24 Cdo 127/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 127/2025 citace  Právní věta:Pohnutka zůstavitele ve smyslu ustanovení § 1531 o. z. může být projevena nejen písemně (v textu závěti nebo v jiné listině), ale také ústně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěl zůstavitel projevit (konkludentně). Mylná pohnutka zůstavitele ve smyslu ustanovení § 1531 o. z. může spočívat nejen v tom, že zůstavitel má nesprávnou představu o určité skutečnosti, nýbrž i v neznalosti. Může se týkat nejen současných nebo minulých skutečností, nýbrž i skutečností budoucích, přičemž může spočívat i v nenaplněných (mylných) očekáváních, kdy zůstavitel sepisuje závěť na základě nesprávné představy o tom, co se v budoucnu stane (zůstavitel by jednal jinak, kdyby o budoucích skutečnostech znal pravdu). Omyl v pohnutce podle ustanovení § 1531 o. z. způsobuje relativní neplatnost dotčeného ustanovení závěti. Ten, kdo se dovolává neplatnosti závěti z důvodu omylu v pohnutce podle ustanovení § 1531 o. z., je povinen tvrdit a prokázat nejen pohnutku zůstavitele a to, že je mylná, ale také to, že právě tato mylná pohnutka byla určujícím důvodem, proč zůstavitel jednal tak, jak jednal, a že kdyby zůstavitel věděl, jaký je (bude) skutečný stav věcí, nepořídil by daným způsobem. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2025 Spisová značka:24 Cdo 127/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.127.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Omyl Závěť Neplatnost právního jednání (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1531 o. z. § 1481 o. z. § 1529 o. z. § 1530 o. z. § 572 předpisu č. 946/1811 Sb. § 1673 odst. 1 o. z. § 118a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 6. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:15 / 2026 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly, aby bylo určeno, že jsou dědičkami zůstavitele J. D., zemřelého dne 8. 2. 2020. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že zůstavitel J. D. měl dvě děti – dceru H. (matku žalobkyň) a syna J. (žalovaného). Nemovitost, která je předmětem sporu, původně zůstavitel chtěl přenechat svým dětem rovným dílem, ale dcera H. se vzdala svého dědického práva ve prospěch žalobkyň (svých dcer), a nemovitost měla tedy připadnout rovným dílem mezi žalobkyně a žalovaného. K tomu nakonec s ohledem na poslední závěť ze dne 1. 11. 2018 nedošlo, neboť touto závětí zůstavitel povolal za dědice veškerého svého majetku žalovaného (svého syna) a zároveň k jeho tíži zřídil odkaz peněžní částky ve výši 4 000 000 Kč ve prospěch L. S. (dcery žalovaného a vnučky zůstavitele). Touto závětí zůstavitel rovněž výslovně odvolal a zrušil veškeré své dřívější závěti. Soud prvního stupně námitku žalobkyň o nedůvodnosti změny závěti odmítl s odůvodněním, že ač zůstavitel po smrti manželky (matky obou jeho dětí) žil v dotčeném rodinném domě pouze se svou dcerou H. a jejím manželem, více si rozuměl se žalovaným a požádal jej, aby s ním bydlel a pomáhal mu. Žalovaný souhlasil pod podmínkou, že dům projde rekonstrukcí, kterou zůstavitel řešil výhradně se žalovaným, svou vnučkou L. S. a jejím manželem, kteří pomáhali s její přípravou, a měli vypomoci i s jejím financováním. Soud prvního stupně uvedl, že pokud vnučka L. S. (s manželem) měla poskytnout několik milionů na rekonstrukci domu, je logický odkaz ve výši 4 000 000 Kč učiněný zůstavitelem právě k její osobě a zavázal tak svého syna odkazem, a aby ten (za každou cenu) měl finanční prostředky ke splnění odkazu, nemovitost v hodnotě 5 000 000 Kč mu ve své poslední vůli odkázal, a proto se soudu prvního stupně závěť zůstavitele nejeví jako nelogická. K odvolání žalobkyň odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že pohnutka toho, proč zůstavitel nechtěl, aby žalobkyně za jeho života obsah jeho nového pořízení pro případ smrti znaly, není relevantní. Pokud jde o podnět (pohnutku) k sepsání nové závěti, tak žalovaný nabídl a prokázal motivaci jednání zůstavitele, které pak nepřímo podporuje i to, jak žalobkyně popisovaly nepřátelské vztahy v rodině. Žalobkyně ostatně nezpochybňují verzi žalovaného, že změna závěti souvisela s plánovanou rekonstrukcí a nastěhováním žalovaného, avšak s ohledem na to, že k této rekonstrukci nedošlo, shledávají, že byl zůstavitel k sepsání nové závěti lstivě sveden. Uvedenou úvahu žalobkyň však odvolací soud odmítl s odůvodněním, že platnost právního jednání je nutno posuzovat k okamžiku, kdy se jednání stalo perfektním, a že ke dni sepisu závěti nelze dovodit, že by žalovaný lstivě svedl zůstavitele k sepsání nové závěti falešným příslibem rekonstrukce domu a společného bydlení, neboť plán provést rekonstrukci byl skutečný, nikoli lstivě předstíraný. Bylo prokázáno, že zůstavitel a žalovaný zahájili stavební řízení, kde chtěli dosáhnout souhlasu s opravou a zvětšením stavby. Následné změny poměrů pak podle mínění odvolacího soudu na platnost závěti vliv nemají. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání a Nejvyššímu soudu byla k řešení předložena otázka, jaký význam pro platnost posledního pořízení (závěti) má podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 následná změna poměrů. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 127/2025-638 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobkyň a) A. B. a b) P. R., obou zastoupených Mgr. Milanem Schagererem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 276/298, proti žalovanému J. D., zastoupenému JUDr. Jaromírem Kainem, advokátem se sídlem v Bašti, Na Horku č. 410, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 72/2021, o dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2024 č.j. 25 Co 177/2024-602, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. prosince 2023 č.j. 25 C 72/2021-563 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhaly (žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 16.3.2021), aby bylo určeno, že jsou dědičkami zůstavitele J. D., zemřelého dne 8.2.2020. Žalobu odůvodnily zejména tím, že v rámci pozůstalostního řízení po jejich dědečkovi vyvstal spor o pravost a platnost závěti zůstavitele ze dne 1.11.2018, sepsané notářkou JUDr. Alenou Klocovou (pod sp. zn. NZ 160/2018). Touto závětí zůstavitel povolal za dědice veškerého svého majetku žalovaného (svého syna) a zároveň k jeho tíži zřídil odkaz peněžní částky ve výši 4,000.000,- Kč ve prospěch L. S. (dcery žalovaného a vnučky zůstavitele). Touto závětí zůstavitel rovněž výslovně odvolal a zrušil veškeré své dřívější závěti, zejména závěť ze dne 13.3.2017, v níž zůstavitel za dědice celku nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro k.ú. XY, obec XY, povolal žalovaného podílem jedné poloviny vzhledem k celku a obě žalobkyně podílem každou k jedné čtvrtině vzhledem k celku. Žalobkyně jsou přesvědčeny, že podpis pod závětí ze dne 1.11.2018 není zůstavitelovým podpisem, nepovažují jej za pravý, a proto závěť považují za neplatnou. Podle grafologického náhledu Ing. Zuzany Dobiášové, předsedkyně Asociace grafologů ČR, není autorem sporného podpisu na závěti stejná osoba jako autor podpisů na srovnávacích materiálech. Podle mínění žalobkyň tak zůstává otázkou, zda bylo řádně postupováno v případě ověření totožnosti zůstavitele při sepsání závěti. Současně poukázaly na známost R. S. (manžela odkazovnice) s notářkou, vzhledem k tomu, že s ní již v minulosti spolupracoval, a „lze tak nabýt dojmu, že s ohledem na propojení všech aktérů bylo sepsání závěti předem připraveným postupem třetích osob, nikoliv vůlí zůstavitele“. Zůstavitel zjevně nikdy předtím notářku neviděl, a zároveň není pravděpodobné, že by si ji sám vyhledal, neboť nebyl uživatelem internetu. Zdůraznily, že po celou dobu života zůstavitele s ním měly nadstandardní (vřelé a důvěrné) vztahy. Zůstavitele často společně doprovázely na výlety, lékařské prohlídky a vyšetření. Oproti tomu vztah mezi manželi S. a zůstavitelem nebyl tak vřelý, návštěvy probíhaly pouze sporadicky, kontakt probíhal pouze minimálně. Po smrti zůstavitele se rodinné vztahy pozůstalých velice zhoršily, a jsou opakovaně doprovázeny naschvály ze strany žalovaného a manželů S. vůči žalobkyním a jejich matce (dceři zůstavitele). 2. Žalovaný namítal, že zůstavitele sám doprovodil do tehdejšího sídla notářky v Praze 5, a může tak potvrdit, že se zůstavitel dne 1.11.2018 k notářce dostavil. Samotného sepisu veřejné listiny se žalovaný neúčastnil. Žaloba se neopodstatněně snaží vytvořit dojem jednak špat