecházející na pozůstalé podle předchozích odstavců nejsou součástí dědictví.
(1) Vláda může stanovit,
1. za jakých podmínek a v jaké výši se poskytuje
a) starobní důchod z důchodového zabezpečení družstevních rolníků při pracovní činnosti v družstvu s vyšší úrovní hospodaření a při zaměstnání,
b) starobní důchod z důchodového pojištění jednotlivě hospodařících rolníků nebo jiných osob samostatně hospodařících při zaměstnání nebo při pracovní činnosti v družstvu,
c) starobní důchod a bez ohledu na výši výdělku vdovský a sirotčí důchod z důchodového zabezpečení družstevních rolníků a z důchodového pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících při kampaňové, sezónní nebo jiné krátkodobé pracovní činnosti v družstvu nebo v zaměstnání;
2. že se poskytuje část starobního důchodu, aby se umožnil postupný přechod do starobního důchodu družstevníkům, kteří jsou pracovně činní v družstvu s vyšší úrovní hospodaření po vzniku nároku na tento důchod, jestliže se věkem změnila jejich pracovní schopnost tak, že jejich výdělek poklesl v důsledku zmenšeného pracovního úvazku.
(2) Vláda může též stanovit, při jaké jiné výdělečné činnosti se neposkytuje starobní důchod.
(1) Důchody se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. Důchody a ostatní dávky se vyplácejí dopředu v měsíčních lhůtách.
(2) Dávky zkrácené pro souběh s jiným příjmem mohou být vypláceny zálohou, pozadu, a nedosahují-li průměrně 50 Kčs měsíčně, v delších než měsíčních obdobích; zúčtování záloh se provádí za období nepřesahující šest měsíců.
Nestanoví-li jinak mezistátní úmluva, dávky se do ciziny nevyplácejí a za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v cizině trvale, nenáležejí; ministerstvo práce a sociálních věcí*) však může v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány povolit výjimky a stanovit podmínky pro výplatu dávek, zdržuje-li se oprávněný ve státě, s nímž není uzavřena úmluva.
(1) Nároky na dávky mohou být postoupeny jen pro pohledávky na výživné, popřípadě na příspěvek na výživu, a to až do poloviny dávek. Zabavení nároku na dávky se řídí předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.
(2) Přijetím důchodce do zaopatření ústavu sociální péče přechází jeho nárok na důchod na tento ústav do výše příspěvku na úhradu nákladů ústavní péče.
(1) Nárok na nemocenské, na podporu při ošetřování člena rodiny, na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a na peněžitou pomoc v mateřství za jednotlivé dny se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku ode dne, za který náleží.
(2) Nárok na podporu při narození dítěte a na pohřebné se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku ode dne porodu nebo úmrtí.
(3) Nárok na přídavky na děti za jednotlivý kalendářní měsíc se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku od posledního dne měsíce, za který náleží.
(4) Nárok na dávku důchodového zabezpečení a na zaopatřovací příspěvek se nepromlčuje.
(5) Nárok na jednotlivou splátku dávky důchodového zabezpečení a zaopatřovacího příspěvku se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.
(6) Právo požadovat vrácení jednotlivých splátek dávek poskytnutých neprávem (§ 91 odst. 2) se promlčuje v deseti letech od jejich výplaty. Promlčecí lhůta neběží, jsou-li prováděny srážky z dávky na úhradu dávky vyplacené neprávem.
(1) Starobní a invalidní (částečné invalidní) důchody, na něž vznikne nárok po 30. červnu 1964, vdovské důchody z nich vyměřené a osobní důchody přiznané po tomto dni podléhají zvláštní dani z důchodu, jestliže přesahují částku
a) 700 Kčs měsíčně,
b) 900 Kčs měsíčně, náleží-li důchodci výchovné na 1 dítě,
c) 1100 Kčs měsíčně, náleží-li důchodci výchovné na dvě děti.
Náleží-li důchodci výchovné na tři děti, nepodléhá důchod zvláštní dani z důchodu. Této dani nepodléhají ani starobní a invalidní důchody zvýšené nad 700 Kčs měsíčně z toho důvodu, že důchod ani spolu s jiným příjmem nedosáhl částky 900 Kčs měsíčně (§ 47 odst. 4, § 48 odst. 3, § 58 odst. 4 a § 59 odst. 5).
(2) Jde-li o vdovský důchod, posuzuje se zdanění tohoto důchodu podle toho, zda vdova pečuje o dítě, které má nárok na sirotčí důchod.
(3) Zvláštní daň z důchodu je odstupňována podle výše důchodu od 1 % do 12,5 % důchodu; přitom se důchody uvedené v odstavci 1 písm. a), b) a c) podrobují stejné základní procentní sazbě. Daň se zaokrouhluje na celé koruny směrem dolů.
(1) Zvláštní daň z důchodu se vyměřuje a sráží ze základu pro vyměření této daně. Základem pro vyměření zvláštní daně z důchodu je důchod vypočtený ke dni vzniku nároku spolu se zvýšením důchodu získaným v dřívějším veřejném penzijním zaopatření, s důchodem z penzijního nadlepšení, s příplatkem ze závazků rozpočtových a hospodářských organizací a s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) bez omezení na hranici 60 % průměrné měsíční pracovní odměny (§ 45 odst. 3, § 54 odst. 5), avšak po jeho snížení na nejvyšší výměru důchodu stanovenou pevnými částkami (§ 47 odst. 1, § 58 odst. 1, § 74g odst. 1), pokud by tuto nejvyšší hranici přesahoval; do základu pro vyměření zvláštní daně z důchodu se nezapočítává zvýšení důchodu za dobu odbojové činnosti, výchovné a zvýšení důchodu pro bezmocnost.
(2) Požívá-li důchodce dva nebo více důchodů z důchodového zabezpečení (pojištění), podléhá zvláštní dani z důchodu úhrn všech důchodů.
(3) Zvýšení důchodu za dobu další pracovní činnosti po vzniku nároku na důchod vykonávané po 30. červnu 1964 nepodléhá zvláštní dani z důchodu.
(4) Vdovské a sirotčí důchody se vyměřují ze starobního (invalidního) důchodu nesníženého o zvláštní daň z důchodu; poté se posoudí zdanění vdovského důchodu podle předchozích ustanovení.
(5) Poskytuje-li se důchodci jen část důchodu, stanoví se tato část z důchodu sníženého o zvláštní daň z důchodu; obdobně se postupuje při krácení důchodu pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti.
(1) Zvláštní daň z důchodu vyměřuje a sráží při výplatě důchodu úřad důchodového zabezpečení (správa důchodů).*)
(2) Ministerstvo práce a sociálních věcí**) vydá tabulky pro výpočet zvláštní daně z důchodu a stanoví podrobnosti k provedení ustanovení o této dani; bude-li to vyžadovat potřeba automatizovaného způsobu výpočtu zvláštní daně z důchodu, může být tato daň vyměřena odchylně v mezích stanovených daňových pásem.
(1) Družstva používají v souladu s ustanovením svých stanov a pracovních řádů prostředků fondů kulturních a sociálních potřeb též na doplnění sociálního zabezpečení družstevníků.
(2) Orgány sociálního zabezpečení jsou nápomocny družstvům při plnění úkolů souvisících s hospodařením s prostředky fondů kulturních a sociálních potřeb, jichž má být použito k sociálním účelům.
(1) Stát pomáhá poskytováním služeb sociálního zabezpečení družstevníkům, jejich rodinným příslušníkům a poživatelům důchodu ze sociálního zabezpečení družstevních rolníků, jestliže potřebují jeho přispění k překonání nepříznivých životních poměrů.
(2) Nově vytvořené socialistické společenské vztahy vyžadují, aby si občané a v rodině zejména děti a rodiče vzájemně pomáhali. Národní výbory působí soustavnou výchovou občanů k tomu, aby pomáhali spoluobčanům starým a těžce poškozeným na zdraví, a aby se upevňovaly rodinné vztahy, zejména aby se děti podílely na dalším zvyšování životní úrovně svých rodičů a pečovaly o ně, jestliže takovu péči potřebují.
(3) Družstva vytvářejí podmínky, aby v souladu s rostoucí ekonomickou úrovní hospodaření postupně přejímala zajišťování služeb sociálního zabezpečení a hradila náklady na jejich poskytování z fondů kulturních a sociálních potřeb. Národní výbory doporučují jednotlivým družstvům, které služby sociálního zabezpečení a v jakém rozsahu mají zajišťovat.
(1) Družstevníky se změněnou pracovní schopností jsou družstevníci, kteří mají pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podstatně omezený výběr prací v družstvu; jsou jimi též poživatelé důchodů ze sociálního zabezpečení družstevních rolníků, jejichž přiznání je podmíněno nepříznivým zdravotním stavem, pokud jim jejich zachovaná pracovní schopnost dovoluje pracovní činnost v družstvu.
(2) Družstevníkům se změněnou pracovní schopností se poskytuje bezplatně pracovní rehabilitace jako souvislá péče směřující k tomu, aby se mohli uplatňovat vhodnou činností.
(3) Družstevníkům se změněnou pracovní schopností se poskytuje soustavná dispenzární péče podle předpisů o léčebně preventivní péči.
(1) Družstva umožňují družstevníkům se změněnou pracovní schopností pracovní činnost na pracích vhodných pro ně se zřetelem na jejich zdravotní stav, schopnosti a kvalifikaci. Za tím účelem provádějí družstva podle pokynů národních výborů v družstvech výběr vhodných prací pro tyto družstevníky.
(2) Družstva upravují družstevníkům se změněnou pracovní schopností pracovní dobu, pomůcky a ostatní pracovní podmínky, jestliže to vyžaduje zdravotní stav těchto družstevníků.
(3) Družstevníkům se změněnou pracovní schopností mladším 18 let se po ukončení povinné školní docházky umožňuje příprava pro pracovní činnost v učebním poměru pokud možno spolu se zdravou mládeží; nemají-li předpoklady pro přípravu v učebním poměru, zajistí se jim jiná vhodná pracovní činnost.
(4) Umísťovat občany se změněnou pracovní schopností do pracovního (učebního) poměru k družstvu lze, jen pokud je to v souladu se stanovami družstva; péče o tyto pracovníky se řídí ustanoveními zákona o sociálním zabezpečení.
(5) Národní výbory sledují, jaký vliv má příprava pro pracovní činnost, výkon práce a pracovní prostředí na zdravotní stav družstevníků se změněnou pracovní schopností, a zda tito družstevníci nepotřebují další pomoci.
Hmotné zabezpečení družstevníků se změněnou pracovní schopností zahrnuje příspěvek po dobu přípravy pro povolání a náhradu nutných výloh spojených s touto přípravou.
Družstva zabezpečují družstevníkům se změněnou pracovní schopností vhodnou pracovní činnost podle doporučení národního výboru, které je pro družstvo závazné, a jsou zejména povinna
a) umožňovat družstevníkům, kteří se během pracovní činnosti v družstvu stali družstevníky se změněnou pracovní schopností, nadále vhodnou pracovní činnost úpravou pracovních podmínek (§ 107 odst. 2), popřípadě přemístěním na vhodnou práci (§ 107 odst. 1); přidělovat práce vhodné pro družstevníky se změněnou pracovní schopností jiným družstevníkům může družstvo jen tehdy, nejsou-li v družstvu družstevníci se změněnou pracovní schopností,
b) provádět přípravu pro pracovní činnost a věnovat zvláštní péči zvyšování kvalifikace družstevníků se změněnou pracovní schopností,
c) oznámit předběžně okresnímu národnímu výboru zánik členství družstevníka se změněnou pracovní schopností.
(1) Péče o družstevníky těžce poškozené na zdraví a o staré družstevníky a péče o družstevníky, kteří potřebují zvláštní pomoci, se poskytuje družstevníkům, jejich rodinným příslušníkům a poživatelům důchodu ze sociálního zabezpečení družstevních rolníků podle ustanovení zákona o sociálním zabezpečení.
(2) Poskytne-li službu sociálního zabezpečení družstvo, může požadovat plnou nebo částečnou úhradu nákladů za poskytnutí služby od jejího příjemce nebo od manžela, dětí a rodičů, a to podle hospodářských poměrů osob povinných úhradou. Neuhrazený zbytek nákladů uhrazuje družstvo z fondu kulturních a sociálních potřeb.
Pro poskytování služeb sociálního zabezpečení platí společná ustanovení o dávkách uvedená v § 90 a 91 a v § 93 odst. 1.
(1) Dávky sociálního zabezpečení poskytuje stát. Družstva přispívají na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení. Příspěvek činí 12,5 % úhrnu peněžních pracovních odměn.
(2) Splátky příspěvku odvádí družstvo okresnímu národnímu výboru současně s čerpáním peněžních prostředků na pracovní odměny.
(3) Podrobnosti o způsobu odvádění příspěvku stanoví ministerstvo práce a sociálních věcí*) v dohodě s ministerstvy zemědělství a výživy a financí.
Sociální zabezpečení družstevních rolníků provádějí ministerstvo práce a sociálních věcí, úřad důchodového zabezpečení (správa důchodů), národní výbory a jednotná zemědělská družstva.**)
Ministerstvo práce a sociálních věcí řídí a kontroluje provádění sociálního zabezpečení družstevních rolníků a zajišťuje, aby úkoly tohoto sociálního zabezpečení byly plněny v souladu s možnostmi a potřebami společnosti; odpovídá za účelné vynakládání prostředků na sociální zabezpečení a za odbornou výchovu pracovníků na tomto úseku. Při plnění těchto úkolů postupuje v úzké součinnosti s ministerstvem zemědělství a výživy. Úřad důchodového zabezpečení v Praze a Správa důchodů v Bratislavě rozhodují o dávkách důchodového zabezpečení.*) Vláda může přenést rozhodování o těchto dávkách na národní výbory.
(1) Národní výbory zabezpečují ve svých obvodech úkoly na úseku sociálního zabezpečení družstevních rolníků v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství a se zřetelem na jeho potřeby, kontrolují provádění sociálního zabezpečení jednotnými zemědělskými družstvy, všemožně napomáhají družstvům v plnění těchto úkolů a odpovídají za to, že prostředky určené na sociální zabezpečení budou vynakládány účelně a hospodárně.
(2) Národní výbory při provádění sociálního zabezpečení družstevních rolníků organizují služby sociálního zabezpečení, rozhodují o těchto službách, o zaopatřovacím příspěvku členů rodin družstevníků konajících službu v ozbrojených silách, o zaopatřovacím příspěvku družstevníků po dobu vojenského cvičení a o dávkách zabezpečení důchodců v nemoci, ve věcech vzniku a zániku sociálního zabezpečení, o zápočtu kalendářního roku, v němž družstevník neodpracoval pracovní úvazek (§ 39 odst. 2), o zápočtu doby pracovní činnosti v družstvu podle § 39 odst. 1 č. 2 a o dávkách důchodového zabezpečení v rozsahu na ně přeneseném**); pečují o to, aby i na vesnici byly vytvořeny vhodné podmínky k zajištění aktivní účasti důchodců v hospodářském, kulturním a veřejném životě.
(3) Národní výbory zabezpečují co nejširší účast družstevních rolníků na provádění sociálního zabezpečení v družstvech a jeho kontrole, zejména přibíráním družstevních rolníků k přímé účasti na rozhodování v komisích sociálního zabezpečení a užších komisích, které zřizují při komisích sociálního zabezpečení.
(4) Zásady uspořádání a působnosti orgánů národních výborů ve věcech sociálního zabezpečení družstevních rolníků stanoví vláda; podrobnosti stanoví ministerstvo práce a sociálních věcí.***)
(1) Jednotná zemědělská družstva zajišťují plnění úkolů vyplývajících pro ně z tohoto zákona svými sociálními komisemi. Předsedou komise je člen představenstva, jejím tajemníkem ekonom družstva.
(2) Sociální komise rozhodují zejména o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte; sociální komise může pověřit svého předsedu a tajemníka přiznáváním těchto dávek v případech, ve kterých je na ně zákonný nárok a podmínky pro jejich poskytování nebo výši jsou nepochybné a nesporné.
(3) Pokud nejsou vytvořeny předpoklady, aby sociální komise rozhodovala o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte, může okresní národní výbor přenést rozhodování o těchto dávkách na místní národní výbor.
(4) Družstva obstarávají v rozsahu stanoveném prováděcími předpisy administrativní úkoly potřebné pro provádění sociálního zabezpečení družstevníků.
(1) Nárok na dávku zabezpečení v nemoci nebo zabezpečení matky a dítěte se uplatňuje u družstva.
(2) Žádost o dávku důchodového zabezpečení se podává u družstva, které ji předloží okresnímu národnímu výboru příslušnému podle bydliště žadatele.
(3) Žádost o službu sociálního zabezpečení se podává u národního výboru, v jehož obvodu žadatel bydlí.
(1) Družstva jsou povinna vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku a její výši, zejména o době a druhu pracovní činnosti družstevníka, o výši pracovních odměn dosažených družstevníkem, o pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz, o vstupu důchodce do družstva a výstupu z něho, o sjednání a skončení pracovního poměru s důchodcem, jakož i o okolnostech rozhodných pro provádění péče o družstevníky se změněnou pracovní schopností, a hlásit je orgánům sociálního zabezpečení. Na vyzvání těchto orgánů jsou družstva povinna podat taková hlášení kdykoliv. Orgány sociálního zabezpečení mají právo přezkoumat správnost a úplnost hlášení.
(2) Zavinilo-li družstvo nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, zejména neoznámením vstupu důchodce do družstva nebo sjednáním pracovního poměru s důchodcem, že dávka byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinno nahradit neprávem vyplacené částky. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodnout o dávce; tento orgán také může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.
(3) Nárok na náhradu se promlčuje do tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta neprávem.
(1) Jestliže sociální komise družstva porušila nebo zanedbala své povinnosti a tím došlo k poskytnutí dávky neprávem nebo ve vyšší výměře, než v jaké náležela, je povinno družstvo nahradit neprávem vyplacenou dávku.
(2) O povinnosti nahradit neprávem vyplacenou dávku rozhoduje národní výbor, který může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.
(3) Ustanovení § 118 odst. 3 platí obdobně.