Vyhláška ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky o určování názvů obcí a jejich částí, ulic a jiných veřejných prostranství a o číslování budov

(1) Názvy ulic a jiných veřejných prostranství se určují podle významných událostí, míst, osob (nežijících) a podle věcí, jevů apod. Názvy mají být společensky opodstatněné, přiléhavé, lehko vyslovitelné a z jazykového hlediska správné.

(2) Názvy, které jsou určeny podle jmen významných osob, je možno označovat jen takové ulice a jiná veřejná prostranství, které svou polohou, výstavností a celkovým vzhledem jsou vhodné pro takové pojmenování.

(3) Název ulice nebo jiného veřejného prostranství je možno odvodit i od základu jinojazyčného slova (z jazyka českého, maďarského, ukrajinského, polského, německého apod.), musí však odpovídat pravidlům slovenského jazyka.

(1) O určování a změnách názvů ulic a jiných veřejných prostranství rozhoduje místní (městský) národní výbor vždy po předcházejícím vyjádření odborné názvoslovné komise, kterou pro celý okres zřizuje rada okresního národního výboru. Členy této komise jsou odborní pracovníci, zejména z úseku školství, kultury, výstavby, geodézie a dopravy.

(2) Projektové organizace jsou povinny při započetí prací na projektové přípravě výstavby nových ulic a jiných veřejných prostranství požádat místní (městský) národní výbor o určení názvu těchto ulic a veřejných prostranství.

(1) Označení ulic a jiných veřejných prostranství se skládá z názvu a podle potřeby z pomocných orientačních znaků vyznačujících směr ulice, podchody, přechody apod.

(2) Vlastníci a uživatelé nemovitostí jsou povinni dovolit připevnění tabulky*) s označením ulice nebo jiného veřejného prostranství na budovy a jiné objekty. Zničení, poškození nebo svévolné odstranění tabulek se stíhá podle zákona.**)

(5) Označení ulic a jiných veřejných prostranství zabezpečuje místní (městský) národní výbor na vlastní náklady.

(1) Všechny budovy trvalého charakteru (obytné, provozní, obchodní, kulturní, školské, sociální, zdravotnické, památkové apod.) musí mít popisné číslo.

(2) Popisným číslem se označí každá samostatná budova, která je oddělena od jiné, má vlastní vchod a vybavení. V pochybnostech, zda určitá budova má povahu samostatné budovy, je rozhodující stanovisko stavebního úřadu. Jde-li o seskupené budovy, které slouží k jiným než obytným účelům, je třeba označit popisným číslem jen tu budovu, jejíž hlavní vchod vyúsťuje do ulice nebo do jiného veřejného prostranství.

(3) Částí obce (§ 1) mohou mít samostatné popisné číslování budov.

(1) Pro orientaci na ulicích a jiných veřejných prostranstvích, které jsou označeny názvy (§ 8), mají všechny budovy i orientační číslo. Označení orientačním číslem se provádí podle zásad uvedených v § 12 odst. 2 této vyhlášky s tím, že číslování na každé ulici a jiném veřejném prostranství je samostatné. Budovy možno označit na jedné straně ulice nebo jiného veřejného prostranství sudými a na druhé straně lichými orientačními čísly.

(2) Má-li obec schválený zastavovací plán, je třeba rezervovat orientační čísla se zachováním příslušného pořadí i na nezastavěné parcely.

(1) Ostatní budovy a objekty, které jsou základy pevně spojeny se zemí a které slouží jen k dočasnému obývání (zahradní domky, chaty apod.) nebo k jiným účelům (kiosky, garáže apod.) a nejsou označeny popisným číslem, musí mít evidenční číslo.

(2) Části obce (§ 1) mohou mít samostatné evidenční číslování budov a objektů.

(1) O číslování budov a objektů rozhoduje místní (městský) národní výbor. Rada okresního národního výboru může ve výjimečných případech nařídit hromadné přečíslování budov a objektů v obci nebo její části. Ministerstvo může nařídit hromadné přečíslování budov a objektů na celém území Slovenské socialistické republiky nebo na jeho části.

(2) Místní (městský) národní výbor je povinen vést předepsanou jednotnou evidenci jednotlivých druhů číslování budov a objektů a soustavně ji doplňovat v souladu se skutečným stavem. Výnos o jednotné evidenci vydá ministerstvo v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány státní správy.

(3) Podmínkou k určení čísla budovy nebo objektu (popisného, orientačního, evidenčního) je vydání rozhodnutí o uvedení stavby do trvalého užívání nebo provozu. Podmínkou ke zrušení čísla budovy nebo objektu je vydání rozhodnutí o zbourání budovy nebo objektu.

(4) O určení nebo zrušení čísla budovy nebo objektu je třeba uvědomit příslušné středisko geodézie a kartografie.

(1) K označení budov a objektů čísly se používají jednotné tabulky z trvanlivého materiálu:

a) tabulka popisného čísla s rozměry 25X20 cm, bílým podkladem, černou obrubou a s černými arabskými číslicemi vysokými 10 cm. Části obce se samostatným popisným číslováním (§ 12 odst. 3) se na tabulce vyznačí před popisným číslem červenými římskými číslicemi vysokými 10 cm; v tomto případě je možno použít i tabulky s rozměry 30X20 cm,

b) tabulka orientačního čísla s rozměry 25X20 cm, bílým podkladem, červenou obrubou a s červenými arabskými číslicemi vysokými 10 cm,

c) tabulka evidenčního čísla s rozměry 20X15 cm, modrým podkladem, bílou obrubou a s bílými arabskými číslicemi vysokými 7 cm; části obce se samostatným evidenčním číslováním (§ 14 odst. 2) se na tabulce vyznačí ve zlomku obdobnými číslicemi.

(2) Tabulky s popisnými a orientačními čísly se umísťují při vchodu do budovy tak, aby byly viditelné z veřejné komunikace.

(3) Náklady na obstarání tabulek, jejich připevnění na budovy a objekty a na řádné udržování uhrazují vlastníci (uživatelé) budov a objektů.

(4) Vzory jednotných tabulek jsou uvedeny v příloze této vyhlášky.

Označení budov a objektů jednotnými tabulkami čísel podle § 16 této vyhlášky se zavede v souvislosti s novou výstavbou a postupně při nejbližším hromadném přečíslování budov a objektů. Do té doby zůstává označení podle dosavadních předpisů.

Zrušují se:

a) vyhláška Ústředního úřadu pro věci národních výborů č. 97/1961 Sb., o názvech obcí, označování ulic a číslování domů,

b) metodické pokyny Ústředního úřadu pro věci národních výborů k zákonu č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, a k vyhlášce č. 97/1961 Sb., o názvech obcí, označování ulic a číslování domů (poř. č. 33/1961 Sbírky směrnic pro národní výbory).

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1971.

Ministr:

genmjr. Pepich v. r.

PŘÍLOHA VYHLÁŠKY č. 93/1970 Sb.

I

a) tabulka popisného čisla

b) tabulka orientačního čísla

c) tabulka evidenčného čísla

II

a) tabulka s názvem ulice (rozměry 70 X 30, nebo 70 X 40 cm; výška písma 9 cm)

b) tabulka s názvem jiného veřejného prostranství [rozměry jako pod a)]

c) tabulky s vyznačením směru ul., nám. (rozměry 25 X 10 cm)

d) tabulka s vyznačením průběhu ul., nám. (rozměry 30 X 10 cm)

e) tabulka s vyznačením podchodu (rozměry 50 X 12 cm)

f) tabulka s vyznačením přechodu (pasáže) (rozměry 50 X 12 cm)

g) tabulky s vyznačením pravé a levé strany ulice (rozměry 30 X 10 cm)

*) Postup při určování nebo změnách názvů železničních stanic upravují směrnice ministerstva dopravy poř. č. 16/1965 Sbírky instrukcí pro národní výbory.

*) Vzor v příloze této vyhlášky.

**) Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.