Stručně: Paragraf 72 zákona o mezinárodním právu soukromém stanovuje, jaký právní řád se použije pro posouzení vydržení věci, přičemž primárně se uplatní právo místa, kde věc byla na počátku vydržecí doby, ale vydržitel může zvolit právo státu, kde se vydržení dokončilo, pokud jsou tam splněny všechny podmínky.
§ 72
Vydržení se řídí právním řádem platným v místě, kde byla věc na počátku běhu vydržecí doby. Vydržitel se však může dovolat právního řádu státu, na jehož území se vydržení vykonalo, jestliže od doby, kdy se věc dostala do tohoto státu, jsou podle právního řádu tohoto státu splněny všechny podmínky vydržení.
Paragraf 72 zákona o mezinárodním právu soukromém stanovuje, jaký právní řád se použije pro posouzení vydržení věci, přičemž primárně se uplatní právo místa, kde věc byla na počátku vydržecí doby, ale vydržitel může zvolit právo státu, kde se vydržení dokončilo, pokud jsou tam splněny všechny podmínky.
Co to znamená v praxi
Pokud někdo drží věc po určitou dobu s úmyslem stát se jejím vlastníkem (vydržení), posuzuje se, zda se stal vlastníkem, primárně podle práva státu, kde věc byla v okamžiku, kdy začal věc držet.
Vydržitel má možnost si vybrat, zda se vydržení posoudí podle práva státu, kde se vydržení dokončilo, tedy kde věc byla po celou dobu, kdy se vydržení vykonávalo.
Tato volba je možná pouze tehdy, pokud jsou podle práva tohoto druhého státu splněny všechny podmínky pro vydržení od doby, kdy se věc do tohoto státu dostala.
Paragraf řeší situace, kdy se věc, která je předmětem vydržení, během vydržecí doby přesune z jednoho státu do druhého.
Na co si dát pozor
Vydržitel musí prokázat, že podle právního řádu státu, na jehož území se vydržení vykonalo, byly splněny všechny podmínky vydržení od doby, kdy se věc do tohoto státu dostala.
Volba právního řádu je na vydržiteli, ale musí splnit podmínky stanovené pro tuto volbu.
Hlídat změny § 72 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.