24 Cdo 127/2025 – Nejvyšší soud

24 Cdo 127/2025-638 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobkyň a) A. B. a b) P. R., obou zastoupených Mgr. Milanem Schagererem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 276/298, proti žalovanému J. D., zastoupenému JUDr. Jaromírem Kainem, advokátem se sídlem v Bašti, Na Horku č. 410, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 72/2021, o dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2024 č.j. 25 Co 177/2024-602, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. prosince 2023 č.j. 25 C 72/2021-563 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhaly (žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 16.3.2021), aby bylo určeno, že jsou dědičkami zůstavitele J. D., zemřelého dne 8.2.2020. Žalobu odůvodnily zejména tím, že v rámci pozůstalostního řízení po jejich dědečkovi vyvstal spor o pravost a platnost závěti zůstavitele ze dne 1.11.2018, sepsané notářkou JUDr. Alenou Klocovou (pod sp. zn. NZ 160/2018). Touto závětí zůstavitel povolal za dědice veškerého svého majetku žalovaného (svého syna) a zároveň k jeho tíži zřídil odkaz peněžní částky ve výši 4,000.000,- Kč ve prospěch L. S. (dcery žalovaného a vnučky zůstavitele). Touto závětí zůstavitel rovněž výslovně odvolal a zrušil veškeré své dřívější závěti, zejména závěť ze dne 13.3.2017, v níž zůstavitel za dědice celku nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro k.ú. XY, obec XY, povolal žalovaného podílem jedné poloviny vzhledem k celku a obě žalobkyně podílem každou k jedné čtvrtině vzhledem k celku. Žalobkyně jsou přesvědčeny, že podpis pod závětí ze dne 1.11.2018 není zůstavitelovým podpisem, nepovažují jej za pravý, a proto závěť považují za neplatnou. Podle grafologického náhledu Ing. Zuzany Dobiášové, předsedkyně Asociace grafologů ČR, není autorem sporného podpisu na závěti stejná osoba jako autor podpisů na srovnávacích materiálech. Podle mínění žalobkyň tak zůstává otázkou, zda bylo řádně postupováno v případě ověření totožnosti zůstavitele při sepsání závěti. Současně poukázaly na známost R. S. (manžela odkazovnice) s notářkou, vzhledem k tomu, že s ní již v minulosti spolupracoval, a „lze tak nabýt dojmu, že s ohledem na propojení všech aktérů bylo sepsání závěti předem připraveným postupem třetích osob, nikoliv vůlí zůstavitele“. Zůstavitel zjevně nikdy předtím notářku neviděl, a zároveň není pravděpodobné, že by si ji sám vyhledal, neboť nebyl uživatelem internetu. Zdůraznily, že po celou dobu života zůstavitele s ním měly nadstandardní (vřelé a důvěrné) vztahy. Zůstavitele často společně doprovázely na výlety, lékařské prohlídky a vyšetření. Oproti tomu vztah mezi manželi S. a zůstavitelem nebyl tak vřelý, návštěvy probíhaly pouze sporadicky, kontakt probíhal pouze minimálně. Po smrti zůstavitele se rodinné vztahy pozůstalých velice zhoršily, a jsou opakovaně doprovázeny naschvály ze strany žalovaného a manželů S. vůči žalobkyním a jejich matce (dceři zůstavitele). 2. Žalovaný namítal, že zůstavitele sám doprovodil do tehdejšího sídla notářky v Praze 5, a může tak potvrdit, že se zůstavitel dne 1.11.2018 k notářce dostavil. Samotného sepisu veřejné listiny se žalovaný neúčastnil. Žaloba se neopodstatněně snaží vytvořit dojem jednak špatné kvality práce notářky JUDr. Aleny Klocové, a jednak jakýchsi osobních vazeb rodiny zůstavitele se jmenovanou notářkou jen na základě toho, že pan S. již v minulosti využil služeb JUDr. Aleny Klocové při založení obchodní společnosti. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 6.12.2023 č.j. 25 C 72/2021-563 žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že zůstavitel J. D. měl dvě děti – dceru H. (matku žalobkyň) a syna J. (žalovaného). Rodinné vztahy se v průběhu času začaly zhoršovat, vztahy mezi dětmi zůstavitele nejsou vřelé, se svým otcem se ale oba stýkali, zůstavitel s nikým ze své rodiny kontakt nepřerušil. Nemovitost (rodinný dům v XY) ve vlastnictví zůstavitele, která je příčinou tohoto sporu, byl prakticky jedinou hodnotnou věcí, kterou zůstavitel měl a na jejímž vlastnictví si zakládal. Zpočátku chtěl, aby připadl rovným dílem mezi jeho děti. Poté, co se dcera H. (patrně z důvodu očekávané insolvence) vzdala svého dědického práva ve prospěch žalobkyň (svých dcer), měla nemovitost připadnout rovným dílem mezi žalobkyně a žalovaného. K tomu nakonec s ohledem na poslední závěť ze dne 1.11.2018 nedošlo a žalobkyně nevěří tomu, že by celou rodinnou větev ze strany matky zůstavitel opomenul. Podle soudu prvního stupně měl však sepis závěti u (emeritní) notářky JUDr. Aleny Klocové „standardní průběh, nebylo zjištěno, že by se čímkoliv vymykal běžnému postupu“. Notářka řádně ověřila totožnost zůstavitele z občanského průkazu, pořídila jeho kopii a tu uložila k ostatním dokumentům do trezoru, kde je nadále uchovávána jejím notářským nástupcem. Předmětný notářský zápis splňuje veškeré uvedené náležitosti, které mu zákon ukládá. Znaleckými posudky Mgr. Jiřiny Strakové a Ing. Pavla Kokiše „byla jednoznačně prokázána pravost podpisu zůstavitele“, přičemž oba znalci přesvědčivě vyvrátili závěry odborných vyjádření, které předložily žalobkyně. Nic tedy podle názoru soudu prvního stupně „nenasvědčuje tomu, že by při sepisu závěti zůstavitele došlo k jakémukoli podvodu (např. záměně osob)“. Námitku žalobkyň o nedůvodnosti změny závěti odmítl s odůvodněním, že ač zůstavitel po smrti manželky (matky obou jeho dětí) žil v dotčeném rodinném domě pouze se svou dcerou H. a jejím manželem, více si rozuměl se žalovaným (možná i proto, že s ním fakticky nežil a byl mu tak vzácnější) a požádal jej, aby s ním bydlel a pomáhal mu. Žalovaný souhlasil pod (pro soud pochopitelnou) podmínkou, že dům, který byl ve špatném stavu, projde rekonstrukcí. Zůstavitel pak rekonstrukci řešil výhradně se žalovaným, svou vnučkou L. a jejím manželem, kteří pomáhali s její přípravou, a měli vypomoci i s jejím financováním. Pokud vnučka L. S. (s manželem) měla poskytnout několik milionů na rekonstrukci domu, „je logický odkaz ve výši 4.000.000,- Kč učiněný zůstavitelem právě k její osobě, neboť zůstavitel pravděpodobně chtěl, aby peníze zůstaly v rodině, tedy u vnučky“, a „lze předpokládat, že zůstavitel nechtěl své vnučce být ničeho dlužen a zavázal tak svého syna odkazem, a aby ten (za každou cenu) měl finanční prostředky ke splnění odkazu, nemovitost v hodnotě 5.000.000,- Kč mu ve své poslední vůli odkázal“; je přitom „možné, že k tomu měl i další subjektivní důvody, nicméně tento (objektivně) vyplynul z provedeného dokazování“, a proto se soudu prvního stupně „závěť zůstavitele nejeví jako nelogická“. Zároveň poukázal na skutečnost, že „nikdo z účastníků řízení ani ze soudem vyslechnutých svědků nesporoval psychickou vitalitu žalobce, zůstavitel netrpěl žádným duševním onemocněním, které by mu bránilo rozhodovat o svém majetku“. Pokud jde o výběr notáře, soud prvního stupně „v daném případě neshledává nic zvláštního na tom, že se zůstavitel, popřípadě žalovaný, obrátili na svého rodinného advokáta JUDr. Kaina s žádostí o zprostředkování kontaktu na notáře“, a ten jim „doporučil osobu, se kterou v minulosti (pracovně) sdílel jednu budovu, a lze tak předpokládat, že tušil, zda svou notářskou činnost provádí kvalitně“. Vzhledem k uvedenému proto soudu prvního stupně „nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť nebylo prokázáno, že by bylo s vůlí zůstavitele či jeho podpisem jakkoliv manipulováno (a předmětná závěť je tedy platná), nebo že by zde byla jakákoli skutečnost, která by zakládala nezpůsobilost žalovaného dědit po zůstaviteli“. 4. K odvolání žalobkyň Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.8.2024 č.j. 25 Co 177/2024-602 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že zjištění ohledně pravosti podpisu zůstavitele učinil korektně na základě znaleckých posudků. Ani odvolací soud „nemá sebemenší pochybnost“ o tom, že podpis na závěti ze dne 1.11.2018 je pravým podpisem zůstavitele. Zůstavitel, který měl v úmyslu změnit dosavadní závěť, požádal o pomoc žalovaného, který se s tímto obrátil na pana S. (svého zetě). Prostřednictvím advokáta JUDr. Kaina (jehož seznámil s obsahem své nové závěti) se zůstavitel objednal na konkrétní den a hodinu k notářce, na schůzku jej dovezl žalovaný, schůzky s notářkou se však zůstavitel zúčastnil osobně a sám. Notářka zkontrolovala totožnost zůstavitele, pořídila i kopii jeho občanského průkazu, pohovořila s ním za účelem ověření jeho svéprávnosti, rodinných poměrů a rozhodnutí sepsat novou závěť. Obsah závěti pak koresponduje s tím, co bylo popsáno advokátem v rezervačním emailu, a souhrn těchto zjištění podle názoru odvolacího soudu „vyvra