Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 1531 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 1531 občanského zákoníku říká, že pokud zůstavitel (ten, kdo závěť pořizuje) projevil svou vůli v závěti jen na základě mylné pohnutky, je ustanovení závěti, kterého se tato mylná pohnutka týká, neplatné.
Paragraf 1531 občanského zákoníku říká, že pokud zůstavitel (ten, kdo závěť pořizuje) projevil svou vůli v závěti jen na základě mylné pohnutky, je ustanovení závěti, kterého se tato mylná pohnutka týká, neplatné.
Co to znamená v praxi
Pokud se prokáže, že zůstavitel učinil určité rozhodnutí v závěti (např. někomu něco odkázal nebo naopak neodkázal) pouze proto, že se mýlil v nějaké pohnutce (důvodu), pak toto konkrétní rozhodnutí v závěti nebude platné.
Neplatnost se týká jen té části závěti, která je ovlivněna mylnou pohnutkou, nikoli nutně celé závěti.
Důkazní břemeno ohledně existence mylné pohnutky a jejího vlivu na vůli zůstavitele leží na tom, kdo se neplatnosti dovolává.
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat mezi "mylnou pohnutkou" a "podstatným omylem" (§ 1529 a § 1530), neboť každý z těchto pojmů má své specifické podmínky pro neplatnost.
Zákon neupřesňuje, co přesně se rozumí "mylnou pohnutkou", což může v praxi vést k výkladovým nejasnostem a sporům.