Stručně: Paragraf 30 zákona o soudní rehabilitaci stanoví, že pokud poškozený zemřel, přechází nárok na odškodnění na jeho dědice, avšak pouze v rozsahu ušlého výživného, které jim poškozený poskytoval nebo byl povinen poskytovat v době, kdy byl ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu.
§ 30
Jestliže poškozený zemřel, přechází na jeho dědice, pokud jim poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživné v době, kdy byl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu, nárok na odškodnění, a to v rozsahu toho, co jim na výživném ušlo.
Paragraf 30 zákona o soudní rehabilitaci stanoví, že pokud poškozený zemřel, přechází nárok na odškodnění na jeho dědice, avšak pouze v rozsahu ušlého výživného, které jim poškozený poskytoval nebo byl povinen poskytovat v době, kdy byl ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu.
Co to znamená v praxi
Dědici mají právo na odškodnění za ušlé výživné, pokud poškozený zemřel a byl jim povinen výživné platit nebo ho skutečně platil v době svého omezení svobody.
Nárok dědiců se vztahuje pouze na částku, která odpovídá výživnému, o které přišli v důsledku omezení svobody poškozeného.
Není možné žádat odškodnění za jiné druhy škody, které by jinak náležely poškozenému, například za ušlý výdělek poškozeného.
Na co si dát pozor
Nárok dědiců je omezen pouze na ušlé výživné.
Dědici musí prokázat, že jim poškozený výživné poskytoval nebo byl povinen poskytovat v době, kdy byl ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu.
Pokud k rehabilitaci a úmrtí došlo před účinností zákona, je třeba nárok uplatnit v zákonem stanovené lhůtě, jinak zaniká (§ 33 odst. 2).
Hlídat změny § 30 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.