(1) Úřad podrobí přihlášku objevu průzkumu, zda její předmět splňuje podmínky stanovené pro udělení diplomu.
(2) Úřad může vyzvat přihlašovatele, aby přihlášku ve stanovené lhůtě doplnil nebo upravil.
(3) Je-li předmět přihlášky objevu doložen podle ustanovení § 10, zašle Úřad přihlášku k posouzení Československé akademii věd nebo Slovenské akademii věd nebo Československé akademii zemědělské. Nemá-li Československá akademie věd nebo Slovenská akademie věd nebo Československá akademie zemědělská pracoviště, jehož oboru činnosti se předmět přihlášky objevu týká, posoudí jej organizace, která má příslušné vědecké pracoviště. Tato organizace má pak při projednávání přihlášky objevu stejná práva a povinnosti, jaké z tohoto zákona vyplývají pro Československou akademii věd nebo Slovenskou akademii věd nebo Československou akademii zemědělskou.
(4) Československá akademie věd nebo Slovenská akademie věd nebo Československá akademie zemědělská sdělí Úřadu své stanovisko k předmětu přihlášky objevu. Je-li toto stanovisko kladné, stanoví Úřad po projednání s autorem znění definice objevu a jeho název a zveřejní jej ve spolupráci s Československou akademií věd nebo Slovenskou akademií věd nebo Československou akademií zemědělskou v odborném tisku a oznámí to ve Věstníku Úřadu. V opačném případě přihlášku objevu zamítne.
Každý má právo do jednoho roku ode dne, kdy bylo ve Věstníku Úřadu oznámeno, že objev byl uveřejněn v odborném tisku, podat Úřadu námitky proti udělení diplomu na objev.
(1) Udělením diplomu se předmět přihlášky uznává za objev, stvrzuje se autorství k objevu a právo přednosti k objevu; autoru objevu vzniká právo na odměnu a na výhody stanovené zákonem.
(2) Odměnu za objev stanoví Úřad po projednání s Československou akademií věd nebo Slovenskou akademií věd nebo Československou akademií zemědělskou; odměnu vyplácí Úřad.
Zjistí-li Úřad dodatečně, že nebyly zcela nebo částečně splněny podmínky stanovené pro udělení diplomu, udělený diplom zcela nebo částečně zruší. Zrušení diplomu má zpětnou účinnost ode dne, kdy diplom nabyl platnosti.
Organizace, jejichž předmětu činnosti se objev týká, jsou povinny zajišťovat ve spolupráci s autorem, aby objevu se plně, účelně a hospodárně využívalo.
(1) Vynálezem je vyřešení technického problému, které je nové a znamená ve srovnání se světovým stavem techniky pokrok, projevující se novým nebo vyšším účinkem.
(2) Vynálezem není vyřešení technického problému podle odstavce 1, jestliže předmět přihlášky vynálezu nelze průmyslově vyrábět nebo podle něho postupovat při výrobě nebo provozu.
(3) Vynálezem rovněž není vyřešení technického problému, které je v rozporu se společenskými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a socialistickou morálkou.
Předmět přihlášky vynálezu je nový, nebyl-li před dobou, od níž přísluší přihlašovateli právo přednosti, znám v Československé socialistické republice nebo v zahraničí z veřejně dostupných pramenů, zejména:
a) nebyl-li popsán nebo zobrazen ve zveřejněných tiskovinách;
b) nebylo-li ho veřejně využíváno, nebyl-li vystaven, přednesen nebo předveden, a to tak zjevně a zřetelně, že by ho odborníci mohli na tomto podkladě využívat.
(1) Účinkem vynálezu je souhrn technických a ekonomických, popřípadě i jiných výsledků, kterými se při jeho upotřebení dosahuje společenského prospěchu.
(2) Novým je účinek, který je kvalitativně odlišný ve srovnání s účinkem dosaženým prostředky dosavadního stavu techniky při vyřešení technického problému.
(3) Vyšším je účinek, který kvantitativně přesahuje míru účinku dosahovanou prostředky dosavadního stavu techniky při vyřešení téhož technického problému.
Autorské osvědčení ani patent se neudělí, jestliže předmět přihlášky vynálezu je shodný s předmětem jiné přihlášky vynálezu podané v Československé socialistické republice s dřívějším právem přednosti.
(1) Právo přednosti přísluší přihlašovateli od doby, kdy přihláška vynálezu došla Úřadu.
(2) Právo přednosti podle mezinárodní smlouvy musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce vynálezu a do tří měsíců toto své právo také prokázat.
(3) Změní-li přihlašovatel během projednávání podstatu předmětu přihlášky vynálezu, přísluší mu právo přednosti až do doby, kdy podání obsahující tuto změnu dojde Úřadu.
Úřad může přiznat pro předměty vystavované na výstavách pořádaných na území Československé socialistické republiky od doby, kdy byly tyto předměty vneseny do výstavy, právo přednosti (výstavní priorita) pod podmínkou, že vystavovaný předmět bude přihlášen jako vynález u Úřadu do tří měsíců po ukončení výstavy.
Na vyzvání Úřadu je přihlašovatel povinen sdělit, ve kterých zemích podal přihlášku stejného vynálezu, jaké námitky byly v těchto zemích vzneseny a k jakému výsledku projednání přihlášky vedlo.
Úřad může vyzvat přihlašovatele, aby předvedením předmětu přihlášky vynálezu nebo jinou vhodnou technickou metodou prokázal jeho uskutečnitelnost a dosahovaný účinek; neprokáže-li to přihlašovatel bez vážného důvodu, má se za to, že přihlašovaný předmět není uskutečnitelný, nebo, že se jím nedosahuje nového nebo vyššího účinku.
(1) V průběhu projednávání přihlášky vynálezu Úřad zveřejní po předchozím uvědomění přihlašovatele popis a výkresy předmětu přihlášky a toto zveřejnění oznámí ve Věstníku.
(2) U zveřejněných přihlášek může kdokoliv podat námitky proti udělení autorského osvědčení nebo patentu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy zveřejnění bylo oznámeno ve Věstníku.
Požádá-li Úřad některou organizaci, do jejíhož předmětu činnosti náleží předmět přihlášky vynálezu, o jeho posouzení, je tato organizace povinna vyjádřit se bezplatně k dosahovanému účinku a hospodářské využitelnosti uvedeného předmětu, a to ve lhůtě stanovené prováděcím předpisem. Zároveň sdělí organizace podle svých možností a znalostí své stanovisko k novosti a uskutečnitelnosti předmětu přihlášky vynálezu.
(1) Na vynález, který je závislý na jiném, dříve přihlášeném vynálezu (vynález základní), na nějž bylo uděleno autorské osvědčení nebo patent, se udělí závislé autorské osvědčení nebo závislý patent, předpokládá-li jeho využití nezbytně využití základního vynálezu.
(2) Zruší-li se autorské osvědčení nebo patent, který byl udělen na základní vynález nebo zanikne-li patent, stávají se na něm závislá autorská osvědčení nebo závislé patenty samostatnými.
(3) Nebyla-li závislost autorského osvědčení nebo patentu vyznačena, může o to požádat autor nebo správce základního vynálezu nebo majitel patentu na základní vynález.
Vynálezu využívá, kdo jeho předmět při své hospodářské činnosti vyrábí nebo upotřebí nebo podle něho postupuje při výrobě či provozní činnosti nebo s předmětem vynálezu obchoduje.
(1) Autorské osvědčení nebo patent nepůsobí proti tomu, kdo před podáním přihlášky využíval vynálezu nezávisle na autoru nebo majiteli patentu, nebo k tomu vykonal prokazatelná opatření.
(2) Přísluší-li autoru nebo majiteli patentu právo přednosti podle ustanovení mezinárodní smlouvy, je pro vznik práva předchozího uživatele rozhodující doba vzniku tohoto práva přednosti.
(3) Předchozí uživatel může požadovat po udělení autorského osvědčení na autoru vynálezu nebo po udělení patentu na jeho majiteli, aby jeho právo uznal.
Práva z autorského osvědčení nebo patentu nejsou porušena, využije-li se chráněného vynálezu:
a) na lodích ostatních zemí, které jsou členy mezinárodních úmluv, jimiž je Československá socialistická republika vázána (dále jen „unijní země“), v lodním tělese, ve strojích, v lodní výstroji, přístrojích a v jiném příslušenství, když se tyto lodě dostanou na čas nebo náhodně do Československé socialistické republiky, jestliže se tu těchto předmětů využije jenom pro potřeby lodní;
b) při stavbě nebo provozu letadel nebo vozidel jiných unijních zemí nebo u součástí těchto letadel nebo vozidel, dostanou-li se přechodně nebo náhodně do Československé socialistické republiky.
(1) Na žádost toho, kdo osvědčí právní zájem, Úřad určí, zda vyřešení technického problému v žádosti popsané, spadá do rozsahu určitého autorského osvědčení nebo patentu.
(2) Soudy i ostatní státní orgány a organizace jsou vázány určením vydaným Úřadem. Soudy nemohou toto určení řešit ani jako předběžnou otázku.
(1) Úřad přepíše přihlášku vynálezu nebo autorské osvědčení nebo patent na osobu, o níž se prokáže, že je autorem (spoluautorem) vynálezu.
(2) Byl-li zahájen spor o autorství vynálezu nebo domáhá-li se autorství k vynálezu jiná osoba než autor uvedený v přihlášce, pokračuje Úřad v řízení o přihlášce, avšak rozhodnutí o ní vydá až po předložení pravomocného rozhodnutí soudu.
(1) Vynálezy vytvořené v Československé socialistické republice a vynálezy vytvořené československými státními občany, zdržujícími se v zahraničí, mohou být přihlášeny do zahraničí až po svém přihlášení v Československé socialistické republice a jen se souhlasem Úřadu, pokud Úřad nepovolí výjimku nebo pokud nebude jinak stanoveno mezinárodní smlouvou.
(2) Souhlasu Úřadu je rovněž třeba k odvolání přihlášky vynálezu podané v zahraničí a k upuštění od udržování patentu uděleného v zahraničí.
(1) Autorským osvědčením se uznává předmět přihlášky vynálezu za vynález, stvrzuje se autorství a právo přednosti k vynálezu a stvrzují se ve vzájemném souladu práva státu a autora vynálezu.
(2) Autoru vynálezu přísluší právo na odměnu za využití, právo na účast při rozpracování, zkoušení a zavádění vynálezu a na další výhody stanovené zákonem.
(3) Práva z autorského osvědčení platí ode dne podání přihlášky vynálezu a nejsou časově omezena; v případě ustanovení § 31 odst. 3 platí ode dne, kdy podání, obsahující změnu podstaty předmětu přihlášky vynálezu, došlo Úřadu.
(1) Přihlášku vynálezu se žádostí o udělení autorského osvědčení je oprávněn podat autor nebo jeho dědic; řízení o přihlášce vynálezu se žádostí o udělení autorského osvědčení a udělené autorské osvědčení osvobodí ministr financí Československé socialistické republiky od správních poplatků ve smyslu zákona č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích.
(2) Autor, který vytvořil vynález v pracovním poměru k organizaci nebo za její hmotné podpory, je povinen bezodkladně o tom organizaci uvědomit. Organizace jsou povinny soustavně sledovat vynálezy takto vytvořené.
(3) Organizace uvedená v odstavci 2 je povinna podat přihlášku vynálezu jménem autora, jestliže autor nepřihlásil vynález ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy organizaci o vytvoření vynálezu vyrozuměl nebo kdy to organizace sama zjistila.
(4) Autorské osvědčení na vynález se uděluje na jméno autora.
U přihlášky vynálezu vytvořeného za podmínek § 28 písm. a) předkládá příslušná organizace Úřadu zprávu o výsledcích předběžného průzkumu novosti, zhodnocení uskutečnitelnosti, účinku a hospodářské využitelnosti předmětu přihlášky vynálezu.
(1) Organizace, u níž je autor v pracovním poměru, je povinna na žádost autora bezplatně spolupůsobit při vypracování a podání přihlášky jeho vynálezu a zajistit jeho zastupování v řízení o přihlášce vynálezu, který náleží do předmětu její činnosti, a v níž se žádá o udělení autorského osvědčení.
(2) Pomoc v rozsahu uvedeném v předcházejícím odstavci poskytne organizace i autoru, který není k organizaci v pracovním poměru s výjimkou případů, kdy je patrné, že nejde o vynález prospěšný pro národní hospodářství.
(1) Vynálezy vytvořené autorem nebo některým ze spoluautorů v pracovním poměru ke státní organizaci nebo za její hmotné podpory spravuje tato organizace. Vynálezy vytvořené autorem nebo některým ze spoluautorů v pracovním poměru k družstevní, společenské nebo jiné socialistické organizaci nebo za její hmotné podpory spravuje Úřad, který může tyto organizace pověřit výkonem všech nebo některých práv nebo povinností, vyplývajících ze správy; Úřad může též po projednání se státní organizací a příslušným ústředním orgánem převést správu takových vynálezů na tuto organizaci.
(2) Ostatní vynálezy, na něž bylo uděleno autorské osvědčení, spravuje státní organizace, do jejíhož předmětu činnosti náleží předmět vynálezu a kterou určil správcem Úřad na návrh příslušného ústředního orgánu.
Státní organizace, která spravuje vynález, je povinna pečovat o jeho plánovité všestranné využívání a nakládat s ním v souladu se zájmy státu a národního hospodářství; zejména je povinna vynález rozšiřovat, ve spolupráci s autorem dbát o jeho ochranu a pečovat o ochranu oprávněných zájmů autora.
(1) Patent se uděluje přihlašovateli vynálezu nebo jeho právnímu nástupci (majiteli patentu); v listině o udělení patentu se uvede jméno autora.
(2) Patentem se uznává předmět přihlášky za vynález, stvrzuje se autorství a právo přednosti k vynálezu.
(3) K využití vynálezu chráněného patentem je třeba souhlasu majitele patentu.
(5) Práva z patentu platí patnáct let ode dne podání přihlášky vynálezu, v případě ustanovení § 31 odst. 3 ode dne, kdy podání, obsahující změnu podstaty předmětu přihlášky vynálezu, došlo Úřadu.
(1) Úřad může na žádost organizace povolit nucenou licenci, jestliže majitel patentu nevyužíval vynálezu vůbec nebo ho využíval nedostatečně a mezi organizací a majitelem patentu se nedosáhlo dohody o poskytnutí licence. Tuto nucenou licenci nelze povolit, jestliže dosud neuplynuly čtyři roky od podání přihlášky vynálezu nebo tři roky od udělení patentu, přičemž platí lhůta, která uplyne později. Nucená licence se rovněž nepovolí, ospravedlní-li majitel patentu svou nečinnost řádnými důvody.
(2) Úřad může povolit na žádost organizace nucenou licenci i před uplynutím lhůty uvedené v odstavci 1, má-li vynález pro stát mimořádný význam, zejména obranný, a mezi organizací a majitelem patentu se nedosáhlo dohody o poskytnutí licence.
(3) Nedojde-li mezi organizací a majitelem patentu k dohodě o výši úplaty za nucenou licenci, rozhodne o ní na žádost majitele patentu soud.
(1) Přihlašovatel má právo během řízení o přihlášce vynálezu změnit žádost o udělení patentu na žádost o udělení autorského osvědčení.
(2) Úřad změní na žádost majitele patentu, podanou v prvních sedmi letech platnosti patentu, udělený patent na autorské osvědčení.
(3) Ustanovení odstavce 2 nelze použít, jestliže majitel patentu již poskytl licenci k využívání vynálezu, pokud Úřad nepovolí výjimku. Úřad může povolit výjimku, jen nejsou-li dotčena práva z poskytnuté licence.