Nařízení vlády Československé socialistické republiky o státních závěrečných zkouškách a státních rigorózních zkouškách

(1) Absolventovi, který v termínu určeném pro konání nebo opakování státní rigorózní zkoušky se ke zkoušce nedostavil a jehož neúčast byla omluvena, určí děkan náhradní termín pro konání zkoušky.

(2) Absolvent, který u státní rigorózní zkoušky nevyhověl, může ji opakovat nejdříve po třech měsících ode dne, kdy konal nebo měl konat státní rigorózní zkoušku; termín pro její konání určuje děkan.

(3) Pokud absolvent nevyhověl ani při prvním opakování státní rigorózní zkoušky, může mu děkan povolit druhé opakování, a to nejdříve po šesti měsících ode dne prvního opakování zkoušky. Další opakování zkoušky se nepovoluje.

(1) Absolventi,2) kteří ukončili studium před účinností tohoto nařízení, mohou konat státní rigorózní zkoušku podle § 12.

(2) Vysoká škola si může vyžádat k přihlášce kromě dokladů uvedených v § 13 odst. 2 i doklad o délce a výsledku praxe vypracovaný organizací, s níž je absolvent v pracovním (členském, služebním) poměru nebo v jiném pracovně právním vztahu nebo ústředním orgánem organizace, pokud si předložení dokladu vyhradil. U ostatních absolventů doklad vypracuje místní (městský) národní výbor podle místa trvalého bydliště absolventa.

(3) Absolventi, kteří nekonali při ukončení studia zkoušku z marxismu-leninismu, vykonají ji jako součást státní rigorózní zkoušky. Pokud tito absolventi absolvovali studium marxismu-leninismu na úrovni odpovídající požadavkům státní závěrečné zkoušky, mohou požádat děkana, aby jim je uznal za zkoušku z marxismu-leninismu při státní rigorózní zkoušce.

(4) Absolventi, kteří předložili písemnou rigorózní práci přede dnem nabytí účinnosti zákona, mohou konat státní rigorózní zkoušku podle dosavadních předpisů nebo podle části čtvrté tohoto nařízení.

Ustanovení tohoto nařízení se pro státní závěrečné zkoušky, při kterých je diplomovou prací umělecký výkon, použijí přiměřeně.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. září 1980.

Dr. Štrougal v. r.

1) § 47 odst. 2 zákona.

2) § 43 a 45 zákona.